Neviditelný čert

Také jste někdy přemýšleli o tom, jak se žilo člověku, který nikdy neopustil rodnou vesnici a ani ho nenapadlo, že by to měl udělat? Domov byl domov, láska byla na celý život, manželství právě tak, věci byly jasné a měly své stálé místo jako hřbitov za kostelem. Krátký život nenarušovaly zbytečné pochybnosti o jeho smyslu. Vše bylo v rukou božích a člověk hleděl, aby řádně naplnil své dny prací a pokorným přijímáním osudu. Vesnice byla ve svých soudech nemilosrdná a s řešením problémů pomáhal kněz, o jehož autoritě nikdo nepochyboval. STUD, HANBA a HŘÍCH byly věci, jimž se každý snažil vyhnout. Je náhoda, že se s těmito třemi slovy v současnosti téměř nesetkáváme? Že argumentovat OSTUDOU je leda pro smích?

Stella

Jsme všichni nějak suverénní, na mínění ostatních nám záleží jen potud, pokud nás obdivují – pro cokoli. Jen být viděn! Protože nic není tabu, nic není nedotknutelné. I zločinec míval svou morálku, měl osobní hranici. (Jak na to zde mnohokrát upozorňoval sám Lucifer.) Už neexistuje posvátná půda, zvykli jsme si na hanobení hřbitovů a vykrádání kostelů. Zmizel STRACH ze spravedlivého trestu i z veřejného odsouzení.

Jsou lidé horší než kdysi? Naivní nevzdělaný vesničan, který znal jenom pár lidí a nejbližší město viděl jen při výročním trhu, nebyl hloupější, než jsme my. Ale tím, že se jeho život nerozběhl do šířky a jeho hlava denně nepřijímala nové a nové informace o událostech ve vzdáleném světě, nepochybně žil více do hloubky. Stejně se prohlubovalo jeho cítění a vnímání nenápadných proměn důvěrně známého prostředí. Stále táž vyprávění opakující se v každém nedělním odpoledni a za zimních večerů získávala na významu. Podněcovala dětskou fantazii. A protože se na děti nehrnuly zvuky, barvy, pohyb, nová fakta, nemusela se jejich mysl bránit a zůstávala otevřená. Nevznikl prostor pro povrchnost jako protiklad k opravdovosti. I tak se snad dá vysvětlit, že lidé považovali za pravdivé i všemožné obrazy pekla. Kněží dobře věděli, že člověk je ze své podstaty neukázněný, nestálý, líný a že je zastrašování některých lidí jedinou možnou cestou, jak mohou hříšníci držet na uzdě nezřízené sklony a choutky.

Věděli také, že i v pokorném a nenápadném člověku se skrývá potřeba kochat se cizím utrpením. Obrazy pekla jí vycházely vstříc natolik, že se zdá být neuvěřitelné, jak milosrdný křesťan mohl přát provinilcům podobné hrůzy. Rozhodně pak tyto pekelné a pekelské popisy plnily svůj účel. Věc byla jasná: zhřešíš, zaplatíš. Po zhlédnutí televizních zpráv (výběrem informací vyhovují stejným sadistickým potřebám) má dnes člověk trochu jiný dojem: zhřešíš, proslavíš se. Hurá do toho! Dejte nám vědět!

Sv. Františka Římská žila koncem 14. století a v první polovině 15. století. Když ovdověla, odešla do kláštera a založila vlastní řád v rámci řádu benediktinů Hory Olivetské. Prožila četná vidění pekla, s nimiž se svěřovala svému zpovědníkovi. Zpovědník je zapisoval. Časem se její vize staly velmi rozšířenou četbou, nejvíce v 17. století, kdy byly vydána knižně (také česky jako Věčný pekelný žalář).

Uvedu příklady některých Františčiných vizí. Jsou drsné! A bývaly součástí nedělních kázání…

Peklo je rozdělené na tři mučírny. V každé se odehrávají děsivé věci a v každé je cítit zvláštní žár z „nesvětlého“ ohně. Přes celou pekelnou propast sahá tělo obrovského draka, z jehož tlamy vyskakuje oheň jako plamenná řeka.

A konečně, jak si máme představit jinak neviditelného čerta? Luciferova – Satanova – postava je strašlivá. Sedí na rozpáleném trámu „se strašlivou velebností“ a s roztaženými rameny. Stejně jako drak sahá od nejhlubšího místa po nejvyšší. Jeho hlava je obrovská a svými rohy zabírá první stranu mučírny. Vydává oheň a strašně páchne. (Kouří.) Ramena, prsa a břicho sahají až do druhé mučírny. Uši jsou dlouhé až k patám a s nohama sahají do třetí mučírny. Ze všech stran je Lucifer přikován řetězy. Jedním je spojen s drakem. Trpí bolestmi a prožívá veliké utrpení. Sv. Františka ho nazývá příšerou.

Ostatní hříšníci zakoušejí např. následující:

Srdce vrahů jsou stále probodávána rozpálenými oštěpy a oni sami jsou svrháváni do širokých kotlů plných vřelé krve. Odpadlíci od křesťanské víry jsou přetínáni na dva kusy, hned zase srůstají, do úst jim čerti lijí žhavou smůlu. Černokněžníci a čarodějnice se opékají na železném roštu. Leniví leží na ostré skále na řežavém uhlí a čerti jimi smýkají po drsném povrchu. Zlí duchové jim vytahují ohnivými háky z těla srdce a dovnitř lijí vřelý olej. Obžerci a opilci se dopouštějí také mnoha jiných hříchů doprovázejících jejich neřesti, proto musí „hojně platit“. Ďáblové jimi nejprve smýkají, a otloukají jim tak hlavu o různé tvrdé věci. Jiní jim dupou po břiše. Pak je vrhají do kotle s vřelou smůlou, vytahují je a házejí do džberů s ledem. Do úst oteklých od hadích uštknutí čerti opilcům lijí vřelé víno. Nato je přivazují k železným kůlům a různě trhají a drápou. Poté opilce tahají po ohnivém roštu plném špičatých hřebů a koušou je. Dále je trhají žhavými kleštěmi a háky. Sotva prý by na opilcích mohl být nalezen nějaký úd, který by neměl svá zvláštní muka.

Ti, kteří porušili slib věčné čistoty, jsou stlačováni mezi rozpálenými plechy a poté kousáni a trháni. Jejich srdcem si čerti pohazují. Nespravedliví soudci jsou ponořováni do kotlů plných rozpuštěného zlata a stříbra. Těm, kteří křivě svědčili, čerti natahují a rozřezávají jazyky i obě ruce. Podobně se děje pomlouvačům. Nešlechetné panny, které si tělesné panenství zachovaly, ale v srdci „se dopustily nečistých kochání smilstva,“ byly mrskány a posazovány na rozpálené železné lavice. Potom jim do úst padala červivá jablka. Teprve pak jim drak vytrhával jazyky a srdce. Hříšné ženy, které dbaly o svou krásu a o radovánky, byly odírány rašplemi a čerti jim rozřezávali prsa až k srdci. Do ran cpali ohyzdné červy. Svatá Františka z toho málem omdlela!

Falešní hráči byli biti žhavými koulemi a pak oběšeni. Lidé, kteří se provinili proti vrchnosti, byli rozčtvrceni. (Všichni opět ožívali a procházeli stejným mučením.) Tanečníci byli přivazováni ke žhavému sloupu a rozstříleni šípy. Potom jim čerti rozťali hlavu a trhali je železnými háky. Lékaři viseli na železných hácích za to, že nenapomínali nemocné, aby dbali božích přikázání a nepřipomínali nemocným, že se mají vyzpovídat. Nešikovným lékařům byly vylupovány oči. Protože jsou lékaři lakomci, musejí s nimi snášet stejné mučení i pobyt v černém ohni a jejich srdce sežerou pekelní chrti. Stejná muka prožívají apatykáři, navíc jsou ponořováni do kádí s hroznou nečistotou. Šenkýři se koupou v kotlích vřelého vína a v kádích s ledovou vodou. Poté se pečou na řežavém uhlí. „Řezníci zatracení“ snášejí od ďáblů mrskání „střevy rozličných hovad“ a jejich těla jsou na stolech rozřezávána na malé kousky. Přitom ani na okamžik neumírají.

Při své bujné fantazii milá, hodná, svatá Františka na exkurzi peklem považovala za nejhorší, že nikdo z mučených hříšníků nikdy nedostane příležitost pohledět do boží tváře. Protože to je trest ze všech trestů nejhorší.

Vybrali jste si?

Zdroj: Kozák Jaromír – Nahlédnutí za oponu smrti, Fontána, Olomouc 2006

16.08.2014, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 11