V pátek bylo na Národní třídě otevřeno nákupní centrum v multifunkčním komplexu Quadrio, jenž byl vybudován nad nedávno rekonstruovanou stanicí metra Národní třída a přiléhá k obchodnímu domu My britského řetězce Tesco, který se za slovutného Totáče nazýval Máj a o Tescu natožpak o Quadriu neměl v té době ani poruchy. Jak je jistě známo, tak nákupní centra nemám až tak v lásce, přesto je však někdy skoro pravidelně používám k tomu, abych si tam nakoupil, co potřebuji, a okamžitě vypadl. Samozřejmě i s tím nákupem. Nedalo mi to, a v neděli jsem tu členitou budovu navštívil, už jenom proto, že se nachází na metrové trase B, na níž se nachází i má ubikace, a cesta tam trvá nepříliš mnoho minut, přičemž po nástupu do metra se již vše odehrává pod střechou, vlastě pod střechami.
Lucifer
K tomuto místu mám poměrně dost sentimentální vztah. Když jsem se s rodinou nastěhoval do jihozápadní části Prahy, do míst, která byla spojena s centrem Prahy nově vybudovanou části metra trasy B, tak se vůkol nic moc nákupního nevyskytovalo. Nejbližší nákupní centrum, ještě za Totáče, se nacházelo někde na Lukách, přičemž bylo na úvod dosažitelné pouze pěšky, v nedalekých Jinonicích byl nějaký krámek, a nic víc. Jako už zhruba tříletý obyvatel Prahy, který se svým bydlením v podnájmu začínal v Holešovicích a centrum Prahy bylo jeho hlavní zónou, jsem k tomuto centru samozřejmě i po nastěhování kousek mimo stále tíhnul. Začali jsme tudíž díky metru nakupovat tam.
Dnes to může vypadat absurdně, ale taková byla doba. Na sídlištích skoro nic a v kalužích dalších rozestavěných králíkáren komáři. Ne komunisti – ti to už mezitím zabalili a mnozí z nich pak rozbalili v jiných kabátech. Započali jsme přímo v centru centra Prahy. Poblíž Můstku, kde se nacházela Staroměstská tržnice pod střechou. Pak jsme zvolna driftovali směrem ke své ubikaci a další štací byl Máj na Národní třídě.
Zpočátku to bylo velmi kouzelné místo, jenže časem se tam nastěhovaly nejrůznější stánky pochybného občerstvení a tlupy nejrůznějších pochybných lidských trosek. To místo už tak kouzelné nebylo a my jsme driftovali ještě dále, či vlastně blíže k sobě. Další štací byl Nový Smíchov na Andělu. A pak už finále. V jistý okamžik, a není tomu tak dávno, bylo rozhodnuto, že štace Národní bude zrekultivována. No a teď je tam multifunkční komplex Quadrio, do něhož se můžete dostat přímo ze stanice metra Národní třída, aniž byste vystrčili hlavu, nohy či ruce ven na Národní třídu, kde se už ty pochybné lidské trosky a podobné občerstvovací stánky nenacházejí. Zatím funguje jenom to nákupní centrum, z něhož je přímý vstup do My Máje.
Na opačné straně členité budovy Quadrio, než kde se nachází Národní třída, je takové náměstíčko, na něž se můžete nasáčkovat přímo z nákupního centra. V tomto místě byla předtím jakási fontána, dnes mu vévodí podivuhodná socha, či vlastně bysta Franze Kafky od Davida Černého. Je rozdělena na 42 pater z proužků lesklých kovových destiček, které se díky motorovému pohonu otáčí nezávisle na sobě. Socha, která je zároveň strojírenským dílem, váží celkem 39 tun. Investor za ni zaplatil 30 milionů korun. Zajímavé. Když jsem se tam v neděli nasáčkoval, byla ta podivuhodně se lesknoucí a všelikým způsobem se kroutící bysta slavného německy píšícího pražského spisovatele židovského původu obklopena hloučky sošných lidiček, kteří ji sledovali s otevřenými ústy. Já jsem je pro jistotu měl zavřená.
Teď musím trochu odbočit: Před pár dny jsem na lodžii své ubikace zaznamenal pohyb jakéhosi drobného ptáčka, kterého jsem si ale nestihl prohlédnout. Dalšího dne se to opakovalo, vystartoval jsem k lodžii a už jsem ho viděl. Maličký jako vrabec, měl zelené bříško, hbitě otáčel hlavičkou a cvrlikal jako zvoneček. Dalšího dne mi můj kolega sdělil, že to nejspíš byl Zvonek zelený. A zpět.
Když jsem v neděli bloumal nově otevřeným nákupním centrem v komplexu Quadrio a přemísťoval se z jednoho patra do druhého, tak jsem na jednom eskalátoru zaslechl takové zvláštní zvonivé cvrlikání. Myslel jsem si, že to někomu pípá mobil, ale nikoho takového jsem kolem sebe neviděl. Navštívil jsem pobočku jednoho našeho možná největšího knihkupectví Neoluxor, jehož největší prodejna se nachází v horní části Václavského náměstí, kam jsem už mnohokráte zamířil.
Do oka mi padla menší knížečka od německého filosofa, biologa a psychologa Franka Naumanna Malý Machiavelli (15 osvědčených strategií pro životní krize). Autor v ní na základě četby Machiavelliho díla a dalších jemu podobných zdrojů shromáždil 15 strategií, jimiž se v krizových dobách řídilo pár vítězů od mnoha těch, kteří prohráli. Velmi mě to zaujalo, obzvláště proto, že jsem narazil na pasáž, která je uvedena modelovou situací, kdy dva zástupci dvou obuvních firem navštíví jednu zaostalou africkou zemi. Jeden z nich svému šéfovi hlásí, že podnikat zde nemá smysl, protože všichni chodí naboso a boty neznají; druhý naopak svému šéfovi hlásí, že podnikat zde bude velmi výnosné, jelikož nikdo ještě nemá boty a není tu žádná konkurence. Tak jsem tu knížku nakoupil a možná se někdy o ty drobné Machiavelliho triky s vámi podělím.
Když jsem dorazil do oblasti své ubikace a pochodoval směrem ke své úložné destinaci, znovu jsem uslyšel tu prazvláštní ptačí zvonkohru. Už od návštěvy Kafkova Quadria jsem slyšel neustálé „cililink“, které začalo narůstat ve chvíli, když jsem se blížil ke své lodžii s Malým Machiavellim v podpaždí a s pocitem, že tam na mě čeká Zelený zvonek, nebo Modrá víla, nebo Stříbrný Franz Kafka…
Cililink
04.11.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 21