Na svahu (Korporace)

rubrika: Pel-mel


Možná jste si také všimli, jak často se přátelské povídání stočí k supermarketům. Co kde mají lepšího, kolik pokladen dneska jelo, jaké jsou slevy. Obchodní centra vstoupila do našeho života s naprostou samozřejmostí. Je možné, že tu někdy nebyla? Nejčastěji v sobotu a v neděli u nich vystupují z aut svérázné typy pánů, kterým pro sebe říkám Šmudla nedělní. Obvykle na sobě mají vytahanou mikinu a nevábné tepláky. Ale dívají se světácky, v ruce klíčky. Za nimi následuje paní, která nejspíš ve spěchu přehodila přes zástěru nějaký prodřený svetr, na nohou má pantofle, nezřídka napůl rozpadlé. Prostě – přijeli tak, jak se cítí nejlíp, tak, jak nejspíš pobývají doma v kuchyni. Nejdříve jsem si říkala, že takoví zákazníci prostě pohrdají konvencemi. Ale když jsem prolistovala knihu Douglase Rushkoffa: Život, s.r.o., zjistila jsem, že všechno asi bude jinak.

 

Stella


Jak si korporace podmanily svět a jak si ho vzít nazpátek. To je podtitul uvedené knihy. Svůj podtitul mají i jednotlivé kapitoly. Každá z nich se zabývá tím, jak se člověk postupně odcizoval něčemu důležitému: nejprve se odřízl od obchodování, pak od místa, od domova, od druhých lidí, od možnosti volby, od měny, od hodnoty. Cenné je, že se Rushkoff zabývá také možnostmi, jak tento stav, narůstající přes tisíc let, zvrátit.

 

Rushkoff začíná knihu vzpomínkou na den, kdy byl přepaden na schodišti svého domu. Aby varoval obyvatele čtvrti, v níž bydlí, napsal o svém zážitku zprávu na internetovou stránku tamější komunity. Byl překvapen negativními reakcemi. Sousedé mu vyčítali, že publikování nepříznivě ovlivní cenu nemovitostí v dané čtvrti. Jak říká, lidi nezajímalo, co se děje v blízkosti jejich domova, ale víc je zajímalo ohrožení tržní hodnoty domu. A Rushkoff si uvědomil, že je nesmyslné, když se snaží vydělat co nejvíc, aby mohl každý měsíc zaplatit 4.5 tisíce dolarů za dvoupokojový byt bez výtahu jen proto, že je v módní čtvrti, když klidně může být přepaden kdekoli jinde, za méně peněz. A začal přemýšlet o tom, jak vůbec taková „trendy“ čtvrť vzniká. Může to být třeba tak, že se do ní původně sestěhovávali chudí umělci, po čase se mohl rozšířit věhlas originální galerie, o umělcích se začalo psát a přistěhovali se mladí právníci, byznysmeni… Čtvrť se rozrůstala, stoupala hodnota nemovitostí a původní obyvatelé, „domorodci“, už nezvládali platit rostoucí nájmy. Nezbylo, než aby se odstěhovali do odlehlých oblastí. Tak se změnilo mnoho čtvrtí, z nichž se museli odstěhovat černošští a hispánští obyvatelé. Nemovitosti přestavěli a obsadili bohatí běloši. Nikdo z nich nechce nahlas přiznat, že má hypotéku. Že bydlí na dluh.

 

Přitom nejde o nic jiného, než o kolonizaci. Není potom divu, že náš nezájem o společenský dopad takového chování má velké sociální důsledky a vede např. k přepadení před domem. Zajímá nás momentální cena naší nemovitosti, ale vůbec nás nezajímá, jaká je kvalita našeho domova a jaké problémy narůstají v naší čtvrti. Kurs měny je pro nás víc než lidská hodnota. Místo, abychom hledali společně cestu, jak oživit ekonomiku, podporujeme instituce, které způsobily kolaps. Naši bližní jsou pro nás konkurencí, zatímco korporace, která naši situaci zavinila, je pro nás zachránce. Horečku kolem nakupování nemovitostí drží v běhu vypůjčené peníze. Napomáháme vzniku módních čtvrtí a nepřemýšlíme o společenské ceně takové expanze. Dokud nám ji nepřipomene někdo tak, že nás přepadne.

 

Ocitli jsme se na svahu. Žijeme v prostředí, které odporuje našim základním zájmům. Nechováme se jako lidé, ale jako korporace. Jde nám o krátkodobou výhodu, o rychlý zisk. Komunita čtvrti, v níž došlo k přepadení, chrání svoji obchodní značku, místo toho, aby hledala způsob, jak ochránit lidi. Odřízli jsme se od všeho, na čem by nám skutečně mělo záležet. Vypěstovali jsme si závislost na obchodním modelu, který ovšem nemá sloužit lidem. Nesnažíme se obnovit aktivity skutečného světa, abychom získali zpět schopnost zdravé konkurence a vytváření hodnot. Ekonomiku chceme vzkřísit pomocí stejných institucí, které ji oslabily. Poskytujeme jim finanční injekce (kvůli udržení pracovních míst), ale víme, že jejich obchodní modely jsou neudržitelné.

 

Po druhé světové válce se naplno rozběhla strategie bydlení ve vlastním. Vycházela z předpokladu, že vlastníci bytů budou oddanější a ekonomicky přínosnější. Vznikl bludný kruh. Běloši vytvořili enklávy na předměstích a oblasti, které opouštěli, chudly. (V současnosti se někteří vracejí do nákladných center…) Tak se příslušníci střední vrstvy stali cílem hypotečních odvětví, která kopírují opatření Světové banky. Bankéř umožní zájemci vlastní bydlení, a když úrok vzroste, není na koho se obrátit, protože závazek dlužníka už byl prodán nejvyšší nabídce. Světová banka cestou půjček ve jménu volného trhu podřídí celé státy a jejich zdroje vzdáleným korporacím. V rozporu s očekáváním ekonomů se prohlubuje nerovnoměrné rozdělení bohatství. Bohaté státy vyvádějí výrobu ze své země, aby si svoji zem neznečistily… (V Americe např. neexistuje výroba televizorů.) A také proto, že jinde budou dělníci vyrábět za zlomek tuzemské mzdy a nebudou protestovat. Všechno špatné je daleko od nás.

 

Současný stav připouští, že jsou korporace trestány jedině tehdy, když poškodí akcionáře. Novými hrdiny jsou nejbohatší lidé. Sobectví se stalo normou. Zločin v oblasti finanční se nepovažuje za zločin. Všichni se chováme tak, že si škodíme. Jsme na svahu, po němž dobrovolně sjíždíme. Vždyť to tak přece dělají všichni… Upadá státní školství, ale místo toho, abychom se je snažili změnit, vozíme své děti do vzdálených lepších škol. V práci lžeme, vědomě podvádíme klienty. Podléháme tržní psychologii, jednáme proti svému přesvědčení, protože jsme se ocitli v odlidšťujícím koloběhu. Tvrdíme, že tak to prostě chodí. Avšak naše rozhodování se neděje v reálném světě, ale v umělém prostředí. Jsme v područí systému, který jsme nechtěli, ale který už ani nevnímáme. Dostali jsme se do něj pod promyšleným nátlakem.

 

Trh a jeho logika se vnutily úplně všude. Můžeme mít zdání samostatnosti, ale obvykle si vybereme korporaci, skrz kterou budeme samostatnost uplatňovat. Zmizela hranice mezi přítelem a obchodníkem, mezi komunitou a nákupním centrem. Bývali jsme poddanými, stali jsme se občany, a z občanů jsme zdegenerovali na spotřebitele. Korporace se zmocnily civilizace. Věříme mýtům o právech akcionářů. Korporace ovládají ekonomiku, vládu i kulturu. Můžeme za tento stav všichni, protože ho chápeme jako danost. Neznáme totiž jinou alternativu. Mapa nahradila území, jak se to dělo v době zámořských objevů v renesanci, kdy vznikly základy korporativismu. Postupně jsme se podřídili ideologii, která má stejné základy jako fašismus: vyznačuje se hlubokou nedůvěrou ke svobodným lidem, chce uspořádat společnost na vědeckém základě (musí vládnout elity, dav je hloupý), korporace uzavřely spojenectví se státem, podporují propagandu, kritiky považují za nepřítele lidu ohrožujícího společný blahobyt. Vznikl chaos místo demokracie. Vznikl proto, že kultura, ekonomika i náboženství staví tržní hodnoty nade vše.

 

Nejsme majiteli půdy, jsme majiteli hypotéky. Neřídíme korporace, jsme jejich akcionáři. Nevedeme veřejný dialog, platíme si blog. Začali jsme žít podle obchodního modelu a v jeho zájmu. Místo lidských hodnot jsme přejali hodnoty korporací. Ale nic se nezmění, dokud si nepřiznáme vlastní podíl na odříznutí od skutečného světa. Korporativismus neznamená jen obchod. Je to zvláštní entita, původně privilegium udělené panovníkem. Až ve 20. století byla označena za ochránce a spasitele. Vznikl mýtus: zadlužit se, vzdálit se sousedům a usilovat o konformitu je totéž, co svoboda.

 

Po útocích z 11. září řekl Bush Američanům, aby odpověděli na útoky tak, že začnou nakupovat. Řekl také, že terorismus je snaha omezit svobodu člověka vlastnit dům. Představě o tom, proč se v Americe požaduje za nezbytné vlastnit dům, věnuje Rushkoff hodně místa. (Zabývá se podrobně dějinami zajištění prosperity střední vrstvy.) Dům neslouží jako místo k žití. Je nutné dokazovat svou úspěšnost tím, že postupně kupujeme ještě větší, ještě dražší. Renovace domů se neprovádí proto, aby se nám lépe žilo, ale aby se zvýšila prodejní cena nemovitosti. Z místa se stal majetek, z majetku hypotéka, z hypotéky investice do derivátů. Svět investičních bank je neregulovatelný. Kulturu prostoupila psychologie „utrácej teď, přemýšlej pak“. Všelijak smíchané hypotéky zaplatíme my – z účtů penzijních fondů, místních samospráv a investičních účtů – krytých hypotékami.

 

Lidé obchodovali vždycky. Ale neobchodovali prostřednictvím centrálních autorit. Obchodníci původně získávali moc zdola a ve spojení s místem svého podnikání. Nové korporace se ovšem staly součástí mocenských struktur a obchodníkům začala moc být udělována – shora a z dálky. Už nešlo o vytváření hodnot, ale o získávání hodnot korporacemi, které se staly součástí mocenských struktur. Z míst se stala teritoria, z lidí pracující, z peněz kapitál, ze zákonů pravidla hry. Lidé, kteří rozhodují o politických opatřeních, jsou odříznuti od osobních důsledků svého počínání, říká Rushkoff. Nepociťují odpovědnost a méně se vystavují obviněním.

 

Hodně místa autor věnuje Hayekovi, jehož teorii považuje za překonanou. O jeho současných zastáncích mluví jako o výjimkách. Podle Hayeka mechanismy volného trhu přirozeně sladí poptávku a nabídku – nejde tedy o lidský výtvor, ale o systém, který se sám organizuje. Trh je prostě součástí lidské DNA. Ale: ve skutečnosti byla ekonomika vybudována od základů, na úkor jiných sociálních mechanismů. A my jsme uvěřili, že tomu tak bylo vždycky.  Rushkoff se zastavuje i u toho, že se na zbožnění trhu podílely v podstatě všechny společenské vrstvy a skupiny. Vznikl bezpočet studií propagujících definici jedince jako spotřebitele. Všechny naše schopnosti, fyzické, duševní, osobní začaly být oceňovány podle služby trhu. Přes humanistický nátěr se desítky teorií zaměřují jen na to, jak motivovat produkci a jak prodat co nejvíc za co nejkratší dobu. (Kolik našich škol se chlubí tím, že připravuje děti pro trh práce?)

 

Velmi zajímavé jsou v knize kapitoly o současném stavu světa včetně kroků nejznámějších institucí, ale také o opatřeních jednotlivých amerických prezidentů. Rushkoff se zabývá také tím, jak se vyvíjely krámy, supermarkety a obchodní centra (Nakupování (Z historie)). A tak už se dostávám k tomu, co má s tím vším společného Šmudla nedělní, jehož připomínám v úvodu. On je hrdý na to, že se stal součástí velkého bohatého světa. On s ním splynul natolik, že se nemusí stylizovat ve slušňáka, že přijede umolousaný a neupravený, aby svou nenuceností ukázal, že svět lesku a barev ho přijal, že se s tím světem sžil, že ho považuje ho za svůj a že v něm něco znamená. Stal se správným spotřebitelem.

 

Zdroj: Rushkoff, Douglas: Život, s.r.o., Argo/Dokořán, Praha 2014


komentářů: 6         



Komentáře (6)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

astra2
6
astra2 22.03.2015, 07:44:55
Vetřel se tam nějaký hmyzík čico, ale to je fuk! Nerozhodný

astra2
5
astra2 22.03.2015, 07:42:51
Copak Milda, Stello, to je studnice všeho moudra a vědění a lidskosti a nadhledu, obrovsky tvůrčí člověk. Proto ho tak obdivuju.

Moje obrázky? Jenom taková legrace, zábava, povyražení.Fotky mám, ale nějak jsem se zablokovala při jejich přenášení třeba sem. Čekám až přijde vnuk, aby mi ten můj bloḱ=blbost odblokoval Mrkající S vyplazeným jazykem

Stella
4
Stella 21.03.2015, 22:38:02
Opravdu je hodnocení nejedné věci závislé na navržené ceně. My taky - jak se prezentujeme.

Dnes v MF - o neurolozích zabývajících se možnostmi ovlivňování mozků při nakupování. Jsou placeni...
V dané knize jsou popsány některé praktiky marketů, pokud jde o personál. Šílenosti.

Jde o to, stát na vlastních nohou, nepodlehnout. Jak jinak?

Astro, říkám pořád, že jsi neobvykle tvůrčí stvoření. Kdyby ses o svou slovesnost chtěla podělit, v pekle by bylo o mnoho veseleji. A fotky těch obrázků?
Zdá se, že Milda jako zdatný fotograf má taky víc, o co by se možná podělil? Usmívající se

Lucifer
3
Lucifer * 21.03.2015, 20:22:00
Když jsem ten článek redigoval, velmi rychle jsem pochopil, že mi mluví z duše. Na některé důsledky tohoto korporátního konzumerismu, z řetězu utržené a téměř paranoické konzumní deprivace, jsem tady už několikrát upozorňoval. Jsem rád, že to Stella obohatila výtažkem z uvedené knížky, kterou jsem nečetl a ani o ní nevěděl, ale asi si ji obstarám. Do mozaiky šílenství doby mi zapadl další kamínek.

astra2
2
astra2 21.03.2015, 12:22:07
S obrazy je to vůbec všelijaké. Já jsem se před pár lety, když jsem potřebovala zklidnit mysl, rozhodla, že "něco namaluju". Nikdy před tím jsem to nezkoušela.Zdědila jsem různé pastelky a barevné uhly od Koh-I-Noora, tak jsem to zkusila. Vzešlo z toho pět dívčích hlav. Pověsila jsem si je v kuchyni a časem jsem se rozhodla, že je "umocním". Vytvořila jsem asi zcela nový směr kresby Mrkající, neboť jsem svá díla obstřihala podle tvaru, prostřihla i plošky, kde to bylo funkční a kresby podložila vhodně zvolenou barvou čtvrtky. Najednou se z výrazů těch dívek vylouply holky úplně jiné, plnější, hezčí, plastičtější, nebojím se říct - zkušenější. Moc mě to těší. Tuhle jsem se na ně zase zálibně zahleděla a opět jsem zasáhla. Jednu tu hlavu jsem pověsila vzhůru nohama. Skvělé!

Máme tady blízko rámárnu obrazů a je tam i taková malá galerie. Majitel ty obrazy vystavuje ve výkladní skříni, mění je často. A tuhle jsem tam uviděla něco, čemu asi nikdy neporozumím. Prázdná plocha plátna, uprostřed červená čára a kousek pod ní čárka černá. Obraz měl "cenu" přes pět tisíc. Co to je? Drzost? Umění? Blázinec? S vyplazeným jazykem


«     1     »