Šílenství doby V

rubrika: Pel-mel


Na téma „šílenství doby“ jsem zde již vyprodukoval čtyři kusy ([I], [II], [III], [IV]), po dlouhé přestávce přicházím s kusem pátým, jelikož k tomu už evidentně dozrál čas. Věci se totiž pohnuly ještě mnohem šílenějším směrem, než jsem ani v nejpesimističtějším rozpoložení nepředpokládal. To, co se tady odehrává, se začíná neobvykle vehementně blížit jakémusi šílenému blouznění velmi těžkého psychopata, kterému na uzavřeném oddělení zapomněli dát prášky, popřípadě nějaký ten elektrošok. Jistě, asi trochu přeháním, některé z následujících výsledků mého pozorování z poslední doby si však s tou představou vyloženě zahrávají.

 

Lucifer


Tak třeba pes, nejvěrnější zvířecí přítel člověka. V naší zemi připadá na hlavu občana nejvíce psů v celé Evropě. Nic proti psům, oni nemohou za to, co z nich lidé díky jejich neutuchající věrnosti člověku vyrábějí. Na psa v Praze narazíte skoro na každém rohu a nezřídka nejen na jednoho, ale někdy to vypadá, jako byste se octli uvnitř psí smečky.

 

Už jsem tady nejméně jednou někde psal, že sousedi nade mnou mají jezevčíka, který občas dostává zuřivé záchvaty štěkotu, asi jako kdyby ho někdo griloval zaživa. Občas slyším zuřivý štěkot i zvenku, a když tam vyjdu, tak velmi rychle narazím na volně pobíhající psy. Domnívám se, že ještě dnes platí vyhláška či pravidlo, že na veřejném městském prostranství, s výjimkou vymezených ploch, nemůže pes volně pobíhat. Důvody jsou vcelku logické: Pes je šelma a nedá se zajistit, že všichni volně pobíhající psi jsou svými majiteli natolik vycvičení, že nemohou kolemjdoucího člověka z jakýchsi pohnutek, jež nespočívají v kolemjdoucím jednoznačně vyvolaném napadení majitele psa, napadnout. Nejde však jenom o napadení, ale též o obtěžování. Je bezpochyby dost kolemjdoucích, kterým to obtěžování nebude vadit a klidně se nechají psem olízat, ne však všem to může udělat dobře. Třeba maminkám s dítětem v kočárku či bez kočárku.

 

Máme tady pravidla občanského soužití, na která se evidentně celoplošně zvysoka kašle. Proč je tedy v naší demokratické společnosti máme? Vymýšlíme pravidla a zákony, abychom je mohli hromadně porušovat? Nějaká forma sadomasochistické masturbace? Představte si, že by se v nějakém sportu hromadně porušovala pravidla a ten, kdo by na to třeba jen šeptem upozornil, by dostal přes držku, nebo by byl alespoň označen za paranoického asociála. A rozhodčí v tom sportu by dohlíželi, aby si tu paranoickou asociálnost nikdo nedovolil.

 

V instituci, kde pracuji, mám místnost, z níž vede okno do nedalekého parku. Každý den zhruba od poledne se tam začíná ozývat zuřivý štěkot. Často to působí dojmem, jako by nějací sadisti podřezávali podsvinče. Děje se to s určitými přestávkami pořád až do pozdního večera. Psi v tom parku volně pobíhají a štěkají jako smyslu zbavení psychopati v posledním tažení paranoického záchvatu. Byly doby, a to ještě ne až tak dávno, kdy jsem se s něčím takovým nikde nesetkal. Psi byli vyšlechtěni k nejrůznějším pragmatickým účelům. Ve vilových čtvrtích měst kupříkladu k hlídání domu a pozemku jejich majitelů, takže když jste šli kolem plotu onoho soukromého území, výstražně na vás zaštěkali. V bytových jednotkách pak převážně pokojoví pejsci, kteří se venku vyskytovali povětšinou spíš v náručí jejich majitelů, anebo kolem nich poskakovali na vodítku. To je tak asi všechno rozumného, co můžeme od psů ve městech očekávat. Nyní ve městech pobíhají psi všech možných ras, z nichž mnozí byli vyšlechtěni k úplně jiným účelům, než aby byli kupříkladu zavřeni v paneláku a na krátkou chvíli pak se zuřivým štěkotem, který je bezpochyby výsledkem lidského zubožení jejich podstaty, pobíhali v jeho blízkosti.

 

Ale nejde zdaleka jenom o zpotvoření psů. V pátek pozdě večer jsem jel metrem z oné instituce do své ubikace a vypadalo to tam jako ve špeluňce páté cenové skupiny okupované z řetězu utrženými puberťáky. Žralo se tam, pilo, nohy na sedačkách… Proč má tenhle hromadný dopravní prostředek v pravidlech, že zrovna tohle by se tam dít nemělo? Z pohnutek sadomasochistické masturbace? Můj kolega mi nedávno řekl, že v tramvaji narazil na bufeťáka, který si tam otevřel krabici s „čínou“ a jal se ji konzumovat zhruba jako prase krmící se z korýtka. A to nebylo ještě všechno. Když jsem dorazil do své ubikace a vystupoval před ní z výtahu, odněkud ze tmy se vynořil vlčák a olízal mi ruku. Jeho majitel se sice s jistým odporem vyjádřil, že je mu to jaksi líto, ale já jsem už toho měl plné kecky.

 

O víkendu jsem si od hromadné dopravy odpočinul, v pondělí ve stejnou dobu se to však opakovalo. Ihned po nástupu do soupravy metra mě přivítal smradlavý bezdomovec, pak se postupně začali přidávat bufeťáci – ne jenom nějaký koláček ve stoje, ale tácky se žrádlem vsedě. Měl jsem problém vybrat si takové neobsazené sedadlo, které by nebylo podělané fleky po zbytcích žrádla, popřípadě nataženými hnáty bezpochyby sociálně velmi zdatných jedinců. Přestupoval jsem z jednoho vozu do druhého, ale v každém z nich jsem narazil na totéž. Když jsem dorazil do cílové stanice a vydal se ke své ubikaci, tak před domem, v němž se nachází, se odněkud ze tmy vynořil jiný vlčák a olízal mi ruku.

 

Skoro každý den se člověk ve sdělovacích prostředcích dočte, že dopravní policie pronásledovala zfetovaného úchyla jedoucího jako vražedné komando v ukradeném automobilu bez zabaveného řidičáku. Skoro každý den se člověk dočte, že nějaký z řetězu utržený psychopat vyjel „z neznámých příčin“ do protisměru a naboural do protijedoucího automobilu, nebo vyjel na rovném úseku ven ze silnice a s rychlostí překračující nejméně dvakrát tu povolenou se omotal kolem stromu. Nedávno jsem četl, že podobný týpek při vjezdu do obce byl tak neskonale z řetězu utržený, že to při výjezdu ze silnice zapíchl do okna v prvním patře opodál stojícího domu. Hráči a fanoušci jakéhosi lokálního basketbalového klubu pořádali pietní akci, na níž se příkladně modlili, tuším, že za tři hráče toho klubu, kteří se až tak sportovně vymotali ze silnice do nejblíže stojícího stromu, že jejich automobil byl kompletně na cucky. Sadomasochistická masturbace, či co?

 

Začínám si připadat jako na návštěvě uzavřeného psychiatrického oddělení docenta Chocholouška. Problém je v tom, že z toho oddělení nevedou žádné dveře ven mezi normální kultivované a psychopaticky neobdařené lidi. Oni tady samozřejmě jsou, jenže drží zobák, jenž jim tak patrně narostl. A když někdo z nich ten zobák otevře, tak se někdy neštítí, ještě dřív než přispěchají chovanci Chocholouškova sanatoria, jeho zobák uzavřít s výkřikem „Ty jeden paranoidní asociále!“.

 

Nedávno se zde rozproudila debata na téma „Kdo za to může, že se neustále potácíme ve stupidních válkách a nesmyslně idiotských systémech?“. Nejrealističtější názor (od Anny) byl zhruba o tom, že ten problém není jenom nahoře, u globálních velmocenských uskupení, ale i dole, u prostých lidí. S tímto názorem nemohu nic než souhlasit. Co je nahoře, je i dole, a spolu to zcela provázaně souvisí. Nemyslím si, že globální vládci mohou mít tolik moci, aby nemohli být těmi obrovskými davy prostých lidí na jeden povel smeteni do Tibery jako třeba neposlušný římský císař. Jenže ti lidičkové sice řvou, když jim někdo šlápne na paty, ale ve skutečnosti šlapou na paty nejen svým prostým bližním, ale i sobě. Nabízí se ovšem otázka, do jaké míry jsou k tomu sebedestruktivnímu paranoickému chování puzeni těmi „globálními hráči“. Anebo se na to můžeme dívat tak, že ta sebedestrukce je vzájemná a plyne z nějaké závažné úchylky v genomu člověka či ještě v něčem úplně jiném.

 

V každém případě nemá smysl za těchto okolností truchlit nad tím, co se těm lidičkám v poslední době tak krutého děje. Pokud nejsou lidičkové schopni dodržovat alespoň elementární pravidla lidského soužití, tak představa, že by tito z řetězu utržení tvorové mohli nějak zamezit, aby si s nimi tak zhůvěřile nezahrávali z řetězu stejně utržení globální hráči, je zcela mimo mísu.

 

A jak z toho ven? To už nechám vás, čertí lidičkové.

 

 

devil


komentářů: 29         



Komentáře (29)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

31 Dášenka, štěňátko Světlonošovo
mefi (neregistrovaný) 27.02.2014, 22:00:29

Karel Čapek - Dášeňka čili život štěněte

http://youtu.be/vqY6G7s0H1Y

S vyplazeným jazykem


30
t149jd (neregistrovaný) 27.02.2014, 08:30:18
ad[25] Když užitečné zvíře, tak pouze to Warnerovo (min. 2.36, 3.36) »
http://www.youtube.com/watch?v=QUvVdTlA23w&feature=youtube_gdata_player
GM

Lucifer
29
Lucifer * 27.02.2014, 00:02:16
Zapomněl jsem na informaci, držela se sice zkrátka, ale podstaty se alespoň trošičku dotkla. Mrkající

Lucifer
28
Lucifer * 26.02.2014, 23:57:36
Nikdo tady nezareagoval na podstatu tohoto článku (mefi je speciální jednotka), buď takové nic o ničem, nebo pokus mě tak nějak více či méně umravnit. Dík. Já si s tím tak nějak více či méně poradím. Úžasný

27 @Světlonoš #25
mefi (neregistrovaný) 26.02.2014, 22:52:30

Stalo se jednou, že zenový mistr šel po ulici.

Přiběhl nějaký člověk a vrazil do něho. Mistr upadl a potom vstal a pokračoval v chůzi stejným směrem jako předtím a ani se neohlédl zpět.

Žák, který šel s mistrem, byl šokován a pravil:

"Kdo byl ten člověk? Žije-li člověk takto, pak může přijít kdokoli a zabít vás, a vy se ani na toho člověka nepodíváte, kdo to je a proč to učinil."

A mistr odvětil: "To je jeho problém, ne můj." Mrkající

Zdroj: Osho - Za hranicemi mysli, strana 10, Pragma, Praha 2009

Úžasný

26 Samozřejmě, že je to o lidech.
St. Kocour (neregistrovaný) 26.02.2014, 20:36:05
Všechno je vždycky o lidech - Homo Sapiens je tvor antropocentrický - když je nějaké povídání třeba o Marťanech nebo mravencích, snažíme se v jejich životě a jednání nalézt lidské prvky. Jinak nás příběh nezaujme.
===
Je hromada dobrých vlastnost. Tolerance - snášenlivost mezi ně rozhodně patří. Někdy totiž ani netušíme, čím my sami iritujeme ostatní - nebo jen někoho jiného. Úžasný

Lucifer
25
Lucifer * 26.02.2014, 20:23:07
Rozhodl jsem se, že si pořídím nějaké zvíře. Psa ne, protože to tady má skoro každý, ani kočku, rezy je má tři a já nemám ve zvyku napodobovat davy. Bude to lev, samec, jelikož má taky hřívu. Venku bude běhat na volno, jelikož představa, že bych toho krále zvířat tahal mezi lidi na vodítku, může napadnout jen nějakého asociálního frustráta. Slabším povahám sděluji, že mohou zůstat v klidu, lev jménem Leo de Clotrimazol totiž bude velmi slušně vychovaný a lidi bude žrát jen v metru.

S vyplazeným jazykem


Lucifer
23
Lucifer * 26.02.2014, 12:17:28
Včera ráno jsem navštívil pracoviště mojí kadeřnice. Jak už to bývá, dali jsme při úpravě mého vlasového porostu řeč. Dostali jsme se i ke psům. Má jednoho nepříliš velkého a chodí s ním ven na vodítku. Na vodítku je samozřejmě ten pes, ne ona, i když svým způsobem vlastně taky. Vadí jí pobíhající psi, kteří jejího psa provokují ke rvačce. Když se dá s jejich majiteli do řeči, tak jsou většinou arogantní.

Ke své ubikaci jsem dorazil někdy kolem půl dvanácté v noci. Do domu jsem vešel zadním vchodem, takže jsem ten přední vchod viděl až dnes dopoledne, tedy vlastně asi tak před hodinou. Jedna skleněná výplň byla roztříštěná, ne úplně, byla v ní menší díra, od které se rozbíhaly praskliny. Někdo do té výplně hodil něco jako šutr. Shodou okolností se ke vchodu blížila mladší dáma, a tak jsem se jí zeptal, jestli o tom něco neví. Řekla mi, že někdy v noci slyšela z té strany jakýsi řev, ale nebyla se podívat. Pak na to navázala tím, že zrovna na této straně se někteří povětšinou pozdě v noci chovají dost hlučně, což ji někdy ruší. Jak jistě tušíte, nakonec jsme se dostali i k psům. Řekla mi, že její přítel má dva vlčáky, chodí s nimi ven na vodítku a vadí mu volně pobíhající psi. Kromě toho taky nosí igelitové pytlíky a po svých psech uklízí. Pak mi ukázala na trávníku před domem celou sérii někdy i velmi velkých psích výkalů.

rezy, mám sice po otci farmářské předky, ale narodil jsem se ve městě, i když výrazně menším než je Praha. Studoval jsem v Brně, které jsem prošmejdil skoro celé, jelikož jsem od narození zcela městský typ. V Praze jsem už přes pětadvacet let a nesmírně mi přirostla k srdci. Faktem je, že v posledních letech jsem začal vnímat také venkov, nicméně nevidím důvod, proč bych měl opustit své milované město kvůli nějakým hulvátům puštěným z řetězu. Nejsou tady jenom oni, jak dokládám výše v podobě těch dvou dam.

Tenhle článek není o psech, ale o lidech a o tom, do jaké míry jsou schopni se domluvit na alespoň elementárních pravidlech slušnosti, vzájemného respektu a rozumného soužití. A taky o tom, že pokud toho nejsou schopni, pak ať se nediví, že toho nejsou schopni ti v globálnějších měřítcích, jimž do toho v podstatě ani nemají právo kafrat. No a taky o tom, že lidé, kteří jsou toho schopni, by před těmi druhými neměli strkat hlavu do písku, utíkat do nějakého vyhnanství atd., ale měli by se začít vzájemně podporovat, protože jinak si je ti druzí nakonec najdou i v tom písku či v jakémkoli jiném vyhnanství.

22
informace (neregistrovaný) 26.02.2014, 11:47:24
Takové případy jako hodování v dopravních prostředcích anebo štěkající psi pod oknem se tu běžně nevyskytují.
Ale občas se mi stane, že na chodníku uklouznu na jakémsi psím výkalu, když nedávám pozor.
Anebo si v novinách přečtu zprávu o tom, jak rozčílený občan utloukl k smrti balíkem šesti láhví minerální vody taxikáře, protože ten prudce zabrzdil před přechodem pro chodce a vylekal tak jeho těhotnou ženu.
Jiný kraj, jiný mrav.

rezy
21
rezy 26.02.2014, 10:52:13
to vadí každému Lucifere, ale nejsme na tom světě sami. Řekl bych, že nejsi člověk do reálného města. Já taky nejsem měststký člověk, bydlet ve městě jsem vydržel všeho všudy dva roky a jsem rád, že tuhle fázi mám za sebou. Že jsem z něj vypad zpátky na vesnici. Mě taky vadilo, když si sousedé nad námi řešili problémy v jedenáct večer a budilo to děti, ale taky pokorně příznávám, že jsem sousedy pod námi dvakrát vytopil. Prostě nejsme nikdo dokonalý a statisticky vzato, není možné se těm nedokonalým ve městě vyhnout. Je jich tam prostě moc, takže i když jí ze stovky jen jeden, natrefíš na něj.

Lucifer
20
Lucifer * 26.02.2014, 10:38:48
rezy, já to balím. Ber to tak, že jsem si všechno vymyslel. Už je to dobrý? Tak zatím. Úžasný

Lucifer
19
Lucifer * 26.02.2014, 10:37:34
[16] rezy, takže když mi vadí sedačky podělané od žrádla, tak jsem asi úchyl? To snad není možné. Odcházím.

rezy
18
rezy 26.02.2014, 10:36:57
to já Lucifere uznávám, že jsem mimo mísu, či v jiném vesmíru. Já jen žasnu, že zatímco ve Vršovicích psi vesele pobíhaji a užívají krásného rána, někde o pár km dál ti idioti zuřivě štěkaji.

Lucifer
17
Lucifer * 26.02.2014, 10:35:52
Musím se teď vzdálit, takže můj průběžný závěr je zhruba tento: Musím pokračovat ve své výchově, abych se naučil respektovat jedince, kteří se chovají jako dobytek a žádná psaná i nepsaná pravidla nerespektují. Pardon, teď se v tom začínám motat. Oni nemusí respektovat nic a já musím respektovat všechno? Úžasný

«     1    2   »