Dnešní uklidňující příspěvek na prodloužený víkend je vcelku velmi prostý. Uchopil jsem obouručně jednu knížku, kterou jsem si koupil ve čtvrtek devátého května tohoto roku, když president popíjel stakany vodky na ambasádě našich osvoboditelů, a zakoukal se hned do její první kapitoly. Autora jsem tady už měl, zkuste si ho najít, i obsah první kapitoly jsem tady mnohokráte přetřásal. Ale jak se říká: opakování je matkou moudrosti (a zapomínání taťkou prostosti), tak já teď říkám, že všudypřítomný dohled je pro mnohé z nás naprosto nevyhnutelný. Jinak by mnozí z nás, čím dál ve větším počtu, nedokázali snad ani dýchat.
Lucifer
George Orwell měl pravdu, jen se spletl v datu. V okruhu 180 metrů od domu 27B na náměstí Canonbury v severním Londýně, kde Orwell bydlel, se nyní nachází 32 kamerových systémů. Ve Velké Británii je dnes nainstalováno na čtyři miliony kamer – jedna na každých 14 obyvatel. Průměrný Brit se na obrazovce objeví 300krát denně. Podobný trend existuje i v ostatních částech světa.
Velká Británie stojí v čele vývoje dohledových, sledovacích a kamerových systémů (CCTV – Closed Circuit Television, uzavřený televizní okruh). Pokud je ve Velké Británii někdo zatčen kvůli podezření ze spáchání trestného činu, je mu odebrán vzorek DNA. Tento vzorek je uchován v databázi DNA po neomezenou dobu – bez ohledu na skutečnost, zda byl dotyčný shledán vinným. Roku 2009 se britská vláda pokusila prosadit zřízení databáze, která by v reálném čase zaznamenávala elektronickou komunikaci každého jednotlivce. Údaje, tedy například každý e-mail, telefonní hovor, vyhledávání na internetu nebo platby kreditní kartou, měly být k dispozici 653 britským organizacím. Tento plán se sice nepodařilo prosadit, ale návrh se objevil znovu v roce 2012, v rámci nových opatření pro boj proti terorismu. Jediný rozdíl spočívá v tom, že by data tentokrát měli uchovávat poskytovatelé pevných linek, mobilních služeb a internetových připojení.
Zbytek Evropy není příliš pozadu. V materiálech Skupiny pro budoucnost evropské politiky v oblasti vnitřních věcí je například navrženo sledování „všech oblastí využívaných jednotlivci, jimi prováděných transakcí a téměř každého pohybu“. Může to zahrnovat daňové záznamy, údaje o zaměstnání, bankovních účtech, záznamy o používání platebních karet, zdravotní dokumentaci, údaje o cestování, a dokonce i o členství v sociálních sítích. V Indii nedávno vláda přistoupila k desetiletému plánu na vytvoření největší databáze osobních údajů na světě. Teoreticky je to dobrý nápad, protože databáze bude moci vládě pomáhat při poskytování základních služeb, ale historie ukazuje, že míra jejího využívání bude neustále růst spolu s analýzou uložených dat, takže z vytvoření takového zdroje bude míc nakonec mnohem víc prospěchu vláda než občané.
Pak jsou tu zdánlivě nevinné věci, jako třeba zákaznické či věrnostní karty: soukromý dohled pod záminkou poskytování věrnostních slev. Jedna významná firma hrdě přiznává, že vlastní 40 terabajtů informací o zvycích 24 milionů zákazníků.
Jak by sledování obyvatel mohlo vypadat v budoucnosti? RFID čipy (Radio-Frequency Identification, identifikace na rádiové frekvenci) mohou umožnit místním samosprávám a jiným orgánům sledovat využívání popelnic, mohou upozornit na nesprávné třídění odpadu určeného k recyklaci a podobně. Co se týče kamerových systémů, existuje jen velmi málo důkazů o tom, že snižují kriminalitu. Pomáhají však chytit zločince při činu a dávají lidem, kteří touží v stále nejistější a složitější době po pocitu jistoty, víc klidu.
Ale i tato opatření pomalu ustupují novým myšlenkám, které bychom ještě nedávno považovali za čiré sci-fi. Technologie využívající biometrické údaje se již začínají používat v mobilních telefonech a jednoho dne se dočkáme přístupových systémů snímajících hlas, otisky prstů a dlaní či obraz duhovky, které budou instalovány v našich domovech, a to vše kvůli potřebě vyššího zabezpečení a klesajícím nákladům na jeho pořízení. Kwikset, přední americký výrobce těchto zařízení, již například vyvinul domácí přístupový systém využívající snímání otisků prstů atp. Lidé stále častěji komunikují přes digitální rozhraní, čímž za sebou zanechávají snadno dohledatelnou digitální stopu…
V důsledku toho všeho nyní můžeme velmi pozorně sledovat věci, které byly dříve nepozorovatelné. Například britská vláda má v plánu centralizovat záznamy Národní zdravotní služby, aby umožnila sociálním službám sledovat každé dítě v Británii. V budoucnu by to mohlo znamenat, že bude možné monitorovat, za jaké hračky utrácejí rodiče peníze nebo jaké množství ovoce děti každý den snědí.
Podobně mohou být pojišťovny jednoho dne schopné sledovat své zákazníky a odpírat jim na základě jejich zaznamenaného jednání plnění pojistné události. Podle jednoho odborníka v této oblasti prodávají společnosti, jež při své činnosti sbírají osobní údaje, tato data vládním úřadům již v takovém množství, jaké si vůbec nedokážete představit.
Toto je ale jen špička ledovce. V roce 2002 hledal americký Pentagon prostředky pro uskutečnění programu takzvaného „totálního informačního vědomí“, jehož cílem bylo identifikovat „podezřelé chování“ s využitím technologií vytěžování dat, tzv. data miningu. Financování tohoto projektu bylo sice zamítnuto, jeho jednotlivé části však přežily. Předpokládá se, že podobné programy v různé míře fungují ve Velké Británii, Číně, Francii, Izraeli a v Německu.
Teoreticky se jedná o dobrou věc a většina lidí je zřejmě ochotna vyměnit kousek své osobní svobody za příslib kolektivního bezpečí. Historie nás však učí, že vlády často nedokážou tajemství zaznamenaná ve spravovaných datech zachovat. A kdyby jen nedokázaly – vládní úředníky lze snadno zkorumpovat a celý slovutný systém novodobých technologií vyvinutých v rámci naší ochrany se snadno zvrtne v rámec naší manipulace. A právě v tom měl George Orwell naprostou pravdu.
Data o vás však nemusí shromažďovat jen jakési vládnoucí kruhy. Mobilní telefony s neustále zapnutou kamerou předávají informace o vaší současné poloze i jiným manipulátorům. Někdo, koho vůbec neznáte, může na vás jednoduše namířit svůj mobil a zjistit, kdo jste a co zrovna děláte. Anebo pokud jste se o svých plánech zmínili na sociální síti, zločinci mohou tyto informace zneužít a poslat někoho, aby v danou dobu navštívil vaše bydliště a vykradl vás. Komické a zároveň tragické je, že tyhle collateral damages jsou vůdčím manipulátorům naprosto ukradené. Přesněji řečeno: vaše dobro, bezpečnost, zdraví atd. je absolutně nezajímá; a periferní parazitní zločinci je začnou zajímat jen tehdy, když to tak nějak přepísknou.
Zdroj: Richard Watson, Budoucnost – 50 myšlenek, které musíte znát, Slovart s. r. o., 2014 (Z anglického originálu 50 ideas you really need to know: the Future, Quercus, 2012)
11.05.2018, 00:19:46 Publikoval Luciferkomentářů: 26