Sousedská

rubrika: Pel-mel


Tak jsem šla ke kontejnerům a z balkonu starostlivě zahalasilo: „Zvonila jsem u vás, a vy nikde. Měla jste tmu. Vy chodíte někam na noc?“ Než jsem si uvědomila nepatřičnost této otázky, z naučeného zvyku jsem po pravdě a zdvořile odpověděla, že jsem se prostě šla po setmění projít. Je to možné, říkala jsem si, až když už bylo pozdě. I kdybych na noc chodila do kasáren (už tady ani nejsou), bude to moje věc. Vždyť já se vás, milá paní Ilonko, také neptám, proč vaše dcerka stále pracuje na prodloužené směny, když mě o půl třetí ráno budívá auto, které ji přiváží domů.

 

Stella


A to už vůbec nikomu neříkám, jak při věšení prádla slyším z vašich oken otcovské: Ber jen eura, koruny ne. Je to vůbec zvláštní, že jediným tématem jsou u vás peníze, peníze. Neptám se, nedozvím se. Budu si to muset zjistit u těch, kteří bydlí z druhé strany… Snad jenom – ani jedno oko by nezůstalo suché, kdybych reprodukovala, jak „romanticky“ vás láká pán do manželského lože. (S podrobným dodatkem, že vám tento způsob svádění evidentně vůbec nevadí.)

 

Ono i sídliště může být mrňavou vesnicí. Vytvořily se v něm okruhy známých, okruhy zavilých a okruh pejskařů sdružující zástupce obou předchozích skupin. Ale o těch dnes řeč nebude. Odborník na mezilidské vztahy říká, že soused má být člověk, ke kterému si občas jdeme vypůjčit sůl nebo stovku. Že snaha o větší přiblížení nevede k ničem dobrému. Po svých zkušenostech mu dávám za pravdu. Stačí, když o sobě víme to základní, jako je věk, počet dětí, povolání. Abychom se zbytečně nerozčilovali, když slyšíme výtah ve před čtvrtou ráno, protože profese jsou různé a knedlíky a saláty musí přijít do obchodu čerstvé. Měli bychom se spokojit s tím, že soused za přepážkou neřve a neodmítne nás, když potřebujeme zavolat hasiče. Ale nějaké zazvonění: Ty hele, já se ták nudím, uvař mi kafe, dokáže pořádně rozzlobit člověka, který právě neví, kam dřív skočit. Podobných, ze samé nudy nešťastných ženušek se v našem paneláku už vystřídalo moc.

 

Je to ten typ, který po dvou měsících neplacení jde do dalšího podnájmu i s kupou dětí – živitelů. Ale je také příjemné vědět, že o dvě patra výš žije laskavá paní učitelka, kterou stále zdraví její děti z mateřské školy, dnes už čerství dědečkové a babičky.

 

Nic nestojí na místě, nic už nebude, jak bývalo (ani ta budoucnost, známe to), změnilo se město, vesnice je k nepoznání, když ji srovnáme např. se vsí z doby předválečné. V souvislosti s letošními vraždami v rodinných domech se objevilo několik úvah o sousedských vztazích. A ve všech autoři vyslovují smutek nad ztrátou někdejší sounáležitosti. Ta pospolitost kdysi byla nezbytná k přežití. Dnes ty mně, zítra já tobě. A kde jinde by dorůstající Andulka hledala svého Pepíka? Snad ne ve městě? Na vsi každý přesně věděl, v jakém prostředí byl kdo vychován a jaké jsou jeho majetkové poměry. Jestli byl tatík pijan. Na vsi je (byl) totiž každý pod dohledem. A proto usměrňoval své chování. Excesy se netrpěly. Se zlodějem se nikdo nebavil, byl zkrátka symbolicky vyobcován. Nejhorší, co mohl vesničan druhému přát, bylo, aby k jeho nepříteli zarostla cesta.

 

Ideálního nebylo nikdy nic, a z čeho by také čerpala klasika 19. století, kdyby ne z konfliktů zrozených právě na vesnici. Bohatí kontra chudí. A to i v rámci jedné rodiny, pokud se jeden ze synů vzmohl. Nezkušená nevěsta vydíraná tchyní. Nevděčné děti. Nerovné sňatky. Spory o výměru pozemků. Rodové sváry. Všechno před očima ostatních, kteří ne vždy projevili dost odvahy, a tak nezřídka zůstal nepotrestán opravdový zločin…. Vůle nebyla ani k obhajobě těch, kteří se nějak výrazně lišili. Pro nás je ale přijatelnější a příjemnější mít před sebou obrázek venkovanů rozprávějících před kostelíkem po nedělní mši, nebo veselících se při tancovačce či masopustu. Velká dřina, velké veselí, velká láska, velká nenávist, analýzy odstínů nikoho nezajímaly.

 

Prý největší změnu vztahů na vesnici (od šedesátých let) začala televize. Poté k přispěl k vykopání příkopů mezi sousedy internet. Kdo by také odmítl pozvání k spoluúčasti na dění v pestrém, lákavém světě, který na pouhé zavolání vstoupí kdykoli až do pokoje? Může se něco takového srovnávat s poklidným besedováním na lavičce před chalupou? A tak nezbývá čas na večerní zklidnění v blízkosti usínajících zahrad, na meditování o uplynulém dni… Naopak, večer k nám s televizí teprve vtrhne to pravé, to vzrušující. Ani si nevšimneme, že se nám v hlavě uhnízdila představa jediného způsobu, jak vyřešit konflikt. Zkrátka popadneme nůž, pistoli nemajíce. Stejně toho souseda, tu náplavu, neznám ani jménem, ale v penězích se určitě topí. Psychopatické osoby už nad sebou necítí žádný dohled, žádnou kontrolu, jejich zábrany jsou přinejmenším oslabeny.

 

Na zlomyslnosti, naschvály a bezohlednost v sousedských vztazích na vsi jako ve městě pamatuje také občanský zákoník. Může ale zákon napravit, co doma zanedbali? Může něco o normálním soužití pochopit sídlištní produkt vyhlášené posilovny u pivnice, svalovec mocný tak akorát dvou tří vět, jinak otec od rodiny: A co je mi do toho? To mě nezajímá. Máte problém? A když vás pošle jediným směrem, který on zná, vyčerpá jak veškerou slovní zásobu, tak veškerý zájem o komunikaci. JEMU to tak k životu stačí. Přitom zmiňovaný občanský zákoník například říká, že: Má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. (Zákon ze dne 3. února 2012, občanský zákon, část 1., Hlava I Díl 1, Soukromé právo §4 (1))

 

Člověk by neřekl, kolik optimismu se může skrývat v takovém suchém textu! Právníci, ti se mají! V právním styku rozum průměrného člověka očekávají. A mají paragrafy… Ale zase: ta pestrost každodenního života! Mnohokrát uvažuji o tom, že by se snad dala zařídit možnost dopravovat se do bytu přes balkon, jednoduchým kladkovým zařízením. Potom by mi nevadil ani chodbový superpes, ani jeho majitel.


komentářů: 14         



Komentáře (14)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Stella
14
Stella 16.02.2018, 18:15:51
Zuzano, pokud jde o dotěrné otázky, volím zpravidla cestu úhybnou: To víte atd. atd.. Ono leckdy vyjde najevo, že některé dotyčné paní to zase tak moc nezajímá.
Z některých ale přímo čiší dychtivost. Už se vidí, jak budou vyprávět... Mám ale chuť si něco pikantního vymyslet!
Neprozrazovat na sebe kdeco znamená přijmout pověst podivína. Beze všeho. Přijmu. Dřive jsem se toho bála.

Z bývalých domovnic mám vyrážku ještě dnes.
A v živé paměti mám, jak různí lidé sledovali, co dávám do košíku v samoobsluze a jak se to pak řešilo. V uzavřeném maloměstě.

Být dnes osaměle žijící starou paní nebo pánem
je velké riziko. Někde na venkově bych to vůbec nedoporučovala.

Jiný kraj, jiný mrav. Nejdříve jsem myslela, že je projevem drzosti, když v Midsomeru Barnaby posílá návštěvu domů. A ono ne! Sebevědomí z obou stran.

Jinak dík za 12. Moc dobře vím, že jsem nenapsala zralý text. Ale to tady rozebírat nebudu... Nerozhodný



13
Zuzana (neregistrovaný) 15.02.2018, 21:40:56
Malickost k tomu co pisem na Certim poklaboseni. Realita a virtualno. Podle mne by bylo urcite ucinnejsi rict sousedce rovnou, ze jeji otazky jsou prilis na telo nez psat ji na webu. :) Obchazeni okolo podle mne jeji doternosti nezabrani.

12
Zuzana (neregistrovaný) 15.02.2018, 21:18:49
Clanek skvele napsan, Stello, k zamysleni, ke vzppominkam a souvislostem.
Neni do dodat, jen si troufam spitnout, ze mi mimo jine pripomnel duverne domovnice v kazdem dome, ktere o cloveku vedely i to, co o sobe sam nevedel. Nahlizeni do tasek, x vsetecnych otazek, z nichz vetsina indiskretnich, prilis osobni navrtavani se do zivota druhych. Zdejsi odpoved: starej se o svuj "business", u vas starej se o svoje zalezitosti nebo "zamet si pred svym prahem".
Tady je to taky, ale v nasem soucasnem sousedstvi se nastesti lidi omezuji na konverzace o pocasi nebo zabrousi do konicku, maji-li spolecneho.
Ovsem naschvaly, zlomyslnosti, bezohlednost, nepodlozene drby a kontrolovani zname i z nekterych jinych sousedstvi, kterymi jsme prosli.
Neni radno pripoustet si lidi prilis blizko - chapu, ze v CR je to vzhledem k vetsi 'namackanosti' tezsi.

Velka mesta mam radeji, protoze jsou vic anonymni. (Na druhe strane o to nebezpecnejsi).

Nedavno se ale i tady, v klidnem prostredi stalo to, ze dva zlodeji z jine oblasti si vyhledli starsi damu zicjici osamele ve vlastnim dome. Prisli pod zaminkou kontroly plynu, pustila je duverive dovnitr a ukradli ji co nasli. Nastesti ji osobne neublizili.

Stella
11 Sousedé
Stella 15.02.2018, 21:07:45
Tak je to asi všude v panelácích hodně podobné.
Až na ty skoupené byty, kde se střídají problémoví.
Vrtačka - dnes a denně. Zvykli jsme si.
Dobrá Kerberoska s přirozenou autoritou je k nezaplacení.
Hodně se časem změnilo: dříve byly domy ve dne v noci průchozí, špinavé, hrozné.
Teď už se v nich dá žít.

Pokud jde o flirtování ve výtahu, upozorňuji na půst, který začal včera Popeleční středou!
40 dní! Nerozhodný

10 Ještě k sousedům
Starý kocour (neregistrovaný) 14.02.2018, 22:45:58
Mám jich dvě sady. Jednak v (pod)horské vesnici, kde vlastníme (tedy sestra vlastní) dřevěnici a jednak ty z našeho třináctipatrového věžáčku.
Ti první jsou buď lidé, kteří podědili chalupu po rodičích a nějak se zapomněli přestěhovat blíž k místu, kde pracují nebo to do penze nestihli a vyhovuje jim mít pár slepic a nějakého toho čuníka. Jistě, jsou tam i "velkostatkáři" s obrovskými pozemky, na kterých pěstují trávu, kterou sklízí, a nechávají pak v balících shnít, aby dosáhli ne dotace z EU a někteří mají i stáda krav na maso, které jsou celý rok venku, hlídané jen elektrickými ohradníky, takže jsou to vlastně divoké krávy.
A pak letňáci většinou předdůchodového nebo rovnou důchodového věku. Prostě sorta, která nevolila profesora Drahoše. S nimi problém nemám, známe se už desítky let,.

V našem paneláku se už tak dobře neznáme. Třeba až po roce bydlení jsem náhodou potkal kolegu, úředníka z Ústavu. Je už v penzi a bydlí jen dvě patra pode mnou. Kdybychom se náhodou nepotkali ve výtahu, ani bych si shody jmen na zvoncích nevšiml.
Pak tady bydlí několik mladých rodin, které získaly byt po někom, kdo umřel. To je většina osazenstva. Většinou jsou to ale staré dámy, které velmi dbají na svůj vzhled a nezávazně se mnou, sedmdesátiletým mlaďochem, flirtují ve výtahu.
Nejbližší sousedka je poněkud roztržitá, nedivím se, celý život pracovala jako ekonomická náměstkyně čehosi a teď se to projevuje tak, že si dvakrát, třikrát ročně zabouchne klíče od bytu uvnitř i se psem, ale ten neumí otevřít dveře. Ode mě si pak půjčuje mobil, aby si zavolala firmu, která ji byt otevře bez rozvalení dveří. Jsou tu i další sorty nájemníků, ale jen popis by vydal na delší článek.

Jen chci říct, že si vzájemně nevadíme, jen vždy zaregistrujeme, že se někdo nově přistěhoval - několik dní totiž zní železobetonovou konstrukcí zpěv příklepové vrtačky. Ale nakonec je poslední polička upevněna a nastává opět několikatýdenní klid zbraní. Než zase někdo umře a nový přistěhuje. Ale nikdo se nerozčiluje. Musí to tak být - třináct pater po pět bytů prostě nějaká ta odúmrť a obnova musí čas od času postihnout.

Funguje to tak proto, že máme skvělou správcovou, která nedopustí, aby se někdo choval nevhodně. Říkáme jí Kerberoska a děkujeme za ni Pánubohu.

9
xxx (neregistrovaný) 14.02.2018, 22:23:15
Typické: kdo někdy někoho ošetřoval, ví, že po příjezdu lékaře je náhle všechno v pořádku. Zvlášť u hodně starého člověka, jako by mu nikdy nic nebylo. Síla psychiky? Rezervy?

Lucifer
8 Generálský efekt
Lucifer * 14.02.2018, 21:09:28
http://www.neviditelnycert.cz/blog/pel-mel/2104-remote-viewing-a-ingo-swann.html

Třetí odstavec textu pod perexem.

Stella
7
Stella 14.02.2018, 21:02:31
To jsou, a ne, že ne, ty věci mezi nebem a zemí!
To NĚCO.


6 Tak nějak
Starý kocour (neregistrovaný) 14.02.2018, 20:14:16
se ostýchám vstoupit do vašeho cukrování, dámy.
Se zákeřnou škodolibostí věcí či přístrojů neživých mám ale taky své dlouholeté zkušenosti.
Jednak to funguje tak, jak popsala Tahiti. Kolegyně hlásí průšvih. I seberu se a běžím do Ústavu. Porucha zmizela. Zkusím tedy poruchu vybudit - a zase nic. Kolegyně se zapřísahá, že ještě před dvěma minutami... Kdybych je tenkrát neznal, asi bych si také myslil, že chtěly mít ten večer nějak zajímavější.

Já to měl opačně. Nahlásil jsem technikovi poruchu. Technik další den poruchu podle popisu našel, opravil - a večer tam byla jiná, která se ale projevovala velmi podobně. V tom případě jsem to byl já, který kolegy technika podezříval, že se na to vykašlal a jen mi nahlásil \"opraveno\". Po několika podezřeních jsem ale pochopil, že poruchy mě pronásledují zásadně po dvojicích nějak spřízněných svými důsledky. Už jsem s tím počítal a čekal na druhou část potuchy.

Stella
5
Stella 14.02.2018, 19:40:31
K 4:
Oprava, oprava, jsem xxx. Zamračený
Jde o Dášu Vokatou!!

Stella
4
Stella 14.02.2018, 15:08:19
Tahiti, jsi rafinovaná, i věci kolem tebe se přizpůsobí tvým záměrům.
Ale marně bych hledala slova! Nejsem básnířka jak D. Voňková!

3 hmmmm
Tahiti (neregistrovaný) 14.02.2018, 12:35:24
To se mi tedy vůbec nelíbí. Čeština má tolik možností k nápovědím, že to snad nikde jinde nenajdeš.Tak to koukej hledat, nikdo neříká, že máš citovat. Nebuď ledabylá, to od tebe není hezké! S vyplazeným jazykem Ty, taková písmářka.

Tady v tom činžáku jeden nepřijde k dobrodružství, ani kdyby se nevímco. Jsou tady zajímaví lidi, to jo, například pan Vymrštil. Samozřejmě se tak nejmenuje, to jsme mu daly s ženskýma jen nenápadný pseudonym. Pán středních let, který dovede opravit všechno, tedy snad. Dvakrát jsem provedla úžasný fópa, když jsem ho mámila, aby se mi přišel kouknout na počítač, že mi už několik dní nenaskakují emaily.Samozřejmě. Dvě minuty před tím než zvonil - všechno naskočilo a tikalo jak hodinky. To byl trapas nade všechny. Zdálo se, že mi to nevěřil.

No a další hezoučký trapno - volám pana Vymrštila, že jsem si udělala nade dveřmi do kuchyně udělátko - takovou konzolku na závěs. A že mi to vždycky spadne, když za ten závěs zatáhnu.

Přiběhl vymydlený,učesaný, vyžehlený,v ruce doktorskou kabelu s vercajkem. Říkám, tak koukejte, jak to furt padá, mám z toho nervy nadranc, co mám dělat? Ukažte, řekl. Zatáhla jsem.... a nic. Nic nespadlo.Podívali jsme se na sebe - a to už jsem se červenala - zatáhla jsem podruhý. Zase nic! Ani potřetí nic. Začali jsme se oba smát jako cvoci. (Do dneška to nespadlo) Bylo to nevysvětlitelné. Doteď si musí myslet, že po něm jedu. To je vošajstlich situace. A ty se bojíš napsat, jak mámí soused sousedku k hrátkám lásky? Pche! Ahoj S vyplazeným jazykem

Stella
2
Stella 14.02.2018, 10:40:12
Tahiti,

příběhy ze života se to všude na sítích jenom hemží. Však bys jich mohla vyprávět sama nejvíc. Nelákej, je to marný, je to marný! Piš!!!
Vtip a šmrnc, to je TVOJE doména.

To valentýnské vábení tady opravdu citovat nemůžu, tyhle zábrany nepřekonám. A to ten pán hleděl z okna a takto dozadu konverzoval!

Ptáčci. Dneska byl úplně mimořádný nálet na balkon, nevím, co to. Asi jarní předpříprava k nadcházejícímu úsilí popsanému včera Tahiti. ...


1 Hurá!
Tahiti (neregistrovaný) 14.02.2018, 07:48:13

To je krása. Konečně něco o obyčejných lidech. Vidíš, Stello, a určitě to šlo jako po drahém másle.
Když jsem včera viděla toho pana Sýkoru, co mordoval svoji družku, hned mě napadlo, jak rozmanitá může být láska. Takže bych přivítala pár slov navíc - o tom, jak soused láká svoji ženu na lože (konec druhého odstavce). To musí být určitě velmi pikantní. Kde si tohleto člověk může přečíst? Nebuď tak stydlivá. Jsme taky jenom lidi. Vaculík už dopsal, chce to následovníky, či následovnice! Máš na to perfektně zaděláno! Nech to kynout! Též ti kynu! Smějící se


«     1     »