Vy...t se na tu novelu

rubrika: Pel-mel


Dnešní Vaculíkův text vyšel poprvé před padesáti lety ve Filmových a televizních novinách. Není důvod pochybovat o tom, že autor plnil dobový úkol: vyslovit se kriticky k západním filmům, jejichž hrdinové jsou tápající individualisté propadající pocitu odcizení. Neboť šíření podobného postoje v socialistické společnosti nepřicházelo v úvahu. Projevy pochybností o dobrém světě se připouštěly i po kafkovské konferenci pouze do té míry, pokud šlo o váhání mezi dobrým a ještě lepším (stalinistická představa o nové společnosti, v níž jiné konflikty neexistují). Ludvík Vaculík splnil zadání (alespoň já nepochybuji o tom, že o zadání šlo), ale na takové úrovni, že vyslovil mnohem více, než bylo jeho úkolem, a jinak, než se čekalo. Podíváme-li se na přehled československých filmů jednoho každého roku tak od r. 1965, musí nás napadnout: co by dnes televize vysílala? To NEJSOU filmy pro pamětníky. Např. československé filmy z roku 1965 a 1966.

 

Stella


Číst Vaculíka znamená nechat se unášet zdánlivě poklidnou, samozřejmou řekou, u níž tušíme, že její hladina je tak široká proto, že skrývá velikou hloubku a její dno má pevné podloží. To pevné podloží bylo Vaculíkovi dáno normálním dětstvím, normální rodinou, normální vesnickou školou. Včas a jednou provždy poznal, že důležité věci jsou jednoduché. Na rozdíl od rozhořčených a rozlícených kritiků je Vaculík nenápadně (a velmi) ironický. Ta ironie má blízko k rozhovorům jeho venkovských strýců a bratranců, kteří v neděli odpoledne vedou řeč, po svém filozofují, rozvažují, nikam nespěchají... I tak může vypadat zamyšlení nad touhou po originalitě a nad snobstvím:

 

 

Vždyť já píšu pod značkou! To bych konečně jednou mohl napsat něco sprostého! Nuže:

 

Vlastností pravé svébytnosti je, že o sobě neví. Osobnost je svá proto, že se tak moc nestará o to, jaký dojem bude činit na jiné. Ba nebyla by svá, byla by dílem okolí. Vždyť člověk stejně je a musí být dílem svého okolí, i když to nechce či když se o to nestará, tak proč se ještě starat? Svébytnost je vzácná, ví se to, proto se mnoho lidí snaží být právě svébytnými. Má to zvuk i půvab, bývá to někdy drsné, ale uvnitř je vzácné jádro, předkládejme tedy svá jádra drsně, aby byla povšimnuta. Lidé toužící být čímsi osobitým se pořád pozorují, zda mluví, jak chtějí, aby neupadli do šablony. Cítí, co cítí? Cítí odlišně od jiných? A pro případ, že přece jen cítí pouze jako každý druhý, říkají si: Je znakem osobnosti umět nést osud průměrné bytosti. – A tak jsou dílem své úporné snahy po odlišení od prostředí, jsou stoprocentně ve vleku prostředí.

 

Neboť přírodní strom roste, nevěda o své vhodnosti za námět pro malíře stromů. Neboť původní člověk žije, nevěda, že si z něho kdesi udělala téma všelijaká umění. Ale není skoro přírodních stromů, anebo stojí na vykázaných místech. A nevím, zda někde na zemi ještě žije původní člověk, neboť i nízké kultury vždy vytvořily symboly, magii a kulty, což jsou nástroje, jejichž pomocí se člověk sám sobě upravuje k pochopení a uvádí se do snesitelného vztahu ke světu. Pozoruje se a pokouší se vyložit se. Bylo by marné a také hloupé chtít odvolat umění a vážně chodit nahý. Tím spíše, že chodit nahý nám v tom mizerném klimatu umožňuje jedině umění.

 

Tak co tedy? Jaká námitka, když umění vrací člověku jeho přirozenost, připomíná mu, že je člověk, a uvádí ho zpátky do míst, z nichž byl pro své chybné kroky vyhoštěn? – Žádná námitka.

 

Původně žádná. Jenže původní záměr lidské skutečnosti a lidského umění se místy porušil. Tvůrcové, kteří se původně vydali na strastiplnou cestu za lepším osudem člověka, povšimli si svých strastí a stanuli nad nimi v hlubokém zaujetí. A z toho se na světě rodí literatura, v níž spisovatelé líčí osudy spisovatelů, muka redaktorů a dramata dramatiků. Filmaři využili příležitosti, a když už mají v rukou příslušnou techniku, začali směle filmovat sami sebe a svou vyčleněnou zhýralou společnost válející se v kašnách. Jejich megalomanie jde tak daleko, že se neváhají vylíčit jako slaboši a sobci. Publikum, když se vzpamatuje z prvotního šoku, přijme pozvolna kumštýřskou propagandu a rozhodne se, že nebude úzkoprsé. Chce být hodno tak velice nemilosrdného kumštu.

 

A po čase už nevyvolá podiv nic, ani příběh o tom, jak muž padl nikoli ve válce, nýbrž když účinkoval ve filmu o válce. Jindy zase navštíví hrdina svého přítele a ten, ačkoli očividně umírá, je schopen zeptat se ho: „Jak daleko jsi se svou novelou, Ricardo?“ A zdravý býček Ricardo se nezmůže na to, aby odpověděl umírajícímu tak, jak by velela slušnost: „Což kdybychom se aspoň teď vysrali na novelu, Antonio?“

 

Jak se zdá, jsou ti světoví kumštýři hrdi na to, že mají větší úmrtnost než havíři. Vydali se na strastiplnou cestu za osudy lidí, jenže potkala je nehoda: povšimli si na cestě svých strastí. I svalili se s nimi do příkopu, vztahují ze své bídy ruce k procesí kráčejícímu kolem kina a volají: „Jsme také lidé!“ Neberme jim to, jsou. Promiňme jim zbytek trestu, k němuž se sami uvolili, a povolme jim vycházky. Bude zajímavé dívat se, kam půjdou.

 

Tato sprostá úvaha je plodem mého potěšení nad československými filmy, jejichž tvůrci mají sice také své strasti, ale přesto je zaujaly strasti ostatních. Bylo vysloveno mnoho názorů o tom, co činí kinematografii takovou, jaká je. Bylo by lepší nebádat o tom. Vlastností pravé svébytnosti totiž je, že o sobě neví.

 

(Filmové a televizní noviny, 1, 1967, č. 7, 4. 10. 1967)

 

 

Zdroj: Vaculík, Ludvík: Tisíce slov, Atlantis, Brno 2008

 

Poznámka Stella: Vděčím osudu za dobrá setkání. Jedním z nich je i setkání s Astrou. Astře (Tahiti) přidělil to květinové jméno osobně právě Ludvík Vaculík, který se někdy v době, kdy psal výše citovaný text, stal jejím spolehlivým a celoživotním přítelem. Velký spisovatel daroval Astře mnoho svých publikací a díky Astřině velkorysosti z jedné z nich čerpám také dnes já.


komentářů: 31         



Komentáře (31)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Stella
31
Stella 23.09.2017, 11:02:07
Kdybych se měla vždycky omlouvat... Mrkající

30
Zuzana (neregistrovaný) 23.09.2017, 03:48:22
Musim se omluvit jak Stelle tak Astre za tu hruzu preklepu. Pred par dny jsem si poranila na prave ruce nehet, mam prst osetreny naplasti a ta prekazi. Proto jeste vic preklepu nez obvykle. Zamračený




Stella
29
Stella 22.09.2017, 18:35:01
Babiš je bizarní stvoření mimo čas a prostor.
Vzor naprosto chladné bezskrupulóznosti.

Filozofie a teorie vůbec jsou jedna věc, lidi a realita - jiná.

Lucifer
28
Lucifer * 22.09.2017, 17:24:23
Třeba tenhle tam vstoupil v roce 1980

https://cs.wikipedia.org/wiki/Andrej_Babi%C5%A1

27
Zuzana (neregistrovaný) 22.09.2017, 17:16:32
Pproto taky jsem hodne koncervativni kdyz mluvime o tech slusnych, vericich komunistech. Byli. Ale vcera jsem pri teto prilezitosti sledovala napr. video s Vaculikem a vlastnim vypravenim jeho civotopisu. Vauculik byl z iluzi rozcarovan hned pri vetsim setkani ( schuzi) s komunisty.

Ptal se sam sebe vydesene, probuh, co to tady je - takovi primitivove. Byl jsem nadseny,kdyz jsme v hospode diskutovali ohnive filozofii, historii atd. s vzdelanymi lidmi. Atd...I ti nadsenci toho meli plne zuby hned, co se jim otevrela ocka...

A komu se neotevrela ocka v v obrodnem procesu, kdyz vysly najevo vsechna svinstva a vrazdy padesatych let, nebo dokonce po vpadu Rusu vstupovali do partaje, tak ti jsou podle me bud uplne na hlavu, nebo gauneri.

26
Zuzana (neregistrovaný) 22.09.2017, 15:06:35
Krute svinstvo a porusovani mezinarodnich dohod.

Dovedu si predstavit. Vim, jake usili vzalo jenom domahat se neceho co vam patri.. Aktivistka Cechoamericanka Jirina Fuchsova si na tm znicila ledviny, kdyz protestovala pred budovou vlady a ustlala si na ulici v zime. Ceska vlada dlouho vraceni ceskeho obcanstvi I kdyz nam patrilo Vymlouvali se roky ( vse po sametu) na umluvu z pocatku minuleho stoleti - z doby velke hospodarske krize. Tehdy byla velka migrace do US a tady vyzadovali ztratu ceskeho obcanstvi po ziskan americkeho

Po sametu americka vlada jasne dala najevo ceske vlade, ze na teto umluve dale netrva, aby usnadnila vyrovani krivd napachanych komunistickym rezimem. Protoze mezitim si uz davno komousi rozdelili mezi sebou majetek exulantu, dal se na tu smlouvu vymlouvali. Pri kradeni nemovitosti meli soudruzi v kupovani jich prednost a dostaali je za smesne fin. castky. Protoze nejednalo se jen o vykradene byty, ale byly tam pozemky, rodinne domy atd...
Trvalo dlouhe roky a hodne tlaku z americke strany, nez se tyto veci zmenily. Nechteli vratit obcanstvi, ktere jsme ve skutecnosti nikdy neztratili,narodili jsme se tam, prece. Zbavovali nas tim moznosti restituovat. Cekali, az sance budou promlceny. Ted myslim dodatecne doslo k nejakemu vraceni po dlouhych soudnich, nakladnych tahanicich.
Dalsi vec je porusovani pravidel vyvlastnovaich zakonu, tam jsme my konkretne ztraili velky pozemek na br. prehrade kde mezitim postavili hotel na nasem pozemku a tezce na tom vydelavaji, je to nejlepsi pozemek v te oblasti), o tom nekdy priste.

No ale co je majetek ve srovnani se ztratou ditete a cekani, az se vlada uvoli vlastni dite rodicum vydat. Tect z toho koncentraky byl pro mbohe lidi velice riskantni podnik. Pribehy znam a vyjdou knizne. Dekuji za tu informaci o detech.

Stella
25
Stella 22.09.2017, 10:46:55
Vzpomínala jsem, kdy jsme se vedle těch lidí přistěhovali. Ono to trvalo ještě déle, proto té holčičce prarodiče zařídili odklad školní docházky.
Ona si na rodiče prakticky nepamatovala (ti se domnívali, že dítě za nimi hned pustí), ale udržovali s ní kontakt alespoň častým telefonováním. Čekali, že to každou chvíli musí vyjít.
Tady to zkoušeli to přes Červený kříž a všude možně. Paní mi o tom chodila vyprávět. A často.
Nic jednoduchého. Vymetali s ní.

24
Zuzana (neregistrovaný) 21.09.2017, 23:17:39
O tahanicich ohledne deti jsem slysela. Nevim, kdy se to odehralo. Tam to bylo jasne delani brikuli, mozna doonce ilealni, protizakonne zdrzovani. Tehdy se tak mohla ukajet i kazda osobni zavist, neprejicnost....Kazda pani domovnikova nad vami mela moc...nakonec mela z arohem narodni vybor :)

Taky hodne zalezelo na tom, zda rodice byli v procesu nebo duchodci, kadrovaci v kazdem podniku mohli taky rozjizdet osobni nenavisticky..

bylo to cele svinstvo, Stello, nerikam nic noveho...

Stella
23
Stella 21.09.2017, 22:51:26
Vím o té dohodě. Ale trvalo dlouho, než se orgány rozhoupaly. Babička, která u sebe měla vnučku, jejíž rodiče odešli do USA, marně orodovala, aby malou pustili za rodiči. A právě po Helsinkách argumentovala úmluvami. Křičeli na ni, ať s něčím takovým na ně vůbec nechodí. Malá se pak odstěhovala za další dva roky - to už měla jít do školy. Trvalo to 4 roky.

22
Zuzana (neregistrovaný) 21.09.2017, 22:46:06
Jestli se to stalo vam, ze vas nepustili za blizkymi, mela byste uvest neco konkretniho. A exulanti nemohli navstivit CR, pokud meli stale csl. obcanstvi. Potom je pousteli. Ale ja bych ro neriskovala ;). V poslednim roce, jeste pred sametovou, ale uz pousteli kazdeho. To uz riskantni nebylo, horelo jim koudel.

Rodicum ovsem z naseho vykradeneho mista nedali ani rodinne doklady, ktere i podle tehdejsich zakonu vydat meli. Cenne veci prodali do Rakouska, co se jim nehodilo, vyhazeli. Stejne jako nacci.

Exulanti jinak zaplatili vsechno. Podnikli i velke sbirky na zaplavy uznevimkterehoroku, ale kdyz tu jsou tezke hurikany poslouchame jenom 'to nemelo chybu'.;)

«     1    2  3  4   »