Zneutralizované citrusy (Jedovatě)

rubrika: Pel-mel


Kolik vypravování začíná slovy Tak jsem tuhle šel a... Dnes tomu nebude jinak. Tak jsem tuhle šla prosoleným sněhem a říkala jsem si, už aby byly barvy, svět je bez nich otravný, fádní. Bílý sníh sice zakryje to šedivé a matné, ale to je pořád málo. Ulice jsou pochmurné i proto, že už mnoho let přetrvává móda černého oblečení. Čím to, že se ten pouliční smutek drží tak houževnatě? Textilní průmysl se potřebuje zbavit nějakých předimenzovaných zásob? Familie přede mnou, pět lidí, všichni v černém. Ale – vždyť já taky! Od podrážek až po bambuli na čepici, a nakonec je černé i to, co pod ní mám.

 

Stella


V době pestřejšího odívání přišla jednou do práce uplakaná a celá v černém Máša, která by se klidně mohla jmenovat Vilka nebo Pětiletka, ale jmenovala se Marie. (Vilka a Vil, to byla jména podle VIL – Vladimír Iljič Lenin. Když jsme odmítli Marusju, přistoupili jsme na oslovení Máša, s nímž se Máňa spokojila. I ono souznělo s tím, že ještě večer před porodem vypracovávala nové teze pro školení svazu mládeže.) Tak jsme se kolem černé Máši seběhli a chystali jsme se jí kondolovat, ale ona nás zarazila a připomněla, že NÁM všem přece zemřel soudruh Brežněv. Zlomeni žalem (ne, to je odjinud), váhavě jsme se rozcházeli…

 

Když Máša plakala podruhé, to už se psal listopad 1989 (já to dobře znám, přijdu o místo, moje děti nebudou studovat a já měla slíbenou funkci předsedkyně základní organizace a k ní dvě stě korun příplatku), tak když se jí potom už slz nedostávalo, otrnulo jí a jednoho rána jsem ji zastihla, jak v trafice vesele volá: Lidovečky ještě jsou? Tak už ne „právíčko“! Kdo by to řekl! Jak je to dlouho, kdy se na schodech do krve hádala s kolegyní, která ji připravila o funkci v odborech? Sotva měsíc.

 

A pomalu začaly vycházet najevo věci: že má příbuzné v Norimberku, že by se jim měla ozvat, protože příbuzní jsou přece jen příbuzní. A také, že letos asi poprvé nepojede do „svazu“, ale poletí do „států“. Letěla, a opakovaně. Hned při první cestě se sblížila s náhlou místní celebritou, váženým podnikatelem, jinak absolventem zvláštní školy Mariánem. Vždyť on je to bezva chlap, holky! Je. A schopný. Všechny příhraniční aktivity má pod svým širokým palcem. Kolik toho o svém podnikání během společné cesty na jedné palubě prozradil? Ostatně, dnes je už tam, kde měl být dávno.

 

Zato Máša, matka majitele prosperující firmy, je už smířená s tím, že diktatura proletariátu zvítězí někdy příště, a dál se schází s letitými soudružkami. Určitě si společně čtou Poučení z krizového vývoje a vyměňují si odznaky za tlumeného pozpěvování Svět patří nám.

 

Věrna své kuchyňské slovesné metodě, vracím se k názvu této slohové práce. Výše převyprávěné se odehrálo v čase aktuálně zpopularizovaného dobrého lančmítu, v době, kdy doznívala móda dárkových potravinových košů (tresčí játra, sardinky, buráky, rum…). Býval v nich i mandarinkový kompot. A právě ta přitažlivá, hřejivá barva mandarinek a pomerančů, barva ohně a slunce, patřila a patří v černobílém čase vždycky k tomu příjemnějšímu.

 

Velitelé lidové armády každoročně prostřednictvím rozhlasu i televize informovali matky vojínů základní vojenské služby, že se o Vánocích jejich synové budou mít dobře, protože na Štědrý večer obdrží citrusové plody. Bodejť by někdy řekli „pomeranč“. Nebo snad vojáci dostávali kumkvat? Limetu? Pomelo? (A víte, že citrusy patří mezi routovité? A moje routa v odkvětě…)

 

Ale právě mandarinkový kompot byl vzácným zbožím, právě tak, jako byl hodně dlouho vzácným zbožím i ten domněle levný lančmít. Dokonce se ty zavařené mandarinky jako symbol luxusu občas objevily i v naší dobové literatuře. Možná jste si také někdy položili otázku, kdo a jak loupá ty mandarinkové dílky – vždyť to musí být otrocká práce! A skutečně je. Jak se dá lehce zjistit (z internetových diskusí, kde jinde asi), záhada loupání mandarinek už trápila více lidí. Internet přinesl odpověď. Ano, máme se hodně ještě co učit. Od přátel.

 

O výrobě mandarinkového kompotu byl natočen také televizní dokument. Redaktorka nepohnula brvou, když zblízka sledovala, jak se plody koupou v kyselině, aby se rozpustil obal půlměsíčků. Pak bylo možné sledovat neutralizování v louhu. A opakované lázně bůhví v čem. Jak je zřejmé z několika videí, jinde postupují od louhu ke kyselině, někde složení koupelí zatajují, ale všude je výsledkem – bývalé ovoce.

 

Zneutralizovaný citrusový plod. Podobný tomu, který byl na počátku, ale přece jiný. Ale co na tom, kyselina nikoho ani nenapadne, louh není cítit, kompot je sladký, dělnice si vydělaly (jak by ne – za 11 hodin práce) a všichni jsme spokojeni, byť nic není, čím se zdálo a čím se zdá být. To bude asi to nejskutečnější ovoce.


komentářů: 14         



Komentáře (14)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

14
xxx (neregistrovaný) 01.02.2017, 20:59:56
https://www.youtube.com/watch?v=c2j9BxOF8yo

Stella
13
Stella 01.02.2017, 20:35:30
11.
Ty upřímně uvědomělé byly jedna vedle druhé nekompromisní, přísné (někdy urážlivě blahosklonné) a svá tvrzení hodně hlasitě vykřikovaly. To měly společné.

Kdo chce někomu věřit,kdo si někoho vybral, odpouští svému idolu předem a bude mu jedno, když dotyčný bude žrát malé děti, věřit mu bude pořád.
Mňau.
Mrkající

Lucifer
12
Lucifer * 31.01.2017, 11:50:55
Stalin má dodnes mnohonásobně početnější davy obdivovatelů. V neděli jsem na YouTube zcela náhodně narazil na film Archanděl:

https://www.fdb.cz/film/archandel-archangel/47812

Zde jeho první díl:

https://www.youtube.com/watch?v=MiK0kPdEWNQ

zbylé dva se nabídnou samy v pravém sloupci.

11
Starý kocour (neregistrovaný) 31.01.2017, 09:24:35
Moje žena mi vyprávěla, že měli na střední škole
učitelku občanské výchovy, která byla taky postižená komunismem až do morku kostí. Jménem Lena, ale ráda si nechávala říkat Lenina. Ovšem po straně se jí říkalo Kultička - podle kultu osobnosti, který se tenkrát probíral.

Někdy mám pocit, že skutečnými fanatičkami mohou být jenom ženy. Jen ty to berou smrtelně vážně. Moje prateta do smrti neuvěřila, že Hitler byl vlastně masový vrah, i když osobně snad nikoho nezabil. Pro ni to byl pán, který chtěl Německo a celou Evropu povznést nad "malicherné národovectví" začátku minulého století. Jak tak poslouchám /čtu současné názory některých "sluníčkových" Němek, mám pocit déžavú. Tohle už tu bylo, nicht Wahr?

Tolik k Marusje. Mrkající

10
Tahiti (neregistrovaný) 31.01.2017, 08:27:22
Já chci do Á KEF CÉ, řvala malá holčička a tahala babičku za ruku. Hned naproti však byl starý Donald a babička chtěla tam. Jak to nakonec dopadlo není až tak zajímavé. Já navštívila Donalda jen jednou a naposledy kdysi. Ta nějaká plněná žemle, co jsem si tam dala, byla tak nechutná, že chutnější by snad bylo rozmočený Rudý právo, jen trochu přisolit.

Stello (2) - píšu, že šlo o prezentaci, kterou mi někdo poslal, takže dárce nebyl a banán opravdový též ne.Byly to obrázky. Co to bylo uvnitř za zvíře, netuším, zbaběle jsem to uprostřed děje smazala.Došlo mi totiž, že už bych se banánů potom nikdy ani nedotkla. S vyplazeným jazykem


9
xxx (neregistrovaný) 30.01.2017, 19:55:46
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8CSN

mefi
8 Asi mi slábne paměť...
mefi * 30.01.2017, 19:18:20
.
První, co si u nás nadnárodní korporace v oboru potravinářském prosadily, bylo zrušení Československých státních norem.

Za chvíli na tom budem jak astronauti (kosmonauti):

Jíst a pít budeme recyklát!

Tak nevím...

Překvapený

Stella
7
Stella 30.01.2017, 19:01:56
Problém je v Parlamentních listech senátora Valenty atd.. Hanebná novinařina. Nečíst! Mrkající

K Mac Donaldovi zajdu vždycky s tím, že vím, co dostanu - a hygienicky.
Jinak - co si necháme líbit, toho využívá kdekdo.
Člověk žasne, s čím se lidi, a rádi, spokojí. Když nemusí.
Mentalita... Hlavně klídek. Neutrálno. A zalíbit se vrchnosti, i kdyby to byl sám čert. (Ale to už jsem zase trochu jinde.)

Lucifer
6
Lucifer * 30.01.2017, 14:52:00
Když jsem byl na přelomu století na stáži v quebeckém Sherbrooku, občas jsem Mekáč navštívil a docela si přitom pochutnal. Po svém návratu jsem se byl podívat do našeho Mekáče a nedalo se to srovnat. Řekl bych, že dnes je to o něco lepší. Nadnárodní firmy se vždy a ochotně přizpůsobí místnímu koloritu, značka jde stranou. Dělají prostě to, co si tu či tam mohou dovolit. Co jim lidé sežerou, viz:

http://protiproud.parlamentnilisty.cz/politika/1980-probudme-se-bratri-ze-zapadu-si-z-nas-udelali-potravinove-smetiste-evropy-vyrobci-a-obchodni-retezce-nam-kali-do-ust-jsme-lidmi-druhe-kategorie-ani-psi-to-nezerou-dokud-budeme-v-eu-nic-se-nezmeni.htm

Mekáč je v tomto oboru slabý čajíček. Spojovat to však s naším členstvím v EU je dle mého soudu mimo mísu. Nebýt v EU, byli bychom v této věci možná ještě v horším stavu. Nadnárodní firmy by si dovolovaly ještě více dělat to, co si u nás mohou dovolit. Problém je spíš na naší straně.

Lucifer
5
Lucifer * 30.01.2017, 12:52:54
Mekáče bych se tak trochu zastal. Hraje čistou hru. Svým zákazníkům chce zajistit co nejpříjemnější chuťové zážitky, k čemuž se snaží používat přírodní látky, a zcela bezelstně se s tím svěřuje na svém webu. Ve zmíněných ingrediencích k obohacení jak chuťových tak barevných vjemů hranolek je diskutabilní snad jenom difosforečnan disodný, ale ten používají skoro všichni potravinoví velkovýrobci pod nenápadným označením E450:

http://www.zdravapotravina.cz/seznam-ecek/E450

"Loupací" procedura mandarinek je úplně jiné kafe.

4
xxx (neregistrovaný) 30.01.2017, 11:26:07
A to je tak všude a ve všem a furt:
http://tn.nova.cz/clanek/zpravy/zajimavosti/odhalene-tajemstvi-hranolek-z-mcdonald-s-to-budete-koukat-co-obsahuji.html

Lucifer už o podobném psal víckrát.
Stella jen o párcích.

Stella
3

Stella
2
Stella 30.01.2017, 11:14:15
Musím zdůraznit, že odkaz na to video v textu je v dnešním příspěvku to nejdůležitější!

Tahiti: Co v tom banánu bylo?! Něco nechutného, že.
To bych si vyřídila s dárcem.
Jednou jsem koupila velmi živé mandarinky, navenek nádherné. Od té doby nejím poslepu.

Tyhle soudružky mají jedno společné: o minulosti zásadně odmítají mluvit! Jakkoli. Ta minulost prostě - nebyla!

1
Tahiti (neregistrovaný) 30.01.2017, 09:30:26
No teda, Stello, tos mě naštvala. Já mám tyhlety mandarinky tááák ráda! Tedy měla jsem. A tady je pro tebe též jeden dáreček.

Mám ráda i banány. Jednou jsem od někoho dostala prezentaci. Začínala pohledem na krásný neposkvrněný banán. Text nabádal - tiše sledujte, tak jsem sledovala.Banán ležel chvíli a ani se nehnul. Po chvilce se na jednom místě ve slupce začalo objevovat bobtnání, slupka se napínala, až praskla.Byla to fuška, všchni víme, jak je banánová slupka pevná.Na vršku se objevilo cosi, co se hýbalo. V tu chvíli jsem hystericky další pohledy vzdala - prezentaci smazala a vyhodila i z koše. Od té doby mám od banánů odstup a pakliže už na ně mám doopravdy velkou chuť, rozkrájím banán na talíři na kousíčky a každý propátrám ze všech stran.

Jinak ale díky za pěkné počtení, též jsem znávala podobné soudružky. S vyplazeným jazykem



Kdo ví, co všechno sníme. Byl by to asi zážitek, dozvědět se to.

«     1     »