A je tady zase pondělí. Poslední dva pondělky jsem věnoval vizionářským představám australského futuristického spisovatele Richarda Watsona. Posledně čili po druhé jsem zde z jeho knížky Akta budoucnosti… replikoval čtyři humorně pojaté fiktivní dopisy z nedaleké budoucnosti. Dnes čili po třetí (prvničko má samodruhá, je ti tohle zapotřetí? – zdroj: Vlasta Třešňák) přicházím s poněkud závažnějším tématem, jenž se kromě solitérního rozpuštění lidského společenského fyzična do masivního společenského virtuálna zabývá též možností, že si tímto zahráváním s džinem vypuštěným z vědeckotechnologické lahve můžeme způsobit těžkou újmu na existencionálním zdraví.
Není vyloučeno, že v tomto pondělním trendu budu pokračovat, nejméně do Nového roku 2017, a když vyčerpám Watsonův zdroj, započnu čerpat ze svého vlastního zdroje. Není vyloučeno, že mi to může vydržet až do roku 2050. Futuristické pondělky by se tak staly vlajkovou lodí Neviditelné čerta až do jeho úplného zviditelnění a následného vyzmizíkování.
Lucifer
Na začátku 21. století patří mezi dva velké trendy především urbanizace a zvyšující se počet lidí, kteří žijí sami. V roce 2006 bylo v Británii 25 % domácností obýváno pouze jednou osobou. V Austrálii to bylo 17 %, zatímco ve Spojených státech se za posledních třicet let zvedl počet jednočlenných domácností až na 30 % vinou faktorů, jako jsou delší soužití partnerů před svatbou, jednodušší rozvody a delší délka života, především v případě žen. Byl rovněž zaznamenán značný úbytek počtu narozených dětí a masivní nárůst starých lidí. Zvyšující se počet městských singles (mladí nezadaní lidé žijící sami) má vliv na vše počínaje nočním prodejem zboží (např. hamburger v jednu hodinu ráno) po uspořádání stolů a židlí v McDonaldu či jiném fastfoodovém zařízení.
Před dvaceti léty se zdálo, že se všichni stěhují z města pryč. Ve Spojených státech se tehdy objevil termín „bílý únik“, který označoval bílé rodiny střední třídy prchající před městskou kriminalitou a špínou za novým životem na předměstí. Nyní se děje pravý opak. Pod termínem „bumerangová migrace“ se skrývá stěhování singles a bezdětných párů zpět do velkých měst, jako jsou New York, Londýn a Melbourne, jelikož tam se neustále něco děje a není třeba dojíždět. Pokud bude tento trend pokračovat, budou v centrech měst žít pouze bohatí singles, zámožné rodiny a gayové s vysokými disponibilními příjmy a liberálním politickým přesvědčením. V zemědělských oblastech, které stále existují, budou bydlet bohatí se zálibou ve farmaření, lidé toužící po jednoduchém žití bez honby za materialismem a digitální kočovníci.
Tyto změny v sociálních postojích nám usnadňují žít život tak, jak chceme. A pro mnoho lidí to znamená, že žijí sami. A i když nežijí sami, budou čím dál častěji dělat, co chtějí, aniž by se museli z praktických nebo rodinných důvodů nějak omezovat. Je to svoboda bez odpovědnosti. V jedné domácí show probíhající ve Spojených státech se například ukázalo, že ideální dům byl ten, ve kterém má každý člen rodiny svůj vlastní vchod. Jednotliví členové by mohli sledovat televizi nebo surfovat po internetu ve vlastním pokoji a vybrat si kuchyňské zařízení a koupelnu tak, aby se nemuseli setkávat s dalšími rodinnými příslušníky. Když to srovnáme s 80. lety minulého století, tehdy se lidé strachovali o rodiny, ve kterých se nesnídalo společně. Uprostřed 21. století bude problém donutit lidi, aby vůbec s rodinnými příslušníky mluvili.
Není divu, že nejčastějším důvodem rozvodu je pro ženy v některých zemích nepřítomný (stále v práci, stále pracující) partner. Již nyní se mezi pohlavími rozprostírá oblast, která se v budoucnu ještě zvětší, jelikož ženy budou ekonomicky stále nezávislejší. A i když jsou partneři fyzicky spolu, muži jsou často emocionálně jinde. Ženy si chtějí povídat, zatímco muži chtějí, aby ženy mlčely. V budoucnu bude existovat zákon, podle kterého budou muset ženatí mužové být ve čtvrtek doma do devíti hodin večer, jinak zaplatí 500 eur. Úlevy na daních budou mít ti, kteří budou žít s partnerem či potomky, a majitelé domácích mazlíčků budou platit daně tehdy, pokud budou žít sami, což by mohl být podnět pro lidi, aby měli děti, a nikoli jen jejich náhražky ve formě domácích mazlíčků.
Na jedné straně žijeme fyzicky čím dál více oddělené životy, na druhé straně jsme však čím dál propojenější s ostatními virtuálně. Jednou z nejoblíbenějších internetových stránek ve spojených státech je „Friends Reunited“. Také MySpace (nyní Rupert’s Space) má více než 100 milionů členů po celém světě a pravidelně má za měsíc větší návštěvnost než Google. Obě internetové stránky se snaží dát dohromady podobně smýšlející jedince a skupiny, ale možná se zde děje něco důležitějšího. Historie příštích padesáti let bude do značné míry o vztahu mezi technologiemi a lidmi. Navíc je tento vztah od základů velice nevyrovnaný, protože technologie se mění rychle a exponenciálně, kdežto lidé pomalu a přírůstkově. Což ve skutečnosti může znamenat, že čím více bude technologie prorůstat do našich životů, tím více od ní budeme utíkat. Lidé (alespoň někteří) by pak mohli začít více toužit po lidském kontaktu a přímých zkušenostech. Budou se více zajímat o spiritualismus a filosofii atp., pokud ovšem nedojde dříve k jejich úplnému prolnutí s technologiemi. V tomto případě by bylo vše vskutku velice matoucí.
Do roku 2025 se umělá inteligence (AI – artificial intelligence) stane skutečností. Jednoduše řečeno, když budete volat do banky a budete si dvacet minut stěžovat na poplatky za kreditní kartu, budete mluvit s počítačem a neuvědomíte si to. Děsivější verze je ta, že do roku 2050 budou na Zemi existovat dva vysoce inteligentní druhy – geneticky čistí lidé a technologicky vytvoření a geneticky upravení hybridní lidé. Ti druzí budou mít „vyspravenou“ DNA, aby netrpěli určitými chorobami nebo měli určité emoce či osobnostní rysy. Byli by také roboticky vylepšeni, aby měli třeba větší sílu, lepší zrak a vyšší inteligenci.
V Los Angeles si již dnes můžete zajít za reprodukčním technologem a vybrat si sperma či vajíčka na základě inteligence nebo vzhledu. Pokud to máte do Los Angeles daleko, sperma si vždy můžete objednat přes internet. A pokud se toto vše již děje, zbývá jen malý krůček k tomu, abychom si do svých dětí nechali přidat nebiologické prvky. Vzhledem k tomu, že firmy jako Nike sponzorují třináctileté fotbalové hvězdy, je jen otázkou času, než nějaká společnost uzavře sponzorskou smlouvu na 35 let se slibným plodem.
Pokud jsou tyto experimenty založeny na vložení technologických prvků do lidského mozku nebo těla, nebude to pro lidský druh znamenat téměř žádnou hrozbu. Ale co když toto vylepšení bude zahrnovat nanotechnologie nebo počítače a tyto strojové prvky začnou skutečně samy přemýšlet? Co se stane, když vyrobíme přístroj, který bude chytřejší než my? Co se stane, až si tyto stroje vyvinou nějaký druh sebeuvědomění a začnou se samy rozmnožovat? Až jednou vypustíme džina z lahve, bude skutečně velice obtížné dostat jej opět dovnitř.
Zdroj: Richard Watson: Akta budoucnosti – Historie příštích padesáti let
21.11.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 11