Pro druhý májový víkend (včetně pátku, jak je na NČ v poslední době zvykem) jsem připravil dvě krátké citace ze dvou knížek, které se mi během čtvrtku jaksi souběžně a synchronicitně dostaly do rukou. Nejdříve přišel na řadu Návrat ze zítřka, kterou napsal George G. Ritchie (jako spoluautor je uvedena Elizabeth Sherrillová), a nedlouho poté se o přijetí do mých rukou přihlásil Živý vesmír od Duane Elgina. Úvod zaopatří moje poněkud košatá nicméně též souběžně a synchronicitně pojatá předmluva.
Lucifer
Ve čtvrtek minulého týdne zkolaboval můj ústavní počítač. Předal jsem ho do péče příslušnému oddělení technického zabezpečení, odklikl si na „píchačkách“ Práce mimo dnes a zítra a odkýbloval se do svého soukromí, kde mám na vlastním notebooku kopii všeho pracovního. V úterý tohoto týdne jsem to zajel do ústavu zkontrolovat, jenže kontrola mého zkolabovaného počítače ještě nenastala. Takže zase dvojnásobná Práce mimo a ve čtvrtek opětovná kontrola. Tentokrát jsem se dozvěděl, že můj pracovní počítač zkolaboval definitivně, bude objednán nový, který by měl dorazit už v pátek a v pondělí bych mohl Práci mimo definitivně ukončit. Ten počítač svůj fyzický život ukončil navždy, nicméně jeho softwarová duše, jejíž částečnou kopii mám doma v notebooku, bude v podstatě vtištěna do nového pracovního hardwaru.
Před sedmi lety koncem dubna zkolabovalo moje hardware. Na vině bylo jednoznačně jeho software, které s ním nezodpovědně mrsklo o koleje Metra, viz komentáře u Islámu. Software se však rozhodlo, že svoje hardware nenechá jen tak ve štychu, že se mu ještě nechce stěhovat do nějakého nového hardwaru, a tak na tom pilně pracovalo. Když se obojí dalo opět do kupy, vyhlásil jsem na NČ svůj návrat v podobě Kterak oholit neviditelného čerta.
První čtvrteční knížku jsem obdržel během kontrolní návštěvy ústavu. Zapůjčil mi ji jeden kolega s tím, že si ji zapůjčil od někoho jiného a že by mě mohla hodně zajímat. Slíbil jsem mu, že ji během Práce mimo a víkendu přečtu a v pondělí mu ji vrátím. Souhlasil s tím, že si klade pouze jediný požadavek: aby nesmrděla tabákovým kouřem. Ubezpečil jsem ho, že se o to pokusím.
Po svém návratu do soukromí někdy po jedenácté dopoledne jsem započal Práci mimo, a někdy kolem třetí odpoledne jsem ji přerušil za účelem návštěvy butovické Galerie. Tam jsem zcela nečekaně zakormidloval do knihkupectví Kosmas a z jednoho regálu se mi jako na zavolanou sesypala do rukou druhá čtvrteční knížka.
Citace z vazby první čtvrteční knížky:
Ve svých dvaceti letech George Ritchie zemřel ve vojenské nemocnici. O devět minut později se navrátil do života. Co se mu během těchto minut stalo, bylo tak přesvědčivé, že to změnilo jeho život navždy.
Kniha Návrat ze zítřka vypráví o jeho mimotělesném setkání s dalšími metafyzickými bytostmi, o jeho cestě skrze různé dimenze času a prostoru a nakonec o jeho transformujícím setkání se Světlem světa, Synem Božím. Ritchieho úžasná zkušenost nejen změnila jeho pohled na věčnost – od té doby ho provázela a řídila celý jeho život.
Citace z konce osmé a předposlední kapitoly druhé čtvrteční knížky:
Žijeme v důležité době a volby, které dnes učiníme, silně ovlivní budoucí směr evoluce na Zemi. Prvořadým úkolem lidského společenství v této pohnuté době je nalézt širší pojetí vlastní identity a takovou vizi pro cestu lidstva, která nás může sjednotit ve společném projektu. Bránu k širšímu pochopení toho, kým jsme a kam se ubíráme, odkryjeme díky hlubšímu porozumění tomu, kde již jsme, tedy tomu, že žijeme v živém vesmíru. Odhalením skutečnosti, že žijeme v živém vesmíru, se otvíráme povzbudivému vědomí, že patříme k jeho drahým potomkům, kteří se snaží splynout s jeho hlubinami. Oslavujeme fakt, že živý vesmír má hlavní cíl – pěstování autoreferenčních proudů života v každém rozměru – a že my jsme jedním z výhonků evoluční dynamiky, jež se odehrává v celém kosmu. Vidíme-li vesmír kolem nás jako živý, pak vědomě usilujeme o to, aby v nás ona živost narůstala. Je to nádherný paradox: Na cestě, která je před námi, se zorientujeme jen díky pochopení, že jsme již doma.
Zbývá už jenom moje chaoticky pojatá domluva:
Zkušeností psychiatra George Ritchieho jsem po svém pádu do kolejí metra nebyl poctěn. Neprožil jsem klinickou smrt, pouze jsem byl uveden do umělého spánku. V něm jsem zažil velmi pozoruhodné sny, jejichž obsah byl v kontextu lidské civilizace poněkud depresivní. Není vyloučeno, že moje duševní software (vědomí) na chvíli opustilo svoje fyzické hardware a začlenilo se tak trochu do všeobjímajícího kosmického softwaru (vědomí), ale až ke Světlu jsem připuštěn nebyl. Zatím. Nicméně i tato moje polovičatá zkušenost změnila můj pohled nejen na věčnost, ale na život všeobecně.
Mám takový nezbytný pocit, že po oněch sedmi letech všelikých pokusů o oživení svého znovuzrození jsem konečně dorazil do bodu dalšího osvícení. Už asi budu zase úplně jiný, ačkoli vše cenné z mých předchozích inkarnací bude patřičně vtištěno do mého nového softwaru.
12.05.2017, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 10