Byla pozdní noc či už vlastně ráno, započínal se druhý máj roku dva tisíce osmnáct. Vůbec se mi nechtělo spát, jelikož jsem toho naspal tolik, že jezero tklivé v křovinách stinných by mohlo akorát tak brnkat na šalmaj. Mně se však nechtělo brnkat, ačkoli kytaru mám naladěnou skvěle. Stojí teď v rohu místnosti, ve které se už po mnohokráte skvím s radostí bezelstnou a úsměvem dítěte, které se už po mnohokráte narodilo. Přemýšlím. Jestli se ptáte „o čem?“, tak odpovídám „o všem!“ O všem i o ničem přemýšlím, jelikož jsem byl kdoví kým či čím takto obdařen, za což nemohu vůbec nic než poděkovat.
Lucifer
Sedím tady, v posledním sklepním šuplíku jako mé druhé já jménem Rouper de Clotrimazol, a začínám se se svým druhým já slučovat, protože nikoho jiného než jeho, to druhé já, už nemám. Už nikoho nechci, ani sebe, ani své druhé já, ani nebe, ani peklo. Takže se slučuji tak nějak do nuly. Nula je úžasné číslo: Cokoli nulou vynásobíte, tak z čehokoli dostanete jenom nulu. K čemukoli nulu připočtete, tak dosáhnete pouze to, že ono cokoli se ani o píď nezmění. Nezkoušejte nulou dělit kohokoli a cokoli. Pokud se o tuto operaci pokusíte, kdokoli i cokoli vám rázem zmizí. Navždy. A nikdy nebudete vědět kam. To už je zkrátka takové nulové soukolí. S nekonečnem si nehrajte ani náhodou, poněvadž taková náhoda může vaši duši postkoitálně zdevastovat, že vám nezbydou ani uši. Kuš!
Před nějakým tím párem dní jsem vyrazil do nedalekého nákupního centra na Lužinách. Lužiny jsou taková betonová víska kousek na západ od betonové vísky Nové Butovice. Ven z Prahy, což je taková víska nedaleko menší vísky jménem Brno. Chtěl jsem si zkrátka zavýskat. A kromě toho jsem chtěl utratit pár lupenů za speciální oživující prostředek. Dorazil jsem tam středem metrem, což trvalo jenom pár minutek. Minutky jsem si tam nedal, ale když jsem odtamtud vycházel středem zadním, narazil jsem na pekařský koutek, z něhož vonělo nevýslovně upečené jaro. Ano. V tom krámku na výstupním výsluní jsem si z popudu nenadálého zakoupil jedno makové miminko (taková těstová rulička plněná mákem). Měl jsem prostě na tenhle oživující prostředek chuť, a když jsem se s tím makovým dítětem již v ústech otočil, stály přede mnou dvě panenky. Děvčata tak kolem osmnácti jarů kolem Slunce a jedna z nich měla baculatý bříško. Asi se ke světu klubalo další makové miminko.
Mám ve svém rodokmenu cokoli, co vás může i nemůže ani ve snu napadnout. Geny maďarské, německé, slezské, moravské, rakouské, francouzské, polské, slovenské, rusínské, keltské, římské či řecké. Takže mě z nějakých xenofobních papundeklů můžete zcela excelentně vydeklovat. A v zájmu tohoto deklování se cítím být naprosto svobodně uvědomělý, abych vám tak nějak zpříma naservíroval, co si o vaší historii myslím. Nečekejte nic verbálně ukojitelného.
U zrodu první i druhé světové války byla slušná řádka hajzlíků. Němci projeli obě způsobem tak stupidním, že i profesionálnímu docentovi Chocholouškovi by rotovaly bulvy i v hrobě. První světovou chujovinu nechme na pokoji, ačkoli to byl neuvěřitelný hnus. Pojďme se podívat na světovou chujovinu číslo dvě.
Do čela německého lidu se postavil dementní impotent rakouského nepříliš vábného původu jménem Hitler. Byl tělesně i duševně natolik postižený, že se rozhodl z Němců udělat jakousi nadrasu, ačkoli sám kulhal na oba ještě funkční mozkové laloky. Na druhé straně jeho soupeření stál ještě větší idiot jménem Stalin, ačkoli se tak vůbec nejmenoval, a to byl fakt ještě větší chuj (z Gruzie). Dement Hitler se chystal učinit taneček „drank nach osten“, a tak tomu dementnějšímu chujovi Stalinovi oznámil, že se s ním chce kamarádit a podělit o Polsko. Jeden z nejdementnějších idiotů jménem Stalin na toto souručenství radostně přistoupil, jelikož i když jeho armáda byla díky jeho stupidnosti takříkajíc v hajzlu, tak díky kamarádovi Hitlerovi i za tohoto stavu mohl nenáviděné polské oficíry ugrilovat v Katyni.
Ten kokot jménem Stalin absolutně netušil, že o trochu menší kokot jménem Hitler se chystá jeho sajuz ugrilovat až někam za Ural. A to je právě okamžik, který má hlava nebere. Čurák Stalin dostával zcela jezné informace, že Hitler po něm jde jako slepice po flusu, ale toho kokota zajímala pouze polská grilovačka. Když dementní Stalin griloval polské oficíry, komouši v Československu radostně hýkali. Až do chvíle, než se dement Hitler rozhodl konečně ugrilovat ještě dementnějšího Stalina. Chápete to vůbec?
Jiní dementi, v jejichž čele stojí znovuzrození komunističtí bolševici, nás až na věky věků hodlají grilovat stupidní myšlenkou, že nebýt Stalinova sojuzu, tak by nás od těch zlých Němců, fašistů, nacistů, neměl kdo osvobodit. Kurva (s prominutím), ten čurák Stalin i se svými bolševiky by dostal tak po čuni, že by se ani nestačil vyčůrat. Jenomže Hitler byl skoro stejným čurákem, takže ten dementnější čurák dostal šanci. Kretén Hitler nechal zcela zbytečně utopit v ruské zimě skoro čtvrtmilionovou Paulusovu armádu. Byl zkrátka jen o trochu menší kokot než Stalin. Ale i ten Stalingrad by se dal jakžtakž vstřebat. Jenže idiot Hitler, který mezitím nechal odstranit všechny slušné německé vojevůdce, stejně jako krátce před ním Stalin, ještě zcela zbytečně opruzoval Velkou Británii a celý Západ. A ten se nasral a obrovským množstvím vojenské techniky i počtu vojáků se vylodil v Normandii. Tehdy skutečně začal pád Třetí říše.
Mezi Němci nejen v té době bylo úžasné množství skvělých lidí. Že to na chvíli zkurvil dementně debilní Hitler a parta podobných idiotů, která se kolem něj začala pod dojmem žranice trousit, na tom nic nezmění. Nakonec to dopadlo, jak to muselo dopadnout. Ačkoli bych mohl vyjmenovat celou řadu vůdčích osobností tehdejšího Německa, kteří se dost tvrdě postavili Hitlerově stupiditě, u příležitosti májových vzpomínek na ukončení této idiotské války předávám slovo, hlas i hudbu Marlene Dietrich.
Wann wird man je verstehen?
02.05.2018, 00:08:05 Publikoval Luciferkomentářů: 23