O koši (Klevetění)

rubrika: Pel-mel


Pozůstatky nejstarších pletených výrobků, jakým je např. sandál z amerického Oregonu (Catlow Valley), pocházejí z doby před deseti tisíci lety. Svědectví o používání přírodních materiálů k pletení ale nepřinášejí jen archeologické nálezy a četná vyobrazení v Egyptě i v Asii. Pletené výrobky jako každodenní nezbytnost i estetický předmět najdeme také na plátnech slavných malířů pozdější doby. Dovedné ruce odjakživa  pracovaly s rákosím, papyrem, trávami, vrbovým proutím nebo pedigem. Splétaly se příbytky, ohrady, vrše, nebo třeba nádoby na vaření rýže. Toto umění rozhodně nezapadlo, jak o tom svědčí účast na moderních košíkářských kurzech. Jeden z takových kurzů má za sebou i moje šikovná sousedka. Ale, jako vždycky, začnu i o koších zeširoka.

 

Stella


O tom, kdo vedle nás v posledních patnácti letech bydlel, by se dala napsat románová epopej. Pokračování jednotlivých dílů by se nabízelo samo, v souvislosti s tím, jak se střídají rodiny v bytě, jehož vlastníkem je talentovaný podnikatel. Touha po mamonu přihrála panu podnikateli mezi jinými byty také byt, s nímž máme společnou zeď obývacího pokoje. Vztahy a osudy tak mám z první ruky. Ale nepovím! Jenom něco: krásná šestnáctiletá dcera má brát jenom eura! Zlobil se tatínek.

 

Je zajímavé pozorovat, jak se lidé zabydlují. Většinou začnou zgruntu, aby jim nic nepřipomínalo, že tam kdysi žil někdo jiný. Celé dny a večery pak podlaha v kuchyni vibruje v rytmu vrtačky a já s ní. V tom jsem zajedno s hrnci na sporáku. (Nepřetržité opravy paneláků a jejich okolí mě naučily tichému utrpení. Ještě zbývá dospět k bodu, kdy začnu pociťovat, že je to ta nejspolehlivější cesta k satori proklamovanému na tomto blogu. Je-li příznakem blížícího se osvícení drsné klení, nebudu už dlouho čekat.) Jiní sousedé přijdou tak, jak přijdou, a stav bytu je nezajímá. Většinou přibudou z Anglie.

 

Občas se na jejich balkoně objeví překrásné ručníky. Kde oni je berou? Berou. Froťáky mívají hotelovou značku a víc než dva sousedi nemají. Co ale sousedi mají, to je tisíc chorob. Jejich frekvence je neuvěřitelná a vždy jde o ta nejtěžší onemocnění. Napadají člověka zhruba po týdnu, podle toho, o čem se vysílalo v televizi. Když se byl nemocný právě dostal z roztroušené sklerózy, už je tu encefalitida. Koupelnová klíšťata jsou totiž obzvlášť zákeřná. Do příštího stěhování (za tři měsíce) s ukončením smlouvy na byt pomine i akutní reumatismus pětičlenné rodiny a jede se na další štaci.

 

Sousedé bývají zdrojem závisti a v závidění nejsem výjimkou. Závidím přístup k životu, kterého nejsem schopna. Závidím také dovednosti a praktičnost. Obyčejnou šikovnost. Co na tom, že závidět se nemá! Přichází to samo! Stydím se, když si mě rok co rok o adventu paní Dvořáková vyčíhá v šeru chodby a škodolibě mi před oči nastaví podnos s cukrovím, každý kousek jako šperk. Když se vyklání z balkonu a chlubí se čtvrtým svetrem dokončeným tohoto léta. A ne ledajakým svetrem. Střídají se na něm barvy ve složitém vzoru. Ona je plete úplně dobrovolně! Představa, že sedím a trpělivě a soustředěně něco tvořím, je mi prostě cizí. Nastříhaná textilie se v mém případě vždy ukáže být klikatá a úplně zmuchlaná, zjevně ne určená k šití. Jehlice pro mne mají jediný užitečný smysl uplatňovaný pouze v detektivkách. Jinak mě nic neposlouchá. Jako by nástroje a materiály cítily, že tady to nebude ono, okamžitě zaujmou pozici pasivní rezistence.

 

Ruční práce jsou prý dobrý lék. Na ztržené hlasivky, zlomenou nohu nebo na španělskou chřipku možná. Na nervy ne. V zájmu ozdravění mých pocuchaných a zauzlovaných nervů jsem tedy od svých nejbližších dostala alespoň několikery uklidňující, antistresové omalovánky pro dospělé. Spolehlivější způsob, jak se co nejrychleji zbláznit, věru neznám! Po prvním spatření jsem je přenechala milé sousedce, která vydrží všechno. Místo dovolené absolvovala košíkářský kurs a rozhodně se za své výrobky nemusí stydět. Připomněla mi ale, že jsem už kdysi měla za sousedy jiné košíkáře.

 

Bydleli jsme tehdy ve staré, nevlídné části města. Oni byli cikánský pár v letech, oba přišli s prázdnýma rukama. Vůbec jim to nevadilo! Dostali od nás deku a uvelebili se v polorozbořeném stavení, občas si přišli vypůjčit hrnec nebo pánev. Žili poklidně a spokojeně, za dob, kdy se dávky štědře nesypaly, tudíž je ani netrápilo třeba to, že nemají auto. Ale zato pán sedával na chodníku a celé dny pletl a pletl koše. Malé, velké, všechny krásné. Obdivuhodné a obdivu hodné. Teprve teď, po letech, když mi paní Dvořáková Miroslava ukázala, že přešla k novému typu ošatek, jsem si vyhledala, co vlastně toto umění obnáší.

 

Jak málo hmotných statků člověku stačí, pochopíme, když nám vody odnesou vše, o čem jsme se domnívali, že bez toho nedokážeme žít. K jednoduchým věcem, které odnepaměti člověka provázejí a které se dají poměrně lehce obstarat, patří právě pletená nádoba, koš. Nemluvňátko Mojžíš bylo vytaženo z vody, po níž plulo v papyrovém koši. (Je zajímavé, že překlady se mírně liší v pojmenování použitého materiálu.) Ale v každém případě byl tento egyptský babybox s hebrejským dítětem opatřen přírodním asfaltem. Košíkářství a podobná řemesla vstoupily také do pozdějších křesťanských legend, a tak se patronem košíkářů stal sv. Dorotheus, který se ve 4. století živil splétáním provazů z palmového listí. (Mimochodem, i ta úplně nejnovější povolání mají své svaté. Stojí za vyhledání.)

 

Někdy se uvádí, že se koše začaly splétat podle způsobu, jakým se tkaly látky, ale myslím, že jde o vliv opačný. Ať tak, nebo tak, pletlo se odjakživa na všech světadílech, rozdíly byly jen v materiálech. Na našem území se zpracování přírodnin prokazatelně dařilo už v době ledové. Z dob Říše velkomoravské se zachovaly zbytky rybářských vrší.

 

Vrcholu u nás dosáhlo skutečné košíkářství s rozvojem košíkářských škol v 19. století (Čelákovice, Mělník, Zbraslav, Morkovice...) Šlo o úspěšné a poměrně výnosné řemeslo. Většina výrobků se expedovala do Ameriky. A nebyly to jen koše ertepláky, ale také česáčky na ovoce, ohrabáky na plevy a řezanku, travňáky, dále trhováky na máslo a vejce, dřeváky, uhláky, papíráky. Američanům se ale nejvíc zamlouvaly proutěné kufry a luxusní zboží, jako košíčky florentinky, misky na pečivo a ovoce, kazety na šití, vázy, ale také kočárky nebo nábytek, zejména křesla. (Správný Američan bez houpacího křesla?)

 

Z barevného proutí se vyráběly fraukorby, nákupní koše pro dámy. Dnes už neznáme snídanáčky –  košíčky na výlet. U nás pak měli své speciální, hranaté koše i trampové. Vojáci používali pumáky, koše na granáty. Ba i na žebráky košíkáři mysleli. Slaměné sotůrky s uchy stály pár krejcarů... To vše je k vidění v Náprstkově muzeu, ale také v muzeu v Čelákovicích nebo v Morkovicích-Slížanech. Vysmolený slaměný koš určený k hašení ohně je možné prý zhlédnout v Šumperku. Košíkářství rozhodně neodzvonilo, jak o tom svědčí rychlá obsazenost košíkářských kurzů (viz internetové stránky).

 

V současnosti jsou nám bližší úplně jiné koše. Ten v počítači, dále koš spotřební, nákupní, dárkový a poté odpadkový. Každá doba má totiž koše svoje. Estébáci se po našem návratu z ciziny zajímali, jestli se tam s námi někdo nebavil o třetím koši. Nebavil, soudruhu Řího.

 

Tak si chraňme aspoň obsah koše hrudního, beztak nám co chvíli někdo dá košem. Pevným, nepropustným.

 

Koš v malířství:

 

Zdroj: Kocourek, Jaroslav, Podhorský, Marek: Stará řemesla, Agentura Rubico, Olomouc 2017


komentářů: 14         



Komentáře (14)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Stella
14
Stella 17.08.2017, 19:14:04
Ď, ale texty musí zrát, pak jsou poloviční a přibude kvalita. Vidím to sama. Ale dost.

Paní Dvořáková je zdrojem mých komplexů. Ona stíhá všechno a velice dobře a krásně.
Je zajímavé, že já jsem levá na obě ruce, a přitom doma úplně všichni šili, jak diví. Dědeček - krejčí. Ženy navíc pletly atd.. Někdo tou černou ovcí být musí. Fňuk fňuk. Ti dělní jsou sůl země.

Kdyby mě z něho nemrazilo, tak konstatuji, že je
s Trumpem veliká legrace. Fareed Zakaria (Respekt)
říká, že jeho spolupracovníci jsou odjakživa zvyklí, že moc mluví, ale nic z toho.
Ovšem - na takovém postu... Při takovém střídání kádrů. Pokud jde o střídání, myslím, že dojde i na Melanii a bude tu legrace další. Je to napínavé!
Žádná nuda.

13
K predchozimu (neregistrovaný) 17.08.2017, 16:17:03
https://www.novinky.cz/ekonomika/446538-trumpuv-tweet-srazil-hodnotu-amazonu-o-sest-miliard-dolaru.html

Plati tato adresa vys, je v prispevku 12 neuplna.
A k ni plati moje poznamka:
'Otazka je,jestli on neni nakonec zakuklenej revolucionar. Oni se ti blizenci nezdaji, ale nekdy se vyvedou. ;)'

Byl to zert, ale otazka zustava ;) Problem je, ze chce zastavit cas a rozjetou lokomotivu, ktera se uz ale zastavit neda. A mimoto mu taky jde o hlavne o vlastni zajmy, jak uz bylo receno.


12
Z. (neregistrovaný) 17.08.2017, 13:47:19
https://www.novinky.cz/ekonomika/446538-trumpuv-tweet-srazil-hodnotu-amazonu-o-sest-miliard-
dolaru.html

Otazka je, jestli on neni nakonec zakuklenej revolucionar.;) Oni se ti blizenci nezdaji, ale nekdy se vyvedou ;)

Kose, pletene kosiky z prouti jsou prodysne, vzdusne, zdrave :) a vetsinou esteticke.
Slava pani Dvorakove, ta dama se na opustenem ostrove neztrati.
Takovou otazku bychom si meli semotamo polozit vsichni. Co se naucime krome kecani na internetu ;) se nam bude velmi hodit (tedy nam asi az v pristi karme ;)a k tomu je i to 'kleveteni' uzitecne! Zvlast kdyz nikomu a nicemu neublizuje. Clanek je podle meho nazoru prospesny a plny dobrych postrehu.

Stella
11
Stella 17.08.2017, 10:04:29
11
Nemám, bohužel, ani chvíli... Ale díky za komentáře, na odkazy mrknu později.

Poznámka k houpacímu křeslu: uvažovala jsem, jestli tam hned napsat, že jde o obvyklou, zvláště filmovou zkratku, klišé: suverénní, užívající si, svobodný, na etiketu kašlající. Jižan, jasně. Dokonce jsem si ještě ověřovala výraz Yankee - taková jsem někdy pilná! Mrkající Ty výrobky se opravdu dělaly především na vývoz do Ameriky, což platí hlavně pro dobu od přelomu 19./20. století tak po léta třicátá. Poměrně výnosný obchod.
(Osobně z textu vůbec nejlepší pocit nemám, ale to je vedlejší.)

Čas od času se objeví "lidovost", "folklor" jako módní vlna, vždy v jiné oblasti.

V Čechách zapomínáme, že Amerika je trochu veliká, a tak nehorázně zobecňujeme. Bojíme se pořádně kouknout přes plot a uvědomit si tu nekonečnou různorodost.
Já doufám, že pro mladé to už ale vůbec neplatí.
Ti, kdo jsou odkázáni na média, jsou svým způsobem ztraceni. A deptáni. Nechají se deptat, to je fakt. Nic jiného jsme nepoznali.

10
Zuzana (neregistrovaný) 16.08.2017, 22:55:36
Clanku se moje posledni poznamky tykaji jen okrajove, ovlivneny fizlem, ktery se tady uz nejaky cas promenuje na fizlkouli. Clanek je moc dobry, nic proti nemu!! Kdyby neco..(uvedomila jsem si,ze mym poznamkam nemusi byt porozumeno).

9
Zuzana (neregistrovaný) 16.08.2017, 22:25:11
A Amika si klidne bez houpaciho kresla predstavit dovedu! Neznam ednoho co by se na nem houpal;)To bych musela jizneji. ;)

Jeste jsem zapomnela na Polivku: "Americani, shodte zradlo!" :)

8
Zuzana (neregistrovaný) 16.08.2017, 21:57:28
Kupovali hlavně Američani?
No jak jsem uvedla, v Češku to frčí teď. A neviděla jsem větší opičáky po Americe než Čechy, včetně čechoamerikanismů.
Kycovite uvaumelecke slamene predmety jsem coby darky dostavala prave of Cechu. Nakonec jsem o tom napsala ten clanecek Kitsch. Kdyz mate pratele, bez kycu to nejde. Kose tu prodava evropska Ikea. A v Evrope zrovna tak. Proto jsem uvedla tu "módní záležitost ",(prispevek 6).

Vsimla jsem si behem cest do Evropy a zpet, ze nalada Evropanu se a hojeni si mindraku na Americanech je odvisla of politicke situace, protoze kazdej American samozrejme muze za to, ze jim je a ze ma prezidenta trampa, zrovna jako kazdej Madar muze za to, ze je Madar. ;)
Vas saper Vodicka.

Lucifer
7
Lucifer * 16.08.2017, 20:45:13
Fakt? V tom případě bych očekával, že batohy a krosny budou postupně nahrazeny nůšemi. Mrkající

6
aha! " módní záležitost " (neregistrovaný) 16.08.2017, 20:39:15
No, nekupte to! ;) Doby, kdy se proutěné koše brávaly pouze na houby do lesa, jsou dávno pryč. Koše z proutí v posledních letech rychle získávají oblibu i u mladší generace, jejíž představitele potkáte stále častěji s proutěným košíkem. Nákup zeleniny či jiných produktů z trhu do proutěného koše se stává doslova módní záležitostí a o přenášení jídla v piknikových koších ani nemluvě. Proutěné koše jsou jednoduše opět v kurzu – pořiďte si i vy svůj vlastní.

5
Zuzana (neregistrovaný) 16.08.2017, 15:27:12
V mish-mashi vice videt:

http://mish-mash.blog.cz/en/1306/underbelly-project

Samozrejme, ze situace s bytem se trochu lisi.ale veci v byte zustavaji taky takovou skrytejsi vystavou..

4
Zuzana (neregistrovaný) 16.08.2017, 15:20:39
V podstate se takove 'karmagogisnke';) projekty (popsano niz) moc nelisi od , viz muj clanek zde:

http://www.neviditelnycert.cz/blog/pel-mel/260-underbelly-project.html

3
Zuzana (neregistrovaný) 16.08.2017, 12:31:51
https://www.bing.com/images/search?q=twig+and+wicker+baskets&qpvt=twig++and+wicker+baskets&qpvt=twig++and+wicker+baskets&qpvt=twig++and+wicker+baskets&FORM=IGRE

Kose z prouti. Mame je doma (zde)
1/na vyprane pradlo, cekajici na vyzehleni. Pouzivame prevazne bavlnu, ta se zehlit vetsinou musi.
2/Kose na papiry u pacovnich stolku.
3/Osatky na ukladani ruznych veci, jsou zaroven dekorativni.
3/Dozy na bizuterii, krouzky na svazovani vlasu, sponky, a jine drobnosti
4/hodne ozdob na vanocni stromek, vcetne betlemu, hvezd atd..

Doma v cesku jsme je meli taky,(pradlo, dekorace atd..). Ukradli komousi,, jako vsechno..

Dobry clanek ke vzpominkam a uvaham o terapeutickych I uzitecnych rucnich vytvoru.

O zavisti nic, je to mne zcela cizi vlastnost, nastesti aspon toto me v zivote zatim minulo..a 'lepsi' uz to asi nebude..

Mame doma i hodne ze dreva, v minulych pribytcich i bytove dvere (dekorativni), stropy, atd.. Nemluve o cihlovem drevem oblozenem krbu, ktery jsme postavili (vybudovali;) v jednom z nasich minulych pribytku. Ten chodili lidi okukovat a nakonec byt s tim krbem majitel vykuk pronajima daleko draz,nez by bez nej a ostatnich drevenych vylepseni chtit mohl.Vzpominaji tam na nas jako na poklady a kazdy rok dekuji k vanocum.. ;) Nic si za to nekoupime, ale dnes uz jsou to uz raritni starozitnosti a stopy po nasi kdysipritomnosti. A dobre se nam tam v tom vlastnorucne vybudovanem prostredi bydlelo. Mam furu hodne dolicnych fotek..


Stella
2
Stella 16.08.2017, 11:56:13
Tak takhle vypadá batoh a krosna!
Ne, že bych o nůši nepřemýšlela, ale nechala jsem si ji k úplně jinému tématu.

Světlonoši, každá dovednost dobrá! Bude se sakra hodit! Ještě to proutí!

Šla Nanynka do zelí - s košíčkem. Parodie podle slavných básníků se mi moc líbí, hlavně Sova, Villon, Nezval... Březina atd..
http://www.abala.wz.cz/sla%20nanynka.htm

Lucifer
1
Lucifer * 16.08.2017, 11:41:37
Tohle povedené pojednání jsem četl velmi pozorně a pokud se nemýlím, tak v seznamu košů chybí jeden z nejdůležitějších - nůše:

https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C5%AF%C5%A1e

Možná proto, že už je historickým přežitkem, jelikož ji nahradil mnohem estetičtější a praktičtější batoh:

https://www.google.cz/search?q=Batoh&rlz=1C1AZAA_enCZ745CZ745&source=univ&tbm=shop&tbo=u&sa=X&ved=0ahUKEwjSh_GNutvVAhVFKlAKHcCGAIIQsxgIJg&biw=1509&bih=1007

či krosna:

https://www.google.cz/search?q=krosna&rlz=1C1AZAA_enCZ745CZ745&source=univ&tbm=shop&tbo=u&sa=X&ved=0ahUKEwjMjvCcutvVAhXMI1AKHdkeAZIQsxgIJg&biw=1509&bih=1007

Mimochodem, táta i děda se občas pletení košíků věnovali. Já jsem se k tomu zatím ještě nerozhoupal Mrkající

«     1     »