Člověk je od přírody založen na dvou základních principech, ženském a mužském, které jsou reprezentovány dvěma lidskými pohlavími, ženou a mužem. Pro člověka nic podstatného jako harmonické spojení obou principů, ženského a mužského, neexistuje. Podstatu ženského principu jsem hledal už od narození. Velmi zajímavě se k tomu vyjadřuje autorka Doby jedové 4 Sherrill Sellmanová. Ještě dřív než přetlumočím výtažek z první části kapitoly Cesta k ženské síle, dovolím si učinit krátký proslov.
Lucifer
Homosexualita je též přirozeného původu a vyskytuje se nejen u lidí, ale i v ostatním živočišném světě. V podstatě na tom není nic špatného, tedy do té doby, pokud se nepokouší zásadním způsobem narušit ony dva základní lidské principy. Třeba v antickém Římě byl sexuální vztah mezi muži docela běžný a do jisté míry byl generován ukojením sexuální potřeby mužů na dlouhodobých vojenských výpravách. Římané tím však nedeklasovali základní spojení ženského a mužského principu, jak se to děje v dnešní době, kupříkladu rádoby opodstatněnými argumenty proklamovaná adopce a výchova dětí dvěma muži či ženami.
Harmonické spojení ženského a mužského principu je jako spojení jin a jang. Oba mají své vlastní a vzájemně se lišící role, ale teprve při jejich rovnoprávném a harmonickém spojení se může člověk dobrat ke své základní přirozené podstatě. Jakýkoli pokus povýšit jeden princip nad druhým, stejně jako opačný extrém, zrušit zásadní a plodný rozdíl mezi oběma principy, znamená znetvoření onoho přirozeného spojení jin a jang. Nemá smysl v rámci na Západě dnes proklamované emancipace mechanicky prosazovat zastoupení žen a mužů ve všech společenských funkcí. Jin a jang nejsou dvě stejné součástky lidského společenského stroje. Jsou různé, a teprve v jejich správném spojení může ten stroj náležitým způsobem fungovat.
Asi bych se měl k ženskému principu vyjádřit ještě nějak vzletněji, ale už jsem tak jistě zde mnohokráte, i když možná ne zcela zjevně, učinil, a zbytek bych si nechal na příště. Teď už mi nezbývá než předat slovo Sherrill Sellmanové:
Nostradamus, snad nejslavnější ze všech vizionářů, před zhruba čtyřmi sty padesáti lety předpověděl, že někdy na přelomu předchozího a tohoto tisíciletí nastane dosud nebývalé období dějin, kdy vliv ženského prvku transformuje celou společnost. Jeho působivé předpovědi oznamovaly konec patriarchálního řádu, který v uplynulých pěti stech letech silně ovlivňoval chod dějin. S tímto předpovídaným vzestupem role žen započne obsáhlá obnova lidstva a také zcela nová vize, podle níž celý život může být projevem harmonie. Ve svých proroctvích také předpověděl, že lékařská věda nalezne způsoby léčení těla pomocí přírodních cyklů, které byly dříve mylně vykládány. Dále odhalil, že hormonální rovnováha ženu spíná s rytmy země, na něž je napojena. Návrat k pochopení cyklické povahy ženy obnoví její schopnosti a instinktivní moudrost. Nostradamus byl přesvědčen, že díky této proměně lze zajistit přežití lidstva.
Syntetické hormony způsobily závažné zdravotní problémy, které teprve teď vycházejí najevo, ale také natolik změnily přirozené ženské rytmy, že bylo vážně narušeno mocné spojení žen s jejich vnitřní svébytností. Základní podstata ženy je cyklická, vyjádřená měsíčním tokem proměnlivých hormonů, energií a emocí. Život spočívá v cyklickém opakování. Projevuje se v měnících se rytmech Měsíce a ročních období a lze jej najít i v kosmických cyklech, které popisují prastaré nauky, jako je třeba astrologie. Návrat ženského prvku a procitnutí žen k hlubšímu pochopení sebe samých je součástí vyššího cyklu.
Rozsáhlý archeologický výzkum nedávno potvrdil, že už zhruba před 38 000 lety lidstvo uctívalo feminin princip zosobněný v symbolice Bohyně. Ve starověké Evropě, Řecku, Egyptě, na Blízkém východě, v Indii i na Dálném východě byla Velká bohyně vnímána jako organizující princip vesmíru. Tato postava ztělesňovala všechny síly života, smrti a znovuzrození. Vládla nejen lidskému světu, ale také zvířecí a rostlinné říši, zemi i nebesům. Bohyně byla ztělesněním životní síly, která oživovala veškerou existenci. Náboženství uctívající Bohyni zahrnovala neustálou a pravidelnou obnovu života, jehož nedílnou součástí je smrt. Tento typ náboženství projevoval velkou úctu k přirozeným ženským cyklům. V civilizacích, kde byla Bohyně uctívána, měly ženy vysoké postavení ve společnosti jako kněžky, vůdkyně, léčitelky, porodní báby a věštkyně. V těchto kulturách panovala hluboká úcta k zemi jako dárkyni života. Ženská tělesná forma reprezentovala ztělesnění moci přírody.
Starověké národy si povšimly spojitosti devětadvacetidenního lunárního cyklu se stejně dlouhým ženským menstruačním cyklem a na základě toho se domnívaly, že Luna musí být rodu ženského. Její rytmus, jehož fáze rezonují s ženským menstruačním cyklem, zaujímal zvláštní místo v mýtech, náboženství a symbolice Bohyně. Podle tohoto učení smrt pouze předchází znovuzrození a sex slouží nejen rozmnožování, ale také extázi, léčení, regeneraci a duchovnímu osvícení. Z těchto kultur se nedochovaly žádné archeologické nálezy, které by svědčily o opevněních, zbraních či násilné smrti způsobené válčením. Kultury uctívající Bohyni žily desítky tisíc let v míru a harmonii, v rovnosti mezi pohlavími. Umění, artefakty a nejranější písemné záznamy těchto národů svědčí o tom, že se jednalo o mírumilovné zemědělce, harmonicky žijící ve společnosti s matrilineárním uspořádáním.
Toto vše se začalo měnit zhruba před pěti tisíci lety, když do západní Evropy, na Blízký východ a do Indie vtrhly válečnické kmeny ze severní Evropy a střední Asie. Dobývaly a ničily původní kultury uctívající Bohyni. Byla to doba plná násilí, kdy patriarchální sluneční Bozi svrhli Matku Bohyni. Ženy byly připraveny o politickou vládu a rozhodovací moc v čele společnosti a přišly i o duchovní moc jako kněžky. Nesměly uplatňovat své znalosti a léčitelské schopnosti a postupně jim bylo zabraňováno, aby projevovaly svou sexualitu, inteligenci a soběstačnost.
Vznikla velká světová náboženství, která si přisvojila moc ženského principu a to, co kdysi bývalo posvátné, prohlásila za tabu. Inkvizice a hon na čarodějnice byly záměrnou snahou církve a státu vyhladit poslední zbytky vlivu a moci Bohyně. Svrchovanou vládu měl nyní patriarchát. Této kultuře byla vlastní slepá poslušnost mužskému principu ztělesňovanému otcem. Byla založena na nadřazenosti intelektu, na přísných pravidlech, násilí, ovládání druhých a životního prostředí, výkonnosti a potlačování spontaneity a emocí. Ženy byly považovány za podřadné a za majetek mužů, veškeré ženské funkce byly znevažovány a ostouzeny a staly se synonymem zla.
Západní civilizace je ztělesněním hodnot patriarchátu a vždy upřednostňovala vše mužské. Vyžaduje, aby se ženy vzdaly svých nadějí a snů z úcty k mužům a požadavkům rodiny. Systematické potlačování potřeby sebevyjádření a seberealizace působí ženám nesmírné emoční utrpení, aby se ho zbavily, ženy běžně používaly návykové látky a osvojily si dysfunkční chování, které vedlo k nekonečnému koloběhu zneužívání sebe samých, svého těla i druhých. (Luciferova poznámka: Na východ od Západní civilizace v islámských zemích je tato situace svým způsobem ještě drastičtější, a naopak v Západní civilizaci již došlo k významnému pokroku, i když někdy ne zcela správným směrem.)
Pět tisíc let starý patriarchální systém se hluboce zapsal do ženské psychiky. Byl předáván z generace na generaci, utváří ženské chování, postoje i zdraví. Je to síla, která dohání ženy k vyčerpání, protože se nedokážou zastavit, aby věnovaly pozornost vlastním potřebám. Způsobuje jejich posedlost tělem, které nikdy není dost dokonalé. Proto ženy hledají nějakou vnější autoritu, která by jim řekla, jak mají žít vlastní život. To zaručuje, že zůstávají ekonomicky, politicky a duchovně bezmocné a závislé. Je to také důvod, proč ženy cítí stud, odpor a vinu ve vztahu k vlastnímu tělu a normálním ženským funkcím.
Zdroj: Sherrill Sellmanová, Doba jedová 4 – Hormony
18.08.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 31