Neviditelný čert

Nedávno jsme na Čertovi debatovali o rodokmenech. Nepochybuji o tom, že každého někdy napadlo, že měl možná mezi předky vraha nebo násilníka, že třeba některý z jeho pra- podváděl a kradl. Jak se asi naši předchůdci chovali v dobách velkých historických zvratů, jak snášeli útrapy válek, bídu a hladomory? Jaké měli představy o vzdálených potomcích? Byli by s nimi spokojeni? Není lepší nevědět, že mezi našimi příbuznými byli zbabělci? Jaké asi byly jejich ženy, rozuměli bychom si s nimi? A Starý Kocour svého času napsal: „K čertu s těmi vašimi rody.“ Volání krve, věčná štafeta, důvod krveprolévaní, obhajoba cti, nenávist k jiným rodům… Ale také v naší současné rodině může nastoupit krutá nezbytnost vyrovnat se s tím, že nejbližší morálně selhali.

Stella

Můj záměr napsat článek o Světlaně Stalinové narazil na fakt, že internet je údaji o této paní zahlcen. Výborné povídání je například toto: Příběh Světlany Allilujevové-Petersové, roz. Stalinové. O Světlaně tedy jen tolik, kolik o jejích bratrech.

STALINOVY DĚTI

Jakov, syn z prvního manželství

Několik připomenutí o rodině diktátora. Stalin byl dvakrát ženatý. První sňatek uzavřel r. 1904. První žena, oddaná, hluboce věřící švadlenka Jekatěrina, zemřela po tříletém manželství. Suverénní mladý muž jí zpočátku imponoval, ale marně se snažila mu rozumět. Toužila po klidném domově, netušila ovšem, jakou nebezpečnou činnost manžel vyvíjí a že ho doma uvidí málokdy. On si ji prý vyvolil proto, že se lišila od emancipovaných, snadno dostupných revolucionářek. Stalin ji bezohledně podváděl, se zdůvodněním, že je fyzicky příliš slabá. Na její léčení neměl peníze, ač jich na stranickou činnost dokázal sehnat mnoho. Dala Stalinovi syna, který se nikdy nesmířil s tím, že o něj otec projevil zájem až o patnáct let později. Tehdy ho povolal do své nové rodiny, přímo do Kremlu. Druhá Stalinova žena, Naděžda, byla jen o šest let starší než její nevlastní syn, Jakov (nar. 1905). Dosud Jakova vychovávala za nesrovnatelných, velmi chudých podmínek gruzínská teta, a tak se po příchodu do Moskvy musel naučit rusky a přijmout úplně jiný způsob života. Svému okolí se jevil jako málo bystrý, svéhlavý, vzdorovitý. Otec ho vysloveně nesnášel, macecha ho jen trpěla. Když se Jakov pokusil o sebevraždu, Stalin se mu vysmál, že se ani zabít nedovede. Měl svého syna za hlupáka. Jakov ale vystudoval elektrotechniku a pracoval jako inženýr v několika závodech. Později začal studovat také na Dělostřelecké akademii, ale tentokrát byl ve studiu neúspěšný. Dvakrát oženil, poprvé přes Stalinův zákaz.

V druhém Jakovově manželství se narodila dcera Galina Džugašviliová (spisovatelka), která na svého otce vzpomíná jako na všeobecně oblíbeného skromného a laskavého člověka. Právě dobré srdce měl Stalin synovi za zlé. Když vypukla válka, Jakov upadl do německého zajetí na jejím samém začátku, už v polovině července 1941. Stalin přikázal, aby synova manželka byla zatčena (pro špionáž) a dcera byla umístěna do sirotčince pro děti uvězněných. Přestože Stalin např. kdysi odeslal do sirotčince nejlepší kamarádku své dcery jen proto, že ji neměl rád (její matku poslal do vyhnanství), tentokrát ustoupil a o Galju se mohla teta Světlana postarat. Podle dobových dokumentů Jakov odmítl spolupráci s Němci a vyjádřil se, že se stydí, že zůstal naživu. Věděl, že zajetí je pro sovětského vojáka totéž, co velezrada. V koncentráku se dověděl, že ho otec odmítl vyměnit za německého důstojníka. Když se vrhl se na nabité dráty, byl zastřelen dozorcem.

Vasilij, syn z druhého manželství

Podruhé se Stalin oženil r. 1919, s krásnou osmnáctiletou Naděždou Allilujevovou, kterou okouzlil zkušený odvážný čtyřicátník. (Jejich vztah začal, když bylo Naděždě šestnáct.) Jeho žena byla velmi sečtělá, vnímavá, a tak se nemohla nijak vyrovnat s tím, co pozorovala kolem sebe. Byla natolik nezávislá, že pod cizím jménem úspěšně studovala průmyslovou akademii. Tam se zblízka dovídala o čistkách a denně blízka pozorovala neuvěřitelnou bídu. Doma se občas povinně účastnila bezuzdných pitek, po kterých následovaly těžké střety s hrubiánským manželem. Marně prosila za některé lidi – oběti represí. Když si po jednom podobném konfliktu vzala r. 1932 život, bylo jejímu synovi jedenáct a dceři šest. Děti měly dobré chůvy a dobré učitele. O tom, že matčina smrt nebyla přirozená, se dozvěděly mnohem později.

O výchovu syna Stalin projevoval velký zájem. Žádal, aby Vasilij neměl žádné úlevy, aby se k němu chovali přísně a neslevovali z nároků. Ale syn postavení svého otce zneužíval od samého počátku. Studium ho nezajímalo, zato ho zajímal alkohol, drahé motorky, dokonce i „dekadentní“ džez. Jezdil v červeném Mercedesu-Benz. Svou sestru uváděl do rozpaků vulgárními historkami o ženách. Stalin ho nechával hlídat čekisty a sám mu marně domlouval. Vasilij byl brzy pověstný jako pomstychtivý a zlý člověk. Za války velel letectvu na západní frontě, po válce žil ve vlastním domě u Berlína. (Domů poslal letadlo plné kořisti na svou chatu…) Když mu bylo 27, stal se velitelem vojenského letectva v moskevské oblasti, ale brzy ho tatínek musel odvolat. Jako generál ve výslužbě se věnoval už jenom pití. Roku 1953, v dubnu, byl zatčen a v květnu obviněn. Např. za trestné činy ve funkci velitele. Dostal 8 let vězení. Roku 1960 byl propuštěn, ale zemřel o dva roky později, na následky pití, ve věku 41 let.

Světlana, dcera z druhého manželství

Byla Stalinovi ze všech příbuzných nejmilejší. Žena, která zdědila po matce odvahu jít vlastní cestou, třebaže se k ní těžce propracovávala. Zdědila také otcovu prchlivost a náklonnost k alkoholu – jakkoli ta se projevila až v jejím pozdním věku.

Děti sovětských prominentů žily ve skutečnosti životem šlechtické mládeže. Měly chůvy, domácí učitele, účastnily se pikniků i večírků, na nichž tekl alkohol proudem. Studovaly cizí jazyky, hudbu, dívky se elegantně oblékaly i v časech bídy. Trávily léto na bohatých dačách u Moskvy nebo u Černého moře. Světlana jako otcův miláček nikdy o Stalinovi nepochybovala. Až když přišla mezi studenty, začala uvažovat jinak. Její obzor se rozšiřoval o kvalitní četbu a dobré filmy. Stala se také nechtěným svědkem otcova telefonátu o nutné likvidaci jednoho z „nepřátel lidu“. Poté, kdy se v šestnácti zamilovala do umělce a intelektuála Kaplera, začala se odcizovat definitivně. Jako žida poslal Stalin Kaplera do gulagu. Možná i otci navzdory se studentka Světlana provdala za židovského spolužáka. Sama říkala, že otec antisemitismus podněcoval, kde mohl. Jejího tchána nechal zlikvidovat. To, že ponechal naživu Světlanina manžela, se považovalo za obzvláštní laskavost. Druhým manželem Světlany se stal syn Stalinova zástupce, Ždanov. Pro Světlanu šlo jednoznačně o sňatek z rozumu. Zato s krásným a chytrým mužem. Dopřála si přepychovou, pohádkovou svatbu.

Všechna Světlanina manželství byla krátká, jako by šlo jen o pokus, o dobrodružství. Kromě četných milostných pletek prožila ještě vážný vztah s indickým komunistou, díky němuž koketovala s buddhismem. Po smrti indického druha odešla do emigrace. V Sovětském svazu nechala své dvě děti. Syn se stal lékařem. Jeho život poznamenal alkohol. Dcera, vulkanoložka, nikdy matce neodpustila a odmítla se s ní setkat. Probíjela se životem na Kamčatce, sama s dcerkou, jako uznávaná odbornice.

Světlana dostala v americké emigraci nesčetné nabídky k sňatku. Provdala se, stala se Lanou Petersovou, obklopila se přáteli a konečně začala žít život takový, po jakém toužila. Dlouho po čtyřicítce se jí narodila dcera Olga. Matka ji nenaučila rusky a udělala všechno pro to, aby vyrostla jako Američanka. Umělecké a intelektuální kruhy v USA Světlanu ovšem nepřijaly. Nelíbil se jí ani americký způsob výchovy. Proto přesídlila do Anglie, aby mohla dopřát dceři vzdělání v internátní škole.

Novinářům poskytla mnoho rozhovorů o nesvobodě v SSSR, o Stalinových čistkách. Věděla, že otec odsoudil k jisté smrti četné příbuzenstvo z obou stran. Likvidoval i ty, kdo mu poskytovali největší pomoc ve zlých časech. Přesto na něj vzpomíná jako na milovaného a milujícího. Ostře například odsuzovala jednu z jeho obětí, básnířku Cvětajevovou.

Po letech v emigraci zatoužila po domově. Vrátila se a brzy pochopila, že se dopustila velké chyby. Doma ale pro změnu kritizovala americkou nesvobodu… Dá se říci, že se nejlépe cítila mezi věřícími křesťany. Pobývala mezi protestanty, ale přijala katolický křest. Církevní společenství, ať v USA, nebo v Anglii, jí poskytovala nejúčinnější podporu a pomoc. I ve chvílích, kdy napadala Olgu a bila ji, kdy jí slibovala stejnou likvidaci, jakou prováděl její otec s národem… Talentovaná Světlana napsala o svém životě čtyři knihy, překládala. Mohla dožít jinak, než jako anonymní, v útulku pro chudé seniory. Volila sama.

Jak nazvat její životní cestu? Jako zmítání?

Světlaninou nejlepší kamarádkou v dívčích letech byla vnučka maxima Gorkého, Marfa. Krásná Marfa se stala věrnou Berijovou ženou. Také Berijovy děti dokázaly milovat svého otce a omlouvat jeho zvěrstva ještě i tehdy, kdy znaly všechna fakta. Podobně milujícími otci byli nacističtí zločinci… Dá se mluvit jen o rozporu mezi oddaností nějaké ideji (nebo řádu), a citem k rodině?

Jedna věc je polemizovat s teorií a o smyslu a důvodech konkrétních činů, druhá věc – mluvit mezi čtyřma očima s živým člověkem. (Vždyť on je docela hodný a bezvadný…)

Podle internetového článku z minulého týdne nehraje genetika tak důležitou roli, jak se obvykle soudí. Do tří až šesti let vstřebáme to nejdůležitější, později využijme jen 5 % mozku k utváření postojů…

Ach jo. Konec.

Zdroj: Schadová, Martha: Stalinova dcera, IKAR, Praha 2005

09.04.2015, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 14