Jak jsem pod Vyšehradem potkal medvěda

rubrika: Povídání


V neděli jsem poprvé letos vyrazil na jedno z nejmystičtějších míst v Praze a jejím blízkém okolí. Tohle místo je přímo v Praze a nazývá se Vyšehrad – nejtajemnější a nejmystičtější místo nabité jakousi pradávnou energií, které můžete v Praze naleznout. Není tedy divu, že jsem zde na Vyšehrad, stejně jako na pro mne kultovní Slapy u Nové Rabyně mimo Prahu, už několikrát upozornil, třeba v podání Luciferův sloup nebo básničky Praha. Pod tímto téměř okultním či kultovním místem jsem v neděli potkal „medvěda“.

 

Lucifer


Někdy kolem třetí hodiny odpolední jsem ze své ubikace na Vyšehrad vyrazil po již několikrát vyzkoušené trase, která má tu výhodu, že nejsem nucen absolvovat hromadnou jízdu podzemní pátou cenovou skupinou. Po krátkém pěším úkonu jsem pokračoval autobusem až do cílové stanice Na Knížecí, jež se nachází v blízkosti Anděla, což je pro mne taky tak trochu důležité místo, jež se nachází na Smíchově, ačkoli jeho mystičnost je mnohem skromnější a jiného původu. Po ne o moc delším pěším úkonu jsem dorazil na železniční most, jenž přes Vltavu spojuje Smíchov s vyšehradskou stranou nedaleko Palackého náměstí. Za tímto mostem pro železničního oře, jenž nahradil pradávného Šemíka, je to už kousek do Vratislavovy ulice, jež tak trochu strmě vede až k vyšehradské Cihelné bráně.

 

Když jsem procházel Cihelnou bránou, zaregistroval jsem, že přede mnou kráčející dvojice něco zaregistrovala, což ji přinutilo změnit směr svého pochodu k jedné stěně brány. V té stěně byla pootevřená dvířka, v nichž postávala mladá dívka či paní, něco té dvojici řekla, což ji přinutilo navrátit se do svého původního pochodového a bezpochyby i pohodového směru. To mě zaujalo. Přistoupil jsem tedy k těm dvířkům a ona mladá dáma mě začala vábit k prohlídce Cihelné brány, vyšehradských kasematů a v nich se nacházejícího sálu Gorlice. Poděkoval jsem za pozvání, které mimochodem stojí pouhých šedesát korun, což je méně než krabička cigaret, a řekl jsem té mladé dámě čili průvodkyni, že ne dnes, ale beru to v potaz, možná k tomu dojde už příští víkend. A pak jsem vystoupal na vyšehradské hradby.

 

Den byl neuvěřitelně krásný a prosluněný, s velmi silně předjarní až téměř jarní atmosférou, všude, nejen po hradbách, se procházelo mnoho lidí a čišela z nich taková uvolněnost, po níž bych zcela beznadějně a bezvýsledně pátral v podzemním železničním oři. S většinou lidí lze dělat neuvěřitelné věci. Když je narvete do nějakého konzumního futrálu, stanou se z nich konzumně patologičtí zoufalci; ale když je narvete třeba na tak úžasné mystické místo, jako je Vyšehrad, začne do nich ta úžasná energie až odněkud z tajemných hlubin naší podstaty proudit.

 

Obešel jsem skoro celý Vyšehrad, nakoukl do kostela sv. Petra a Pavla, v němž se zrovna odehrával jakýsi liturgický obřad, a stejným směrem, jakým jsem přišel, tedy přes Cihelnou bránu, jsem zamířil po Vratislavově ulici zpět dolů k Vltavě. Hned na počátku se nachází taková dost prudká zatáčka s úzkým chodníkem. Jak jsem tak do té zatáčky kráčel osluněný vyšehradským duchem, tak se najednou proti mně vynořil medvěd.

 

Ano, v prvním okamžiku jsem si skutečně myslel, že ta obrovská černá obluda je medvěd a nejen že mě to nepřekvapilo, ale ani nijak nevyvedlo z míry či přímo vyplašilo. Možná díky tomu mystickému obluzení, ale asi také proto, že ta černá medvědí obluda kráčela tak nějak stoicky bez jakékoli známky sebedestruktivnější aktivity. Působila takovým znaveným až skoro politováníhodným dojmem. Na vodítku měla jakéhosi staršího chlápka, který ji začal konejšit, když jsem začal juchat, že jsem tu potkal medvěda. Ve druhém okamžiku jsem pochopil, že ten medvěd je vlastně jakýsi druh psa. A to mě zaujalo.

 

Druhého dne, tedy v pondělí, jsem požádal strýčka Googleho, aby mi rasový původ tohoto psího medvěda vyjasnil, a výsledkem bylo, že se zřejmě jednalo o newfoundlanda, jenž je zpodobněn na obrázku úplně nahoře. Na tom obrázku působí mnohem jurodivěji, jelikož není úplně černý, ale má pár bílých fleků, a starší chlápek je nahrazen mladou dámou, takovou průvodkyní newfoundlandskými kasematy. Na obrázku úplně dole je nejvzdálenější místo mé vyšehradské obhlídky, kousek za Leopoldovou bránou směrem k Pankráci, kde jsem na zahrádce učinil krátkou občerstvovací zastávku, při níž jsem se uskromnil na dvou skleničkách vína. Je to můj pohled z této zahrádky, na němž je kromě rohu Jedličkova ústavu vidět jedna mladá dáma a nad ní v korunách stromů stále ještě žhnoucí slunce.

 


komentářů: 10         



Komentáře (10)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Stella
10
Stella 04.03.2014, 21:54:57
Astro, to je situace dost hrozná. Jsi lvice, já to mám se svými ťuťuťu hlasivkami horší. Vyhrála bych asi jen v případě, že bych paní domácí bodala jehlicí na maso. Věřím, že zvítězíš. Je krajně nevhodná roční doba na takovou práci.
Držím palce, vydrž! Usmívající se Zdraví neriskuj. Pohroz žalobou.

Lucifere, prosím Vás, netestujte tu bezpečnost. Však se vbrzku dočtete.

Astra
9
Astra 04.03.2014, 15:40:52
Nejen na Vyšehradě je nebezpečno. Mně například se udělal úlekový opar, když si paní domácí usmyslela, že bude lakovat okna v domě - a kde jinde, než že se začne u mě, i když to nemá vůbec logiku, neb moje okna jsou ve středu domu. Týden už řeším situaci, která je na ostří, haraším svým podlomeným zdravím, které se pracně dostává zase do figury - teď najednou okna? A já? Prodělala jsem asi deset akutních náběhů na infarkt, podlomené zdraví se totál rozlomilo, ale já bojovala jako lvice. Situace už hraje na moje housle, ale bylo to jentaktak. Takové Královské Vinohrady dovedou někdy být pořádná stoka, doufám ale, že se z toho otřepu a vyjdu jako vítěz. Šrámů na zdraví to ovšem nadělalo hodně. S vyplazeným jazykem

Lucifer
8
Lucifer * 04.03.2014, 15:32:27
Ve všední den jsem tam už dlouho nebyl, jelikož ale mám zásobě dost dovolené, dokonce mi zbyla i nějaká z loňska, není vyloučeno, že si brzy dejme tomu čtvrtek a pátek vyberu a podívám se tam. Ještě nikdy jsem na Vyšehradě necítil nějaké nebezpečí. Vyšehrad se neobjevuje ani v černých kronikách, ačkoli skoro každá část Prahy skoro každý den, ale možná jsem něco přehlédl. Nedávno se tuším nějaká vražda udála dole ve Vratislavově ulici. Tedy on se v černých kronikách občas, i když velmi zřídka, objeví, ale týká se to pádu z hradeb, někdy zřejmě sebevražedného.

Stella
7
Stella 04.03.2014, 15:13:29
Dík, Astro. Mrkající

Já vím, já vím, Lucifere. Úžasný
Ale ty týpky dobře v paměti uchovejte, bylo by škoda, kdyby upadly v zapomnění.
A nevšímejte si nepřejícných komentářů. O čem jiném asi psát, když ne o tom, co je okolo nás? A psát denně?
Je na Vyšehradě bezpečno? I ve všední den?

Lucifer
6
Lucifer * 04.03.2014, 14:30:56
Astro, Rouper a Rouser jaksi předčasně propadli jarní únavě. Nezbývá mi, než abych je zde zaskakoval. Mrkající

Astra
5
Astra 04.03.2014, 12:58:51
Moc pěkný, Lucifere, mám ráda příběhy z procházek Prahou. Jen škoda, že ta slečna s psíčkem nebyla s tebou ve stejnou chvíli na stejném místě. Mohla ta cesta dostat větší šmrnc. Snad se zadaří příště! S vyplazeným jazykem
A ještě dotaz. Nezdá se ti, že Rouper a Rouser spí nějak dlouho? Zazvoň u nich a prožeň jim trochu faldy. Rozpačitý

Lucifer
4
Lucifer * 04.03.2014, 12:16:02
Stello, i na tom Vyšehradě jsem potkal pár podivných zjevů, ale nemusím na ně stále upozorňovat. V každém případě jsem tím nehodlal zaneřádit tuto zprávu z roztomilého vyšehradského výletu. Kdybych třeba napsal, že jsem viděl týpka, který měl v nádherném slunečním dni na hlavě kapuci své mikiny (asi jako ochranu proti úpalu), na nohách bermudy a na rukou rukavice, mohl bych se dočkat toho, že tady někdo vyběhne a označí mě za frustráta. Nedávno se tak stalo, komentář i dotyčný byl zlikvidován.

Nemám kupříkladu žádný problém se psy, ani s lidmi, tedy pokud oni nezačnou mít problém se mnou, ale jako normální člověk jsem jistým způsobem citlivý na neurvalé obtěžování. Tohle snad může akceptovat jen kovaný masochista. Třeba ten pes, co mi dnes už ne tak často zuřivě štěká nad hlavou, mě ruší. Tomu se nedá nijak uniknout. Kdyby se to stávalo velmi výjimečně, tak i nejcitlivější člověk by to ignoroval. Svět je plný různých zvuků, v přirozené podobě jsou na to všichni normální lidé adaptováni. Jenže když se něco takového opakuje furt dokola, dřív či později to musí nabourat každou normální psychiku. Myslím, že to dělali nacisti, když svoji oběť svázali, aby se nemohla pohnout, a nechali jí na hlavu kapat vodu. Když vám na hlavu bude chvíli kapat voda, nijak vás to nerozhodí, ale když vám tam bude kapat voda celý den, tak z toho můžete i zešílet. Problém není s tím psem, ale s jeho majitelem, ten pes je taky jeho obětí. V tomto případě se jedná o jezevčíka, který je skoro celý den zavřený v panelákovém bytě a ven se dostane jenom na krátkou dobu, aby se kousek od paneláku vyvenčil.

Někteří čtenáři si možná mohou myslet, že jsem tím či oním posedlý, že lidi neustále sleduji, co dělají, že pociťuji těžkou újmu na duševním zdraví, když spatřím psa atd. To je ale velký omyl, není tomu tak. Třeba v metru se věnuji především nějaké knížce, na procházce jakémusi relaxačnímu rozjímání. Nemám žádnou náchylnost puritánsky kontrolovat chování svých bližních. Absurdní jevy či efekty mi však nemohou uniknout, je to taková profesionální „úchylka“, jakou mají mnozí obzvláště experimentální fyzikové. Třeba nedávno zde zmíněný Richard Feynman ve své knížce To snad nemyslíte vážně, pane Feynmane! takových jím pozorovaných absurdit nashromáždil celou řadu.

Úžasný

Stella
3
Stella 04.03.2014, 09:05:09
No vida. Stačí málo, a svět se změní. Ba ani ten pes nemusí být vždycky připomínkou nezodpovědného bezohledného majitele. (Užitečný popis trasy)
Pryč z futrálů takových i takových! I dnešní mlha se rozplyne. Jednou, třeba.

rezy
2
rezy 04.03.2014, 08:25:47
btw jak jsi tu Lucifere přemýšlel o žvížátku, ted nedavno jsem viděl v TV, jak si lidé do bytu tahají velké africké šneky. Jeden chovatel si pochvaloval, že nenaděljí žádný rámus, takže ideální společník.Jediné co potřebují je salát a trocha toho vápence na ulity.

1
t149jd (neregistrovaný) 04.03.2014, 07:00:43
Když Matička mystická, tak nejlépe s »
http://www.youtube.com/watch?v=EYM4O2BlRJE&feature=youtube_gdata_player
Snad jsem trefil ze 3 verzí tu správnou.
Já bych chtěl mít svou wifi,
na nočním stolečku...
GM

«     1     »