Vždycky se stane něco, co přehodí výhybku

rubrika: Pel-mel


To řekl tento týden v rádiu známý cestovatel Miroslav Zikmund. A pokračoval, že život je přesným součtem náhod. Jestli za přehození výhybky může prozřetelnost, osud, pánbůh – to není důležité. Faktem je, že člověk jede úplně jinam, než kam měl namířeno, říkal M. Zikmund, když vzpomínal na veletoče vlastního života. Náhoda ovlivňuje jednotlivé životy někdy neuvěřitelným, až bizarním způsobem. To by člověk nevymyslel, říkáme. Je přece známo, že ty nejabsurdnější příběhy píše sám život. 

 

Stella


Je tomu pomalu rok, kdy mě náhoda poprvé zavála na stránky Neviditelného čerta, v jeden tak zlý den, že se mi zdálo, že horší být nemůže. Právě se tam probírala synchronicita (kupř. Synchronicita a Jak se synchronicita projevuje). Dnes na to vzpomínám v souvislosti s tím, že Lucifer prožívá příliv povídavé fantazie. Někdy jsme na poušti a na suchém dně, jindy nás nese životodárný proud… Černá labuť někde v rákosí zlomyslně pokukuje korálovým okem a pak nevinně, majestátně vyplouvá na klidnou hladinu, a protože je černá, nikdo ji nepřehlídne. Když se zastaví, pod tichým klenutím smolného peří se ten vyslanec pekla raduje: Cos myslel, holoubku? To já už jsem taková: předpovědět mě nemůžeš, poznamenám tě naprosto mimořádným způsobem a on ti potom už někdo vysvětlí, že jsem připlout musela, že to všichni tušili, že to bylo zákonité…

 

Jako tvůj pád tehdy a onehdy. K takovým zdůvodněním si černé labutě vydržují velkou armádu logicky uvažujících, spravedlivých, přísných, nesmlouvavých osob obého pohlaví. Ty osoby jsou stále v pohotovosti a čekají na každý přešlap, na každou smůlu. Jejich úkolem je hlasitě volat: Já to tušil, Já to věděl, Já to říkal. A konečně mají taky někdy důvod k radosti. Neboť svobodu závidí, sami a samy jí nejsouce schopni prožívat – protože svoboda nese riziko, a – co kdyby?

 

Pro černou labuť máme tendenci nevidět hejna bílých. Ono také, jak se říká, kapka dehtu zničí sud medu. Ale pokud nejde o skutečnou lidskou tragédii a pokud pořád máme možnost volby, nemusíme naříkat nad nějakým nezdarem. Vždyť bylo taky řečeno, že smysl událostí se po nějaké době vyjeví… Role náhody se stává čím dál oblíbenějším tématem seriózních knih a pojednání, až mám dojem, že se šíří nějaký fatalismus. Neodehrává-li se globální katastrofa, bez cílevědomého usilování sotva můžeme existovat. Dost optimismu. (To je tou výhybkou před rokem. Ale to je jiný příběh.)

 

Jo. Tak jsem si půjčila knihu Život je jen náhoda (Jak náhoda ovlivňuje naše životy) od Leonarda Mlodinowa. A nevěděla jsem, že autor je vědec – fyzik a že např. se Stephenem Hawkingem napsal Stručnější historii času. On také k tématu náhody přistupuje jako matematik, ba, sem tam i číslo použije. Upozorňuje, že nezřídka zaměňujeme náhodné jevy a události se skutečnými příčinami. Zajímá ho míra pravděpodobnosti, skrytá role náhody, polopravda, řád v chaosu, iluze zákonitostí… Vychází z toho, že náhodné procesy hrají zásadní roli v přírodě a jsou všudypřítomné: přesto jim věnujeme malou pozornost. A také soudí, že k mimořádným událostem dochází i bez mimořádných důvodů. Ale bez úvah – jen připomenutí příběhu, o němž jste možná slyšeli, a pak – jak se snadno necháváme ovlivnit iluzí.

 

Řád v chaosu

 

Mlodinow říká, že délka života jednotlivců a jejich osudy jsou nepředvídatelné, ale pokud analyzujeme data lidských skupin jako celek, objevíme zákonitosti. Francouzský právník ve svých čtyřiceti sedmi letech uzavřel dohodu s devadesátiletou paní, která potřebovala peníze. Koupil její byt s tím, že jí bude poskytovat každý měsíc finanční podporu a do bytu se nastěhuje, až paní zemře. Vycházel z toho, že paní už překročila průměrnou délku života ve Francii o deset let. Ale neznal Bayesovu teorii, z které vyplývá, že když se dožila devadesáti, dá se očekávat, že zde bude ještě šest let. Když se Jean dožila stovky, měla naději na dva roky. A zatímco advokát v 77 letech zemřel, paní se dožila 122 let.

 

Matematická statistika vznikla, aby pomohla přírodovědcům při zpracování dat. Ale došlo k tomu, že se nejvíce používá při studiu vlastností společnosti. Data, která se týkají obyvatelstva, nacházíme poprvé u Viléma Dobyvatele, který nařídil první sčítání obyvatelstva. Jako dobyvatel Dobyvatel potřeboval vědět, kolik daní může vybrat… Zabývat se délkou života a nemocností by se považovalo za protikřesťanské – tyto záležitosti vždy byly v boží kompetenci. Až roku 1603, během morové epidemie, začaly v Londýně vznikat týdenní záznamy úmrtnosti. Tak vznikl příběh matematické statistiky, na němž mají zásadní podíl obchodník Graunt, právník Fermat a kněz Bayes… Poprvé byla statistika definována roku 1770 jako věda popisující politické uspořádání ve všech moderních státech světa. Ovšem obor se rozšiřoval. Např. Laplace chtěl, aby statistika zahrnovala všechno, od planet a hvězd po každodenní záležitosti. A tak bylo třeba zjištěno, že zákonitost náhodných jevů je tak spolehlivá, že její narušení v některých datech popisujících společnost může být považováno za něco nekalého.

 

Z celé obsáhlé kapitoly vybírám ještě to, že Darwinův bratranec, Francis Galton, otec eugeniky, zavedl statistiku do biologie. (Tvrdí např., že 250 lidí z milionu zdědilo mimořádné schopnosti. Soudobá psychologie došla k závěru, že platí „ pravidlo deseti let“ - ve většině oborů jsou píle, námaha a náhoda stejně důležité jako vrozené nadání. Úspěch se dostaví zpravidla po deseti letech práce. Píli ovlivnit můžeme. Geny nikoli.) Ve fyzice zdůraznil nutnost aplikovat statistiku sám Einstein, když začal pracovat na vysvětlení Brownova pohybu… Objevil se termín „náhodná procházka“, „opilcova procházka“ - oni už jsou fyzikové takoví. Mlodinow vyslovuje názor, že pravidelnosti nemají vždy hlubší význam a že nemáme klást význam tam, kde není, ach ouvej.

 

Měření a zákon chyb

 

Milujeme čísla, vypadají důvěryhodně. Jako vše, co je exaktní nebo co se jako exaktní tváří. Tak dochází k tomu, že když se bodují eseje, slohové práce, jeden bod ze sta může rozhodnout budoucí osud jedince. Nemluvě samozřejmě o subjektivnosti a relativnosti podobného posuzování.

 

Roku 1978 bylo zavedeno bodování, pokud jde o kvalitu vína. Číselná vyjádření kvality prakticky okamžitě zvedla prodej. Stobodová stupnice umožnila prosperitu dosud velmi nejistého podnikání a obchodování s vínem. Jeden bod rozdílu v hodnocení kvality znamená veliký rozdíl v prodejnosti. Přitom, jak píše Mlodinow, pocit chuti závisí na složité interakci mezi chuťovými a čichovými vjemy. Nicméně, při ochutnávkách se experti často řídí názorem kolegy, jeho výrazem při ochutnávání… Roli hraje také očekávání. Když bílé víno zabarvíme, zdá se nám, že je sladší apod. Někteří laikové ani odborníci nepoznají, že ve dvou lahvích je totéž. Pro poznání rozdílů je nutný také kontext. Odborníci na víno vědí, že systém hodnocení nedává smysl. Ale číselné hodnocení je natolik účinné, že je kupujícími jednoznačně akceptováno.

 

Vyvstává problém, jak určit číslo ze série různých měření. Hodnoty kolísají v důsledku náhodných chyb… A druhem měření jsou také VOLBY. Neměří se jenom, kolik lidí podporuje kandidáta, ale kolik lidí vůbec jde volit, kolik hlasů se ztratí, kolik lidí omylem zvolilo někoho jiného, kolik chyb se udělalo při sčítání. Když následuje druhé a třetí sčítání, jsou tato sčítání náchylná k chybám úplně stejně. Výsledky voleb nikdy nejsou přesné a zdá se, že místo přepočítávání by bylo lepší si hodit mincí. Nejistota měření patří k paradoxům života. To už věděli vědci v 1. polovině 19. století. Každé měření je složité, ovlivněné velkým počtem náhodných jevů. Vyhovuje tudíž zákonu chyb. A sociologové zjistili, že totéž platí i pro jejich obor. Začali používat zákon chyb převzatý z fyzikálních věd.

 

Člověk má potřebu ovládat své okolí. Náhodné jevy ovládat nemůžeme. Pokud nějaké jevy ovládáme, náhodné nejsou. A k našim divným vlastnostem patří i to, že hledáme souhlas s našimi názory. Když naše představa neplatí, pokoušíme se dokázat, že je správná. Tak dochází k tomu, že si špatně vykládáme náhodnou událost… A vůbec. Zdá se, že potřebujeme autoritu, která za nás řekne: Je to tak a tak. (Taky bych nepoznala, že ceny jsou nízké, kdyby to v letáku nebylo napsáno.)

 

Náhody a náhodné jevy – dvě věci podobné i nepodobné. Bez nich by život byl nudnou poutí - po níž toužíme, když nám ty náhody otloukají hlavu o kamennou zeď. A co třeba na závěr trochu poezie? O ovlivnitelnosti osudu? Omlouvám se jemným duším, ale je to Kainar, tedy klasik:

             

Jedno tele přemýšlelo,

čímpak by se státi mělo…

Třeba bych si přálo, inu,

vystudovat medicínu.

Ach, ty tele, nepřej si,

bude z tebe telecí.

 

Zdroj: Mlodinow, Leonard: Život je jen náhoda (Jak náhoda ovlivňuje naše životy), Nakladatelství Slovart, s. r. o., Praha 2009

 

P. S.: Tak jsem dopsala a chtěla jsem si ověřit správnost citovaného. A stejné verše jsem uviděla v jedné debatě NP. To není ani mé opisování, ani náhoda, to je stejná četba. (Kainar: Bláznův kabát)


komentářů: 25         



Komentáře (Array)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Stella
25
Stella 25.05.2014, 15:56:33
Kočky jsou nesmírně urážlivé - už i kvůli tónu hlasu. A dovedou zlostně odmlouvat.
Také jsem si říkala o mravencích, jestli jsou si vědomi té podřízenosti - nadřízenosti. Kdyby ano, tak mají šerednou povahu - že se strojově podřizují. Ale to je nemístné připisování lidských vlastností nebo nemístný lidský pohled. Ať si dělají, co chtějí. Ve svém mraveništi. Dnes se nepochybně někde vedle opalují.

24 Už tomu rozumím. Krkavci...
StK (neregistrovaný) 25.05.2014, 14:02:05

...Mravenci si přes vyspělé uspořádání svého společenství neuvědomují existenci sama sebe. Zato kladně v tzv. zrcadlovém testu reagují delfíni, někteří primáti a kupodivu havranovití ptáci...
(z diskuze na NP)

Své JÁ si asi uvědomují i kocouři. Někteří určitě. Sibirjak se mi chodí před jedno zrcadlo nakrucovat jak parádivá ženská. A urazí se, když se mu směju. Mrkající

23
Black swan from Kavala (neregistrovaný) 25.05.2014, 04:32:26
Toto znamení je mezinárodní.
Pro jednu tlupu ajťáků.
Co umí něco.
Jiní ne.
GM

Stella
22
Stella 24.05.2014, 22:33:39
Drsné. Potvory.

Lucifer
21
Lucifer * 24.05.2014, 17:09:48
Straky jsou velmi roztomilí ptáci a jak hezky si dokážou hrát třeba s kočkou

http://www.youtube.com/watch?v=g9M7NmVVsxA

Úžasný

Stella
20
Stella 24.05.2014, 16:55:31
Straky se stávají sídlištním druhem. Jsou to příšerné klepny.
Ale musí to být veliká láska - schůzky na betonu fyzikálního ústavu.
Já jim mám za zlé, že postupně pokradly z hnízda, které si pečlivě vybudovali na našem balkoně kosi, všechna holátka.

Lucifer
19
Lucifer * 23.05.2014, 23:26:45
V souvislosti s osudem jsem si vzpomněl na jednu starší flákotu ve vinárně U Čerta

http://www.neviditelnycert.cz/ncnew/blog/vinarna-u-certa/255-osud-je-maluvka-vitr-ji-pomacka.html

Možná je to takový předskokan k mým víkendovým kouřovým signálům. Mrkající

Lucifer
18
Lucifer * 23.05.2014, 23:20:57
Koukám, že vás krkavcovití zaujali. Tož přidám ještě jeden zážitek, tentokrát ale vítám na plac přímo straky.

Nevím, do jaké míry jste s tímto ptačím plemenem obeznámeni, ale krkavcovití jsou největší čeledí řádu pěvců. Ano, to jejich srandovní krákání je ve skutečnosti zpěv.

Před nedávnem jsem za oknem své pracovní místnosti, které je částečně namířeno do nedalekého parku, zaznamenal takové zvláštní krákorání, jež znělo docela luzně. Vykoukl jsem z okna, a dvě straky pelešící se na betonovém dvorečku přímo pod oknem vydaly už méně luzné krákorání a šveholivě mávající svými křídly ten dvoreček okamžitě opustily. Instinktivně mě hned napadlo, že to musí být stračí páreček, což dokladovalo, že se to jejich milostné krákorání i později a po několik dalších dní velmi radostně opakovalo.

Jeden můj kolega, když jsem se mu s tímto pozorováním svěřil, mi oznámil, že je to skutečně stračí páreček, který má až skoro na vrcholku nedalekého stromu v onom parku velmi hutně vystavěné hnízdečko.

Straky jsou potvory, ale tomu párečku jsem začal velmi útlocitně fandit.

Úžasný

17 Moji krkavci
milda (neregistrovaný) * 23.05.2014, 22:34:26
Mám tady v obci na okraji bavorského Mnichova také krkavce. Krákají celý den, na protějším pozemku, kde je velká školka s asi 200 dítky, hned zrána hledají ztracené svačinky. Pokud mám oschlý chléb, nepřijde nikdy do odpadu, to mám od své babičky. Pohrdání chlebem přivádí do neštěstí! Takře nakrájen na přiměřené kostičky asi centimetr na centimetr bývá předložen těm havranům a krkavcům na střeše našeho vjezdu do podzemní garáže. Ten je pokryt zelení, takže připomíná trávník a je to zajímavé, sledovat ty havraní rodiče, jak ty kousky sbírají a nosí svým miminkám na javoru naproti. Řekl bych, že ti ptáci jsou stejně inteligentní, jako třeba náš kocour Mikeš.

16 Errata
StK (neregistrovaný) 23.05.2014, 22:20:20
omikovat = komunikovat
se topmu = se tomu
Křičící

15 Mí černí kámoši
Starý kocour (neregistrovaný) 23.05.2014, 22:09:49
Nemyl se Lucifere, ti ptáci s Tebou skutečně komunikují. Tedy pokoušej se omikovat. To není básnická licence. A havrani prý umí počítat do šesti. Četl jsem.
==============
Mám v ZOO dva věrné kámoše - krkavce bělokrké. Poznají mě snad na padesát metrů. Křičí, zdraví a hned na síto a co že jsem jim donesl. Nevím, jestli to dělají i jiným fotografům, já je nepřistihl. A když jsou přilepení na pletivu, nedají se moc fotit. Braši totiž čekají na pár drobků z mého žitného rohlíku*. A za to mi prostrčí pletivem třeba kousek masa z kuřete. Nebo půl myši. To není žádná náhoda - to je dárek. Nebo pokus o výměnný obchod. Ostatně - ti dva (jsou to oba samci) si opravdu dávají dárky a vzájemně se krmí. Vydržím u jejich voliéry kolikrát i hodinu - ošetřovatelka si mě už dokonce jednou vyfotila - možná se domnívá, že jí ty krkavčí bráchy chci ukrást...

A ti černí kámoši mi pořád cosi polohlasem povídají. Někdy mám pocit, že jim téměř rozumím - ale není to tak. Doopravdy rozumím jen kočkám a psům. Nesnědl jsem dost velký kousek toho hada.
==========
*/ už několik let "ujíždím" na žitném rohlíku. Kornspitz se topmu říká. Když ho nemám na svačinku, den nemá ten správný lesk. Mrkající
=========
Tohle je jeden z mých kámošů:
https://dl.dropboxusercontent.com/u/21775916/krkavec%20b%C4%9Blokrk%C3%BD.jpg Smějící se

Stella
14
Stella 23.05.2014, 21:15:11
Les je prý plný rivality a agresivity - mezi rostlinami. Velmi nemilosrdný svět!

Lucifer
13
Lucifer * 23.05.2014, 21:04:14
Ano tuším, mefi, a začínám v tomto směru činit velmi vážně míněné iracionální kroky. O víkendu to snad nastíním. Nevinný

12 Co bohužel nevím,
mefi (neregistrovaný) 23.05.2014, 21:01:22

zda vědomí je obecnou vlastností pohybu hmoty.

A pak lze jenom srovnávat kupříkladu rozložení temné hmoty ve vesmíru s neuronovou sítí, či propletenými kořeny stromů.

A proč by les nemohl oplývat sebepoznáním, myšlením, sebeuvědoměním či citem?

Jako básník, myslím, že tušíš, nakolik je Tvé poznání vzdáleno nejen Tvé iracionalitě.

Ech, to jsem to zamotal!

Překvapený




Stella
11
Stella 23.05.2014, 20:32:14
Starý kocour řekl, jen trochu jinak, že máme obdivovat to, co je, a radovat se z toho. Má pravdu. To kladení otázek je pro většinu z nás skutečně jen hrou. Pro ty, kteří rozumí havraní řeči a nejistotě předpovědi, už jde o něco víc...
Ta představa ptačí a fyzikovy konverzace mě opravdu baví. Jestli to někdo sleduje - tam se asi ale možná nediví?
Straky se létají krmit ke kontejnerům u marketů.
Rostliny prý vnímají velmi dobře, jak ukázaly výzkumy v poslední době.

mefi, ta knížka uvedená v článku by se ti líbila.


«     1    2   »