V poslední době nabývám čím dál většího pocitu, že se nacházím v naprosto šíleném sanatoriu, v němž by odmítl sloužit nejen český imaginární psychiatr docent Chocholoušek, ale třeba i německý reálný lékař SS Mengele. Paranoické šílenství se sype ze všech stran a jedinec, který se snaží udržet i ty nejelementárnější kulturní návyky, už skoro neví, kam uhnout. Patřím k těmto jedincům a nějakou dobu se zaobírám myšlenkou, kam by se dalo emigrovat. Kam a jak z toho bublajícího septiku uniknout, než dojde k jeho finálnímu varu.
Lucifer
Z jedné strany se sem valí armáda jakýchsi morbidních pošuků, jejichž jedinou touhou je ukojit ty nejzvrácenější pudy na úkor kteréhokoli příslušníka civilizace, od níž předpokládají, že jim zadarmo nasype do korýtka vše, o co si řeknou, a zároveň zcela nezakrytě prohlašují, že ji hodlají zlikvidovat, nastolit vlastní, tedy tu, před kterou jakoby utíkají, jelikož se jim tam nevede dobře. Jistě, mezi nimi jsou i tací, kteří pomoc opravdu potřebují, utíkají skutečně před zlem, své zachránce nemají v úmyslu vyžírat a zcela nelogicky nakonec zlikvidovat, ale je to jenom hrstka „květin“ v moři plevele.
Pak je tady ještě Východní dubisko, jemuž vládne absolutní a nenahraditelný diktátor, jenž v této funkci zjevně hodlá zůstat až do svého skonu. Nacionální zástupce Východního dubiska prý před pár dny na její ambasádě v Praze prohlásil, že Evropská unie bude brzy Východním dubiskem pozřena. Hitler jistě rotuje v jakémsi imaginárním hrobě, náš prezident si hraje s kalašnikovem, čím dál větší počet jeho poddaných se k Východnímu dubisku radostně vine, mnozí z nich oprašují vzpomínky na bolševický totalitní režim, v němž jsme se měli prý přece jenom lépe a navíc by nás neohrožovali ti v prvním odstavci zmíněni pošuci z migrantské armády, věnující se především šíření jediné lidu vhodné a lihuprosté ideologie, za čímž to účelem občas explodují. Může to vypadat jako v nepříliš dávné minulosti proběhlý konflikt mezi nacisty plus fašisty a příslušníky konkurenčního hnutí na stejném totalitním poli, komunisty. Může, ale také nemusí. Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky.
Anebo třeba Sýrie a v ní shromážděné ozbrojené jednotky všeho možného druhu, původu, cíle a kdoví ještě čeho. Tato země vypadá, jako by byla prohlášena za vojenský prostor, kde si nejrůznější armády zkoušejí své zbraně, cvičí své příslušníky a povětšinou to tam vypadá, jako v Hirošimě či Nagasaki. Na jedné straně stojí Východní dubisko po boku vládních syrských jednotek s přispěním iránských kámošů, na druhé nepřátelé syrské vlády nejrůznějšího druhu, západní mocnosti a Turecko či bohaté arabské státy, přičemž občas není zřejmé, kdo za kterou stranu tohoto roztomilého konfliktu, z něhož by se poblil Mengele a Hitler ve své peci dorotoval až k rychlosti světla ve vakuu, vlastně bojuje.
A to není zdaleka všechno. V západním civilizačním okruhu se na jedné straně množí jedinci, kteří si svůj život nedokáží představit jinak než na plný výkon pod jakoukoli drogou a bez ohledu na jakoukoli byť sebemenší kulturní či morální zásadu. A na druhé straně zase nějací pošuci vymýšlí kupříkladu, že na vánočních trzích se nebude smět prodávat svařené víno. Atp.
Zatímco externí či lokální pošuci si tady ten septik vychutnávají a povětšinou jim hrozí jenom jakési: ty, ty, ty, tak řádný občan je pod čím dál větší palbou byrokratických, finančních a dalších podobných pošuků, kteří se z něho snaží vyždímat nejen peníze, ale i mozek. No a já přemýšlím, že se velmi rychle blíží čas, kdy budu muset někam emigrovat. Ale kam? Napadá mě Kanada nebo Austrálie, možná Patagonie či Grónsko. Nejlepší by ale bylo zmizet z této planety úplně pryč…
Řádný občan
(Marťanská kronika)
Ray Bradbury
Chtěl letět raketou na Mars. Časně zrána přišel k raketové základně a přes drátěný plot křičel na muže v uniformách, že chce letět na Mars. Řekl jim, že platí daně, že se jmenuje Pritchard a že má právo letět na Mars. Cožpak se nenarodil přímo tady v Ohiu? Cožpak není řádný občan? Tak proč by na Mars nemohl letět on? Zahrozil jim pěstmi a řekl jim, že chce ze Země pryč; každý, kdo má alespoň špetku rozumu, chce ze Země pryč. Na Zemi tak do dvou let vypukne obrovská atomová válka a jemu se tady nechce být, až to začne. On a tisíce takových jako je on, by se sebrali – kdyby měli aspoň špetku rozumu – a letěli by na Mars. O co, že by to udělali! Mít z krku války, cenzuru, státní zřízení, odvody, státní kontrolu všeho možného, umění a vědy! Tu vaši Zem si můžete nechat! On nabízí poctivé ruce, srdce a mozek za příležitost dostat se na Mars! Co musí člověk podniknout, co musí podepsat, jaké musí mít známosti, aby se dostal do rakety?
Drátěným plotem se mu vysmáli. Ono to s tou jeho touhou dostat se na Mars nebude tak zlé, řekli mu. Copak neví, že První i Druhá expedice skončily nezdarem, že zmizely, že posádka je pravděpodobně mrtvá?
Ale tohle nemohou dokázat, není to úplně jisté, namítal a visel na drátěném plotě. Co když tam země mlékem a strdím oplývá a kapitán York ani kapitán Williams o návrat domů vůbec nestojí. Tak co, otevřou mu bránu a nechají ho nastoupit do rakety Třetí expedice, nebo jim ji má rozkopat?
Řekli mu, ať si nechá ty řeči. Viděl, jak muži jdou k raketě. „Počkejte na mě!“ vykřikl. „Nenechávejte mě v tomhle hrozném světě, musím se dostat pryč, chystá se atomová válka! Nenechávejte mě na Zemi!“
Bránil se, ale odvlekli ho. Přirazili za ním dvířka policejního vozu a ujížděli s ním pryč do ranního rozbřesku. Tiskl obličej na zadní okénko, a ještě než zmizeli se řvoucí sirénou za kopcem, uviděl rudý zášleh plamene, uslyšel mohutné zahřmění a ucítil nesmírný otřes, jak odpálili stříbrnou raketu a jeho nechali v tom prachobyčejném pondělním ránu na té prachobyčejné planetě Zemi.
09.02.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 8