Infantilní mašíblové

rubrika: Pel-mel


Mašíblové byli vždycky. I ve středověku (jsou popsáni v literatuře) i předtím - o těch se aspoň ságy tradují. Najdete je v japonské literatuře i čínské. Popisuje je zčásti i Jonathan Swift v Gulliverových cestách. Myslím, že se ona infantilnost nedá popsat jako izolovaný jev. Souvisí se společností jako takovou a tu přece tvoří lidé. My.

 

Starý Kocour


Jsou společnosti drsnější, kde takoví nepřežijí a pak jsou společnosti, (Severní Korea) kde pomocí kombinace snad až "rasových" zvyklostí (poslušnost vrchnosti) a frackovství věrchušky vznikla tahle situace. Kde „Nejvyšší psychopat“ nechá rozstřílet svého generála protiletadlovým velkorážným kulometem údajně za to, že u vojenské přehlídky usnul. Kulturní revoluce v Číně, Pol Pot v Kambodži a podobně jsou jen jiné instance stavu, kde jsou celé národy nuceny k infantilitě.

 

V našich krajích se tyhle jevy odehrávaly také - jen ne v tak extrémních projevech a ne tak masově. (Pro mě bylo třeba dost hrůzným zážitkem poslouchat jisté zasloužilé umělce, jak zdůvodňovali svou účast na brigádách, když se stavěla Nová Huť Klementa Gottwalda. Argumenty osmiletého dítěte. Nyní se prezentují jako ostří pravičáci. Opět póza. Umělec nemůže být opravdovým pravičákem. Leda by nepotřeboval publikum.)

 

Někteří lidé budou dětmi do smrti – můj případ. Ale rozhodl jsem se k tomu vědomě kolem svého dvacátého roku věku, kdy jsem si uvědomil, že můj život naprosto nutně skončí smrtí a že chci celý život dělat to, co mě baví. To jsem poctivě řekl své budoucí ženě, která napřed souhlasila, ale i pak se občas pokoušela vzbudit ve mně "racionalitu" (peníze, postavení). Ale myslím, že moc úspěšná nebyla. Jedině svého potomka jsem bral vážně a dokonce v době, kdy jsem byl za něj jednoznačně odpovědný, jsem věrchušku příliš neprovokoval.

 

Proč jsme jako děti? Protože se celý systém (jakýkoliv) snaží, abychom takoví byli. Ovladatelní, vypočitatelní. Jedině psychopati se občas vymykají a snaží se - ale o co vlastně? Dostat se na vrchol? Být šíleně bohatý? Ale rubáš přece nemá kapsy a sochu v nadživotní velikosti (Saddám Hussein) lze přece strhnout z podstavce buldozerem nebo tankem za pár minut. A knihy se z knihoven vyřazují naprosto pravidelně po každé režimní změně. Ba i kamenné památky dávných, kdysi slavných civilizací neodolají buldozerům fanatiků. Nebo potřebám developerů na daném místě něco šíleně užitečného postavit. A vydělat na tom.

 

Ale marná snaha - dokonce i u těch islamistů. Nic po nich nakonec nezůstane, jen ta špatná pověst. Mao Ce-tung a Pol Pot jsou už jen hesla ve slovníku. A kolik to bylo snahy, krve, nenávisti i lásky. Vše je již téměř zapomenuto, stejně jako upalování čarodějnic v Čechách mírumilovnými křesťany. Svět se bude zabývat jinými dětinskostmi, které bude považovat za důležité.

 

Žij teď hned! A co v budoucnosti? To už je přece jedno, to už budeme mrtví…

 

Moje otázka mašíblům zní: Proč dneska, když není třeba hledět na "včera" a na "zítra"? Vím, nebude zodpovězena.

 

Tak jinak: Kdo je odvážnější: Dítě, které nevědomky projde minovým polem nebo pyrotechnik, který si je vědom, že to minové pole je a co může způsobit? Není nakonec lepší být tím dítětem?

 

I kdyby došlo k naprostému (sebe)vyhubení lidstva či veškerého života na Zemi, bude to mít v kontextu s velikostí a významem Vesmíru o mnoho, mnoho řádů menší význam, než nechtěné zašlápnutí jediného mravence na lesní cestě.


komentářů: 9         



Komentáře (9)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

h
10
h * 23.05.2015, 21:15:24
Tož, Anna, to opakujete vnoučkovi dobře. Ještě lépěji jest, když má příklad. A to on má. Někdy bych chtěl být vaším vnoučkem. Ale je na to nějak pozdě.

9
Anna Kopecký (neregistrovaný) 22.05.2015, 22:33:01
Jasně že záleží na okolnostech. Jasně že se budu chovat jinak, když jde o život, když nemaj děti co jíst, když hrozí nebezpečí mým blízkým.

Vyhledala jsem tuhletu definici: \"Morální systémy jsou provázané množiny hodnot, ctností, norem, pokynů, identit, institucí, technologií a vyvinutých psychologických mechanismů, které spolupracují za účelem potlačení nebo regulace sobectví a činí sociální život možným.\" V současnosti spolupráce vyjmenovaných součástí oné množiny nějak hapruje, řekla bych.

8 Pro Annu K.:
St. Kocour (neregistrovaný) 22.05.2015, 21:23:17
Egoismus v. altruismus:
Jako vždy záleží na okolnostech. Na vzdálenosti subjektu od nás - ať už příbuzenské nebo společenské nebo i skutečné geografické. Nemůžeme být ke všem tak vstřícní, jako ke své rodině, prátelům, kolegům. Nejde to, protože by si nás rozebrali na kousky. Budu-li tak tolerantní a altruistický třeba k přistěhovalcům nebo bezdomovcům, už mi nezbude ani dost prostředků, ani síly na to, být takový "ke svým".
Něco jiného je jít ve válce "na bodáky" a vidět nepřítele umírat na krátkou vzdálenost, něco jiného je stisknout tlačítko atomovou bombu z výšky čtrnáct kilometrů. To uvidím jenom záblesk, zatím co v prvním případě uvidím strach, bolest v očích toho druhého. A jeho krev a pak smrt. A taky mě mohl zabít on. A divat se, jak umírám já.

Proto bylo v předešlých válkách potřeba hodně nenávisti k nepříteli. Dnes se to podobá počítačoví hře. Piloti dronů, které "loví" bojovníky Al-Kájdy v Iráku chodí do práce na základnu kdesi v USA. Zalezou do něčeho, co se podobá malé maringotce a několik hodin zabíjejí lidi přes půl zeměkoule. Nic neriskují. Pouhá zručnost hráče či technika. Normální šichta.

Jestlipak mají někdy strašné sny? Křičící

7
Anna Kopecký (neregistrovaný) 22.05.2015, 19:42:04
"Rozhodl jsem se být dítětem...," ano, v tom smyslu být věčně zvídavý, hravý, otevřený atd. Ale: děti jsou egoisté, dítě se narodí jako stoprocentní egoista. Až když začne pociťovat potřeby druhého člověka, až když začne nejen přijímat, ale taky dávat, začne dospívat. Dospělým se staneš, až omezíš svůj egoismus na sociálně přijatelnou míru, opakuju donekonečna vnoučkovi a už mu tím silně lezu na nervy. (V tomto smyslu bych dítětem až do smrti být nechtěla.)

Proč jsme jako děti? „Konečná bytost je neustále v pokušení dát přednost obrazu světa před světem, uzavřít se v bezpečí svých představ." Je jednodušší (a v některých systémech i bezpečnější) vidět svět růžový, být happy, nekriticky věřit... čemukoliv... v cokoliv..., neremcat, nemyslet. Pro potřeby vládnutí (ovládání) je zinfantilizovaná společnost ideální stav.
Skutečně dospělý člověk se dokáže takovému pokušení (viz citát v uvozovkách) postavit.

Lucifer
6 Princ Žabák
Lucifer * 22.05.2015, 16:42:49
https://www.kosmas.cz/knihy/103327/princ-zabak/

Tak si vyberte. Mrkající


astra2
4
astra2 22.05.2015, 12:13:02
Hej hola, Starý kocoure! Videa o blbcích nesleduju, protože mi nad nimi zůstává i ten zbytek rozumu stát. Blbci sahají na rozpálená kamna neustále, nemusí to být furt ta samá. KAMNA MAJÍ PODOB.Já když jsem jednou, a to dávno, fotila svoje selfie (bylo zde uveřejněno moje růžové ucho) málem jsem se taky picla z toho, jak blbě vypadám. Moskvanka se asi picla z nešťastné lásky k Putinovi. Někde jsem četla, že jeho oblíbenost u žen je maximání. Má zřejmě nějaké neodolatelné kouzlo. Ty Rusky, to jsou ale divošky!

A ještě mám dotaz - fotka u vašeho úvodníku - žabičky ve vodě - ta je vaše autorská? Je moc pěkná. Nejste vy jako ten zakletý princ? Ba ne, to jsem se sekla, žabička byla zakletá slečna. Už se mi ty pohádky nějak motají!

A pište častěji, je to zábavné! Díky! Ahoj

3 Netřeba mudrovat
Starý Kocour (neregistrovaný) 22.05.2015, 10:48:41
... stačí si počíst na netu. Vyhubíme se sami...

http://zpravy.tiscali.cz/moskvanka-chtela-originalni-selfie-a-strelila-se-pri-tom-do-hlavy-251414

Trávím (velmi občas) desítky minut při prohlížení videí o blbcích, kteří se mrzačí protože se chtějí předvést. A nejsou to jenom puberťáci - i když ti převažují.

Jen blbec se dvakrát spálí o stejná kamna!


«     1     »