Švédská píšťala (Zvláštní životy prvků podruhé)

rubrika: Pel-mel


Dá se říci, že alchymie definitivně skončila až roku 1811, kdy Berzelius zavedl zkratky pro označování prvků a navrhl chemické symboly. Jeho systém zápisu s konečnou platností odstranil rozdíl mezi podstatou materiálu získaného v přírodě a stejným materiálem získaným v osvícenské laboratoři. Pokud má vědec k dispozici speciální technologii, objevy často následují jeden za druhým. Speciální technologii chemici či alchymisté ještě v 18. století neměli, a tak se museli spokojit třeba se švédskou píšťalou. Píšťala, „kapesní laboratoř,“ pomáhala extrahovat prvky vzácných zemin ze švédských rud. Tato jednoduchá pomůcka se používala při výuce analytické chemie až do poloviny 20. století, kdy byla nahrazena spektroskopem. Skrz tenkou (zřejmě železnou) zužující se trubici, na konci zahnutou do pravého úhlu, musel badatel silně foukat do plamene. Pokud to vydržel takových patnáct minut, získal řadu informací o rozžhavené látce. Intenzita barvy, zápach i zvuk mu napověděly, jaký materiál má před sebou. Za úspěchy švédské vědy stojí právě nekonečná trpělivost při opakovaném porovnávání. Spolu s touhou, aby nález posloužil praktickému životu.

 

Stella


Zámožní angličtí a němečtí mecenáši nabízeli výhodné pracovní podmínky uppsalskému lékárníkovi Scheelemu, který jako první vyrobil kyslík a chlor. Do Uppsaly se Scheele přestěhoval ze Stockholmu. Ale dokoncei v malé Uppsale se mu život zdál být příliš rušný, a proto dožil na venkově, aniž by zatoužil po slávě. Podobně se zachoval také majitel dolů Hisinger, který ve věku dvaceti čtyř let vytvořil atlas přírodních zdrojů, a tím položil základy národní mineralogie. Splnil úkol, který si stanovil, využil svých schopností a – víc nepotřeboval. Řídil se tím, že věcí opravdu nezbytnou je zasloužit se o užitečnost a prosperitu ve prospěch ostatních. Tento přístup nacházíme téměř u všech švédských vědců.

 

Hugh Aldersey-Williams se pozastavuje nad tím, že Švédové ani nemají zájem okázale připomínat zásluhy svých rodáků. Přitom právě ve Švédsku byla objevena minimálně pětina z prvků, které se vyskytují v přírodě. Po důvodech oné nezvyklé skromnosti Aldersey-Williams nepátrá. (Ale můžeme si myslet, že jednou z příčin je protestantismus: Pracuj, nezahálej, na světě nejsme pro sebe, ale pro druhé lidi.)

 

To, co Aldersey-Williamse ale opravdu zajímá, jsou místa, kde se objevitelům prvků dařilo nejvíce. V Indii a v Americe byl bez přispění západní vědy objeven zinek a platina. Objev (nebo výrobu) všech ostatních prvků si může připsat Evropa. Z kvantitativního hlediska vedou intelektuální centra Londýn a Paříž. Pak už ale následuje Uppsala a Stockholm. Švédské objevy těsně souvisejí se švédským přírodním bohatstvím, zatímco další slavná centra, Berkeley a Dubna, získávají prvky (těžší než uran) za pomoci specializovaných přístrojů.

 

Při sestavování mapy míst, kde se objevům dařilo a daří nejvíce, se znovu přesvědčíme, že u všech prvků nacházíme nějaké kulturní souvislosti. V jejich názvech se tak odráží výrazný rozdíl mezi Amerikou a Evropou. Zatímco v Americe jsou názvy prvků spojeny s vyhlídkou, že se v určité lokalitě očekávaná látka najde, v Evropě prvek dostával jméno podle místa, kde už se nález uskutečnil. Např. americké Zlaté vrchy a Stříbrná jezera jsou nazvána podle předpokládané možnosti těžby. (Je zajímavé, že v USA najdeme i města Irons, Leadville (od olova), Copper Center (měď), Sulphur (síra), Cobalt, Antimony, Boron.)

 

V Británii je podle místa nazván jediný prvek: stroncium. Zato Švédové se svou příslovečnou skromností nepojmenovávali prvky podle objevitele, ale téměř výhradně podle míst: yttrium, erbium, terbium, ytterbium – vše podle dolu v Ytterby. Holmium se jmenuje podle latinského názvu Stockholmu, Holmia.

 

Proč právě Švédsko sehrálo tak velkou roli při objevování přírodních prvků? Aby na tuto otázku Aldersey-Williams mohl odpovědět, zajel přímo do země. Pochopil, že rozhodující roli nejdříve sehrálo postavení Švédska jako severské velmoci první poloviny 17. století. Ovládnutí Norska, Finska, severního Německa a Ruska bylo umožněno ekonomickou a vojenskou silou, jejímž zdrojem byly zásoby železné a měděné rudy. Těžba nepřestala, ani když dobyvatelská tažení skončila.

 

Ve Švédsku úzce spolupracovali pragmatici a teoretici. Stockholmská mincovna provozovala první chemickou laboratoř k analýze minerálů dlouho předtím, než laboratoř vznikla kdekoli jinde, včetně univerzit. Tak došlo k objevu kobaltu, jako k prvnímu objevu vycházejícímu z chemické teorie. Švédští chemici zprvu podřizovali svou práci těžbě. Oni sami byli buď zaměstnanci mincovny, nebo členy důlní rady, nebo úzce spolupracovali přímo s vlastníky dolů. Byli slušně placenými realisty, kteří neváhali osobně se prohrabovat v hlíně. Jednak získávali vědecké poznatky, jednak přispívali k prosperitě země. Často o svých objevech nic nepublikovali. Při tomto přístupu ani nepřekvapí, že univerzita v Uppsale nijakým zvlášť viditelným způsobem nepřipomíná slavná jména spjatá se jejími velikými absolventy. Tak už to ve Švédsku chodí.

 

Pozornosti se ale jako jeden z mála nebránil zakladatel moderní chemie, fenomenální Berzelius. Čile korespondoval s kolegy a zahraniční chemiky k sobě zval na studijní pobyty. Tento vystudovaný lékař byl nejprve nadšen účinky elektrického proudu na živý organismus, a tak se stal dopisujícím členem londýnské zájmové skupiny „Klub živočišné chemie“. Domníval se, že právě působení elektřiny by mohlo odhalit podstatu života a vysvětlit psychologii lidí i zvířat. Odmítal módní vitalistický přístup, především názor, že mezi živým a neživým je ostrá hranice. A protože při svém zkoumání živého se musel zabývat také neživým, vypracoval se v dobrého analytického chemika. Přes svou nelásku k anorganické chemii rád přijal podporu věhlasného vlastníka dolů Wilhelma Hisingera a spolupracoval s ním přímo v jeho dolech.

 

V minerálech získaných v jedné z opuštěných šachet např. objevil prvek, který pojmenoval podle trpasličí planety Ceres, cer. (Podobně vznikl název uran.) Cer je ze všech prvků vzácných zemin nejhojnější. Jeho přidáním se zlepšují vlastnosti litiny, hliníkových slitin a oceli. Oxid ceru se používá jako brusný materiál při leštění skla a drahých kamenů. Oxid ceričitý se osvědčil jako aditivum do nafty. Cer je součástí antibakteriálních léků na spáleniny a na tuberkulózu. Najdeme ho v tinkturách na kašel. Filmaři využívají vlastnosti ceru pro zjasňování silných reflektorů.

 

Při kontaktu s půdou Berzelius objevil ještě thorium, selen a křemík. Objevy samozřejmě neučinil pod širým nebem, ale sebrané vzorky analyzoval v laboratoři, zpravidla elektrolýzou. Právě Berzelius má zásluhu na standardním vybavení chemické laboratoře: zavedl např. gumové hadice a filtrační papír. Kromě toho, že navrhl užitečná praktická opatření, přispěl k odbornému názvosloví, a to vytvořením mnoha zdařilých neologismů. Přišel s pojmy jako katalyzátor a protein. Už víme, že zavedl použití moderních chemických symbolů. Použití značek o jednom nebo dvou písmenech, spolu se zjištěním, že se prvky kombinují v předem daných poměrech, pak vedlo k chemickým vzorcům. Právě to, že Berzelius vyzkoušel kombinování prvků se sloučeninami, podpořilo Daltonovu teorii atomů a položilo kvantitativní základ chemie.

 

Berzelius tedy vykonal nemálo. Právě tak bohatý mecenáš a vědecký nadšenec Hisinger. Jejich pomníky se hledají těžko… Důl na živec a křemen v Ytterby, na ostrově Rösaro, přinesl do roku 1879 sedm prvků z tehdejších sedmdesáti známých. Roku 1933 byl uzavřen. Dnes Ytterby navštěvují jen chemici a mineralogové. Bývají překvapeni bohatostí náhodných nálezů.

 

Berzeliovo muzeum sice kdysi bylo, ale už neexistuje, exponáty se prý nacházejí někde v bednách Královské akademie věd. Hugh Aldersey-Williams má vůbec dojem, že se chemie jako taková podceňuje. Dokonce slovo „chemikálie“ má hanlivý přídech. Aldersey-Williamse trápí, že se chemie učí příliš teoreticky a pokusy se ukazují na DVD. Naše závislost na prvcích je biologická, ale chováme se k nim nevděčně. Nezajímá nás, jak vypadají, jaké jsou. Přitom tento autor, jehož zálibou sbírání prvků je, neopomíjí jejich kulturní význam. Přesně naopak. Často cituje z krásné literatury, z děl nejrůznějších historických epoch. V souladu s dávnými alchymisty ví, že věci jednou jsou.

 

A v závěru Periodických příběhů Aldersey-Williams uvádí citát z nedokončené knihy Gustava Flauberta:„Přesto měli pocit určitého ponížení, když si představili, že obsahují fosfor jako zápalky, bílkoviny jako vajíčko a vodík jako pouliční lampy.“ Aldersey-Williams to komentuje: Pochopili to úplně špatně. Jsou to zápalky, co obsahuje náš fosfor, a pouliční lampy, co využívá náš vodík, ne naopak, a měli bychom z toho cítit jisté rozechvění.

 

Zdroj: Aldersey-Williams, Hugh: Periodické příběhy (Zvláštní životy prvků), Argo/Dokořán, Praha 2016


komentářů: 21         



Komentáře (21)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

21
Zuzana (neregistrovaný) 26.01.2018, 05:01:33
St. Kocoure:

Není větší a menší umělec. Nejde o velikost. Umělec je buď relevantní nebo irelevantní. Relevantní umělci mají následovníky. Irelevantní je nemají. A relevantní jsou ti, jejichž iniciativa je následovaná.

To jsou ti, kteří nepřešlapuji na místě, nedrží se 'zlaté střední cesty', najdou jiné možnosti, ( Picasso řekl já nehledám, já nalézám), jsou kreativní.

Samozřejmě, že řemeslník může být geniální. Já jsem přece nenapsala, že nemůže. Napsala jsem, že podstata umění netkví v řemeslném provedení, ale tkví v myšlence. To ale neznamená, že lze podceňovat řemeslo.

Zručnost je potřebná k srozumitelnému vyjádření myšlenky, ale není účelem umění. Je prostředkem.









mefi
20 @Starý kocour #19
mefi 26.01.2018, 00:23:44
.
Pokusím se parafrází jedné myšlenky, dnes již zesnulého psychologa dr. Panošky, odpovědět na Vaši závěrečnou otázku:

Ve společnosti, ve které vzniknou kasty dochází pozvolné přeměně kumštu a vědy na řemeslo. A posléze se i to řemeslo mění na rutinu.

Vím, že se ale jedná jenom o čátečnou odpověď.

Je to obdobné jako s láskou: Jenom jedna může být ta první; Kolikrát člověk může mít opravdu rád?

I jednou je moc! (Honza Nedvěd)

Usmívající se

19 Menší a větší umění
Starý kocour (neregistrovaný) 25.01.2018, 23:47:55
To se mi líbí: Menší a větší umělec.
Jako by neexistovaly případy, kdy je původní dílo jen přepsáno (bylo \"inspirováno\") jiným starším dílem.

Zase jsme u další rozplizlé hranice. Od jaké míry inspirace se dá hovořit o \"novém artu\".
Kdesi jsem četl, že \"příběhů\", pohádek je méně než padesát. Ten zbytek jsou vlastně jen předělávky. Třeba valná část US SF literatury. Jsou to kovbojky/indiánky odehrávající se ve stavu beztíže. Stejné profily postav, stejná schémata. To mě například zarazilo u jinak perfektně řemeslně udělaného filmu Avatar. Najednou jsem tam viděl chtivé dobyvatele snažící se cosi těžit a mírumilovné indiány, kteří žijí v souladu se svou přírodou a nechtějí si nechat vzít svou zem. Je tam i posvátný totem, ba i jeden z dobyvatelů, \"Malý velký muž\", který se postaví proti vlastním, protože začne přemýšlet jako místní. Když dosadíme pozemské reálie - klasická indiánka.

K \"výkonným umělcům\", interpretům: Jistěže jsou to řemeslníci. Jenže bez nich by to třeba skladatelé oper, baletů nebo dramatici prostě \"nedali\".
A pokud je znám, tak si autoři interpretů svých děl velmi považují, často jim píší role na tělo. Ščedrinova \"Carmen\" nebo Hubačův \"Dům na nebesích\" - to jsou dvě díla, která jsou psána pro konkrétní interprety, jsou jim dokonce věnována. Bude jich, myslím, mnohem víc.

Ten dělá to a ten zas tohle - někdy je cesta kumštu ke konzumentovi kratší - třeba kniha, někdy delší. A na výsledném, tvaru se podepisují všichni a všichni přidávají do \"výsledného produktu\" svůj nemalý díl.

Občas se stane, že režisér a herci pozdvihnou velmi slabou hru a dají ji koukatelnou podobu. Byl jsem u toho nejméně dvakrát. Naleznou vztahy a smysl hry tam, kde žádné nebyly, vlastně ji za autora dodělají.

A naopak \"zmršit\" hru, filmový scénář nebo cokoliv, co potřebuje interpretaci jde docela snadno. Stačí být \"mizerným řemeslníkem\" (což se pozná hned) nebo být řemeslníkem dobrým, kterého ale hra nezaujala a oddeklamuje ji (v činohře) nebo ji \"odchodí\" (třeba v baletu).

Jenže tohle už snob nepozná. Citlivý člověk ovšem ano. A je mu smutno. Kumšt zase jednou dostal na pr..l.

Mimo jiné: Ščedrin použil několik hlavních motivů z Bizetovy Carmen. Jako autor je tam poctivě napsáno Bizet-Ščedrin.

Kdo dokáže stanovit hranici mezi \"genialitou\" a \"řemeslem\"?

Já to tedy nejsem.

18
xxx (neregistrovaný) 25.01.2018, 22:35:16
Myslím, že se v tom hlavním všichni shodujeme.

Je reprodukční umělec menší umělec než autor původního díla? Je umělcem, ale génius
(s inspirací) byl ten první.

Souhlasím s tím, že se začíná na titulní stranu knih psát jméno překladatele. V poslední době vyšlo pár knížek úžasně přeložených a já z toho mám radost. Zase nádherná čeština. Už to vypadalo všelijak.

17
Zuzana (neregistrovaný) 25.01.2018, 21:49:06
Picasso rekl, ze 'artist' si muze vypujcit od kterehokoliv dalsiho 'umelce' cokoliv, pokud to vrati zpet s pridanou hodnotou. Picasso kopiroval umelce mnohokrat, jak dolozeno v historii umeni. Umelci v minulosti se ucili od Mistru tim, ze je kopirovali. Van Gogh mimo jine kopiroval mnozstvi umelcu. Proste je to praktivovano v cele historii umeni. Podvod, jak pisete, je tam, kde e nekdo 'dilo' (aky strasne slovo) vydavava za svoje I kdyz jeho neni. Padelatel je ten, kdo presne okopiruje praci jineho umelce a prodava ho pod jmenem toho originalniho umelce, vcetne podpisu.

Ceny v kumstu: nemaji s umenim nic spolecneho. Obraz ma takovou cenu jako ma skoba, na ktere visi. Jeho cena se pak urcuje podle toho, kolik je kdo ochoten za nej zaplatit. (Minim financni cenu).


16
Zuzana (neregistrovaný) 25.01.2018, 18:10:44
Nejsem tady za experta, povazujete za muj nazor a nejake zkusenosti:

Tahiti, drzim palce. Jste kreativni a pracujete rada samostatne, coz lze pozorovat i na vasem psani. A co je taky dulezite - mate dobreho ucitele.

Neco z mych zazitku. Zacala jsem s kreslenim a malovanim hodne brzy v predskolnim veku. Nikdo me nekontroloval, neucil, poridili mi vlastni pracovni stolek, tuzky, stetce, pastelky, barvicky a tak, a ja jsem kreslila hodiny denne. Totez jsem delala na dvore, v parku, kreslila decka, kreslila rodice a prizen, jejich potrety i karikatury.

Pokracovala jsem v materske skolce, kde jsem mela taky podporu, namalovala jsem jim tam vodovkama pruvod v perspektive, byli z toho perplex a hned pochvaly a slava. Komu by to nestouplo do hlavy? ;)

Pak po mne chteli dalsi pruvody a to uz jsem i odflakla, protoze me to nebavilo, objednavky neinspirovaly. ;) Moji zpovykanost z pochval ale podporovali a nechali mne svobodne pracovat dal.

Pozdeji ve skole ucitelka kresleni Vonkova, jinak i prisna matematicka, nam v kresleni prikazala malovat a stinovat hrusky a jablka. Misto toho jsem podle vlastni predlohy nakreslila Manesovu Josefinu. Pani ucitelka si to prohledla, rekla, je to dobre, ale Manes to neni. A pohrozila mne ctverkou z kresleni. Moji rodice nikdy predtim do skolnich veci nezasahovali. Ctyrka je prekvapila natolik, ze se sli zeptat, proc decku, ktere porad kresli - a podle nazoru mnoha lidi dobre - dava takovou znamku, kdyz z jinych predmetu ma za jedna - a ona rekla. Vite co? Je to nadane a samostatne decko, ale je neukaznene a dela si, co chce. A ja tady ucim ukaznenosti. Hotovo. Nakonec mi dala dvojku, ale i nadale jsem musela pracovat vyhradne podle jejich predloh a dodrzovat prisna pravidla. Jakekoliv 'ulety' zakazany. Mozna to bylo k necemu dobre. Ucila remeslo. Negativni dopad byl hlavne ten, ze jako ucitelka predstavovala i matematiku, kterou jsem od te doby zacala uprimne nemit rada - na dlouhou dobu. Skoda.

Ve vasem kurzu se predevsim asi jedna o terapii umenim a Filip to tak nejspis bere. Tak podporuje kreativitu a vsechno, co prinese studentum satisfakci. A muze z toho byt o hodne vic, Tahiti, jak popisujete sama. Good luck! (jakkoliv anglicky to vypada;)

15
Zuzana (neregistrovaný) 25.01.2018, 17:53:45
Toto posilam bez pozorneo cteni vasich novych prispevku, ted jsem s casem na stiru ;):

St Kocour: Moje chyba je, ze jsem se zamerila spis na to, cemu se v CR rika "vytvarne umeni" a moc nemyslela na balet, operu atd...

Na to jsem mela myslet, ale moc to na veci nemeni. 'Artist' je ten, kdo balet napsal a vymyslel. Totez plati pro operu, pro architekturu i spoustu vytvarneho umeni, kde i pro slavne 'mistry' pracovala a pracuje hodne remeslniku, ti, co to vymysli, by to sami casto nezvladli, prilis mnoho prace.

Tedy porad zustava, ze artist, (tvurce),je ten, ktery vymysli. Ostatni jsou umelecti remeslnici. Nakonec treba Skola umeleckych remesel uci remeslo.A totez je na Akademii (nikoliv ved, tam snad vymysli nekdy i sami ;) . Nepras, ktery tam ucil, byl samostatny sochar a voje veci vymyslel sam. Na Akademii ucil studenty remeslo, techniku, myslet je vsak naucit nemohl, jak rekl. A Tak je to s baletem, tak je to s Operou, ktere napred musi nekdo vymyslet a potom najmout odborniky, kteri to zazapivaji a zatanci. Ti to samozrejme musi UMET. A mit vsechny ty dispozice, o nichz pisete a zduraznujete, St. Kocoure.

14 Umění, Kunst, art atd.
Starý kocour (neregistrovaný) 25.01.2018, 17:26:23
Nemohu tu vypisovat vše, co mě život o kumštu naučil. O tu tlustou knihu by nebyl zájem - kdekdo ji sám napsal ve své hlavě a tak bych se pro některé jen opakoval, pro ostatní bych byl nesrozumitelným žvatlalem.

Jenom chci podotknout, že v kumštu (umění) je obrovské množství příživníků. Na základě nějaké ho díla se objeví spousta \"následovatelů\". Někteří berou věc jako startovací plochu a vylétnou mnohem výše, jiní jen trapně kopírují to, co už bylo vytvořeno a presentují to jako umění.
Tohle je patrné ve fotografii. Každý umí ne svém mobilu stisknout spoušť. To ovšem neznamená, že fotografuje. Pouze snímá cosi, co je nejčastěji jen \"cvakem\" bez jakékoliv hodnoty - vypovídací nebo i estetické. Pokud si takové obrázky schovává na památku tak budiž i když ten obrázek, který vám zůstane v hlavě má daleko lepší barvy, je vždy ostrý a obsahuje i zvuky a vůně. Pokud ovšem ty nefotografovatelné věci dokážete do fotky dostat, můžete si říkat fotograf.
Druhá sorta jsou kopisté. Technicky šikovní, udělají obrázek který se liší od původního jen natolik, aby nebyl stejný. I to je pracné. Jsou vlastně padělatelé, pokud by se podepsali cizím jménem.
===
Ceny v kumštu neurčují umělci*. Je to dáno \"všeobecnou módou\". A většinový vkus ovládají lidé kteří mají možnost ovlivňovat ostatní. Když na sebe něco vezme nějaká známá herečka, nastane okamžitě hlad po stejných šatech. Stádnost. Platí i v hudbě, literatuře, malířství - ve všem. A módnost určuje cenu, často naprosto nesmyslnou.
===
Umění bezpečně poznáte: když si koupíte knihu a nemůžete ji odložit, přesto že vás ráno čeká práce. Když jdete z kina nebo divadla a příběh vám honí hlavou. Když se v noci probudíte a v hlavě slyšíte melodii. Atd. Není to v tom, že tu nebo onu věc nepsal/složil/zazpíval/zahrál někdo slavný a že vstupenka stála dva tisíce.
To je skutečný kumšt čili umění.

Slovo artistní se používá právě pro vyumělkovanost, jen vnější podobu nějakého díla. Cingrlátka bez obsahu. Forma bez náplně. \"Rozumí\" mu jen praví snobové. Tedy - předstírají, že mu rozumí.
Neznám větší legraci, než si sednout po premiéře do kavárny či vinárny poblíž divadla a poslouchat jejich odborné řeči. Jak to myslel autor, režisér, protagonista.
To oni všechno vědí nejlíp...
Ale nedá se to vydržet moc dlouho a příliš často. Člověk si pak říká, že do divadla chodí hlavně idioti - a vážně přemýšlí, jestli není pěstováni ředkviček užitečnějším zaměstnáním.
[;>)

*/ Švanda dudák a Vocílka, jeho \"producent\". Tam je všechno.

Stella
13
Stella 25.01.2018, 16:33:21
Inu.
A co kdybychom odlišili slovo umění od slova tvorba? Nebo tvoření? Nebo umění od řemesla?
Když Tahiti kreslí, stačí to pro ni, naplní ji to,
leč také ona chce nakonec sdílet. A maluje dobře!
Má invenci.

Mně se slovo umění líbí. Středověké ikony, jedna vyráběná několika malíři v dílně, nejsou o nic méně duchovní. Zvláště ve výtvarném umění jsou věci velice pomyslné. Relativní. Proč je letos vrcholem toto a za sto milionů, před rokem bez penězi vyjádřitelné ceny? To není JEN v obsahu díla a jeho duchu. Jen v posunu doby a vkusu.
A co padělky?!

V případě "umění v čase" - tanec, zpěv - jsou emoce bezprostředně přenositelné. V tom je asi
genialita nedostižného hereckého umění Vladimíra Menšíka.

Artistní v pojetí Kocourově rovná se nejspíš řemeslné nebo vyumělkované?

12
Tahiti (neregistrovaný) 25.01.2018, 10:02:59
Dovolte, abych se neuměle neumělecky vložila do debaty o umění a jeho chápání ze všech sil i stran.
Před dvěma lety jsem se přihlásila do kurzu malování, který pořádá naše Městská část (bývalý Národní výbor). Sešlo se nás tam asi patnáct, samé baby, jen dva dědové. Sledovala jsem tou touhou cokoliv zkusit namalovat jen a jen splnění představ - budu to umět nebo ne? V životě jsem nenamalovala ani rovnou čáru. Ale byla jsem na sebe zvědavá.

Učil nás žák posledního ročníku AVU (Akademie výtvarného umění) jménem Filip. Chlapec-cherubín, umělecky rozcuchaný, tuatam někde od barvy, sympaťák a citlivý budoucí muž.

První lekce byla perspektiva - Filip nahodil na stůl kouli, nějakou tubu a kostku. A začalo matlání uhlem, na můj výtvor žalost pohledět. Další týden jsem odmítla kreslit lebku, tak sundal botu a já kreslila botu.Radost pohledět. Třetí lekce - rozdal lidem obrázky od různých malířů a lidi měli kopírovat. Měla jsem toho plný chrup.

Takže po měsíci trápení jsem prohlásila, že chci kreslit, ale to, co si sama vymyslím.Filip okamžitě zajásal, donesl mi čtvrtky a já začala tvořit. Samozřejmě jsem to měla promyšlené. Chtěla jsem nakreslit dívčí hlavu. Nevěděla jsem proč,ale ta představa se mi zalíbila.

Zkrátím to. Nakreslila jsem hlavu se zádumčivým vzhledem, slibně se usmívající a její košatý účes tvořily srdcovité zelené lipové listy různých velikostí. Během dnů jsem doma obrázek dokreslila. Poté jsem vzala nůžky a ty velké listy jsem z kresby vystřihala. Podložila jsem oranžovým papírem dala před lampu a Lípa se najednou rozzářila a změnila svůj celý výraz. A každý jinak barevný podklad dodal obrázku úplně jinou duši. Moc se mi ta práce líbila.

Uvědomila jsem si, že nad kreslením člověk srovná v hlavě nejen nápad, ale hlavně si urovná myšlenky, odpočine si, prožije "umělecké vytržení", radost nebo nepokoj, jak dál s tou prací. Je toho moc.

Od té doby jsem namalovala obrázků docela dost, i rozdala, udělala jsem i koláže, moje oční doktorka zaplakala radostí z té mojí (sbírá totiž obrázky očí, má je zarámované a pověšené v ordinaci - hodně lidí maluje).

Choroba mi bohužel přetrhla tuhletu zálibu, ale už se to zase vrací, ještě jsem v kurzu nebyla, ale až tam zase půjdu a donesu, co jsem mezitím spáchala a jsem zvědavá, co tomu řekne hlavně Filip - a taky ráda uvidím, co mezitím spáchali kolegové důchodci.

«     1    2  3   »