Že existuje něco jako jazyková kultura, je pro mnohé profesionály živící se jazykovým projevem věcí neznámou. Možná i vám zatrne, když ve zprávách slyšíte: OBEC POTŘEBUJE VRAZIT PENÍZE DO SILNIC. RADNICE PŘEŠVIHLA LIMITY SPOTŘEBY. MINISTR DNES DOSTAL PADÁKA. AUTO TO NARVALO DO ZDI. NA SLOVENSKU BOURAL VLAK. NA NÁMĚSTÍ OBČANÉ DĚLALI BORDEL. PO TRAGICKÉ SMRTI DÍTĚTE UŽ SE ŽENA OTŘEPALA. Nemělo by to poslední být přímo trestné? Ale asi ne, protože mamince takové vyjádření zjevně nevadí: JEHO SMRT MĚ ZDRCHALA, ALE UŽ JSEM SE Z TOHO VYHRABALA. Nerozlišování mezi různou situací a prostředím, mizerné zacházení s jazykem jako s pracovním nástrojem, obyčejný nedostatek slušného vychování? Nedostatek kultivovanosti, citu pro přiměřenost – citu, který poslední dlaždič mít musí i nemusí, ale profesionál ho postrádat nesmí! Ale dost rozčilování, blýská se na lepší časy!
Stella
No. Tak mi s novinami přišla i barevná výzva CTI JAZYK SVŮJ. (Přilepená na první stránce, na ústech Ivany Trumpové.) A kromě úcty k jazyku mě ta výzva nabádá, abych napsala SVOJI (!) báseň na POCTIVÝ PÁREK poctivého výrobce (a nepochybně stejně poctivého majitele společnosti). Vyhraj každý týden 10 000! Každý týden, ano tak to tam stojí. Kdo by odolal, když má možnost obdržet za pár veršů částku v hodnotě penzistova měsíčního příjmu? A příští týden zase! Však se také vlastenci chopili příležitosti. Ukázalo se, že napsat báseň nepředstavuje žádný problém! Prostě stačí jen chtít. Do toho!
A tak vzniklo tolik patrioticko (100%) masitých (95%) básní, že pomalu vydají na slušnou sbírku. Takové křtiny sličné publikace inspirované zdvojenou štíhlou Múzou (prý křupavou) mohou mít právě během blížícího se adventního půstu osobité kouzlo. Rolničky, hořčice…
Že si utahuju z občanské básnické tvorby? Jistě. Ale vždyť já taky vím, že to s hledáním vhodných slov a obrazů vůbec není jednoduché. Čeština totiž dovede být pěkně zákeřná! Tak třeba, jaká odpověď se dá použít na běžnou otázku: Jak se ti to líbí? Úskalím je tady nepochybně ono „jak“. Nebo jaký rým použít k nejčastějšímu básníkovu (textařovu) slovu „láska“? Páska (tomu se nevyhnul ani Karel Hynek), kráska, sázka, zřídkakdy třaská, u Hrubína: praská. Ale k čemu máme internet. Podívejme se na stránku nabízející rýmy. Výsledek: rým ke slovu láska: 1086 výrazů. Takže obohaťme svou invenci třeba o souhláska, průkazka, klobáska, anglosaská.
Tak, Fanouši (Rodrigo – jak v které rodině), snaž se! Nehudrej, že napíšeš tak akorát Párku, párečku, párku zelený! Kromě nudných, vážných literárních webů návod najdeš třeba tady: Jak napsat básničku? Výrobce úžasné poživatiny tě vyzývá: Objev v sobě básnické střevo! Cože? Ty máš strach, že právě o to střevo Babišovi jde? Neboj (vysvětlivka pro starší: „neboj se“), má svoje dodavatele.
Ale já vím, že svět reklamy je dobré poměřovat zase jen světem reklamy. Když už se stane, že reklama nepovede k zběsilému nakupování, může nás ještě přivést k hlubšímu zamyšlení. Třeba nad tím, že ty veršovánky (zveřejněné na internetu) na téma poctivé uzenky ukazují, jak si národ představuje báseň. Jako něco, co se trochu rýmuje, má to krátké řádky a používá se v tom knižní až archaický jazyk. Jedna „báseň“ vedle druhé – jako by vzešly z veršotepeckých dílen první poloviny 19. století. Pokusy o verše psané současným, přirozeným jazykem jsou výjimkou. Něčím úplně jiným zaujme jenom báseň Dívčí sen (Hynek z Poděbrad, autor Májového snu, se tetelí v záhrobí).
Ve zmíněné polovině 19. století se Karel Havlíček Borovský posmívá soudobým básníkům, že přikrývají ódami vlastenecké párky v posteli… A že k vlasti přirýmují slasti, masti. Jo, Havlíčku, neušel jsi tomu. Podívej, poslouchej, jednu z nejpopulárnějších písní o tobě: Spi, Havlíčku.
Představa básníka holt splývá buď s představou zatuchlého obrozence, nebo pokud jde o poetu současného, nejspíš s představou opilce. Vzhledem ke spotřebě alkoholu v naší vlasti počet účastníků básnické soutěže na uzenářské téma ani nemůže překvapit.
Když už se „nám“ vyvinuly poctivé výrobky a vedle nich i babiččiny, zaslouží si nějakou tu uměleckou oslavu, aby vynikly vedle nepoctivých a dědečkových. Mimochodem, to, co je „babiččino“, může být pěkně podezřelé, neboť současné babičky prožívaly mládí nejen v době plného rozpuku sexuální revoluce, ale také v době nejbujnějších pokusů s LSD.
Ale my pořád vidíme Magdalenu Novotnou z Olešnice, tak, jako vidíme každého Moravana v kroji a s demižonem. Uložili jsme si do šuplíčků stereotypy, až jsme z nich trochu zhloupli. Občas nějaký vyndáme a nevšimneme si, že je pořádně zaprášený, ba možná úplně zetlelý. Představ o poezii se to týká právě tak.
Předností dobré reklamy je, že věc, které už hrozí ztrouchnivění, postaví na hlavu a pomůže jí znovu na svět. V té poctivopárkové reklamě o jazyce mohlo také být (s uvážením širších souvislostí) Náš párek na srdci – smrt na jazyku! Ale je tam: Cti jazyk svůj! Každý pochopí, že nejen mateřštiny, ale i mlsného jazyka si máme vážit a odměňovat ho tuplovanou vařenou mletinou.
Párek nepárek, hříšný nebo poctivý, díky za podnět k hledání literárních webů – za možnost, kterou tyto stránky poskytují budoucím literátům a novinářům. Dávají možnost porovnávání, příležitost k spoluúčasti na „psací“ zálibě, možnost kultivování vyjadřovacích schopností. Kdoví, jestli na takový web jednou někdy nezabrousí i tvůrce reklamy! Je pozoruhodné a potěšitelné, kolik mladých lidí se psaní věnuje! Žel, o nich se v novinách nedočteme! (Asi dost nefetují a nevraždí.)
Konec párkování.
S pozdravem
Ať žije Opatření k zamezení přenášení zpoždění
se loučí
Nákladní automobil v profilu trati
P. S. Další až po pitvě
18.11.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 25