test
Allen Ginsberg: Rajský plyn
(Úryvky)
Zfetován rajským plynem
už jsem tu byl,
podivné vibrace
starého známého vesmíru
…
Důležitá je ta
jedinečná chvíle
počátku či konce
bytí – umět vyhmátnout
tajemství kouzelné
skříňky
a vystoupit mimo vesmír
pomocí kysličníku dusného,
který uspí příčetné vědomí
chiliasmus byl pouze neosobní sen –
jeden z mnoha, mnoha pouhých snů.
smutek zrození
a smrti, smutek
proměn snů ve sny,
to věčné loučení
tvarů...
nerozžehnávání se s tím,
co neexistovalo.
Ta spousta neexistujících světů,
které se jeví jako skutečné
a všechny jsou jen vtip
jen ztracená groteska
Proto satori provází smích
a zenový mistr ve vzteku trhá sútry na cucky
Ta bolest protikladů
Cykly křiku a smíchu,
tváře a zadky Kristové a Buddhové
každý vleče svůj vesmír
přes zasněžené mentální póly
jak pytel na zádech, šílení Santa Clausové.
Bloomfieldský policejní auťák
s idiotskými červenými světly,
která mu zlověstně krouží
nad hlavou ve Věčnosti
je rázem pryč
– současně
se objeví Lupiči
před Bankou Dvacátého století
Hasiči se s houkáním ženou
k uhořelé ženě
v ložnici
dnes apokalypsa
zítra
Mickey Mouse –
Hnusí se mi to! Je to neuvěřitelné!
Tak legračně odpudivý
sprostý vtip.
Celý vesmír je úmorná anekdota!
S podivnou pointou, která se opakuje,
než to člověku dojde.
„Bylo nebylo, za jedné temné noci…“
„široko daleko na všechny
strany“
„Dej se svou cestou
a já se dám zase svou
a všichni se ztratíme
ve skotských horách vědomí
Adonai Ešad
Není Jeden, jsou Dva
ne dva, ale Nekonečně mnoho –
vesmír se rodí a umírá
v neustávající sérii myšlenek!
Ó vlny pravděpodobných
a nepravděpodobných
Vesmírů –
Všichni mají pravdu
Tuhle báseň dopíšu
až v příštím životě.
...
Čardáš
Stvoření, ten první banální akord
navěky instalující Hudbu
do mechanické hrací skříně
a celá
ta struktura se neodvratně
rozvíjí
a opět svíjí
do Nicoty…
… Autobus přijede v předpovězeném čase
je konec dalšího září
válka v rádiu je opět před námi
všichni směřujeme k nevyhnutelné kráse zániku
před knihovnou stojí v pohotovosti požární hlásič
slunce do mě
pere a já jak šílený škrábu na papír
Začalo to abstraktně
A nevědomě v prázdnu
planety myšlenek prošly
kolem
a skončí na počátku
Chtěl bych se vrátit do normálu
neexistuje ale neměnnost
mimo Nirvánu
Nebo je snad
Věčné spočinutí? – co vůbec vědí
mudrci a lamové?
Jsem špión
v Bloomfieldu, v parku na lavičce
vyděšený z autobusů –
Proč mi kolem boty lítá vosa? Kolem mé vypůjčené sešmajdané boty?
Obrovský rudý náklaďák projel kolem s bednami mrtvých televizorů na korbě
Nad knihovnou vlaje americká vlajka
Přízrak přízraku
Kdybychom neexistovali, Bůh
by musel vše toto stvořit,
aby si nemohli stěžovat
ptáci či včely,
kteří by tak propásli
šanci (být)
Osud hrubě lže
... A ten velký laskavý Snílek
opět přitakává.
Bůh spí!
Dočká se velkého překvapení
jeden z jeho snů se naplní
Přijde mu odpověď
22.12.2016, 20:09:52 Publikoval Luciferkomentářů: 0