Neviditelný čert

Pátá část ústředního letního seriálu postaveného na knížce Nathana Belofského Podivná medicína atd. se zabývala neodolatelnými důsledky masturbace. Nadešel čas přistoupit k části číslo šest, jež se opět zaobírá Epochou heroické medicíny a kterou bych zahájil vzteklými psy. Pes je vedle mobilu, internetu a potkanů nejoddanějším přítelem člověka. A to i v případě, když je vzteklý. Kupříkladu jezevčík, který mi občas a zrovna teď vztekle štěká nad hlavou, mi svoji absolutní oddanost nijak lichotněji vyjádřit nemůže. Po vyřízení vzteklých psů se budu věnovat rentgenu na boty a celou trojici zakončím jarním úklidem organismu. Proč zrovna jarním, když je léto? Tak si ho klidně přejmenujte na letní či rovnou na celoroční úklid. Popřípadě se na tento úklid kompletně vybodněte, věnujte se tělesnému cvičení a poohlídněte se po zdravé stravě.

Lucifer

Vzteklí psi

V talmudu se praví, že osobě, kterou pokouše vzteklý pes, by se neměla podávat k jídlu jeho játra. Tato pasáž byla kdysi zpochybňována jedním prominentním rabínem, který podobně jako Galén věřil v léčivou sílu jater. Onen rabín byl nakonec přinucen uznat, že konzumace psa by nebyla košer. O vzteklině se nicméně můžeme v talmudu dovědět více. Píše se v něm, že člověk pokousaný psem by měl psát na kůži z feny hyeny, svléknout se donaha, zahrabat na rok své oblečení, spálit oblečení a popel rozházet.

Skutečná medicína na tom nebyla o mnoho lépe, jak dokazují stovky článků, dopisů a historických dokladů publikovaných v časopise Lancet. Na samotné kousnutí lékaři doporučovali polévání vroucím olejem nebo aplikaci dočervena rozžhaveného železa. Případně bylo možné sypat do rány střelný prach. Někteří lékaři si všimli, že psi, kteří se chvíli topili, se zdají zbavení vztekliny. Proto své pacienty zpola topili v moři a najímali pak převozníky s bidly, aby bezvládná těla z vody zase lovili. V Řecku lékaři koupali pacienty ve vodě, která předtím posloužila k čištění hlavní děl, nebo ve šťávě z humrů. Dr. Marshall si všiml, že žáby, do nichž se vpíchne jed, se uzdraví, pokud jsou ponechány v klidu. A tak ukládal pacienty nakažené vzteklinou do pohodlných postelí. Uvedené počínání se stalo na desetiletí standardním postupem.

Několik autorů připisovalo vzteklinu neadekvátnímu sexuálnímu chování a přinejmenším jeden lékař doporučoval, aby lékaři své pacienty kastrovali. Časopis Lancet radil posadit pacienty na proutěnou židli nad horkými cihlami, nutit je k tanci a podávat velké dávky chřestu.

Rentgen na boty

Roku 1895 pořídil Wilhelm Röntgen první rentgenový snímek na světě. Byly na něm vidět kosti na ruce jeho manželky. Zrodila se radiologie. Bostonský lékař Jacob Lowe dostal další skvělý nápad a roku 1927 získal patent na svůj vlastní vynález označovaný jako „Foot-O-Scope“. Pomáhal lidem zkoušet boty.

Spoutání tajemné síly rentgenových paprsků bylo považováno za nezbytné k řádnému „prohmatání“ nohou a prstů, aby se předešlo „deformaci citlivých kloubů“. Doporučována byla rovněž pomoc „poradce“ a prodavače bot. I když bota dobře seděla na noze, zákazníci se dožadovali „obuvního fluoroskopu“, protože to byla zábava. Poprvé nastala situace, kdy děti chodily rády do obuvnictví. Majitelům se to líbilo rovněž – nakoupili deset tisíc těchto zařízení. Dítě vsunulo nohu do spodní části stroje, zatímco rodiče, prodavač a nadšení zářící sourozenci sledovali dění speciálními okénky. Každé stisknutí tlačítka spustilo proud rentgenových paprsků, zářících až dvacet vteřin. A čím víckrát ho stiskli, tím lépe bota seděla.

Zhruba ve stejné době si odbylo debut i zařízení označované Tricho. Bylo instalováno vedle vysoušečů v kadeřnictvích a jeho vynálezcem byl dr. Greyser z New Yorku, penzionovaný profesor fyziologické terapie na Fordhamově univerzitě. Podle reklamního materiálu zasvětil dr. Greyser celý život odstraňování chloupků z ženských rtů. Díky svému patentovanému rentgenovému zařízení se konečně dočkal úspěchu.

O mnoho let později, když světlo spatřily atomové bomby, lékaři změřili u fluoroskopů úroveň radiace. Tato objemná zařízení vyzařovala více rentgenových paprsků než běžné lékařské rentgeny. Radioaktivní částice z nich vystřelovaly všemi směry do vzdálenosti skoro osmi metrů. V závislosti na typu zařízení mohla holčička, která si vyzkoušela jen několik párů bot, dostat tak vysokou dávku radiace, že to dokázalo zastavit její růst. Prodavači v obchodech s obuví, vystavení záření každý den, pravděpodobně v důsledku ozáření umírali, byť se to nikdo nenamáhal zkoumat. Radiace se ukázal být větším problémem než příliš těsné boty a federální úřady ve Spojených státech tato zařízení v roce 1953 zakázaly.

Jarní úklid

Podobně jako mnoho jiných lidí žijících ve viktoriánské době, zaměstnávaly rovněž sira Arbuthnota Lanea velmi často myšlenky týkající se střev. Lane, považovaný za nejlepšího břišního chirurga v Anglii a povýšený roku 1913 královnou do rytířského stavu, měl střeva, která se „zauzlovávala“. Druhá a horší potíž pak vyplývala z toho, že byla jako „žumpa“ – a tuto žumpu bylo nutné „pravidelně a systematicky vyplachovat“. Poté, co tento problém probral na jednom večírku s kolegy, donutil Lane svou rodinu vypít sedm a půl litru parafínového oleje, aby si tak promazali svá střeva. Později vyžadoval totéž od svého služebnictva, vnoučat a opičky, kterou syn choval jako mazlíčka. Dospělí si stěžovali, že olejovitá substance u nich způsobuje plynatost a že jim uniká ze střev do oděvů. Jedna žena předala svému lékaři účet z čistírny.

Dr. Lane vymyslel „Curtisův pás“, který měl podpírat břicho a „vyžehlit“ zapletená střeva. Když si děti stěžovaly na příšerný vzhled této pomůcky, jeden kolega doktora Lanea prohlásil, že „raději budou čelit posměchu spolužáků, než aby to vzdaly“. Parafín a pás představovaly dobrý začátek, ale nebylo to ani zdaleka všechno. Lane měl pocit, že je osudem vyvolen, aby jednou provždy vymýtil „příčinu všech chronických civilizačních chorob“. Dr. Lane začal svým pacientům odstraňovat malé části jejich nechutně špinavých střev. Procedura pomáhala. Trochu. A pak přišel velký průlom.

Dr. Lane si přečetl práci nositele Nobelovy ceny za medicínu Ilji Mečnikova. Tento myslitel krátce předtím objevil, že díky evoluci je naše tlusté střevo v podstatě překonané. Mečnikov, jehož vyděsila přestava, že se každá bakterie „během jediného dne rozmnoží 128 000 000 000 000 krát“, navrhoval, aby se tlusté střevo (tak jako tak předurčené k tomu, že se nakonec scvrkne) okamžitě odebíralo, stejně jak se to dělá s nemocným slepým střevem. Aby podpořil svou teorii, upozornil Mečnikov na fakt, že papoušci, jejichž střeva jsou velice krátká, žijí velmi dlouho.

Povzbuzený dr. Lane začal svým pacientům odstraňovat celé tlusté střevo. Provedl více než tisíc těchto operací. Lékaři, kteří nebyli tak dobře obeznámeni s pracemi velkého Mečnikova, nicméně soudili, že Lane zachází a příliš daleko. V souvislosti s teorií, o niž se tyto operace opíraly, jeden z lékařů utrousil: „Narovnat střevo, to není, jako když se narovnáme já nebo vy.“

Doktor Lane byl nicméně oslavován na obou březích Atlantiku. Roku 1912 promluvil jako čestný řečník na kongresu chirurgů v New Yorku, jehož součástí byla rovněž chirurgická demonstrace provedená na duševně nemocných dětech přivedených z nedaleké veřejné školy. Jistý časopis se již těšil z vyhlídky na budoucí lidskou rasu se „zkrácenými tlustými střevy“. Jeden chirurg navrhoval, že při odstraňování střev by lékaři mohli provádět i cosi jako „jarní úklid“ organismu.

Nakonec ale tento chirurgický zákrok ztratil svůj lesk, dokonce i pro Lanea. V roce 1926 svou teorii zavrhl a stal se propagátorem tělesného cvičení a zdravé stravy.

Zdroj: Nathan Belofsky: Podivná medicína – Šokující lékařské postupy napříč staletími, JOTA, 2016 (Originál: Strange Medicine, Perigee Books, Penguin Group (USA), 2013)

15.08.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 6