Jak se zdá, tak letošní léto se rozhodlo s téměř perfekcionistickou přesností dodržet meteorologický jízdní řád a ihned po prvním červnu jsme se přenesli téměř do trop. Přezrálé třešně se už válejí pod svými rodilými stromy a na východní Ukrajině se prý schyluje k letní ofenzívě ruských dovolenkových vojáků. Tohle léto ale přitápí i pod jiným kotlem. Armády pod běženeckým pláštíkem ukrytých bojovníků Islámského státu za hlasitého potlesku všelikých sluníčkářů zaplavují Evropu. Bezpochyby bude ještě veselo a doufejme, že se na podzim nebudeme muset rozhodovat mezi připlazením do úkrytu carského dubiska a bouráním všech našich historických památek v zájmu zde úspěšně zakotveného Islámského státu. Jistě se k tomu nemusíme dobrat hned tenhle podzim, dynamika tohoto nejméně dvousměrného procesu je však neuvěřitelně akcelerační.
Lucifer
Právě na počátku tohoto velmi rychlého náběhu na téměř letní tropy jsem byl upozorněn na zajímavý rozhovor českého herce Jana Vlasáka, který vyšel v nedávném devatenáctém čísle Týdeníku rozhlas. Zaujal mě natolik, že jsem se rozhodl předložit vám z něho výňatek. Tlustým písmem jsou otázky či komentáře publicistky Jany Podskalské, která tento rozhovor vedla:
Německé okupace se týkal také starší televizní seriál Tři králové, kde jste hrál. Je to jeden z mála projektů, který připomíná, že máme své hrdiny – Balabána, Mašína a Morávka z ilegálního odboje. Mimochodem, zdá se mi to, nebo se u nás hrdinům moc nedaří a málo o nich mluvíme?
To je téma, které mě také velmi zajímá. Teď zrovna čtu České snění od Pavla Kosatíka, které je přesně o tom. Jsem z toho smutný. Žijeme v iluzích, ze kterých se snad nikdy nevyhrabeme. Je to až neuvěřitelné. Po čtyřiceti letech komunismu tu pořád žijí lidé, kterým se stýská po bolševickém blahu. A nová, stoupající příchylnost k Rusům – to je totéž. Naše společnost je prošpikovaná kágébáky, ruskými mafiány, často se mi z toho chce zvracet. Co jsme to za pronárod? A naši politici se tváří, že to snad je v pořádku.
Řekla bych, že moc neznáme slovo hrdost.
Něco vám řeknu. Češi jsou nevděční mizerové, nevědí, co chtějí. Když měli Rakousko-Uhersko, chtěli ho rozbít, chtěli pořád něco jiného, svého, ale přitom neumějí sami cokoli smysluplně vybudovat. Měli monarchii naopak držet! Jenže Češi tohle zřízení ustavičně podrývali. Pak přišli bolševici, kteří všechno rozes.... Vždycky to tak udělají. Kamkoli se podíváte.
Plácáme se nějak od zdi ke zdi.
Problém je v tom, že nemáme politiky, kteří jsou uvážliví a prozíraví. Nemáme politickou elitu, byla vymydlena, tři sta let tu chybí. Zažili jsme dobu, kdy jsme museli spoléhat na Němce. A kolikrát si říkám – proč už dávno nejsme Němci nebo Rakušané? Máme podobnou mentalitu, jen jazyk je jiný. Sami si totiž vládnout neumíme. A teď si většina Čechů navolila Babiše. A předtím jako prezidenta Miloše Zemana. No, to si pomohli.
A společnost nabrala ten směr, o kterém jste mluvil – návrat k ruské síle.
Ano. Bohužel. Když se o nás po letech začali zajímat Američané, kterým jinak můžeme být ukradení, protože mají svých starostí dost, hned se bráníme, že to nechceme, ať se tu neroztahují. A teď se poklonkuje znovu Rusům.
Co na to říkáte? Jste v obraze, anebo pod obraz? U které zdi, mezi kterými jako tlupa paranoiků, jako pingpongový míček, poskakujete, se právě nacházíte? V Bruselu řádí bezpochyby sluníčkářští anebo jinak podobně psychicky vykolejení byrokrati. Místo toho, aby se tito evidentně nepříčetní a naší kultuře smrtelně nebezpeční tajtrlíci defenestrovali, ozývá se čím dál tím větší řev celou naší Evropu, Evropskou unii, rozbourat na malé kostičky. Komu myslíte, že to asi bude sloužit? Kdo si říká o nadvládu? Ke které idiotské zdi se za radostného hýkání, bezpochyby někým šikovně narafičeným, opět přimknete? Fakt nemáte na víc, než sebou mlátit ode zdi ke zdi? Od jedné paranoické idiocie ke druhé?
Dokážete být ještě lidsky příčetní, anebo už nezbývá, než ten blázinec obehnat tím či oním ostnatým drátem?
04.06.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 13