Často citované básni Smutná píseň vesnického šprýmaře od Viktora Dyka je už víc než sto let. V souladu s ironickým názvem celé sbírky, Pohádky z naší vesnice, jsou i tyto verše povzdechem nad váhavostí a nevyhraněností krajanů. Citovou vypjatost v přístupu k národu jako nejvyšší hodnotě nahradila počátkem 20. století rozumovější, praktičtější opatrnost. Obrozenecké nadšení (svaté) bylo vystřídáno kritičností (střízlivou). Následující válečné události tomu chtěly, že Dykův vztah k národu dozrál do té míry, že básník mohl napsat ještě slavnější Opustíš-li mne. Krásný doklad toho, jak se v čase mění pohled na nejcennější hodnoty, když se ocitnou pod tlakem vážného ohrožení. Obrození tedy dávno odeznělo, zbavilo se balastu a ozdob, ale to podstatné z něj zůstalo a úspěšně se podrobilo osudové zkoušce.
Stella
Ale řeč nebude o českých dějinách, ani o básníkovi. Smyslem následujícího textu je upozornit na sociologické a psychologické postřehy o nás jako jedincích i jako o národu, tak, jak jsou uvedeny v knize 47 odstínů české společnosti od Pata Lyonse a Rity Kindlerové. Ze studií různých autorů podílejících se na tomto sborníku vybírám závěry Pata Lyonse.
Vypadají inteligentní lidé chytře?
Tak se ptá Pat Lyons v názvu jedné kapitoly. Není to tak dávno, kdy jsme na Neviditelném čertovi debatovali o tom, že se podle vzhledu (úpravy zevnějšku) dá určit povolání a často i povahové rysy. Podobnými otázkami se zabývá také psychologie a sociologie. Při výzkumech se např. ukázalo, že muži i ženy stejně často podle fotografie určí inteligentního (ve smyslu výše IQ) muže. Inteligentnější ženu podle fotografie poznat nelze. O důvodech se lze jen dohadovat. Další věc, která sociology zajímala, byla vazba mezi krásou a inteligencí. Z tváře poznáme mnoho. Původ, věk, míru zdraví, nemoc. Ale odhadneme také charakter, příslušnost ke společenské třídě, můžeme usuzovat i na politické názory. Vždyť právě proto, že nás tvář reprezentuje, vyhledáváme líčidla… Ne všichni, pravda.
Řekové se domnívali, že z tváře lze vyčíst téměř vše. Podobný názor důrazně vyvracel Leonardo da Vinci. Celé 19. století provázejí oblíbené teorie o zločineckém vzhledu. Tyto teorie vyvrátil statistický výzkum Angličana Charlese Buckmana Goringa. Goring prokázal, že zločin nemá souvislost se vzhledem, ale zato se často pojí s nižší inteligencí.
Roku 1920 publikoval americký psycholog L. D. Anderson výsledky svědčící o tom, že mezi vhledem lidí na fotografii a mezi jejich inteligencí není téměř žádná spojitost. Jedna věc je ale zřejmá: máme sklon považovat krásné lidi za chytré. Jde o tzv. haló efekt. (Ovšem: inteligentní muži dosahují vyššího postavení a vybírají si krásné ženy a tak dále…)
Předmětem výzkumů nebylo zjištění důvodu, PROČ lidé považují určité tváře za inteligentní. Ale všichni účastníci výzkumu považují za inteligentní tvář užší obličej s delším nosem a úzkou bradou. Rozhodně se také jevila jako inteligentnější tvář s úsměvem! V reálu je ale lidí krásných a současně chytrých velmi málo… Však my víme: po ovoci poznáte je.
A to jste věděli, že vaše osobnost pochází ze slovníku?
Další pojednání Pata Lyonse se zaměřuje na Čechy jako osobnosti. Lyons připomíná známý pojem OCEAN, tzv. velkou pětku povahových rysů:
Za povahový rys považujeme to, co se projevuje v běžném chování a způsobu přemýšlení, a bereme přitom v úvahu, nakolik je toto chování stabilní v čase. Je dobré povahu jedince znát, mimo jiné proto, abychom mohli jeho chování předvídat. Povahových rysů prý jsou tisíce (Stella: nechápu) a pokud je chceme shrnout a zobecnit, bylo by vůbec nejlepší, kdyby každý charakterizoval sám sebe (Francis Galton). Ve 30. letech 20. století se uskutečnilo slovníkové bádání o lidské povaze. Američtí psychologové Gordon Allport a Henry S. Odbert našli 18 tisíc slov popisujících charakter nebo osobnost (Websterův slovník). Potíž byla v tom, že některá pojmenování označovala spíše náladu… A tak v 60. letech proběhl výzkum povahových rysů na základě nabídnutých 171 slov. Stovky lidí vybraly slova, která nejlépe jejich povaze odpovídají. Počítač pak odhalil pět hlavních povahových typů. Tzv. velká pětka se dnes používá ke srovnávání mnoha lidí, také na národních úrovních. Každý člověk má totiž všechny tyto povahové vlastnosti. Lidé se liší pouze jejich mírou a výslednou směsí.
Připomeňme rysy z velké pětky, tak, jak je uvádí Pat Lyons:
Na základě dostatečně reprezentativního vzorku proběhl roku 2014 výzkum společných povahových rysů u Čechů. Vyšlo najevo, že např. mezi muži a ženami jsou rozdíly podobné, jako rozdíly zjištěné v Británii. České ženy jsou praktičtější, emocionálnější a starostlivější než muži. (Vědci zjistili… Smajlík ironický.) Čeští muži jsou nápadití a klidní. Ve srovnání s českými ženami jsou třeba britské ženy svědomitější.
Podle psychologů nelze na základě povahových rysů předpovídat úspěšnost ve škole či v práci. Můžeme usuzovat jen na to, jak lidé myslí a jednají. Nebo, jak a co budou nakupovat. (Stella: je tady nějaký skrytý protimluv. Viz práce personalistů a rozdíly v profesích.)
Je možné měřit lidské hodnoty? A jsou lidské hodnoty Čechů jedinečné?
Po letech diskusí se teoretici shodli na tom, že existují hodnoty univerzální, vlastní všem společnostem. Od roku 1990 probíhal výzkum těchto hodnot v šedesáti zemích (Shalom H. Schwartz). Otázky, na něž respondenti odpovídali, byly výsledkem podobných výzkumů předchozích desetiletí. Schwartz došel k tomuto pořadí věcí, jež nazval „základní lidské hodnoty“: moc, úspěch, požitkářství, inspirace, samostatnost, universalismus, benevolence, tradice, konformismus, bezpečnost.
V různých oborech lze pozorovat umanutost symetrií nebo určitými čísly. Proč někteří sociologové touží mít čtyři nebo dvě superhodnoty, do nichž by se daly vměstnat rozdíly mezi všemi lidmi na světě, autorka tohoto výtahu netuší, ale je tomu tak. Nicméně, Patu Lyonsovi se líbí zredukování hodnot na čtyři, protože „odkazují na sílu, kterou má jedinec, aby prováděl určité všednodenní činnosti“. Takže, superhodnoty jsou:
Jak je zřejmé, první hodnoty jsou v protikladu, stejně tak druhé dvě. Záleží na tom, jak při úsilí o dosažení „superhodnot“ uplatníme výše uvedených deset „základních hodnot“. Nemůžeme mít všechny ve stejné míře. A právě to je na nás. Na našem rozhodování. Ale toto rozhodování je také ovlivněno společností, která směřování jedince může potlačovat, nebo posilovat. Typickým příkladem je uplatnění žen. V tomto ohledu se Česká republika blíží severským zemím, kde jdou ženy povzbuzovány k aktivitě.
Co je možné říci o vztahu Čechů k základním hodnotám? Češi se ocitají uprostřed diagramu, mezi ostatními národy, protože se v nich spojují individualistické a konzervativní hodnoty. Např., pokud jde o pomoc druhým, jsou na stejné úrovni jako Švédové, Dánové, Finové a Francouzi. Konzervativní hodnoty sdílejí se Španěly, Poláky, Řeky. Žádná jiná země nemá takovou výraznou kombinaci kolektivistických a konzervativních hodnot. Kombinaci neměnnou v čase, stabilní bez ohledu na významné události (průzkumy 2002, 2008, 2010). Jen tak námi něco neotřese. Charakteristiky hodnot mívají výrazný národní charakter. Špatné zkušenosti z dob minulých ale často brání překročit vlastní stín v současnosti…
Zdroj: Lyons, Pat a Kindlerová, Rita (eds.): 47 odstínů české společnosti, Sociologický ústav AV ČR, Praha 2015
Poznámka Stella: při zmínce o umanutosti čísly si neodpustím, abych nepřipomněla tzv. temnou triádu. Také ona má co říci k hodnotám…
10.01.2018, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 31