Neviditelný čert

Už několikrát jsem zde místo sebe nastrčil svoji loutku Roupera de Clotrimazola. Dřevěnou hračku, která bezpochyby není zcela originální, jelikož jí přinejmenším předcházel Pinocchio od Carlo Collodiho. Naposledy jsem tak učinil v Clotrimazolkách. Dělal jsem to ze zcela pudového sebezáchovného důvodu, jelikož jakýkoli váš nevděk k předloženému zamyšlení se sesype na jeho dřevěnou hlavu, ne na mou.

Lucifer

Občas se stává, že si nejsme jisti, že dokážeme strávit veškeré reakce na něco, co kolem sebe vypustíme, ačkoli jsme si jisti, že to potřebujeme s naprostou upřímností vypustit, jinak bychom se v tom utopili. A tak nastrčíme svoji dřevěnou, anebo naprosto virtuální hračku.

Jenže pak se může stát, že se vším tím, co na nás každodenně valí ze všech koutů, zadusíme, a na svoji věrnou hračku, tu loutku, která nás vždy a bez jakéhokoli nároku na odměnu zastoupila ve chvílích, do nichž jsme se báli jen tak sami vstoupit, zapomeneme. Anebo naopak se náhle z jakýchsi nepřeberně neočekávaných důvodů začneme cítit jako mistři, vládci světa, a tu hračku, to své věrné a vždy ku pomoci připravené druhé Já, odvrhneme, jelikož máme pocit, že něco tak ubohého, jako nějaká směšná berlička, o níž jsme se zoufale opírali, když s námi cloumala nepříjemná tělesná či duševní nemoc, když jsme se cítili být zahnáni do naprostého kouta, když jsme měli pocit, že něco takového potřebujeme…

Náhle máme pocit, že žádnou, i tu svou nejmilejší hračku, Roupera de Clotrimazola, Pinocchia, plyšového medvídka atd., nepotřebujeme…

Jak strašně se v této chvíli mýlíme a jak strašně se nám ten omyl vrátí, až naše poblouznění pomine.

Nikdy nezahazujte svou věrnou hračku. Ani když budete mít pocit, že ji už nepotřebujete. Ono se totiž dřív či později stane, že ji zase budete potřebovat. Nikdy neříkejte „nikdy“. Jenže ve chvíli, když ji budete znovu hledat, tak ji už třeba nenajdete. Potom už vám nezbyde než být sám sobě hračkou, loutkou, dřevěným Pinocchiem, Rouperem de Clotrimazolem a čímkoli podobným, jak jste na to byli zvyklí, když jste tu hračku ještě měli.

Teď už máte jenom sami sebe.

Možná vám to bude stačit. Jasně, být sám sebou je bezpochyby vyšší forma bytí. Vlastně ta nejvyšší. Pokud se ale na to necítíte, pokud vám na to váš rozum nestačí, pokud potřebujete ochranu nějaké své vlastní hračky, pokud…

Pokud ale ne, stejně i tak se v hlubinách vašeho probuzení tu tam, třeba i ve spánku, vaše dávná hračka bude na vás smutně dívat…

15.07.2014, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 12