Ježíš a buddhismus?

rubrika: Pel-mel


Při pohledu do kalendáře jsem s hrůzou, jež se nijakým způsobem neslučuje s jedním z mých nejoblíbenějších filosofických učení, buddhismem, zjistil, že už se zase hlásí čtvrtek. Strašné, jak se ten kalendář točí, jako zrychlený obrázkový film, trhací kalendář, který sebou škube jako paranoik v posledním tažení, jako narkoman, jemuž už není pomoci ani kladivem do hlavy… jako urychlený trhací kalendář. Co teď s tím? Poslední čertí příspěvek (od Stelly) byl na naše mozkové závity velmi náročný. Jen Starý kocour při jeho četbě spokojeně předl. Jest třeba nějaké odlehčení, jež by nám napomohlo vydýchat tenhle týden, kdy velmi rázně udeřil podzim, jenž se na horách tváří jako zima, přinejmenším až do soboty. A tak jsem se rozhodl, že zde předhodím další výňatek z knížky Záhady Orientu od Arnošta Vašíčka. K ufounům se už vracet nebudu, bohatě stačí, když mě v noci navštěvují. Přehoďme tedy výhybku. Vašíčkův zdroj hlásí jednu zajímavou věc, o níž jsem až do jeho přečtení neměl ani potuchy, že totiž Ježíš Kristus mohl mít nějakou souvislost s mým nejoblíbenějším filosofickým učením – buddhismem. No považte…

 

Lucifer


Existuje jeden starodávný text, který zavání kacířstvím. Vypráví o velkém svatém Issa Náthovi, který ve svých 14 letech přišel do Indie a stal se učedníkem mystického bratrstva náthovských jogínů. Ti oproti jiným hinduistickým sektám neuznávají kastovní systém a nadřazenost bráhmanů. Pohlížejí na všechny lidi jako na své bratry a přijímají do svých řad každého. Když se Issa vrátil do své země a začal tam šířit své učení, stal se obětí spiknutí a byl ukřižován. Díky jogínským schopnostem, které získal v Indii, popravu přežil a nakonec se s pomocí nadpřirozených sil svého indického učitele Četána Nátja, náthovského gurua, opět vrátil do Indie, kde v podhůří Himaláje založil klášter.

 

Také další staré rukopisy uložené v tibetských, indických a nepálských klášterech vypovídají o tom, jak se věčný Duch rozhodl vzít na sebe lidskou podobu, „… aby skrze svůj příklad ukázal, jak nabýt mravní čistoty a zbavit duši hrubé tělesné schránky, aby mohla dojít do dokonalosti, čehož je zapotřebí k tomu, aby mohla vstoupit do království nebeského, které je neměnné a kde panuje věčné štěstí“.

 

Tak se tedy v dalekém Izraeli narodil Boží chlapec, kterému bylo dáno jméno Issa (Ježíš). Když mu bylo čtrnáct let, dostal se tento hoch s kupci do oblasti Sindhu (řeky Indu), „… kde se usadil mezi Árji v Bohem milované zemi, se záměrem zdokonalit se studiem zákonů velkého Buddhy“. Později putoval Pětiříčím (Paňdžábem). V Džagannáthu se od bílých bráhmanských kněží učí číst a vykládat védy. Když nakonec vyučuje šúdry, kteří patří k nejnižší ze čtyř hlavních kast, vyvolá nevoli bráhmanů, kteří se tím cítí ohroženi ve své vedoucí pozici a moci. Dalších šest let strávil v řadě posvátných měst jako Rádžagrha a Váránasí, ale i odtud musel uprchnout před hněvem bráhmanů, protože učil, že hodnocení člověka podle kastovní příslušnosti neodpovídá boží vůli.

 

Potom se Issa odebírá do Himaláje na území Nepálu, kde po šest let studuje buddhistické písemnosti. Učení, které hlásá, jsou jednoduchá a jasná, především ale spravedlivá vůči utlačovaným a slabým, kterým odhaluje zrádnost kněží. A konečně prochází jako potulný kazatel různými zeměmi směrem na západ. A všude jej předstihuje jeho věhlas. Také v Persii mají na něj kněží spadeno a jedné noci jej vyhánějí z města v naději, že se stane kořistí divoké zvěře. Prozřetelnost však nechává Issu bez úhony dojít až do Palestiny, kde se jej mudrci dotazují: „Kdo jsi a ze které země jsi k nám přišel? Nikdy předtím jsme o tobě neslyšeli a neznáme ani tvé jméno!“

 

„Jsem Izraelita,“ odpovídá Issa, „a v den svého narození jsem spatřil zdi Jeruzaléma a slyšel jsem vzlykat mé bratry, uváděné do otroctví, a bědovat mé sestry nad životem v područí pohanů. A moje duše byla zarmoucena, když jsem slyšel, že moji bratři zapomněli na svého pravého boha. Jako dítě jsem opustil dům rodičů, abych pobýval u jiných národů. Ale když jsem se dozvěděl, že moji bratři musejí snášet velké utrpení, vrátil jsem se do země, kterou obývali mí rodiče, abych mým bratrům připomněl víru jejich předků, nabádající nás k trpělivosti na zemi, aby nám tam nahoře bylo umožněno dojít dokonalého a nejvyššího štěstí.“

 

Zhruba tímto přehledem a citacemi ze starých klášterních rukopisů uvádí německý religionista a učitel náboženství Holger Kersten svou knihu Ježíš žil v Indii a připomíná, že „… z dnešního pohledu moderního výzkumu Ježíšova života je skutečně nemožné vyvrátit Ježíšův pobyt v Indii. K prvnímu úseku života (asi mezi dvanáctým a třicátým rokem), na který obracíme naší pozornost, neexistují žádné historicky doložené prameny ani jakýkoli odkaz v evangeliích. Zdá se, jako by život Ježíše začal teprve v jeho třicátém roce, kdy byl pokřtěn Janem. Jedině u Lukáše najdeme mnohoznačnou větu: ‚A Ježíš prospíval na duchu i na těle a byl milý Bohu i lidem.‘ (Lukáš 2.52).“

 

Kersten ve své knize, která se stala mezinárodním bestsellerem, ale také terčem kritiky mnoha teologů a historiků, ukazuje, v čem bylo Ježíšovo učení ovlivněno buddhismem a dalšími východními náboženskými směry. S využitím dalších starých rukopisů pak Kersten popisuje Ježíšův návrat přes Damašek a Persii zpět do Indie, kde pod jménem Juz Asaf zemřel ve vysokém věku. Ve starém perském historickém díle Farhang-i-Asafia nacházíme vysvětlení, jak asi toto nové Kristovo jméno vzniklo:

 

Ježíš léčil malomocné, kteří – když se zbavili své pohany – byli nazýváni asaf (očištění). Juz znamená tolik co vůdce, takže můžeme Juz Asaf překládat jako Vůdce léčených nečistých, přízvisko pro Ježíše, jež také asi naznačovalo jeho misi spočívající v očišťování od „nečistých duchů“.

 

Hrob proroka Juzy Asafa se nachází uprostřed Starého města ve Šrínagaru, v Anzimaru ve čtvrti Khandžar. Budova, která byla později přestavěna na kamenné mauzoleum, se nazývá Rozabal nebo Rauza Bal. Slovem rauza se označuje památník vysoce postavené osobnosti, šlechtice, zámožného člověka nebo světce. Budova je pravoúhlého půdorysu a je k ní přistavěna malá vstupní hala. Nad vchodem do vlastní pohřební komory se nachází nápis, který oznamuje, že před mnoha staletími přišel Juz Asaf do údolí Kašmíru a jeho život byl určen k tomu, aby hlásal pravdu.

 

Zdroj: Arnošt Vašíček, Záhady Orientu


komentářů: 15         



Komentáře (15)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Stella
15
Stella 25.10.2014, 10:43:16
Krásná je i kočka i modrá.

astra2
14
astra2 24.10.2014, 07:44:03
Ještě bych k téhleté tématice chtěla něco připodotknout. Můj avatar - ta modrá kočka - je výřez z obrazu, který malovala moje dcera. Takže je tady pořád se mnou - a to mě těší........

astra2
13
astra2 24.10.2014, 07:39:14
(11) Ano. Jeden z výkladů toho slova je "kancelář", prostě úřad, Stello. Anna, ta to bude znát tutově! Dost se to taky užívá v křížovkách S vyplazeným jazykem

Stella
12
Stella 23.10.2014, 22:31:33
Ještě a už kočím.
Předchozí komentáře silně připomínají Sedmou elegii od Ortena.
Dobrou. Nevinný

Stella
11
Stella 23.10.2014, 22:23:12
Pěkné...
Včera se mi zdálo, že dávná kamarádka za mnou přišla - na cestě, ve tmě - já jsem se jí zeptala: Pojedeš dál? Zlehka mě objala, zavrtěla hlavou a - zmizela. Bojím se jí napsat.

AMT je německy?

astra2
10
astra2 23.10.2014, 18:29:54
Jeden podle budhismu, druhý podle něčeho jiného, třetí zase jinak...já to mám tak, že přivolá-li si mě k sobě, budu v její hlavě, rozsvítí se tam všchna světýlka, co jsem jí do hlavy nasázela, zakmitáme si na pozdrav, ona bude šťastná z toho, že jsme se zase setkaly, a bude si mě už umět přivolávat - až do doby, kdy předá moje i svoje světýlka zase někomu dalšímu. To považuju pro sebe za nejsrozumitelnější a nejhezčí. Tečka S vyplazeným jazykem

9 Víra Tvá
Starý kocour (neregistrovaný) 23.10.2014, 18:09:21
Zkuste se přátelé zamyslet nad elementárním poznatkem:
Nad lidskou potřebou nějaké, jakékoliv víry. Racionální pochopení světa (tedy - až kam to jde, kam naše vědění dosáhne) evidentně nestačí. Všemožná náboženství - je jich tolik, že nemá smysl vyjmenovávat jen některá, víra v UFO, cizí civilizace, nevysvětlitelné jevy až po víru ve Velkého Špagetového Boha.

A ještě něco: Mají zvířata taky něco podobného? Nebo jednají jen čistě racionálně?
Instinkt zvířátek - není to nakonec praktické vyústění víry? Nebo je to jen geneticky předávaná zkušenost - to, co se my lidé, instinktů už docela zbavení, musíme znova a znova učit?

Není asi náhodou, že Víra, Bůh, Prozření a podobné věci přicházejí k lidem ve spánku, v bezvědomí atd.?

Lucifer
8
Lucifer * 23.10.2014, 17:40:19
Astro, podle buddhismu

http://cs.wikipedia.org/wiki/Buddhismus

jsme už všichni "zažili", jak to chodí TAM, a to tak že mnohokrát, ne jenom jednou. Jenže si to nepamatujeme, protože je to jen jakási točna, z níž se vracíme zpět do dalšího života. Neustálý koloběh našich životů. Vracíme se proto, abychom řešili to, co jsme v předchozím životě nedořešili. Z tohoto koloběhu života se však můžeme vymanit a postoupit do vyššího levelu. Do Nirvány. Úžasný

astra2
7
astra2 23.10.2014, 17:30:48
Tvůj dnešní "článek", Lucifere , (myslím, že se tak špatně říká těmto úvodníkům) mě dnes potažmo inspiroval k nápadu.
Mám o čtvrt století mladší kamarádku, známe se navzájem tak dokonale, jak to jen jde. Vypočítala jsem jí svoje budoucí stoleté narozeniny a její pětasedmdesátiny a řekla jsem, ať si všechna ta data pořádně zapíše do hlavy a nezapomene v ten den, že od rána bude na mě myslet. Já už samozřejmě budu někde na obláčku, případně v pekle, ale to nám nezabrání, abychom se nesetkaly.Považuju to za dost výstřední nápad, myslím ale, že ona v tu dobu teprve bude chápat to, co je na životě nejdůležitější. Třeba mě i přivolá, kdo ví? Bude mít rozhodně hooodně zajímavý den. A doufám, že já taky! S vyplazeným jazykem A vy se mi nesmějte! Víme všichni houbičky, jak to chodí TAM! (Tma? Mat? Atm? AMT) Mrkající

Stella
6
Stella 23.10.2014, 16:12:16
No vida. Díky.
Saturn .- v rádiu - mě moc nenadchl. Asi budu radši doma.

Možná jinde to zní veseleji. Hudba sfér...


Stella
4
Stella 23.10.2014, 15:14:36
Co bychom si bez podvrhů a podvržených počali! Vždyť by ani dějiny nebyly!
Nějak se mi nezdají poslední jeskynní nálezy v Austrálii - výtvarná úroveň (zběhlost), stáří, zachovalost...

St. Kocoure, už jste slyšel zvuky vesmíru? Od NASA?Dnes je dávali v rádiu.

3 Kristus podruhé:
Starý kocour (neregistrovaný) 23.10.2014, 13:39:20
Abych trochu zlehčil tu historku o Kristovi:
Ve Veroně se ukazuje originál balkon, kde prý randila Julie s Romeem. Pátral jsem dál (měl jsem tam pár dnů čas, neb jsme tam hráli) a na městském hřbitově jsem našel hrobku rodu Kapuletů. Teda bylo to hodně podobné jméno, už si nepamatuji, ale ne přesně takové, které uvádí starý Shakespeare. Ostatně na Wiki je toho víc:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Romeo_a_Julie

Zvláště pak doporučuji promluvu prof. Martina Hilského - ten o starém dobrém Williamovi ví skoro všechno.

Takže i starobylé nápisy vytesané v kameni mohou být podvrh. Mrkající

Stella
2
Stella 23.10.2014, 09:32:21
Poslyš, Lucifer, že by předchozí článek byl náročný? To teda nebyl! Ani jak splašený vesmír a kvantová teorie smíchaná se synchronicitou. To se jen někomu nechtělo! S vyplazeným jazykem Smějící se
K dalšímu až po návratu z mrazivých ulic... Dnešní téma bezděčně napovídá, že se blíží křesťanské svátky. Nevinný (Oni se ke Kristu hlásí i muslimové.)

1 Ježíš Krisus
Starý kocour (neregistrovaný) 23.10.2014, 09:07:06
Znal jsem tuhle teorii, dokonce v několika verzích, ale s chutí jsem si ji přečetl znova.
===
Je to největší KŘESŤANSKÝ příběh. Pilát, Jidáš, Petr, Marie, Josef, Maří Magdaléna, Lazar - samé prototypy lidského chování, elementárních příběhů. Vhodné k citacím, ale i k rozboru, zpochybňování. Ale o SPASITELI vyprávějí i jiné starobylé příběhy. O jiných spasitelích.

Patrně lidé na nějakého opravdu čekají.
Nepřijde - ale mít naději je přece tak krásné...

«     1     »