Neviditelný čert

Jsme zvyklí na stránkách NČ potkávat malá dobrodružství nalézaná v každodenní, na pohled obyčejné cestě do práce nebo za kulturou (Lucifere…). Tak mě napadlo, že bych se svou troškou o kuchyňské všednosti mohla přispět i já. Pravda, bez té fantazie… Zato směs to bude určitě.

Stella

Před Vánocemi jsem se rozhodla, že přikoupím nějaké povlečení, vezmu také punčocháče, tyčinky Müsli, pastelky, utěrky, zařídím pojistku, spoření, přispěji na charitu, zkrátka, uhádli jste správně, že půjdu na poštu.

Jenomže hospodyním se často stává, že potkají jinou hospodyni (zůstaňme u tohoto shovívavého pojmenování), a všechno je jinak. Tak jsem se hned před domem poněkud zapovídala a pochopila jsem, že bude jednodušší si objednat nějaké zboží na internetu, než budit vedoucího pošty a dožadovat se služeb. Co bylo tématem onoho naléhavého rozhovoru? Kromě obvyklého Vy vůbec nestárnete, ještě – no, recepty. Paní prý má nejraději recepty hvězd a superhvězd z televize a z rádia. Já se přiznám, že jsem si oddychla, když se z rozhlasu přestala kutálet linecká kolečka, když dorachotily ořechy a já už nemusím šlapat po jediné správné majonéze vytékající ze všech stanic.

Rádio je totiž pro kuchařku věrný druh – nezřídka jediný. Občas se nepohodneme. To když za mnou třeba  chrochtne (odpusťte, ale jinak to nelze vyjádřit):  Halibuta stáhněte z kůže… Cvak!  A jak ráda si před svátky denně poslechnu, že celebrita bude na štědrovečerní tabuli mít – považte! - kapra a bramborový salát, zatímco druhá celebrita bramborový salát a kapra, ale třetí celebrita, konečně, bude mít klasiku. Na to slyším. Takové Temno v krustičce z Květů zla, pak sorbet z Rychlých šípů – to už zní jinak.

Velký Politik nás prostřednictvím rádia uklidňuje, že děti má pořešené. Myslí tím to, čemu jsme říkali jinak? A Star sděluje, že všem lidičkám chce ze srdíčka přinést trochu té lásečky do bytečků… Co všechno je schopno způsobit bolení zubů! Odnes si svou lásečku, do bytečku. Je to za námi, děkuji ti, Pane Bože, za ty dary, říká Péťa Bajza a já.

Co zůstalo?  Třeba recept z knihy, kterou jsem si na internetu neprozřetelně objednala.

Slyšte: „… nalijeme-li do nádoby trochu červené barvy a pak do stejné nádoby přilijeme podobné množství barvy modré a všechno důkladně zamícháme, výsledkem bude, že červené a modré části ztratí svoji individualitu a zakrátko bude mít celý obsah nádob uniformní fialovou barvu. Přestože individuální submikroskopické procesy míchání jsou časově reverzibilní, žádným dalším mícháním se nám už nemůže podařit z fialové nazpátek oddělit dvě oblasti původních čistých barev. Fialová barva by se po jisté době z červené a modré dokonce vytvořila sama i bez míchání…” (str. 22)

V tom je naděje. Nejen fyzikální. Či chemická.

 „Z úvah tohoto typu, zdá se, plyne, že například vajíčko se do stavu, kdy se kutálí po stole, dostane s největší pravděpodobností tak, že začne jako hromádka žloutku, bílku a částí skořápky na podlaze pod stolem, z níž se zázrakem poskládá nerozbité vajíčko, všechny kousky skořápky se uspořádají do neporušeného vejčitého tvaru, do něhož se přitom pěkně naskládá rozpláclý bílek a uvnitř něj žloutek, jež se potom vznese a vyskočí nahoru na stůl.“ (str. 47) Až sem tomu rozumím já.

Vás možná bude spíš zajímat, že „… při obecném gravitačním kolapsu nesmějí vznikat NAHÉ prostoročasové singularity, přičemž přívlastek NAHÁ znamená, že z takové singularity mohou vycházet kauzální křivky, jež dokážou uniknout až ke vzdálenému vnějšímu pozorovateli. Znamená to, že nahá singularita není zahalena horizontem událostí a může být z dálky pozorována.“ (str. 94) Autor slibuje, že ke kosmické cenzuře se vrátí. Také je zde schéma Hawkingova vypařování černé díry. Nejníže je čárkami znázorněna kolabující hmota. Kousek nad ní singularita. Zleva čárka s poznámkou Čas – velmi dlouhý. Nahoře je stromeček z čárek, s nápisem Prsk! A vpravo je z toho Hawkingovo záření. Není to radost?

A jestlipak víte, že Maxwellovy polní rovnice jsou v plném smyslu konformně invariantní? Technicky to znamená, že kdykoli nahradíme metriku g jinou metrikou, jež je s ní konformně svázána, tedy g – nějaká šipka – g s něčím nahoře, přičemž nová metrika je (obecně neuniformním způsobem) přeškálována g s něčím = omega na druhou g, kde omega je kladná hladká funkce v prostoročase, pak vždy můžeme najít vhodné konformní přeškálování elektromagnetického pole F i jeho zdroje J (což je čtyřvektor náboje a proudu), že platí stále stejné Maxwellovy rovnice.

No vidíte.

Dobrodružství se táhne celým obsahem. Vzrušující jsou i názvy kapitol: Druhý zákon a jeho hluboká záhada, Podivně speciální povaha velkého třesku, Konformní cyklická (ano, cyklická) kosmologie. Patrně nejzávažnější je otázka vyslovená na str. 208: „Jakou podmínku máme položit na metriku, abychom se zbavili přebytečných stupňů volnosti?“

No?

Pozor, povzdech: Je mi líto, že i kdybych si stoupla na všechny díly Britannicy, všelijaké Dideroty, Bolšije akaděmičeskije encyklopedii, nemůžu, nemůžu za vámi. Já v té knize hledám: Vezmou se, nevezmou se, čí je to dítě?  Inu, jakou lžíci máš…

Jo. Objednala jsem si taky parfém, vyzvedla jsem si ho druhého dne na té poště, zabalila do papíru s chaloupkami a stromečky, požádala jsem příslušné osoby, aby mi ho jako překvapení darovaly. To bylo radosti! Voní opravdu dobře! A zlevněný. Milá sousedko hospodyně, můžeš přijít, bude o čem mluvit.

Nevhodný dárek: Penrose, Roger: Cykly času. Nový pozoruhodný pohled na vesmír, Argo, Dokořán, Praha, 2013

02.01.2014, 00:00:10   Publikoval Luciferkomentářů: 13