Jak bylo naznačeno v předchozím dílu pondělních vizionářských rozjímání, jedním z nejúčinnějších prostředků digitálních informačních technologií se stává smartphone. Chytrý telefon, který šikovným způsobem kombinuje klasický mobilní telefon a počítač s připojením na internet. Chytrá krabička, s jejíž pomocí vám celý svět takříkajíc leží u nohou. Kdykoli, kdekoli a jakkoli máte jakoby přístup k čemukoli a ke komukoli. Každá mince má však dvě strany. Druhou stranou je, že to platí i opačně s tím, že jakýkoli přístup k vám má někdo, koho vlastně neznáte a kdo si s vámi může hrát jako kočka s myší. Zdá se, že právě proto byla tato z určitého úhlu pohledu asymetrická všeobjímající komunikace stvořena. Ze stejné knížky jako v předchozím dílu vám toto pondělí předkládám některé postřehy z druhé části čtvrté kapitoly.
Lucifer
Lavinovitě narostl nejen sběr dat, ale i možnosti jejich vyhodnocování. Soudobé zpracování dat umožnuje vyhodnocovat data, která dodává smartphone se všemi svými senzory (mimo jiné senzory gest, pohybu, zrychlení, teploty a vlhkosti), mikrofonem, kamerami a satelitním navigačním systémem. Jen ten, kdo umí obrovská množství vznikajících dat také automaticky analyzovat, má šanci skutečně špehovat lidi na naší planetě.
Není tedy divu, že zhruba současně s rozšířením smartphonů došlo i k odpovídajícímu pokroku v oblasti zpracování dat. Je známé pod označením big data a deep learning. Systém big data se týká především možnosti ukládání a analýzy dat v obrovských datových centrech. Nacházejí se poblíž říčních toků nebo elektráren, protože počítače a paměťová média spotřebovávají mnoho energie. Paměti obsahují tolik dat, že se to, co někoho zajímá, musí doopravdy vyhledávat, čemuž se říká data mining.
Co to může znamenat, se trpkým způsobem dozvěděla jedna patnáctiletá těhotná Američanka: ještě o svém těhotenství neřekla rodičům a najednou dostala poštovní zásilku z místního supermarketu: reklamu na těhotenské šaty a přebalovací komody se spoustou obrázek miminek… jejímu otci to vůbec nepřipadalo vtipné, rozčileně zajel do obchodu a chtěl mluvit s vedoucím: „Moje dcera dostala tohle do schránky. […] Ještě chodí do školy a vy jí posíláte kupony na dětské věci a na jesle? Chcete snad moji dceru přemlouvat, aby otěhotněla?“ Vedoucí se omluvil a pár dní později sám zatelefonoval, aby se omluvil ještě jednou. Otec mu však jenom zaraženě oznámil: „Měl jsem s dcerou vážný rozhovor. […] Ukázalo se, že se v našem domě dějí věci, o kterých jsem nevěděl. V srpnu bude rodit. Musím se vám omluvit.“ Co se stalo?
V amerických supermarketech nabízejí už dlouho kupony, slevy a zákaznické karty, jejichž hlavní funkcí je sbírat informace o nakupujících: věk, pohlaví, rodinný stav, děti, bydliště, příjmy, používané kreditní karty a prohlížené webové stránky jsou těmto obchodům známy stejně jako oblíbená značka jablečného pyré, kávy či papírových utěrek nebo zvláštnosti ve stravě (vegetariáni, vegani, intolerance laktózy, celiakie apod.). Když jim nestačí, co vědí, přikoupí si další informace – o etnické příslušnosti, dřívějším zaměstnání, preferovaných časopisech, jestli jste byli v platební neschopnosti nebo zda jste se rozvedli, ve kterém roce jste si koupili dům nebo ho museli zase prodat, kam jste chodili do školy nebo na vysokou, o čem si píšete po síti nebo povídáte atd.
Target, druhý největší nákupní řetězec ve Spojených státech, byl mezi prvními, kdo se pomocí data miningu snažil zjistit, které jejich zákaznice jsou těhotné. K tomu se porovnávají nákupy tisícovek žen, o nichž se ví, že jsou těhotné, s nákupy žen netěhotných. Jak se ukazuje, těhotné ženy zhruba od začátku čtvrtého měsíce nakupují neparfémovaná tělová mléka a během prvních pěti měsíců těhotenství potravinové doplňky jako minerály atd. Tak je možné pro každou ženu na základě jejích nákupů asi pětadvaceti produktů vypočítat nejen předpovědní skóre těhotenství, ale i velmi úzké časové okno pro termín porodu. Podle takových podkladů pak lze velmi přesně zacílit reklamu.
Když noviny New York Times tento případ zveřejnily, ukázalo se, že to celé nebyl moc dobrý marketingový nápad. Kdo si ale myslí, že řetězec supermarketů s předpovídáním těhotenství přestal, ten se mýlí. Jenom se to teď dělá trochu chytřeji a vedle plenek se na kupon natiskne ještě sekačka na trávu, aby to nebylo tak nápadné: zákaznice se domnívá, že všichni dostali stejný kupon, a reklamu na plenky považuje za náhodu.
Soukromí se stává luxusním zbožím, které si může dovolit stále méně lidí. Stále více se vzdáváme soukromí ve prospěch big data. Pro tento trend je rozhodující pokrok v oblasti matematiky. Tuto vědu mnoho lidí považuje za odtrženou od světa. Že tomu tak není, dokládá britský matematik Alan Turing, který podstatně přispěl k výsledku druhé světové války, protože rozluštil kódovací metodu šifrovacího stroje Enigma, používaného německou tajnou službou. Americká tajní služba NSA je pak největším zaměstnavatelem matematiků v USA. S jejich pomocí vytváří nejmocnější odposlouchávací zřízení, jaké kdy na světě existovalo. Pocit bezmoci vůči nesmírně mocnému, všechny pohrdavě šmírujícímu státu rozčílil přesvědčeného vlastence Edwarda Snowdena. Místo aby se však nechal podobně jako skoro všichni ostatní lidé touto bezmocí zaslepit, vzepřel se autoritě všemocné tajné služby a udělal ze sebe nejhledanějšího nepřítele Spojených států na světě.
Ke zdůvodnění obav o ztrátu soukromí ani není potřeba číst Snowdenovo odhalení. Stačí pohled do odborné vědecké literatury. Zde je jeden příklad z časopisu Science:
Televizní seriál Homeland představuje stinné stránky americké „války proti terorismu“ – neustálý paranoidní strach z ohrožení. V jedno díle (z roku 2012) je zavražděn viceprezident Spojených států; nějaký hacker se nabourá do jeho internetem řízeného kardiostimulátoru a zvýšením srdeční frekvence mu způsobí infarkt. Ve zvláštním čísle Science, které vyšlo 30. ledna 2015 pod titulem „The End of Privacy“, se můžete dočíst, že tento scénář byl v reálném světě promýšlen už o pět let dříve: již v roce 2007 Jonathan Reiner z univerzitní kliniky George Washingtona ve Washingtonu, kardiolog tehdejšího viceprezidenta Richarda („Dicka“) Cheneyho, deaktivoval rádiovou kontrolu jeho kardiostimulátoru.
Dnes jsou nejen kardiostimulátory, ale i implantované inzulinové pumpy nebo defibrilátory připojené pomocí technologie Bluetooth, kterým se dají bezdrátově ovládat. Nebezpečí, že někdo může převzít kontrolu nad přístrojem pomocí volně prodejného hardwaru, uživatelské příručky a čísla PIN, je reálné, protože se to už úspěšně vyzkoušelo. Anebo, skoro každý malý fotoaparát dnes umí automaticky rozeznávat obličeje. Dosud však neexistuje žádný doopravdy vyspělý fotografický software identifikující obličeje. V uvedeném vydání Science se však dozvídáme, že přesně na tom pracuje největší světová internetová sociální síť Facebook. Facebook má největší databázi fotografií s identifikovanými obličeji na světě a může ji použít k tomu, aby se počítače naučily poznávat totožnost lidí zachycených na různých fotografií. Ještě před pár lety to nebylo možné, avšak díky nové metodě deep learning – takzvanému „hloubkovému učení“ – se situace změnila.
Zdroj: Manfred Spitzer, Kybernemoc! – Jak nám digitalizovaný život ničí zdraví
05.12.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 13