Mimosmyslové vnímání – Nové paradigma vědomí

rubrika: Pel-mel


předchozím příspěvku jsem nakousl mimosmyslovou oblast našeho vnímání, jež ke mně opět dospěla v podobě knížky od Russella Targa. Autor v ní předkládá značné množství indicií, které vědci získali při experimentech ve Stanford Research Institute a v dalších laboratořích na různých místech USA, jež se zabývaly nejrůznějšími projevy mimosmyslového vnímání. Abych nastínil, k čemu ta knížka směřuje, předkládám výtažek z Předmluvy od Stephana A. Schwartze.

 

Lucifer


I přes nesmírné množství experimentálně získaných indicií panuje i nadále neochota akceptovat realitu mimosmyslového vnímání (ESP – extrasensory perception), nejen veřejností, ale především v kruzích oficiální vědy. Proč? Odpověď je prostá a Targ ji rozebírá velmi podrobně. Fakta sama o sobě nedokážou změnit myšlení lidí, ani když jsou nezpochybnitelná, zvláště ne tehdy, pokud by to vyžadovalo zásadní změny v jejich obrazu světa. Materialističtí vědci nezavrhují ESP kvůli chybným indiciím. Mnozí z nich výsledky tohoto výzkumu ani neznají. Sarah S. Knoxová, profesorka biomedicíny na Virginské univerzitě, o tom v knize Science, God and the Nature of Reality: Bias in Biomedical Research napsala velmi výstižně:

 

Protože v materialistickém referenčním rámci neexistuje žádný mechanismus, který by dokázal vysvětlit paranormální jevy, jejich realita se prostě popírá. Ze stejného důvodu se učenci za dob Galilea nechtěli podívat do jím zkonstruovaného dalekohledu. Nejsilněji se tento postoj projevuje u vědců, kteří – bez ohledu na to, že o experimentech prováděných v rámci výzkumu paranormálních jevů nevědí zhola nic – rádi vystupují v televizních pořadech věnovaných tomuto tématu. Tam s nadřazeným úsměvem „vyvracejí“ dotyčné fenomény pomocí argumentů „náhodná zásah“ nebo „mozková anomálie“. Jelikož tito samozvaní experti ještě stále vycházejí z představy, že kauzalita se týká pouze hmotného světa, ani se nenamáhají doložit svá tvrzení konkrétními údaji a daty. Stačí prohlásit, že podobných výsledků by se možná dalo dosáhnout i jinými metodami, a jejich naivní publikum hned uvěří, že ESP není nic jiného než jakýsi hokuspokus.

 

Douglas Hofstadter, profesor fyziky na Indiana University, vyjádřil materialistický postoj možná nejvýstižněji. O jedné studii ESP provedené Darylem Bemem, profesorem psychologie na Cornell University, prohlásil: „Pokud by bylo třeba i jen jedno jediné z Bemových tvrzení pravdivé, zpochybnilo by to veškeré základy, na nichž jsou postavené moderní vědy, a my bychom museli o povaze reality uvažovat zcela novým způsobem.“ To je základní materialistický protiargument. Není to ale postoj všech fyziků, kupříkladu Olivier Costa de Beauregard konstatuje: „Dnešní fyzika připouští realitu tzv. paranormálních jevů… Celá koncepce nelokality v současné fyzice tuto možnost dokonce vyžaduje.“ A fyzik Henry Margenau potvrzuje: „Zvláštní je, že zřejmě neexistuje žádný vědecký zákon nebo princip, s nímž by byla existence paranormálních jevů neslučitelná. Tato existence je v rozporu s naším kulturně podmíněným obrazem skutečnosti, nikoli však – byť se to mnozí lidé mylně domnívají – s našimi pracně odvozenými vědeckými zákonitostmi.“

 

Thomas Kuhn, fyzik a profesor filozofie věd na Princetonské univerzitě, muž obecně považovaný za nejvýznamnějšího historika vědy ve 20. století, zavedl pojem paradigma, jímž rozuměl filozofický a teoretický rámec, v jehož hranicích věda buduje své hypotézy, zákony a všeobecné zásady; ve stejném rámci pak provádí i experimenty, jimiž se snaží dokázat pravdivost těchto teorií, hypotéz a zákonů. Paradigma je v podstatě obraz světa, z něhož daná disciplína vychází. Jakmile se vytvoří konsenzus, vznikne paradigma, a s disciplíny se tím podle Kuhna stane věda.

 

Ve svém již klasickém díle Struktura vědeckých revolucí Kuhn objasňuje, že lidé, které věda přitahuje, takže se z nich stanou vědci, představují zvláštní společenství badatelů, kteří se zabývají řešením velmi úzce vymezených problémů, jež zčásti sami vytvořili a které jsou vesměs definované převládajícím, všeobecně akceptovaným obrazem světa, resp. paradigmatem. Moc paradigmat spočívá podle Kuhna v tom, že umožňují dosahovat (na určitém poli) obecně respektovaných vědeckých výsledků, jež po určitou dobu nabízejí odborným kruhům problémy a jejich řešení. Pro vědce plně zaujaté svým oborem je jejich paradigma i jejich obrazem světa. Obrazem toho, co vše je obrazem univerza – a také, což je neméně důležité, obrazem toho, co součástí univerza není. Paradigma vysvětluje, jak vesmír funguje. Kuhn ale upozorňuje na to, že se paradigmata časem mohou měnit a také by se měnit měla, jelikož dříve nebo později přestává být v jejich silách uspokojivě vysvětlit pozorované jevy. Časem přibývá anomálií vybočujících z rámce vládnoucího paradigmatu, což způsobí jeho krizi. Kuhn vnímá tento proces jako revoluční, nikoli pouze evoluční: Průběžný přechod od jednoho paradigmatu k druhému revolučním skokem je běžné vývojové schéma každé vyspělé vědy.

 

Tento pocit změny paradigmatu tvoří esenci Targovy knihy. Autor seznamuje čtenáře s nahromaděnými anomáliemi, jež se nedají vtěsnat do materialistického obrazu světa. Ten lze charakterizovat zhruba takto:

  • Duch je pouze důsledek fyziologických procesů.
  • Každé vědomí je samotná, oddělená entita.
  • Komunikace je možná pouze prostřednictvím jasně definovaných fyziologických smyslů.
  • Vědomí existuje výlučně v mezích časoprostorového kontinua.

 

Naproti tomu lze nové paradigma vědomí, které lépe vysvětluje náš svět, charakterizovat takto:

  • Jen některé aspekty ducha jsou důsledkem fyziologických procesů.
  • Vědomí je prvotní příčina a fyzická realita je pouze jeho manifestací.
  • Všechna individuální vědomí jsou – nezávisle na své fyzické manifestaci – součástí sítě života, kterou nejen informují a ovlivňují, ale také z ní mohou čerpat informace a být jí ovlivňována.
  • Některé aspekty vědomí překračují rámec časoprostorového kontinua.

 

S tématy, jimiž se Targ zabývá, zápolil i Max Planck a v jednom interview pro britský Observer k tomu poznamenal: „Vědomí považuji za fundamentální. Domnívám se, že hmota je jen derivátem vědomí. Za fasádu vědomí nedokážeme proniknout, nemůžeme překročit jeho hranice. Vše, o čem hovoříme, vše, co vnímáme jako existující, se odehrává v rámci vědomí, vytváří ho.“

 

Zdroj: Russell Targ – Mimosmyslové vnímání (Svět je jiný, než myslíme)


komentářů: 1         



Komentáře (1)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

h
1
h * 23.09.2015, 20:19:40
Triviality. Ale vhodné upozornění na ně. Melduju to lidem furt.

«     1     »