Neviditelný čert

Tento druhý srpnový pátek jsem se rozhodl tak trochu zapreludovat. Nejdříve vás seznámím s jedním zajímavým postřehem Hanky Synkové (viz Propylenglykol a další jedy či zbytečné operace, jimiž jsme tak vehementně oblažováni), který mě rozesmál tak zoufale, že jsem měl chvilkový pocit nechat si preventivně odstranit hlavu, potom zapreluduji naprosto patafyzickým způsobem, načež se vrátím k postřehům Hanky Synkové a v záloze si ponechám závěrečné post preludium.

Lucifer

Hanka Synková ve svých Postřezích ke knížce DJ 4, kterou překládala, mimo jiné praví:

Nehodlám dělat ramena, že všechno se dá zvládnout přírodně, na druhou stranu ne vše je nutné ukrajovat a okrajovat. Přemýšlela jsem také nad preventivními snahami jedné zahraniční hvězdy, která si pro jistotu nechala odstranit obě mléčné žlázy a pak oba vaječníky, jen proto, že v rodině měli rakovinu. Nechci to zlehčovat, zvlášť když v některých zemích má rakovinu každý třetí člověk, ale vkrádá se mi myšlenka: Ještě že v rodině neměli migrénu – to by si taky mohli dát preventivně odstranit hlavu…

Ano, právě u této pasáže jsem sebou smíchy třískal o zem. Jak je možné, že tvorové, kteří se prý dopracovali až do stavu, jemuž se říká Homo sapiens čili člověk rozumný, sebou nechají takovým primitivním a stupidně deprivantním způsobem manipulovat? Kam se z drtivé většiny těchto tvorů vytratil ten rozum, který jim přinesl tak nevídané vědeckotechnické prostředky, kulturní díla, poezii, filosofii, nepřeberné množství úžasných výtvorů lidské mysli? Všechen ten lidský vzestup k výšinám téměř nadpozemského rozumu má skončit idiotským mačkáním čudlíků mobilů, dálkových ovládačů všeho možného i nemožného, sebeprznícím masakrováním z dosud neznámých příčin na přeplněných automobilových komunikacích (obaleč stromový, sloupový a čehokoli jiného), každodenními dementními nájezdy lupičských band v zájmu získání čehokoli, co jim stejně bude k ničemu, doprovázené likvidací kohokoli, kdo projeví alespoň špetku obrany, atd.? Tohle vše a ještě mnohem jiného a šílenějšího se odehrává v každodenním přímém přenosu. Za bílého dne vám může takový deprivantní troglodyt urazit hlavu přímo na rušné ulici jenom proto, že mu to vybublalo v hlavě příslušníka „Homo sapiens“, a je mu úplně šumafuk, co bude dál, a to i s ním…

Vraťme se však zpět k některým zajímavým postřehům Hanky Synkové:

Jedna čtenářka jejích knih, která se nakonec stala i její klientkou, jí jednoho dne sdělila, že má zánět štítné žlázy a že je nucena do operace, která však znamená doživotní závislost na hormonech. Kamarádka Hanky Synkové také kdysi stála před podobnou volbou – nechat se vykuchat a být na práškách. Zkusila to přírodně a štítnou žlázu stále má. Cvičí pět Tibeťanů, stravuje se zdravě, pije mladý ječmen, doplňuje vitaminy, minerály a antioxidanty borůvkovým džusem a evidentně jí nic nechybí. Čtenářka Hanky Synkové to nakonec zvládla podobným způsobem.

Zde je druhá doslovná citace z Postřehů H. S. k DJ 4:

Až Homo sapiens (člověk rozumný) skutečně dostane rozum, až ŽENA přetíŽENÁ bude zbavena – nebo se sama zbaví – nadměrného břemene, až se lidé vrátí k přirozenému způsobu života bez uměle vytvářeného tlaku nadspotřeby, skončí doba jedová. Až se míra blahobytu nebude měřit hrubým domácím produktem, ale podobně jako v Bhútánu pojmem domácí štěstí. … Míra hrubého domácího produktu sama o sobě nemá cenu, pokud jsou příjmy nespravedlivě rozdělovány. … Hrubý domácí produkt v současném pojetí sice mnohdy roste, ale to rakovinné buňky také, jenže po čase zničí i svého hostitele. Vlastníme všelijaké věci a přístroje, které nám mají ulehčit práci a zpříjemnit život. Jsme však šťastnější? Co se HDO týče, v USA jsou na špičce. Spousta lidí je tam však na antidepresivech a bez prášků na spaní neusnou.

K některým dalším postřehům H. S. k DJ 4 se zřejmě ještě někdy vrátím, ale teď už bych přistoupil ke svému závěrečnému srpnovému pátečnímu preludiu:

Je druhý srpnový pátek, zhruba čtyři roky a dva měsíce poté, co jsem se vrátil z Vinohradské nemocnice po svém neuváženém pádu do kolejí metra, a já se cítím jako vězeň v kleci něčeho, o čem se mým dřívějším poznámkám na téma Šílenství doby nezdálo ani v tom nejšílenějším snu. Denně potkávám narůstající množství lidských tvorů, kteří mají na zádech visačku Homo sapiens, jejichž rozum však nesahá ani po paty jednobuněčných organismů…

Já vím, je pátek, blázni mají svátek, jenže tohle už nejsou blázni. Co to je, to mi začíná unikat, protože i elementární logika se začíná jevit zcela nepoužitelným nástrojem… Doba jedová se pozvolna mění v dobu jedovatě paranoickou.

08.08.2014, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 3