Sobotní malé zamyšlení

rubrika: Pel-mel


V posledním čase přemýšlím nad spoustou věcí. Mnoho z těch věcí dnes už vnímám poněkud jinak než před tím časem, ačkoli ne až tak úplně. Nacházím v nich něco, co jsem tam už dříve tušil, jenže teď to vnímám jasněji a jednotlivé kamínky se začínají skládat do mozaiky. A při pohledu na ni mě jímá téměř děs.

 

Lucifer


Stává se mi teď docela pravidelně, že si při ranních přípravách na denní provoz v hlavě furt dokola přehrávám zhruba posledních sto let lidských dějin, především těch, které se přímo dotýkají země, v níž jsem spatřil světlo světa a až na nějaký ten úlet do jiné krajiny v ní to světlo stále pozoruji.

 

Začíná to první světovou válkou a už od tohoto okamžiku mám těžký problém v tom najít nějaký rozumný smysl. První světovou válku vyvolaly jakési paranoidní mocichtivé kruhy, vládnoucí paraziti, kteří s obyčejným člověkem neměli nejen žádný soucit, ale vnímali ho jako podřadnou náplň svých kanónů – kanónenfutr.

 

Korunovaný císař Rakousko-Uherska František Josef I. nebyl tak špatný, tyhle okamžiky ho však postihly až ve velmi senilním věku. Německé vládnoucí kruhy dychtily po rozšíření svých mocenských prostor a čekaly na vhodnou chvíli, kdy budou moci svůj kanónenfutr vypustit do terénu. Ta chvíle nastala, když se jednomu bosensko-srbskému pošukovi, Gavrilo Principovi, podařilo, i když velmi neobratně, zlikvidovat Františka Ferdinanda d'Este, následníka Františka Josefa I. na RU trůnu. Ať už v tom měli němečtí mocichtiví paraziti prsty, nebo ne, jedno je jisté, že situaci velmi promptně využili a s použitím stařičkého RU mocnáře, jenž se v těch věcech už pohyboval jako nudle v bandasce, vyvolali naprosto stupidní a nesmyslnou válku. Zrovna v době, kdy vědeckotechnická revoluce začínala nabírat obrátky, a ty vládnoucí kruhy parazitů mohly svého cíle dosáhnout úplně jinými prostředky, tedy způsobem, jenž podobné kruhy dnes už neskonale efektivně používají.

 

Německo s doprovodem svého rakousko-uherského mopslíka tu válku rozjelo ve velkém stylu, až takovém, že si to rozdalo se svými jasně definovanými protivníky na dvě světové strany – na západ i na východ. Když Německu začalo téct do vojenských bot, poslalo na východ do carského Ruska jakéhosi ruského levicově orientovaného kavárenského povaleče, jenž si mezitím prostudoval spisy jakéhosi Karla Marxe a zatoužil vyvolat revoluci zbídačelého lidu své rodné země.

 

Německu se svým RU mopslíkem to nepomohlo, a nedlouho po nástupu k moci onoho svým způsobem poměrně dost vzdělaného kavárenského povaleče, jenž nechal krutým způsobem vyvraždit carskou rodinu, zřejmě jako odplatu za to, že car nějaký čas předtím nechal popravit jeho bratra, jenž se cara pokusil odstranit atentátnickým způsobem, se z té paranoidní žumpy zdevastovaného Ruska vyklubal jeden z největších hromadných vrahů a nejkrutějších totalitních panovníků, jenž se cítil tak ocelový, že si zvolil nick Stalin. Nejspíš proto, aby trumfnul svého předchůdce, jehož nick zněl Lenin. Stalin přitom nebyl Rus, ale Gruzínec, který nehodným Rusům nechal vystavět likvidační rezervace, jimž se říkalo gulagy.

 

Němci i se svým RU mopslíkem tu válku, kterou dnes nazýváme první světovou, jelikož ta druhá na sebe nenechala dlouho čekat, projeli, což by od samého začátku hravě předpokládal každý s IQ o malounko větším než IQ poloviny tykve. Chápete tu absurdní nesmyslnost? Ti mocichtiví paraziti z Německa měli v hlavě míň než půl tykve?

 

Vítězné velmoci se však stejně stupidně dopustily krutého omylu, když prostý lid, především Německa, jenž s touto deprivantní válkou neměl nic společného, uvrhly do naprosté potupnosti. Výsledek tohoto idiotského manévru na sebe nenechal dlouho čekat. Nasraní němečtí intelektuálové vyhrabali z jednoho lokálu páté cenové skupiny rakouského psychotika, jenž měl tu vlastnost, že dokázal svým absurdním tlacháním obveselovat davy prostých lidí, až tak, že je uvedl do naprostého transu, a tito človíčkové dosáhli paranoidního pocitu, že je tento Vůdce vyvede z potupného bahna, do něhož je uvrhli jejich předchozí vládnoucí paraziti ruku v ruce s pošahanými vítěznými velmocemi. A šlo se do druhé světové války.

 

Děly se v ní šílené věci a zcela jednoznačně bylo zjevné, že Německo, země, která do té doby zplodila celé zástupy moudrých, vzdělaných a vědecky či kulturně osvícených myslitelů, dostane zase po čumáku. Ještě mnohem hůř. Třeba takové Drážďany srovnané taktéž zcela zbytečně se zemí. Proč tohle všechno bylo nutné?

 

Německo se přitom dopustilo úplně stejné chyby, když to divadlo rozehrálo opět na dvě světové strany, i když v případě východu v opačném pořadí. V době, kdy se partička mocichtivých pošuků, do jejíhož čela byl jako červená či vlastně černá muleta postaven onen rakouský psychotik jménem Hitler, ještě necítila až tak dobře válečnými prostředky vyzbrojena, sčuchla se se Stalinem, jenž jim radostně pomohl rozebrat Polsko. Zanedlouho potom, když už bylo Německo dostatečně vyzbrojeno, pak vtrhlo do země svého jakoby zatím spojence, jehož vojsko se mezitím Stalinovi podařilo docela zdevastovat, a zahnalo ho svinským krokem a za velmi krátký čas až k Moskvě. Jenže stejně jako v první světové to Německo šolíchalo i na západní frontě. Který idiot to těm Hitlerovým pošukům poradil? Šance naprosto nulová. Hitler si to mohl nejdříve vyřídit se západní Evropou, střední mu ležela u nohou, předělat své germánské bratry v Británii do svého haptáku, a potom jít v klidu vyčistit Augiášův chlív zahnívajícího stalinského Sovětského svazu. No problem.

 

Stáli proti sobě dva naprostí psychotici. Stalin a Hitler. A na Západě se mezitím začínaly mocenské kruhy nasírat. Stalin byl magor non plus ultra, poněvadž každý s IQ alespoň poloviny tykve musel vědět, že si s ním dementní psychotik Hitler hraje jako kočka s myší. Výsledek tohoto absurdního divadla, v němž obrovské množství prostých lidí zahynulo potupným způsobem, nenechal na sebe dlouho čekat. Vše bylo ukončeno a vítězné mocnosti se tentokrát nedopustily stejné chyby jako po té první světové válce, a nechaly přeživší Němce povstat znovu z popela, alespoň v té západní části, tu východní zabrali sovětští zachvatčici. Ze západního Německa se velice brzy stal významný ekonomický tahoun západní Evropy, která se časem sloučila do něčeho, čemu dnes říkáme Evropská unie, a k čemuž jsme se po překabátění mocichtivých bolševických struktur přidali.

 

A dál?

 

Další zamyšlení v tomto směru mých ranních rekapitulací až zase někdy příště.


komentářů: 36         



Komentáře (36)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Stella
37
Stella 24.02.2014, 07:21:44
mefi, to je široké téma a hodně kontroverzní. Neruda v tom nebyl sám. Viz Březina a Moravané - literáti skoro všichni. Ono šlo o zkušenosti s nemilosrdnými lichváři - především.

Stella
36
Stella 24.02.2014, 07:18:15
informace, děkuji. Zesměšňování církve se děje právě v Dec. do takové míry, že by to u nás sotva bylo možné. Viděli všechno zblízka.
Děkuji za odkazy, až se vrátím z dnešní cesty, podívám se. A ne, abyste kvůli něčím dotazům šla příště pozdě spát...

35
informace (neregistrovaný) 24.02.2014, 00:18:27
Stello, a pokud jde o folklorního čerta, v italském folkloru jsou spíš rozšířeni různí skřítkové, buď hodní nebo docela zlí.
Přehled, co se mi podařilo najít.
http://viviana.altervista.org/gnomi.html

34 Z pomluv dští strach
mefi (neregistrovaný) 23.02.2014, 23:55:53

O Janu Nerudovi se také lze dočíst:

"Žide, ty potvoro ohyzdná, jak moučný červ se kroutíš!"

Taková slova tisknou noviny, které hltají desetitisíce čtenářů. Nejedná se však o nějaký antisemitský tisk z 30. let 20. století. Jejich autor žije poblíž Vltavy v 19. století a jmenuje se Jan Neruda!

http://pistis.webnode.cz/news/zurivy-antisemita-jan-neruda/

Nerozhodný



33
informace (neregistrovaný) 23.02.2014, 23:10:49
Stello, humanismus konce 14. a pak 15. stol a pak renesance se rodí ve Florencii, kde čtou latinské a řecké klasiky, kde pěstují humanae litterae a studia humanitatis, a je to dvůr florentského Lorenza de\' Medici il Magnifico (Nádherného), který se stává centrem renesančního umění.
Je to úplný přelom v myšlení, oproti středověku se zájem soustřeďuje na člověka.
Je to možné proto, že Itálie je rozdrobená na malé státy a moc papeže až do Florencie nedosahuje. Papež pak vede proti Florencii v r. 1478-79 válku, která pak skončí smírem, za nějž Lorenzo il Manifico musí draze papeži zaplatit. 10 tisíc dukátů a 15 lodí na výpravu proti Mohamedovi II, který ohrožoval italský poloostrov.
Takže úloha papežská se z pastýřské stává mocenskou a zároveň tím upadá i její vliv. Historici píšou, že za humanismu a renesance církev ve florentském státě byla v hlubokém úpadku.
Tady jsem Vám našla pár reprodukcí.
http://francesco.venier.forumcommunity.net/?t=39031389

Stella
32
Stella 23.02.2014, 21:42:50
Milá informace, sáhněte raději přímo ad fontes. Protože to, co jsem psala, je subjektivní výběr laika. Ale opravdu jde o zajímavé věci:
Taleb, Nassim Nicholas: Černá labuť
Tainter, Joseph A.:Kolapsy složitých společností
Johnson, Paul: Intelektuálové

A neomlouvejte se, nejsme tu nuceni číst nikdo nikoho.(Natož se případně rozčilovat, že něco není podle našich představ.) Miliony jiných možností internet skýtá...

K vaší poznámce o katolické Itálii. Je to takový paradox: papež a renesance, Bible a Dekameron.
Čert u nás spíš směšný, u Gogola taky. Žádný děsící ďábel.
Mějte se dobře!


Stella
31
Stella 23.02.2014, 21:30:48
mefi, ptala jsem se kvůli momentální módě v pití, ne, že bych podezírala hosty či usídlivší se z dodržování těch horších starých zvyků.
Taky jsem žasla, že to, co bylo ve škole považováno za hrubku, v praxi bylo běžné: oni chočut - místo choťát atd.. Oni lečut místo lečát.

Vyřazování některých knih mě rozčiluje dost, protože se děje často mechanicky, bez znalosti věci. Nedávno jsem se dívala do Bezruče a viděla jsem, co jsem dřív neviděla - dnes bychom řekli: nesmírný antisemitismus. V kraji asi vycházel z denní praxe...

30 @Stella #28: Nikakja vodjočka
mefi (neregistrovaný) 23.02.2014, 20:34:36

Já je neviděl alkohol pít, ani kapku!

Když byli u nás na návštěvě, nabídl jsem jim slzu burgundského, paní smočila rty a pan Michail odmítl alkohol v jakékoliv formě. Den před tím se vrátil, tuším že z Taškentu, tak měl buď své vypito, nebo se nejedná o typické Rusy.

Paní pochází z Volgogradu, on z Uralu. Říkají o sobě že sice jsou z Ruské federace, ale nevědí zda jsou imigranti či dokonce emigranti, mají obchodní víza Evropské unie - holt ruský Schengen.

A ona hovorová ruština je úplně něco jiného, než jsme se učili ve škole.

Příklad orthografický tvar: sejčas
Orthoepicky (česká škola): sičás
Hovorová ruština: sčas

Když jsem u nich návštěvou, paní s pánem pili bylinkový čaj, já kávu, a to vše jsme zajídali jablečným koláčem.

Hlídal nás psík Mejsa Nebojsa a já nepřinesl s sebou ani víno či vodku, ale dvě sbírky českých básníků (Petra Bezruče a Konstantina Biebla).

Inu, co chcete o bláznů, vždyť v HK občas vyřazují v knihovnách poezii, protože už ji prý nikdo nečte. Dvě knihy za čtyři Kč.

Mrkající

29
informace (neregistrovaný) 23.02.2014, 17:20:56
Omlouvám se, Stello, ale Vaši otázku na čerta jsem nečetla. Někdy nemám čas a tak internet přeskočím, někdy mi to unikne. Ani Vaše články jsem nečetla. Když mi na ně dáte odkazy, ráda si je přečtu.
Jinak o čertu toho není moc co říct. Jako folklorní postava neexistuje, alespoň pokud je mi známo, snad v Benátsku. Musel bych se podívat líp. V literatuře je to klasický biblický ďábel.
Snad proto, že Itálie byla vždycky katolická.

Stella
28
Stella 23.02.2014, 17:20:11
mefi, nejde o nic, jen o to, že já jsem nejdřív nerozuměla. Jásno?
Jakou vodku oni mají nejraději? Úžasný

Stella
27
Stella 23.02.2014, 17:16:32
Emigranti holdují politickým debatám asi proto, že více viděli a vždycky měli víc odvahy promluvit. Naučili se to. Jejich obzor je široký.
Nesměšovala bych rodnou zem, národ, stát, režim.
Divím se vždycky znovu, když se se potkám s emigranty, kteří zde měli potíže dostat se na studium, odešli bez prostředků a za obtížných podmínek zvládli vystudovat jinde dvě vysoké školy. A jsou schopnými lékaři, vědci atd.. Zde by byli stěží řadovým úředníkem apod.. A z žádného z nich nečiší taková podivná zlobná zatrpklost. Rozkvetli, protože mohli. Zazlívám minulé době právě hazardování s talenty!
A co teprve emigrant Komenský...Starý nevděčník!

26 @Stella #10
mefi (neregistrovaný) 23.02.2014, 17:09:45

Nerad se cokoliv učím "naizušť", občas něco zkomolím, hlavně slovíčka, která slyším v hovorové ruštině poprvé, tedy od rodilých mluvčích.

Že někdy nepřesně cituji, nebo domyslím něčí výrok, či jej připíši někomu jinému, zaměním postavy v dialogu, tož to patří k mé licenci, které se říká mystifikace...

Tomáš Klus - Sibyla

http://www.youtube.com/watch?v=kzQsB_Re4oE&list=RDL1ws8IzZMQA&feature=share&index=10

Mrkající

Stella
25
Stella 23.02.2014, 17:03:15
Milá informace. Nejdřív výčitku: nekoukla jste se asi, že jsem se vás onehdy ptala na postavu čerta v italské lit., případně folkloru. Křičící

Dějiny. Učili jsme se, že podle Tolstého je tvoří Prozřetelnost a jí pomáhají lidové masy, které ovšem slepě jdou a neznají cíl. T.popírá význam jednotlivce pro dějiny.
Jaké období, takový názor. Jednou jsem se ptala historika, jaký je dnes názor na úlohu osobnosti v dějinách, a on mi řekl: Jaký je poslední dobou, nevím.
Osobně myslím, že jeden vládce klidně svět změní. Nebo typ Nagyová.
Taleb v Černé labuti tvrdí, že vše je dílo náhody a nepředvídatelných zvratů.

Otázky kontra odpovědi. Bez otázky odpověď nebude. Jde o to, jak je položena. Možná, že odpověď je očekávatelná a nutná v technice a přírodních vědách. Ale jinak - žádná definitiva neexistuje a nebude existovat! Takže konečná odpověď také těžko přijde.
Pokud řádně plníme své konkrétní povinnosti,nejsme příživníky, proč bychom nedebatovali? Vždyť nikdo není nucen se na takových tématech podílet.

Stella
24
Stella 23.02.2014, 16:50:49
Nejméně 3 z knih, o nichž jsem psala do NČ příspěvky, se zabývaly těmi otázkami, o kterých se dnes tady mluví. Intelektuály, smyslem vědy, hybatelem dějin. Já píšu zjevně dlouze a nesrozumitelně - nejsem novinář, ani spisovatel. Ale jako tip pro četbu jsou opravdu dobré! A čtou se pěkně: Taleb, Johnson, Tainter... Nebojte si jich.

Stella
23
Stella 23.02.2014, 16:44:09
Budeme - li upírat právo abstraktním akademickým debatám na existenci i se spoustou jejich slepých uliček, bez nichž to prostě nejde, popíráme cestu k POZNÁNÍ vůbec. Ta cesta je velice křivolaká! Mnohem víc se v jejím průběhu ztratí a je neužitečné. Ale nebýt filozofie, z níž se postupně odštěpily jednotlivé vědní obory, nebyly by ani počítače, ani laser... Protože byla nutná METODA atd. atd..
Nic proti utilitárnosti, naopak. Ale nadhled je zapotřebí.

«     1    2  3   »