Návrat ze zítřka a Živý vesmír

rubrika: Pel-mel


Pro druhý májový víkend (včetně pátku, jak je na NČ v poslední době zvykem) jsem připravil dvě krátké citace ze dvou knížek, které se mi během čtvrtku jaksi souběžně a synchronicitně dostaly do rukou. Nejdříve přišel na řadu Návrat ze zítřka, kterou napsal George G. Ritchie (jako spoluautor je uvedena Elizabeth Sherrillová), a nedlouho poté se o přijetí do mých rukou přihlásil Živý vesmír od Duane Elgina. Úvod zaopatří moje poněkud košatá nicméně též souběžně a synchronicitně pojatá předmluva.

 

Lucifer


Ve čtvrtek minulého týdne zkolaboval můj ústavní počítač. Předal jsem ho do péče příslušnému oddělení technického zabezpečení, odklikl si na „píchačkách“ Práce mimo dnes a zítra a odkýbloval se do svého soukromí, kde mám na vlastním notebooku kopii všeho pracovního. V úterý tohoto týdne jsem to zajel do ústavu zkontrolovat, jenže kontrola mého zkolabovaného počítače ještě nenastala. Takže zase dvojnásobná Práce mimo a ve čtvrtek opětovná kontrola. Tentokrát jsem se dozvěděl, že můj pracovní počítač zkolaboval definitivně, bude objednán nový, který by měl dorazit už v pátek a v pondělí bych mohl Práci mimo definitivně ukončit. Ten počítač svůj fyzický život ukončil navždy, nicméně jeho softwarová duše, jejíž částečnou kopii mám doma v notebooku, bude v podstatě vtištěna do nového pracovního hardwaru.

 

Před sedmi lety koncem dubna zkolabovalo moje hardware. Na vině bylo jednoznačně jeho software, které s ním nezodpovědně mrsklo o koleje Metra, viz komentáře u Islámu. Software se však rozhodlo, že svoje hardware nenechá jen tak ve štychu, že se mu ještě nechce stěhovat do nějakého nového hardwaru, a tak na tom pilně pracovalo. Když se obojí dalo opět do kupy, vyhlásil jsem na NČ svůj návrat v podobě Kterak oholit neviditelného čerta.

 

První čtvrteční knížku jsem obdržel během kontrolní návštěvy ústavu. Zapůjčil mi ji jeden kolega s tím, že si ji zapůjčil od někoho jiného a že by mě mohla hodně zajímat. Slíbil jsem mu, že ji během Práce mimo a víkendu přečtu a v pondělí mu ji vrátím. Souhlasil s tím, že si klade pouze jediný požadavek: aby nesmrděla tabákovým kouřem. Ubezpečil jsem ho, že se o to pokusím.

 

Po svém návratu do soukromí někdy po jedenácté dopoledne jsem započal Práci mimo, a někdy kolem třetí odpoledne jsem ji přerušil za účelem návštěvy butovické Galerie. Tam jsem zcela nečekaně zakormidloval do knihkupectví Kosmas a z jednoho regálu se mi jako na zavolanou sesypala do rukou druhá čtvrteční knížka.

 

Citace z vazby první čtvrteční knížky:

 

Ve svých dvaceti letech George Ritchie zemřel ve vojenské nemocnici. O devět minut později se navrátil do života. Co se mu během těchto minut stalo, bylo tak přesvědčivé, že to změnilo jeho život navždy.

 

Kniha Návrat ze zítřka vypráví o jeho mimotělesném setkání s dalšími metafyzickými bytostmi, o jeho cestě skrze různé dimenze času a prostoru a nakonec o jeho transformujícím setkání se Světlem světa, Synem Božím. Ritchieho úžasná zkušenost nejen změnila jeho pohled na věčnost – od té doby ho provázela a řídila celý jeho život.

 

Citace z konce osmé a předposlední kapitoly druhé čtvrteční knížky:

 

Žijeme v důležité době a volby, které dnes učiníme, silně ovlivní budoucí směr evoluce na Zemi. Prvořadým úkolem lidského společenství v této pohnuté době je nalézt širší pojetí vlastní identity a takovou vizi pro cestu lidstva, která nás může sjednotit ve společném projektu. Bránu k širšímu pochopení toho, kým jsme a kam se ubíráme, odkryjeme díky hlubšímu porozumění tomu, kde již jsme, tedy tomu, že žijeme v živém vesmíru. Odhalením skutečnosti, že žijeme v živém vesmíru, se otvíráme povzbudivému vědomí, že patříme k jeho drahým potomkům, kteří se snaží splynout s jeho hlubinami. Oslavujeme fakt, že živý vesmír má hlavní cíl – pěstování autoreferenčních proudů života v každém rozměru – a že my jsme jedním z výhonků evoluční dynamiky, jež se odehrává v celém kosmu. Vidíme-li vesmír kolem nás jako živý, pak vědomě usilujeme o to, aby v nás ona živost narůstala. Je to nádherný paradox: Na cestě, která je před námi, se zorientujeme jen díky pochopení, že jsme již doma.

 

Zbývá už jenom moje chaoticky pojatá domluva:

 

Zkušeností psychiatra George Ritchieho jsem po svém pádu do kolejí metra nebyl poctěn. Neprožil jsem klinickou smrt, pouze jsem byl uveden do umělého spánku. V něm jsem zažil velmi pozoruhodné sny, jejichž obsah byl v kontextu lidské civilizace poněkud depresivní. Není vyloučeno, že moje duševní software (vědomí) na chvíli opustilo svoje fyzické hardware a začlenilo se tak trochu do všeobjímajícího kosmického softwaru (vědomí), ale až ke Světlu jsem připuštěn nebyl. Zatím. Nicméně i tato moje polovičatá zkušenost změnila můj pohled nejen na věčnost, ale na život všeobecně.

 

Mám takový nezbytný pocit, že po oněch sedmi letech všelikých pokusů o oživení svého znovuzrození jsem konečně dorazil do bodu dalšího osvícení. Už asi budu zase úplně jiný, ačkoli vše cenné z mých předchozích inkarnací bude patřičně vtištěno do mého nového softwaru.

 


komentářů: 10         



Komentáře (10)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

10
xxx (neregistrovaný) 13.05.2017, 22:19:20
Píseň Smrti:
https://www.youtube.com/watch?v=7jacMiUP-DY

Stella
9
Stella 13.05.2017, 22:15:45
Toto video se mi nejprve líbilo, ale pak mě rozzlobilo.
https://www.youtube.com/watch?v=nkPKCE6NQLQ

Stella
8
Stella 13.05.2017, 22:12:48
Bylo by, Starý Kocoure, zajímavé vědět, jestli vás právě v té chvíli nějaká bílá ruka ošetřovala.
Je to hodně symbolický sen. Takové se objevují právě v tom přechodovém stavu, polospánku.

Odpověď na vaši otázku: Ano.
Byl jste nucen se na chvíli zastavit a pochopit.

7 O mé smrti
Starý kocour (neregistrovaný) 12.05.2017, 23:35:54
Nevím, jestli to sem patří, ale po infarktu, který páni doktoři zvládli na jedničku jsem měl na JIP-ce, připojený roztodivnými kablíky do systému zvláštní sen. Že jsem doma, je noc a někdo je za dveřmi. Šel jsem otevřít a na chodbě, kde zase nesvítilo světlo opravdu někdo stál. Vešel hned dovnitř, štíhlá postava v černém plášti s kapucí hluboko staženou. Vztáhla ke mě ruku a s gestem "teď ještě ne" se otočila z zmizela ve tmě chodby.
Pak zabral nějaký mechanický tonometr a já se "vzbudil" to toho zvláštního polospánku, kdy člověk neví, jak dlouho trvá. A jestli spí nebo ne.
Dodnes si myslím, že to byla moje Smrt. Podle té štíhlé bílé ruky mladá, krásná holka. Aspoň myslím. A nějak jsem se ji přestal bát.

Je ale pravda, že jsem se po infarktu dost zklidnil. Místo vzteku jsme si začal z mnoha věcí dělat legraci. Ale že by to bylo tou noční snovou návštěvou? Asi ne. Nebo ano?

Lucifer
6
Lucifer * 12.05.2017, 22:28:50
Po životě (film)

https://www.youtube.com/watch?v=hMyKA_Btt2Q

Stella
5
Stella 12.05.2017, 22:08:58
Znám tolik lidí, kteří kouřit přestali jen proto, že chtěli, že se mi nechce věřit, že by to nešlo, kdyby člověk opravdu chtěl. Geroj Kubera na své hrdinství také dojede.

Spánek, sny... Jedna knížka se jmenuje velice správně:
Mozek a jeho člověk Mrkající

4
Bohove a Luciferi (neregistrovaný) 12.05.2017, 17:17:28
Ja Boha ve svem dome vitam, hlavne, kdyz se chova sporadane ;)
Ze koureni je svinstvo potvrzuje I situace v moji rodine,kterou jiz znate a ktera se e tyka clena odiny, kde ho patrne nezachranil nas vitany host Buh, ale vyborny chirurg a vcasna diagnoza, mozna je Buh poslal jako revans za pohostinstvi ;)

I kdyz me neudrzovali v umelem spanku, spala jsem jednak po operaci - diky sedativum a diky temtez i pozdeji hodne. Spanek je vselek, neumim to vyjadrit banalneji. Medikamenty neberu uz davno.

Takze veci ktere blogar popisuje, znam vice zblizka. Mozna mi k temto zkusenostem vypomohl sam Lucifer. I kdyz tuto dobrou zizotni zkousku mohu prisuzovat panubohu tez.
Ale hlavne - moje pocity a prozitky behem usilovneho spanku byly velice zvlastni! Pricitam to vsak spis tem sedativum a silnym praskum proti bolestem.

Krome vseho protivnyho tolik legrace, jaka je v posledni dobe v moji milovane domovine tady I tam, jsem nezazila za celou dobu sveho smerickeho snu. ;)

Jdu to sledovat za pochodu.

3
Tahiti (neregistrovaný) 12.05.2017, 13:27:29
Lucifere, jedna rada na konec nebo na začátek. Jak jsem se odnaučila kouřit já. Jedno ráno jsem se probudila, bylo to začátkem prosince asi před třiceti lety, a řekla jsem si - (když jsem už šátrala po cigaretě) - proč to hledám? Přece normální je - nekouřit! A od té chvíle ani čoud! Když to zvládneš, máš u mě záhadnou prémii! A navíc - budeš ze sebe mít absolutně úžasný dojem, něco totiž dokážeš. To umíme pochopit jen my, bývalí kuřáci.

Lucifer
2
Lucifer * 12.05.2017, 12:43:16
Jsem asi v jedné třetině knížky, na Boha či Syna Božího jsem zatím nenarazil. Citace je z vazby knížky a jak přesně odpovídá tomu, co napsal Ritchie, se teprve dozvím. Ritchie byl v každém případě velmi váženým lékařem, prezidentem Richmond Academy of General Practice, přednostou psychiatrického oddělení nemocnice Towers atd. Docela bych věřil, že to, co popisuje, skutečně zažil.

Jinak. Několik hodin po vyjíti tohoto článku synchronicitně nastala situace, která mě ponouká k ještě většímu osvícení. Po probuzení jsem zjistil, že zateplovači zalepili okna v obýváku a kuchyni igelitem. Naštěstí tam zanechali malý výřez, kterým se dá malounko větrat. Okny na druhé straně bytu, kde není lodžie a lešení je mnohem blíže a kde je situace o nějakých čtrnáct dní pozadu, se moc větrat nedá. Hrozí totiž zasněžení pokojů polystyrenovými kuličkami.

Stručně řečeno: Pokud nechci vykouřit byt, budu muset kouření silně omezit anebo mu úplně zamezit. Mrkající

Stella
1
Stella 12.05.2017, 12:23:15
Autoreferenční proudy života v každém rozměru, evoluční dynamika... Bylo by to krásné!
Doma už určitě jsme. Ale na půjčku. Podmínečně.
Knih na podobné téma vyšlo mnoho. Mezi špatnými
i dobré. Já zbystřím vždy, když autor začne vidět Syna Božího nebo začne rozmlouvat s Bohem.
Viz také některá nesmírně sugestivní videa na podobné téma - od poloviny lze tušit, za kterou z církví (sekt) vypravěč mluví.
Mám důvody k tomu, abych nepochybovala o zážitku Světla, mimotělním zážitku... Nakonec, svědectví už je příliš mnho, aby se o jejich pravdivosti dalo pochybovat. Ale Bůh u toho zpravidla nebyl.

Světlonoši, dobře jsi vybral písničku!
Šťastnou cestu k osvícení, Lasere!




«     1     »