Přesazení (Elias Canetti: Záchvaty slov)

rubrika: Pel-mel


Moje tchyně se domluví kdekoli jakkoli, ale domluví. To než já si vzpomenu na čas předminulý a na správný tvar pasiva, odjedou všechny vlaky a prodavači zavřou krám. Po několika dnech v cizině mám pocit, že se na nás všichni domluvili a pořád ne a ne, nechtějí začít mluvit normálně. Tedy česky. Ta jejich protivná umanutost úží dech, člověku se chce uvolnit přiškrcenou kazajku cizího prostředí a cizí řeči. Ve snu přece mluví každý cizinec česky a je jasné, že plynulou češtinou se budou družit i Marťani. (Ani náhodou nebudou švitořit nebo skřehotat anglicky – jak se mnozí bláhově domnívají.) Rozdíl mezi znalostí jazykového systému a řečovými dovednostmi se sice za nějaký čas vyrovná, ale stejně jako přijetí nového kulturního prostředí může pořádně bolet. I bez zkušeností cestovatele nebo emigranta nepochybuji, že v každém z nás to nejvnitřnější, v útlém věku získané, zůstane stejné. Nebo se mýlím?

 

Stella


Překvapená Evropa posledních měsíců prožívá novodobé mísení národností i národů. V tomto smyslu je nositel Nobelovy ceny Elias Canetti typickým příkladem kosmopolity předjímajícího věci příští. Ač se řadí do britské literatury, psal německy. Také s jeho původem je to složité.

 

Roku 1969 pronesl E. Canetti v Bavorské akademii krásných umění projev nazvaný Záchvaty slov. Uvedl v něm, že se německy naučil až v osmi letech. Přestože už třicet let žije v Anglii, považuje němčinu za svou mateřštinu a jako spisovatel u ní zůstal. V projevu si klade otázku, jak se jazyk brání tlaku nového prostředí. Jestli se nestává agresivnějším, nebo jestli se naopak neuzavře, jako tajná řeč. Vzpomíná, že se v cizině na svůj rodný jazyk začal dívat s novou zvědavostí. Zjistil, že „hlavní řeč“ (někdejší) se jeví čím dál zvláštnější, a to ve všem. Dříve měl takový pocit jen u detailů ve všedních obratech. Později se mu v „hlavní řeči“ začalo zdát nápadným všechno.

 

Většina autorů se v cizině snažila vyrovnat s novým prostředím mimo jiné také suverénním používáním nové řeči. Teprve potom získali pocit, že něco znamenají. Nabyli přesvědčení, že teď už nemohou být směšní a konečně už nevypadají, jako by se zřekli společnosti. Jejich původní jazyk se stal intimní, tajnou řečí, vírou zapovězenou jiným. Ale postupně v oblasti cizí řeči docházejí k novým objevům a zjišťují, že slova mají netušenou sílu a energii. Při hledání vhodného vyjádření v novém jazyce nás totiž přepadne touha pojmenovat věci jako dřív, protože to dřívější bylo skutečnější. Původní řeč se objeví v novém, zvláštním světle.

 

Canettimu se v Anglii během války stávalo, že popisoval celé listy německými slovy. Ne větami. Slovy bez souvislostí. Byly to opravdové záchvaty, náhlý popud, za který se styděl a považoval jej za patologický. Když pocítil, že se záchvat blíží, zamkl se a psal. Jednotlivá slova. Cítil se při tom velice šťastný:

 

Od té doby nemůže být z mé strany pochyb o tom, že jsou slova nadána jakousi zvláštní vášní. Jsou vlastně jako lidé: nestrpí zanedbání či zapomenutí. Ať jsou jakkoli skrytá, udržují se při životě, náhle se zjevují a domáhají se svého práva.

 

Záchvaty slov jsou podle Canettiho (žijícího tehdy v Anglii) příznakem dvou jevů. Jednak toho, že člověku je stále vnucována angličtina. Jednak toho, že se zvětšil tlak na jazyk. Množství slyšeného vede k novým vzruchům, podnětům, protipohybům. Cizí jazyk na člověka doráží, tím z něho udělá ve svém prostředí, v prostředí nové řeči, vyhnance. Zprvu jde především o to, aby člověk rozuměl. Proto svou původní řeč potlačuje, dbá, aby se nepřihlásila nevhod. Ale ona se pomstí – třeba záchvatem slov. Agónií slov nezávislou na jejich smyslu.

 

Moderní člověk na sebe klade velké množství úkolů. Proto se pak utíká do osobní sféry, která ale není svobodnou hrou ducha. Je to přesazení jako nutnost vyvolaná vnějšími konstelacemi. Přesazení do původního jazyka. Se vší odpovědností vůči němu.

 

Zdroj: Canetti, Ellias: Svědomí slov, TORST, Praha 1992

 


komentářů: 21         



Komentáře (Array)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

21 Těž pro fšechny LGBT partnery
G (neregistrovaný) 10.07.2016, 09:53:32
Něco méně bestiálního, Jarek rád přehání >

http://www.healthline.com/health-slideshow/best-videos-depression

Příjemné přehánění dle atlasu mraků do kotlinky přeje Dobrouš Ranní.
Zanechte už toho sr... , a zapněte si obrázky, né, né, již žádné další otázky,
u nás, v řeckých bohnicích, vedeme pře pouze o nicích...




S vyplazeným jazykem

Stella
20
Stella 10.07.2016, 09:44:18
Nohavica - krásné, typické reakce, deprese na druhou, vyvolává smích! I u registrovaných.
Pozdrav tam nahoru!

19 Pro neregistrované...
Starý kocour (neregistrovaný) 10.07.2016, 08:39:59
https://www.youtube.com/watch?v=ist0mlIeogk

Stella
18
Stella 09.07.2016, 22:33:37
Dodatek.
Ne všechno z topos a polis je ST.! Jak se ukázalo.

Stella
17
Stella 09.07.2016, 22:30:52
Stella dnes odpadla.

Žádné pívo! Ani parašutistické.

https://www.youtube.com/watch?v=XpFW9Pdww30

16
G (neregistrovaný) 09.07.2016, 19:04:47
No že jim to ale trvalo. Celých 4,91 hodiny. Neslýchané zpoždění. A to to Stella hlídá, neustále na vartě.

S.C. VI.

http://ekonomika.idnes.cz/brazilie-pivo-jan-kubis-0v7-/eko-zahranicni.aspx?c=A160709_140657_eko-zahranicni_kha

Kalí spéra





15
G (neregistrovaný) 09.07.2016, 13:49:40
Koukám, koukám, že jsem tady někomu nejspíš zarazil Bf 5 až na Bf 0.
Tákže znovu a lépe a radostněji, poučení z krisového vývoje ohledně mého P.S.>

Pokud já vstupuju na diskuzní fóra, kde toužím pronést svá moudra, a funguji tam 2x za bábišův kostelecký uherák, VŽDY si přečtu, třeba jen letecky, rychločtením, co se tam tak asi odehrálo po dobu mé nepřítomnosti, abych nebyl za ...
Vůbec byl se nestyděl za komolení a úpravě niků u osob, kterých si příliš nevážím.
A naopak.
Já bych se třeba propad hanbou kdybych na kocourkovském blogu nazval tam působícího ékáčka jako fór a něco. Takřka tam nelezu, zapoměl jsem jeho přesný "podpis", takže proto to výše uvedené...

Tož zatím tak, vážený SŠK (š=ftajli).

P.S. k P.S. Vono je to tady dost pro nečasté návštěvníky (i ty jen čtouci) nejspíš taková pobočka lingvistického kroužku mezi ploty, ale důležité je jen a jen to, aby si rozuměli ti, kteři to tu "táhnou". Vhlavové názory pouhých čtenářů, jsou mi naprosto putna, a tudíš se nezabývám tím, zda mi rozumí, či ne.
Rozhodující pro styl psaní a tím i úspěšnou konverzaci, jsou pouze zdejší pravidelní Přispivatelé...
Na závěr-tejkitízi, kíp smajlin foré vrr, ok?
Sijestáá...
GA

14
G (neregistrovaný) 09.07.2016, 10:41:08
Zázrak-kchonekšn do 5 min, po marném bušido žluťáska.
Inu.
Tak, tak.
Já si dlouhodobě pamatuju tři sorty svých sníků. Lítací, sešesti a padací.
Ty sexy občas difundují do těch krajních dvou.
Stíhá mne, takřka obsesivně, jeden, snad 9,41x opakovaný, lítací.
Startuju před dvířky na půdu, na posledním schodě, schodiště asi 9,41m dlouhého, s opatrným rozeběhem, ruce pokrčené v loktech v ostrém úhlu, mavaje s nimi jak kachna na vzletu.
Start se vždy vydařil, kolaterárni škody minimální, jednou jsem porazil lísky se sušícími se vlašskými ořechy, které tam nic netušící česňekovc babička neprozřetelně umístila.
Jenže po počáteční euforii, několikerém obletu dvorka ve výšce odhadem 9,41m, náhle nastane peklo, když opustím vyhrazený letecký koridor.
Náhle přede mnou vyvstane hustá sít různě vektorovaných elektrických drátů,a já se snažim, biglesovskými manévry, touto proniknout.
Daří se chvíli, pak se, orosený, většinou probudím...
Co se druhé sorty týče, byly vždy provozovány s reálnými partnerkami, jen v jiných reáliich, nikdy nic imaginárního, typu hell ou Dolly...
Třetí sorta, poměrně řídká, ale přesto výrazně zapamatovaná, byla výhradně horolezeckého typu, tzn. pády ze skal, nevzpomínám na jiné (domy, komíny etc).
Tak jako Stella, vše výhradně v SECAMu, občas i PAL.
Du si zapálit, sou to tu nervy...
Tagle se veřejně přiznat k tomu nejintimějšímu tajemství, které člověk střeží, jak šišinku v hlavě...
Všechno je třikrát.
Zatím.
GM
P.S. Opakovaný 84LS154 4STK > Nejsem GM(good morning, ani GHN poledne, GA odpoledne, GE večer, GN noc), ale G[-éčko, velké jak Gatsby], pocházející z antonyma Lucifera, tj. archanděla Gabriela, event. muskalina číči Gabčíny, tj. Gabčín.
S Nadmárošem též nic společného, ani s Čurdou, ale jednou týdně jsem okolo toho kostela pod Kadlákem po jistý čas procházel, o tom žádná...
Snad toto sporadické poučení předejde následným nepříjemnostem v Hirošimě, a ty dva litry dosud nenitrovaného zbytku po MsJzfc(®čičigab ©) by nemuselo aplikováno ve Slezském regionu, ty pussy...

Stella
13
Stella 09.07.2016, 09:55:17
Já vím. Někdy po probuzení si říkám, že tohle nemůžu zapomenout, za chvíli už nevím nic. Přes den se vracejí detaily, scény. Pokud si pamatuju souvislosti, většinou to nebylo dobré spaní a po celý den mívám horší náladu.
Moje sestra má po celý život neobyčejně dějové, dlouhé sny a je schopna je vyprávět jako román.
Energická extrovertka.
Já si pamatuju z dětství sny strašidelné, děsivé.
Zato vždycky - výhradně barevné.

Testy jsem zažila jen v rámci pokusu, víc nechci, IQ- nikdy! Myslím, žes dobře, G, vyřešil svou situaci. (Až na to cigáro. Shoříš.)

12 2GM
Starý kocour (neregistrovaný) 09.07.2016, 09:22:49
Skoro nikdo si nepamatuje své sny. Jen ty poslední, těsně před probuzením a to ještě jen chvilku. Pak sny přemaže realita dne.

Vím to, pokud mám náladu a mám pocit, že sen byl něčím zajímavý tak si ho hned v bodech hned po probuzení napíšu na papír. Po snídani si papír vezmu a dokážu sen zapsat do počítače jako text.
Pokud není papír, pamatuji si tak jeden, dva momenty. Nebo taky nic. A pak si už sen dokážu kdykoliv vybavit i bez PC.

Až už mi to nepůjde, zkusím ten svůj snář vytisknout - ať se potomci pobaví, co se tomu dědkovi honilo hlavou, když spal.

11
G (neregistrovaný) 09.07.2016, 05:03:08
Ano, Stello, máš pravdu.
Neuvedl.
Důvod byl prostý.
Nechtěl jsem být sprostý.
Já si to totiž jednoduše nepamatuju!
Má krátkodobá pamět je desolátním stavu.
Než vykouřím první ranní retko(zrovna teď), ještě upoután na lůžku, většinou zapomenu vše, co se ve spánku odehrálo, natožpak abych si pamatoval komunikační dia/monology.
Když jsem byl na posledním psychologickém vyšetření v rámci mého přeřazení do ID pro infantilní zblbělost, byla jeho součástí i zkouška právě na tuto pamět. Tužkou pícháš před ostřížími zraky lékaře, stále dokola, znovu a znovu, na sekvenci čísel od 1 do 20, která jsou na formátu A5 nepravidelně rozprsklá po ploše papíru.
Normální je nekouřit.
Normální je čas detekce posloupnosti čísel zkracovat, tzn. pamatovat si jejich dislokaci na ploše.
Nikolivěk v mém případě.
Každý další čas, při opakování tohoto primitivního úkonu byl delší a delší, s koeficientem odhadem 1,149, začínal jsem na fantastických 4,91 vt, po 10 opakováních jsem skončil na tragických 14,9`.
Paralelně s tím probíhal též Íkvé test.
Toho památného dne se průměrná národní hodnota kotlinky skokově snížila ze 100 na 94,1.
Výčitky svědomí mne zahnali do kouta natolik, že jsem začal uvažovat o nejkrajnější variantě - odchodu.

A tak jsem se vrátil na Kavalštejn, a zde spokojen hodlám vytrvat až do svého odchodu.

https://youtube.com/watch?v=omjFooNoFcA

GM









10
G (neregistrovaný) 09.07.2016, 05:03:02
Ano, Stello, máš pravdu.
Neuvedl.
Důvod byl prostý.
Nechtěl jsem být sprostý.
Já si to totiž jednoduše nepamatuju!
Má krátkodobá pamět je desolátním stavu.
Než vykouřím první ranní retko(zrovna teď), ještě upoután na lůžku, většinou zapomenu vše, co se ve spánku odehrálo, natožpak abych si pamatoval komunikační dia/monology.
Když jsem byl na posledním psychologickém vyšetření v rámci mého přeřazení do ID pro infantilní zblbělost, byla jeho součástí i zkouška právě na tuto pamět. Tužkou pícháš před ostřížími zraky lékaře, stále dokola, znovu a znovu, na sekvenci čísel od 1 do 20, která jsou na formátu A5 nepravidelně rozprsklá po ploše papíru.
Normální je nekouřit.
Normální je čas detekce posloupnosti čísel zkracovat, tzn. pamatovat si jejich dislokaci na ploše.
Nikolivěk v mém případě.
Každý další čas, při opakování tohoto primitivního úkonu byl delší a delší, s koeficientem odhadem 1,149, začínal jsem na fantastických 4,91 vt, po 10 opakováních jsem skončil na tragických 14,9`.
Paralelně s tím probíhal též Íkvé test.
Toho památného dne se průměrná národní hodnota kotlinky skokově snížila ze 100 na 94,1.
Výčitky svědomí mne zahnali do kouta natolik, že jsem začal uvažovat o nejkrajnější variantě - odchodu.

A tak jsem se vrátil na Kavalštejn, a zde spokojen hodlám vytrvat až do svého odchodu.

https://youtube.com/watch?v=omjFooNoFcA

GM









Stella
9
Stella 08.07.2016, 22:27:45
G, trpěla bych. Na stará kolena miluju českou klasiku. Gurmánskou. Kdekdo si vozí do ciziny mouku na knedlíky a knedlíky v prášku.
Zkus krupicové.

Ale já chtěla vědět, jestli ve snu mluvíš (a lidi ve snu) česky, nebo řecky? Vyhnul ses odpovědi.
Jen ta zmínka o dvojím nadávání zaživa.

Večer byl pořad o kočkách. Městské mají děti s několika otci. Nevěděla jsem, že koťata jsou hluchá. Mysli na to.

Stella
8
Stella 08.07.2016, 22:21:06
Ztratil se můj komentář. Prostě uletěl!

Starý Kocoure, díky.
Vášeň k četbě nese své ovoce pořád a vždycky je na vašem projevu znát. Co lepšího může dítě do života získat?
Připomněl jste mi svým vyprávěním Těšínské nebe.
Trochu německy, česky, polsky...

Dotkl jste se něčeho, čím se tuším zabývá strukturalismus. A i jinak jsou ty věci jazykové krásně složité! Spjatost slova s emocemi: pojmenování znamená už hodnocení. Ty polské vzpomínky...
Myšlení a jazyk. To by teprve bylo povídání! Ale na mne příliš abstraktní.

Mně se zase posmívali kvůli \"nýbrž\". Dlouho jsem toto slovo neslyšela.
A na NČ mě kdysi zaujalo Poklábosení. Málem zapomenuté.
Usmívající se

7 SLOVA
Starý kocour (neregistrovaný) 08.07.2016, 21:17:35
Zajímavý pohled, Stellou jako obvykle dokonale zpracovaný. Vždycky se na její převyprávění těším.

Slova - to jsou jen shluky písmen o nějakém, často nejasném významu,. Ale jsou spojena s věcmi, činy i pocity - a ty mohou být pro každého jiné. Zcela jiné. Dokonce antagagonistické.
===
Pro mě má, jako pro Canettiho němčina, stejné postavení polština. Do čtyř let jsem mluvil polsky. Česky jen trošku s dědou a jednou namalovanou a voňavou paní, která mi tak jednou týdně vozila hračky a pokud sehnala, tak i sladkosti.

Pak mě vzali babče z hornické kolonie do města - musel jsem jít do školy. A nastal problém - za rok mě přeučit na češtinu. Mamince se to povedlo - ale jakožto herečka mě učila spisovnou češtinu. A tím pádem jsem se stal v Ostravě, kde se smísily všechny možné jazyky (česky. polsky, slovensky, německy i jidiš) naprostým exotem a děcka se mi smála.
Považte - místo "bo" jsem říkal "protože" nebo dokonce "anžto"...

Když se ale později psaly diktáty, smál jsem se jim zase já. Uměl jsem pravopis. Polština se mi tam pletla jen minimálně, ale dneska bych si nedovolil poslat v polštině ani SMS. Jen ta mluvená mi zůstala.

Ale číst jsem uměl, než jsem skončil první třídu a tahle činnost mě tehdy úplně pohltila. Nebyl jsem od knih k odtržení. Místo běhání venku, místo psaní úkolů, místo spaní bylo čtení. I s baterkou pod dekou...

Ale na dětství, krásné díky mé babičce, kterou jsem dlouho považoval za svoji skutečnou maminku, vzpomínám v duchu jen polsky.

Česky to nejde.

«     1    2   »