V knize Ludvíka Vaculíka Milí spolužáci autor uvádí vzpomínku svého bývalého kamaráda Vladimíra Němce. Němcova slova byla uveřejněna v Listech 11. října 1968 (tedy krátce po vstupu vojsk pěti armád, v roce, kdy spatřilo světlo světa Vaculíkových 2 000 slov). Vaculíkův spolužák se mimo jiné zmiňuje o tom, že Ludvík Vaculík byl vždycky rebelant a že doprovázel neuctivými poznámkami zřízení Kuratoria na internátě Baťovy mládeže. Členové Kuratoria museli být bezpodmínečně poslušní, ale Vaculík (nejlepší žák ze dvou a půl tisíce) se např. odmítl na vychovatelův příkaz oholit, protože to měl v plánu až v sedmnácti. Do literární soutěže Kuratoria napsal příspěvek, ale neodeslal jej.
Stella
Co vlastně Kuratorium bylo? Tato masová organizace české mládeže slavnostně zahájila svou činnost 17. června 1942 ve Slaném. Jejím předsedou byl Emanuel Moravec, jeho zástupcem František Teuner, dosavadní představitel Vlajky. Organizace vznikla z Heydrichova podnětu a pracovala podle vzoru Hitlerjugend až do roku 1945. Jejím cílem byla duchovní převýchova mladých v rámci Velkoněmecké říše. Němečtí poradci pomohli s přípravou 400 instruktorů, kteří byli vyškoleni do konce roku 1942. Poradci vycházeli ze zkušeností s reformou výchovy německé mládeže (1933).
Kuratorium vydávalo list Zteč. V jeho úvodním čísle Moravec píše, že si Češi musí zasloužit své místo v nové Evropě, a to pozitivním přístupem k válce. Aktivní činnost v Kuratoriu je vlasteneckou povinností. Aby členové Kuratoria mohli co nejlépe prospět Říši, museli dbát nejprve na fyzickou zdatnost. Proto se pořádaly především sportovní akce. (Hokejový den mládeže v září 1942 proběhl v sedmi městech.) Dále byla zahájena tradice mládežnických brigád. Účastnili se jich středoškoláci. Např. v roce 1942 dva měsíce vykládali z vagonů do pytlů brambory, pytle nakládali na auta a rozváželi je. Studentky pytle záplatovaly. Roku 1943 takto pracovalo na 50 nákladových nádražích 9 308 středoškoláků. Mladí pomáhali také při uklízení sněhu. Nahradili tak židy, kterých ještě v roce 1941 uklízelo pražské ulice 5 000.
Postupně vznikají regionální ústředí Kuratoria a činnost se rozšiřuje o kulturní akce. Jednou z prvních významných akcí byl velký zájezd s cílem poznání Německa. Mladí projeli zemi od Danzingu (Gdaňsk) po Vídeň. O této cestě a o výcviku instruktorů byl natočen film. Před jeho prvním uvedením vystoupil Emanuel Moravec se zásadním projevem na téma práce Kuratoria, především jeho vedoucích. Řekl, že smyslem Kuratoria je výchova ke kázni, vytrvalosti, víře. Nikdo se nesmí prosazovat jako individualita, nikdo nesmí toužit po slávě. Každý musí začínat z pozice řadového vojáka. Proto se bude konat čtyřtýdenní tábor pro instruktory. V něm budou žít v naprosté izolaci, prodělají tvrdý výcvik a zvyknou si na neúprosnou kázeň. Přede všemi stojí mnoho povinností a těžký boj. Tábora se tedy mohou zúčastnit jen ti, kteří jsou schopni jet na druhý dech. Český národ je jako Robinson, jehož loď ztroskotala, protože ji vedl špatný kapitán. Robinson se musí naučit žít v novém prostředí, v novém světě, vše musí budovat od počátku. Každý se musí umět obětovat pro celek. A český národ si musí svou existenci zasloužit. Všechny potíže jsou darem Božím. Česká mládež je dosud blazeovaná, ale německou mládež se podařilo převychovat během tří let. A německá mládež je starším bratrem české mládeži.
Žádný jiný národ nemá tak výhodné podmínky ke startu, jako český národ. Jedině Adolf Hitler zajistí český zítřek a „starou českou kulturu“. Máme s Němci společnou krev a společnou víru. Březen 1939 byl zvýhodněním českého národa. Jen mezi inteligencí je vrstva nenapravitelných, kteří si říkají o výprask. Válka je těžkou zkouškou na cestě k trvalému míru. Zhýčkaným národům nevoní revoluce. Čím delší bude válka, tím vytříbenější budou duchové. Kde nepomáhá domluva, musí zasáhnout síla. Evropské národy budou i proti své vůli přivedeny k rozumu. Až všichni požádají o příměří, nebude koho zavírat. Mládež musí napravit, co staří pokazili.
V duchu Moravcova projevu začaly 18. 1. 1943 zápisy chlapců a dívek od 10 do 18 let do povinné služby mládeže. Přihlášku měl podat každý mladistvý árijec. Praktickým vedením služby mohl být pověřen také sportovní nebo turistický spolek. Vybrané spolky mohly dostat peníze z veřejných prostředků. Tisk prezentoval povinnou službu jako vítanou zábavu a osvěžení. K činnosti členů patřilo pravidelné vystupování na veřejných slavnostech. Oslavy mívaly stejné schéma. Nejprve zazněly básně, pak hudba, veřejné projevy, opět hudba a na závěr říšská hymna a protektorátní hymna. Tak probíhaly např. pietní vzpomínky na Heydricha nebo oslavy Vůdcových narozenin. Slavil se také 1. květen, ale ten byl věnován výhradně zábavě - zadarmo se promítaly filmy, konaly se veřejné koncerty a sportovní soutěže.
Když byl v květnu 1943 otevřen nový výcvikový tábor, pracovalo Kuratorium už v 60 okresech. Organizace měla 30 000 členů – dělníků a zaměstnanců. Vedoucí pracovníci a instruktoři mohli nosit uniformy - černé jezdecké boty a kalhoty, zelené letecké blůzy s červenou páskou, na níž byl znak organizace. Zdravili se zdviženou pravicí. Mladí lidé začali jezdit na tábory. Program na táborech mládeže začínal ranním vyvěšováním vlajky. Mladí ji zdravili vztyčenou pravicí a zpívali Čechy krásné, Čechy mé, na Moravě Moravo, Moravo. Každý den se nesl v duchu nějakého hesla - výroku některého z německých politiků. Přes den se konaly přednášky, bojové hry a pochody. Pěstoval se kult národní písně. Turnus končil sportovními hrami a slavností pro veřejnost. Její důležitou součástí byla pěvecká vystoupení. Tábory objížděl stálý lékař Kuratoria. O každém členu se vedl tzv. sociální list. Dělnické mládeži bylo vštěpováno, že znamená mnohem víc než tzv. inteligence. Při kontrolách byli pražští funkcionáři nadšeni českým smyslem pro disciplínu. (To alespoň tvrdí oficiální hlášení. Neoficiálně se funkcionáři netajili zoufalstvím nad laxností členů, nad zlehčováním všeho německého, nad posměchem, jemuž bývají vystaveni.) V roce 1943 Kuratorium začalo organizovat tzv. vzorné roje, které přerostly v oddíly zvláštního nasazení.
Činnost Kuratoria byla zaměřena také na výchovnou a sociální práci. K sociální práci patřily zotavovací pobyty. První zvláštní vlak do moravských lázní (Luhačovice…) vezl na rekreační pobyt 800 lidí. Na Slovácku se ale také v červnu 1943 konala politická manifestace u kaple sv. Antonínka. Za účasti 10 000 mladých a 20 000 dospělých. Kroje, velkolepá výzdoba, tanec zpěv, všeobecné hajlování, slavnostní projevy s poděkováním Hitlerovi - za to, že se v našich zemích neválčí.
Jiné masové politické manifestace probíhaly např. v Plzni za účasti dělnictva. Na jedné z nich zaznělo heslo: Každý hoch a každá dívka plavcem. V červenci 1943 se pak na Barrandově konalo závěrečné mistrovství v plavání, za účasti 6 000 diváků, s projevem E. Moravce. Být v dobré kondici pro práci a pro boj vyžadovalo neustálou podporu sportování. Ze zabaveného majetku Československé obce sokolské a Orla dostalo Kuratorium 1 163 hřišť, 7 stadionů, 23 koupališť a 210 dalších objektů. Velkolepou akcí byly Dny mládeže od 15. srpna 1943. Finále se konalo v Praze 19. srpna. V Lucerně hrála hudba vládního vojska a z projevu se posluchači dozvěděli např. to, že jen plaveckých soutěží se zúčastnilo na 9 000 mladých. Projev také zdůraznil, že už každý chápe, že Hitler se nechystá odnárodňovat a že kuratoria pracují už v 16 zemích Evropy. 12. září se pak konaly Pražské dny mládeže. Mnohé skupiny soutěžících přijížděly s vlastními kapelami. Sportovci překvapovali Pražany ukázněným chováním. Prvního dne se na Říšském náměstí (nám. Míru) konal velký koncert 180 hudebníků – 3 dechovky Kuratoria – a zpíval Kühnův dětský sbor – 400 členů. Poté následoval průvod městem. Druhého dne se všech 1 500 sportovců sešlo na Strahovském stadioně. Je zapotřebí říci, že všechny akce byly vysoce oceňovány českým protektorátním tiskem.
Kuratorium mělo vlastní časopisy. Od července 1943 vycházel časopis Správný kluk, později také Dívčí svět. Správný kluk byl čtrnáctideník, který měl nahradit Mladého hlasatele (Rychlé šípy). Začaly vznikat Kroužky Správného kluka. Řídily se Desaterem, jehož přikázání vedla děti k poslušnosti vůči autoritám, k bezpodmínečné věrnosti k vedoucím a k obětavému kamarádství. Mimo jiné: Mou povinností je být zdravý a tělesně zdatný… O členství byl obrovský zájem, třebaže bylo vázáno ještě na členství v jiném spolku. Kuratorium bojovalo proti rodokapsům, např. založením Knihovny pro mládež. Dvakrát za měsíc vycházely sešity s vyprávěním o hrdinství německých vojáků. Jen za první půlrok vydalo nakladatelství Orbis těchto překladů z němčiny 1.5 milionu. Literárních soutěží se účastnily vysoké počty dětí. Do jedné z nich, na téma kladného vztahu k německým vojákům, přišlo do nakladatelství 27 tisíc dopisů. Kuratorium organizovalo také akci Umění mládeži. Bylo stanoveno, že každý člen má 10x do roka navštívit divadlo. V rámci akce se dávala díla českých i světových autorů. Podílelo se na ní 22 divadel a 120 orchestrů. Obvykle bývala prvním představením Prodaná nevěsta (v ND s V. Tallichem, se scénou K. Svolinského).
V roce 1944 mělo Kuratorium půl milionu členů. I když se na první pohled a po přečtení dobového tisku zdá, že šlo všechno hladce, že se Češi snadno přizpůsobili realitě, je skutečností, že přímo v centrále pracovaly dvě odbojové skupiny. Byly ovšem odhaleny. Tělovýchovné organizace vysílaly některé členy do Kuratoria přímo s cílem mařit práci organizace. Na vedení stále přicházely stížnosti, že jsou učitelé benevolentní k projevům neúcty vůči Říši, že trpí žertování na Hitlerův účet… Sami funkcionáři se shodovali v tom, že pokud jde Čechy, nejméně nebezpečný je u nich sport. (Když vzešel návrh vytvořit českou jednotku k obsluze protileteckých baterií wehrmachtu, byl zamítnut s tím, že dát do ruky Čechům zbraně je riziko.) Funkcionáři si byli vědomi toho, že akcemi Kuratoria paradoxně vzrůstá český nacionalismus. Debatovali také o tom, jestli Kuratorium povede ke germanizaci, nebo jestli vychová český národ jako plnohodnotného člena Říše. Obě cesty prohlásili za otevřené…
Začátek práce Kuratoria bývá uváděn s různými daty. Hovoří se např. o dlouhém přípravném období. Ovšem faktem zůstává, že oficiální činnost se rozběhla po atentátu na Heydricha. Potom ani tolik nepřekvapuje masovost akcí.
Ať hodí kamenem…
Zdroj: Pasák, Tomáš: Český fašismus a kolaborace, Práh, Praha 1999
20.06.2014, 00:00:13 Publikoval Luciferkomentářů: 21