Ke konci minulého týdne jsem zažil něco neuvěřitelně mysticky synchronicitního: Praha se proměnila v Nový Jeruzalém, který se s pomocí vikingského barbara přesunul do Severní Ameriky a v podtextu se objevil i samotný Lucifer. Pokusím se vám to nějak nastínit, ale nic moc průzračného od toho nečekejte, jelikož se tento mystický propletenec utápí v tajemných mlhách psychotropních vizí.
Lucifer
Započalo to tím, že jsem v debatním kroužku na NP – Nezávislá diskuze zahlédl zmínku o tom, že Karel IV. se rozhodl přebudovat Prahu tak, aby její půdorys začal připomínat Jeruzalém – rozhodl se Prahu proměnit v Nový Jeruzalém. Nejdříve mě napadlo, že dotyčný diskutér blábolí buď z hladu či kocoviny, ale něco z hlubin mého podvědomí mi začalo našeptávat, že přece jenom asi ne. Šel jsem se tedy poradit s internetovým vševědoucím Googlem a přinejmenším tohle mi naservíroval: Co má znamenat zvláštní geometrie v uspořádání Prahy?; Prague, the New Jerusalem; Nové město Pražské – Originální stavební koncept; Tajemné Praha – Nový Jeruzalém v Čechách. Koukal jsem na to jako puk, ale mé podvědomí blahosklonně prohlásilo, že už jsem v brance. Jen mi do toho jeruzalémského uspořádání důležitých pražských míst tak nějak nezapadal Vyšehrad, který považuji za nejmystičtější. Interpretaci tohoto nedostatku bych si však nechal na někdy jindy.
Následujícího dne někdy pozdě v noci jsem jen tak halabala protřepal YouTube, jestli se tam nenachází nějaký film, který by mě mohl doprovodit do spánku. Jako první na mě vybafl Barbar, koprodukční film Dánska a Velké Británie, který se v originále jmenuje Valhalla Rising. Hlavním hrdinou je vikingský válečník Jednooký, který nejen že nemá jedno oko funkční, ale je navíc němý a ke všemu ještě barbar. Započíná to tím, že je po dlouhá léta žalářován jistým kmenem, musí tu a tam bojovat k potěšení žalářníků a když má hlad, přijde k jeho kleci blonďatý kluk s příslušnou poživatinou. Když se osvobodí, tak ho ten kluk provází a při jakékoli komunikaci s kýmkoli funguje jako médium, které hlasově předává Barbarovy myšlenky.
Jednoho dne Barbar s klukem narazí na partu křižáků, válečníků rozhodnutých plamenným mečem šířit křesťanství, kteří se rozhodli zamířit přes severní Atlantik vstříc k neprobádané pevnině, aby tam nalezli bájnou Valhallu. Všichni tak nějak pospolu a v nepříliš pevném míru nasednou do lodičky a plují, plují a plují mystickým mlžným oparem, dokud ke svému cíli nedorazí. Jak se nakonec ukáže, nedorazili do Ráje, ale do Pekla (souvislost s Luciferem si najděte v odkazu pod Valhalla Rising (viz Lucifer Rising)).
Film na mě působil velmi sugestivně. Ještě větší sugesci jsem pocítil, když vůdce křižáků prohlásil, že chce v cílové stanici založit Nový Jeruzalém. Barbar a tamní barbaři však byli jiného názoru – viz závěr filmu, který si můžete spustit na samotném konci kliknutím na obrázek.
Film a předchozí podnět mě oslovily až tak, že jsem začal uvažovat o svém původu. Došel jsem k závěru, že jsem barbar, který se ve vhodný okamžik přesunul do Prahy, aby v ní ve vhodný okamžik objevil Nový Jeruzalém a kdoví co ještě. Někdy si v porovnání s okolními lidičkami skutečně připadám jako „barbar“ – jako někdo, kdo s jejich vírou nevírou nemá nic společného, jako brouk v mraveništi, jako jednooký mezi slepými…
27.10.2015, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 4