„Optimismus lze pro selektivní upravování paměti považovat za neurologickou poruchu.“ Tato věta z Wikipedie mě pobavila ze všech charakteristik optimismu nejvíc. Jak se potom nazývá porucha, která nás nutí všechny věci a jevy okolo nás roztřídit, pojmenovat, uložit do šuplíčku s jinými „poruchami“ a pak si zamnout ruce: To jsme si dnes pěkně zaselektovali? Takový Tristan Bernard říká něco jiného: „Optimisté a pesimisté mají jednu společnou chybu: bojí se pravdy.“ Myslím, že tohle úplně neplatí pro Matta Ridleye, který napsal velmi úspěšnou knihu Racionální optimista (O evoluci prosperity). I v našem tisku už na ni vyšlo několik kladných recenzí. Chtěla bych se u této knihy zastavit dvakrát. Autorovy důvody k optimismu si ponechám napříště. Dnes několik myšlenek z kapitoly Kolektivní mozek.
Stella
V úvodu kapitoly s názvem Kolektivní mozek je uvedena tabulka, z jejíchž čísel vyplývá, že průměrná délka života za poslední půlstoletí vzrostla o 20 let. Následuje historické pojednání na téma pomalého vývoje člověka a jeho schopností. Třicet tisíc generací, více než milion let, se uplatňovala stále stejná technologie: naši předkové vyráběli „symetrický a ostrý pěstní klín ve tvaru kapky a o velikosti a tloušťce někde mezi iPhonem a počítačovou myší.“ Stejný klín používali předchůdci dnešního člověka v celé Africe, v severozápadní Evropě, na Blízkém východě (ne ve východní Asii). Předkové vyráběli stále jeden a týž nástroj i v době, kdy už se jejich mozky zvětšily o třetinu. Těla a mozky se měnily rychleji než nástroje. Je to podivné, ale nenastal ani pokrok, ani úpadek. Milion let lidé dělali to, co dobře znali a co jim vyhovovalo. Byli výrobci nástrojů – a přesto nedošlo ke kulturnímu pokroku.
Podle Ridleye je to ale z hlediska evoluce normální, protože přirozený výběr je velmi konzervativní. Nerad připouští změnu druhu, snaží se druh zachovat v dosažené podobě. Druh se změní pouze na izolovaných ostrovech nebo na vrcholech vzdálených kopců. Spíš dojde k tomu, že je stávající druh nahrazen jiným, než aby se změnil. Změna se děje v genech. Jak říká Ridley, můžeme se divit, že stagnace výrobců pazourkových klínů vůbec skončila.
Pro hominidy se totiž tato výroba stala přímo tělesnou funkcí, instinktem – přirozeným projevem lidského vývoje. Zdá se, že analogie s tělesnými funkcemi je přehnaná, ale není tomu tak. Zhruba před dvěma miliony let se opolidé začali přeorientovávat na požívání masa. Pro konzumaci syrového masa potřebovali ostrý nástroj jako analogii špičáků a drápů. Díky masu se hominidům začal zvětšovat mozek. Mozek spaluje energii devětkrát rychleji než zbytek těla. Když budoucí člověk začal maso tepelně upravovat, začala se mu zkracovat střeva. Vařená potrava působí rosolovatění škrobu a proteiny mění strukturu tak, že při menším výdeji energie uvolní mnohem víc kalorií nutných k trávení. Ostatní primáti mají střeva čtyřikrát těžší než mozek, zatímco Homo erectus má mozek těžší než střeva. Už nemusí dlouhé hodiny věnovat trávení a přežvykování jako jeho příbuzní. Přesto zvětšení mozku nepřineslo vznik kultury.
Za předposlední doby ledové se objevil nový druh hominida, náš přímý předchůdce. Někdo, kdo se začal chovat jinak a jehož technologie se měnila rychleji než anatomie. Došlo k tomu v době, kdy zavládlo příznivé klima, oteplilo se a objevila se vyšší vlhkost. V jeskyních Maroka nacházíme velké množství dokonalejších nástrojů a provrtané a obarvené mušličky právě z této doby. Jim podobné se našly i v Jihoafrické republice. Také nález obsidiánu v celé Africe svědčí o přepravě a obchodu. I tak byl tento vývoj velmi pomalý. (Předpokládáme, že začal někdy před 130 000 lety.) Ale skutečný převrat nastal před 80 000 lety. Z východu a jihu Afriky se začala šířit populace nových lidí, s mitochondriální skupinou L3. Na rozdíl od všech předchozích skupin se neusadili, ale postupně osídlili a ovládli celý svět. Začala historie.
Jak se to mohlo stát? Podle jedněch teoretiků za vše může klima. Ale proč se kvůli klimatu nezměnily jiné druhy na kontinentě? Někteří teoretikové se přiklánějí k názoru, že došlo ke šťastné genetické mutaci. Ridley s názorem, že by genetické změny způsobily vznik kultury, polemizuje. Bylo tomu obráceně.
Pokrok je situace, kdy se technologie a zvyklosti mění rychleji než anatomie. Ridley je přesvědčen, že za tu nesmírnou proměnu nemůže ani klima, ani genetika, ani „kultura“. Může za ni ekonomika. Nepříbuzní jedinci začali směňovat věci. Začali obchodovat. Vznikla dělba práce. U žádných jiných živočišných druhů se směna nevyvinula. U lidí začala vznikat kolektivní inteligence. Jakmile dělba práce jednou začne, tento proces zesiluje sám sebe. Směna je plodná a dynamická. Podle autora je možná tím nejdůležitějším, co vedlo k lidské dominanci. Všichni primáti si mezi sebou vyměňují různé laskavosti, ale nikdy si vzájemně nepředávají různé předměty ve stejné době. Četné pokusy se šimpanzi nikdy neukázaly, že by byl šimpanz ochoten směnit jeden pamlsek za jiný, a to ani za ten, který měl raději. Na rozdíl od nich malým dětem každá směna přinášela zjevné potěšení. Výměnný obchod není pouhá reciprocita. U lidí jde často o výměnu nerovnou, nespravedlivou, přesto z ní obě strany mají užitek.
A Ridley navíc tvrdí, že zvyk směny souvisí nepochybně s vařením. S ovládnutím ohně. První a nejhlubší dělba práce je dělba podle pohlaví. Muži loví, ženy a děti sbírají – to platilo po celém světě. (Když muž dnes vaří, buď griluje, nebo musí být rafinovaný šéfkuchař…) Snad i dlouhodobý párový vztah vznikl na základě dělby: ty přineseš maso, zajistíš bezpečí, já ti uvařím a poskytnu sexuální exkluzivitu. Neandrtálci toto podle všeho ještě neznali. Se specializací začala až nevelká rasa Afričanů.
Výměnný obchod změnil svět od základů. Z mnoha příkladů lidské migrace i expanze uvádím jen tzv. „plážový expres“. Označuje se jím expanze lidského druhu podél asijského pobřeží. Pobřeží skýtalo hojnost potravy a příznivé klima. (S tímto faktem souvisí i názor, že černá kůže je důsledek pobytu na pobřeží. V savaně ji člověk nepotřeboval.) Touha po mase vedla k tomu, že moderní lidé v bojích o území dokázali vybít nejen své nepřátele, ale také veliké savce, zvířata s dlouhým reprodukčním cyklem. Začali dávat přednost rychle se rozmnožujícím: králíkům, zajícům, koroptvím…
V každém případě populace rostla a s ní se zdokonalovaly nástroje. Zatímco neandrtálec si jednou provždy vystačil s kamenem, který se nacházel v jeho nejbližším okolí, nový člověk používal parohy, slonovinu, kosti, mastek, pyrit, hematit, rostlinná vlákna. Díky směně se za 60 000 let objevilo víc vynálezů než za milion předchozích roků. Byli domestikováni vlci, začala se pěstovat pšenice a fíky. Ryby se začaly lovit na udice. Proč tedy zrychlený vývoj neuspíšil vznik průmyslové revoluce? Podle Ridleye tkví příčina v lidské tendenci izolovat se, tříštit se do skupin. Neradi přijímáme vlivy odjinud. Vždyť ještě dnes se na světě hovoří 7 000 jazyky a jenom na Nové Guineji je jich přes 800.
Britský ekonom a makléř David Ricardo roku 1817 definoval prý jediný pravdivý zákon společenských věd. Je to zákon o výhodnosti směny a dělby (Komparativní výhoda). Dělba je ovšem známa také mravencům a termitům. Jenomže přesto, že představují třetinu biomasy suchozemských živočichů, jejich společenský život není založen na růstu jedinců, ale na specializaci blízkých příbuzných. Dokonce i reprodukci zajišťuje královna. Ale člověk je schopen své role střídat a reprodukce je jediná činnost, k níž nevyužívá specialistu. Zatím.
Lidé se učí jeden od druhého. Napodobují. Především se učí od vynikajících jedinců. Čím je populace větší, tím je učitel lepší a tím větší je pravděpodobnost odhalení chyb. Moderní člověk nemá zvláštní mozek, ale je pro něj podnětné to, že žije ve světě obchodních sítí. A obchodní sítě jsou kolektivními mozky. Člověk se neučí jen od rodičů, ale imituje uznávané osobnosti – tak dochází k přenosu kultury. Nemůžeme si všechno osvojovat od píky, je nutné sledovat a napodobovat dovednosti druhých. Dělbu práce omezuje velikost trhu a za nepříznivých podmínek se dovednosti lehce ztrácejí. Pokrok tedy závisí na kontaktech a na velikosti společnosti. Prudký rozvoj technologií a kulturních tradic před 30 000 lety na Předním východě a v západní Asii se dá vysvětlit právě hustotou populace. Nárůst populace má za následek zvyšování produktivity – ne naopak. Tak vzniklo na Blízkém východě zemědělství, tak vzniká nejvíc vynálezů v Hongkongu nebo na Manhattanu. Izolace je příčinou toho, že i ve 21. století existují primitivní kmeny – nemají velký kolektivní mozek.
Dodávám, že v radosti ze směny je možná skryt také prvek radosti ze hry a zvědavost. Pokusy prováděné současně se šimpanzi a dětmi by pro to svědčily. A co jiného je prodej maličkého obrázku za miliony…
Matt Ridley opírá některá svá tvrzení o názory Friedricha Hayeka a Adama Smithe. Čtivě a srozumitelně argumentuje, aby se v dalších kapitolách dopracoval k závěru, že máme podivnou snahu svět vidět mnohem horší, než ve skutečnosti je.
Zdroj: Ridley, Matt: Racionální optimista, Argo, Dokořán, Praha 2013
26.11.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 22