Tak, a je to zase tady. Co? No přece Vánoce. Dnes ještě samozřejmě ne, dokonce ani ne v pondělí, kdy nastane slunovrat. Až ve středu večer to vypukne. Konzumní trh to nacvičuje už někdy od konce srpna. Mně to začíná dnes, včetně Silvestra a Nového roku, jelikož jsem svůj pracovní rok zabalil včera. Na svém pracovišti se objevím až den před příchodem Kašpara, Melichara a Baltazara.
Lucifer
Jak se stalo, že jsem Vánoce a následující posvícení zahájil už dnes? Do konce roku mi zbývaly čtyři dovolenkové dny, které jsem byl povinen vybrat. Napsal jsem si je na nejbližší úterý a následující úterý, pondělí a středu. Ten poslední je na Silvestra. Jenže ouha. Náš hlavní šéf vyhlásil na nejbližší pondělí a úterý, jakož i na následující středu a pátek ředitelské volno, takže jsem schopen do konce roku vybrat pouze dva dovolenkové dny, což bylo nakonec přijato bez námitek. Celkový výsledek mých dvou dní dovolené jsem uvedl v perexu. Sakumprásk je to 16 dní uvolnění z mého pracoviště. Dva dny rozmnožit na šestnáct? No nekupte to!
Co po tak dlouhou dobu ve svém domácím vězení, z něhož je mi dovoleno vyrazit na vycházku prakticky kamkoli, kam mě nohu donesou či metro nebo nějaký jiný dopravní prostředek doveze, budu dělat? Jednoznačně je zamítnuto pouze jediné místo – moje pracoviště v instituci, jež mi ho poskytuje. Pracoviště si samozřejmě dokážu vytvořit kdekoli jinde, druhé nejdůležitější (občas mám pocit, že už první) je v mém domácím vězení.
Proč tomu domácímu prostoru říkám vězení? Rozhodně v tom nehledejte nic tristního. Občas se mi stává, že bych se ve svém kutlochu nejraději sám uvěznil. Někdy to prostě venku, za zdmi mého vězení, vypadá tak, že se cítím ve svém vlastním vězení lépe. Venku na každém rohu řádí šílenství doby a nad mým vězením jen tu a tam zaštěká šílený jezevčík. Nejhorší budou teď Vánoce až do Nového roku.
Bývaly doby, ještě ne tak vzdálené, když jsem se rád procházel po vánoční Praze, obzvláště pak v jejich historicky vyzrálých oblastech. Třeba takový Staromák. Všude kolem stánky s občerstvením, obrovský, rožnutými žárovkami hezky obsypaný vánoční stromek… Tu a tam jsem si dal kelímek svařáku či přímo medoviny, upíjel z něho a kochal se tím nádherným vánočním časem, přičemž mi hlavou běžely nejrůznější vznešené myšlenky. V posledních letech se můj pocit z tohoto svátečního rozpoložení začínal rozplývat. Zpočátku jsem to vytěsňoval. Během poslední vánoční procházky se mi to už nepodařilo.
Letos mě už ani náhodou nenapadne procházet se historickým centrem vánoční Prahy. Tomuto prostoru se v tomto čase budu vyhýbat, asi jako když se čert vyhýbá kropáči. Jenže v tomto případě je čert kladnou postavou a ti s těma kropáči jsou záporní. Konzumně zdegenerované a zdeprivované davy, které nesmyslným způsobem masturbují v zájmu oslavy jakýchsi vytunelovaných Vánoc, do toho ohromující randál pyrotechniky jako při dělostřelecké přípravě bitvy u Verdunu… Ani náhodou. Není mi to příjemné, ona místa mám rád, ale za těchto podmínek se jich radši až do Nového roku vzdám a zabedním se ve svém domácím vězení. Anebo vyrazím někam do míst, jež toho budou ušetřena.
Pokud si chcete udělat skutečné Vánoce, ať už si pod tím představujete cokoli, udělejte si je ve svém nitru, do něhož přizvěte své nejbližší. Jakékoli načančané konzumní pozlátko, natožpak to vánoční, vás zavede jenom před brány pekelné.
20.12.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 13