Krajina plná omylů

rubrika: Pel-mel


Trhavé zápisky z mé pozdně podzimní cesty do míst, která dobře znám, přes místa, která mě děsí stálým nezájmem. Leporelo z chaotických poznámek, někdy přerušených v půli myšlenky, sepsaných na papírek v kupé vlaku s pohledem upřeným do krajiny plné omylů.

 

Lucifer


Sedím ve vlaku a na pár dní opouštím Prahu. Za oknem teče Vltava, kterou po nějakém čase vystřídá Labe. Mířím totiž do Ústí nad Labem, které ale není cílem mé výpravy, pouze milníkem, jejž musím překonat doufaje, že neutrpím nevratné porušení své duševní potence. Až se na dohled objeví Mělník, který jsem měl tu čest letos poprvé fyzicky navštívit, dojde ke sňatku Vltavy a Labe. Odtud pak obě řeky pokračují ve své pouti, voda ve vodě, pod jménem Labe.

 

Vltava je rodu ženského a ženy po sňatku přebírají jméno (příjmení) od svého mužského protějšku. Labe je sice středního rodu, jelikož před soutokem s již vyspělou ženou Vltavou působí dojmem skotačivého dítěte, rázem se však z něj stane dorostlý chlap. Až se tak stane, krajina se začne pozvolna měnit v bojiště.

 

Nejděsivější válečné scény mé pouti za započaly s blížícím se příjezdem do Ústí nad Labem. Pohled pro bohy všeho možného druhu. Počasí jako na zavolanou též sehrálo nezastupitelnou roli. Šedivá obloha s rozcuchanými mraky v nejrůznějších vrstvách atmosféry, možná až po stratosféru, olověná krajina s podivuhodně tvarovanými kopcovitými sousošími umrlčího panteonu, tu a tam k nebi trčící a kdoví co kouřící komíny… Připomínalo mi to vstupní bránu do pekla.

 

Místy jsem spatřil ruiny domů jako na fotkách pořízených těsně po skončení první světové války s občasnou ingrediencí té druhé. Jednou jsem dokonce spatřil ohlodané zbytky jediné stěny předválečného domu. Okna od nikam do nikam, zvenku zase ven, se začouzenými okraji…

 

Nádraží Teplice v Čechách, děsivé trosky… Dále ve městě to možná vypadá lépe. To nejhorší se zřejmě týká pouze blízkého okolí tohoto železničního koridoru…

 

Okolní prostor se poznenáhlu začal zklidňovat, kultivovat… Homolovité kopečky v šerosvitu ještě přetrvávaly, ne však už tak morbidně, lepší část Krušných hor se stydlivě hlásila o slovo… To nejhorší už bylo za mnou…

 

Mířil jsem ke třetí řece v pořadí. K Ohři. A tam to dobře znám…

 


komentářů: 12         



Komentáře (12)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

12
xxx (neregistrovaný) 15.11.2017, 21:28:45
A dobře děláš! Díky za video, podělíme se:
https://www.youtube.com/watch?v=5kIO0SttYfg

11
Tahiti (neregistrovaný) 15.11.2017, 20:47:10
Jé, vy jste hodní. Já mám dneska nějak špatnej den. Pochvalou jste mi napravili náladu a udělali radost. Jenže to dost přeháníte. Protože já to vždycky jen tak namydlím a když to odkliknu, začnu se stydět, co jsem to zase napsala za bábol.Ale pak si řeknu, že Tahiti je daleko, tak si zajdu zaplavat a hotovo. S vyplazeným jazykem Ahoj

10
xxx (neregistrovaný) 15.11.2017, 11:53:49
Tahiti má jiskru a invenci - a to je ono!

9 kategorizace literatury
Starý kocour (neregistrovaný) 14.11.2017, 23:19:56
Sleduj vyprávění, odborný termín je na nic.

Ideální stav je, když se lidi rozpovídají - pak je to tu jako "Ve stínu lípy", vypravěč si uleví sdělením svého zážitku a ostatní se pobaví nebo poučí.

A Tahiti mě baví!

Stella
8
Stella 14.11.2017, 09:27:40
Holt máš, Tahiti, talent.
Já svému povídání říkám schválně jen články, protože žánr nežánr, je to tu a hotovo. Dokud to Lucifer toleruje...

7
Tahiti (neregistrovaný) 14.11.2017, 08:01:48
Kdepak fantazie, čirá realita. A jakýpak články - navíc slovo "článek" není dobře vybrané. Zapomněla jsem, jak se jednotlivé žánry jmenují, ale tohleto článek není.
A už jsem se tady vyznala, že nějaké úvahy psát nedovedu. Začnu a jedu, a nevím, co z toho vyleze.

Dobré ráno!

Stella
6
Stella 13.11.2017, 21:10:34
Tahiti, to snad je jenom fantazie! Smějící se
Proč nepošleš článek!

K Ústí píseň:

https://www.youtube.com/watch?v=MhDjNvmPIbE

5
Tahiti (neregistrovaný) 13.11.2017, 20:30:45
V KV jsem prožila jeden nádherný román (nikoliv jako pacientka na léčení S vyplazeným jazykem ale jako zaměstnankyně podniku, kde jsem pracovala, a který měl v KV skoro vedle Puppu moc hezký barák,určený k rekreaci zaměstnanců.

Ale za pár let jsem tam po operaci žlučníku jako pacientka byla. Byla jsem ve dvoulůžáku - v Hotelu Thermal.Se mnou jedna mladá žena ze Slovenska a ta měla šíleně žárlivého manžela. Vymyslel a pořídil jí kanavu (to je látka k vyšívání) - a bavlnky a dostala rozkaz, že se musí vrátit s vyšitým ubrusem. To byl malheur.Děvče bylo povětrné, což její manžel dobře věděl, a vymyslel proto tento téměř pohádkový úkol - tedy spíš trest.

Už první večer se mi svěřila, že v hotelu čas trávit nebude a jestlipak umím vyšívat. Musela jsem ji zklamat.
A další večer už mi sdělila, že má rande.Odvlála navoněná, nalíčená, ještě mi předvedla prádélko. Bylo mi to fuk, měla jsem aspoň na pokoji klid.
Další večer se odehrálo dtto s jednou zásadní změnou. V jedenáct zvonil telefon.Volal slovenský manžel, a žádal si ženu k aparátku... Podle hlasu měl v hlavě a to dost, a řval na mě, jako bych to byla já, co měla sedět v koutku a vyšívat.I sprostě mi nadával. Takže jsem to za ni musela vydržet, lhala jsem, že je v kině, ale nevěřil.Věděl svoje.

Abych si to trochu osladila,nechala jsem Slovenku, aby mi nosila jako odškodné každé ráno vodu na léčbu žlučníku. A zatímco ona klusala po kolonádě, já jsem se mohla povalovat v postýlce.

Vyšívat jsem uměla - teď už ne, ale copak jsem blázen, abych si kazila léčení? Ale stejně mě to neminulo. Když jsme se se slovenskou divoženskou loučily, věnovala mi na památku neposkvrněnou kanavu a bavlnky - s tím, že manželovi
řekne, že se mi její vyšívání tak líbilo, že mi ho věnovala. Zcela pravděpodobně jí to nezbaštil, spíš dostala na budku.Jo, Slováci. Ti mají horkou hlavu! S vyplazeným jazykem Rozpačitý

Lucifer
4
Lucifer * 13.11.2017, 19:33:34
Pokračování, Tahiti, je v plném proudu. Co a jestli vůbec o tom budu referovat, zatím netuším. Dnes jsem navštívil jedno velmi zajímavé místo v Karlových Varech. Bylo tam horko jako v pekle, což evidentně navázalo na moji vlakovou zprávu z cesty do krajiny plné omylů. Nasekal kvanta fotografických snímků a tři videa. Úžasný

3
Zuzana (neregistrovaný) 13.11.2017, 18:48:28
Mne se libi predpovedi primo z Tahiti, tisice majli vzdalenem od zapopeleneho ceskeho severu. Dobre zpravy cestuji rychle. ;)

Mam vyridit good luck (za rodinu). Tak vyrizuju. Usmívající se

«     1    2   »