Přináším vám krátkou zprávu z mého prvního letošního dovolenkového výletu kousek na východ od Prahy. Je věnována místu, jež je z mého pohledu charakterizováno třemi nejdůležitějšími příznaky. Byl zde (patrně) vynalezen sýr s velmi specifickým zápachem, na Horním náměstí je pokus o napodobení pražského orloje a v detašovaném prostoru směrem k Jeseníkům se nachází Svatý Kopeček.
Lucifer
Olomouc není až tak daleko od mého rodného města, přesto ji skoro vůbec neznám. V hlavě mi utkvěla matná vzpomínka, že někdy v dětství jsem byl postaven před olomoucký orloj, abych na něj koukal jako sůva z nudlí, což se mi povedlo. Byl to totiž můj první orloj. Ten druhý, který se nachází v mém současném bydlišti kousek na západ od Olomouce, jsem spatřil až v průběhu závěrečného gymnaziálního výletu.
Někdy na počátku tohoto století jsem navštívil Svatý Kopeček. Dokodrcal jsem se tam v Praze půjčeným autíčkem ze svého rodiště doprovázen svými bližními. Byl to úžasný výlet, a když jsem se motal kolem baziliky Navštívení Panny Marie a jako sůva z nudlí koukal dolů do hanáckých rovin, cítil jsem se tak neskonale uvolněný a pohledem jsem šplhal po paprscích slunce až někam do nebes. Možná jsem chtěl navštívit Pannu Marii. Ne, tak trochu žertuji, nemyslel jsem vůbec na nic. Někdy je toho zapotřebí. Nechat se kolébat na vlnách vnitřního klidu, vnitřní rovnováhy.
Kromě toho jsem Olomoucí, někdy i Olomoucem, absolvoval několik vlakových průjezdů. V dobách, kdy jsem studoval v Brně, jsem občas dostal takový romanticky sentimentální záchvat a do mého rodného města jsem neodjel standardní rychlíkovou trasou přes Přerov a Svinov, ale courajícími se osobáky přes Olomouc, Bruntál a Krnov. Nejzajímavější na té cestě pro mne byly právě Jeseníky, přesněji řečeno jejich část Nízký Jeseník, který začíná hned za Olomoucí a jednou z prvních stanic jsou Hlubočky.
Překrásná krajina za okny vlaku. Pokochal jsem se jí i v zimě. Časově byla tahle cesta samozřejmě výrazně delší než rychlíkovým koridorem na Svinov. Na rychlejší straně však byla ušmudlaná nuda, na té pomalejší romantická krajina a tichoučké kodrcání téměř historického a místy i skoro prázdného vlaku. Někdy jsem si zkrátka nemohl pomoci, zvítězilo romantické kodrcání a nějaký čas mi mohl být ukradený.
Nastal čas, abych se konečně podrobněji seznámil se samotnou Olomoucí. Možná si dám tvarůžky, k tomu samozřejmě několik decinek vínka, na Horním náměstí se pokusím koukat na orloj bez sůvy a bez nudlí, projdu co nejvíc olomouckých uliček a pokud si neprošlapu sandálky, tak mi neunikne ani Svatý Kopeček.
Bim bam, bim bam, bim bam…
27.04.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 7