Pravdu o sobě máš ty, o sobě mám ji já (K narozeninám Ludvíka Vaculíka)

rubrika: Pel-mel


21. 10. 2009

Milá Astro!

Zajímavé: nic mě nebaví číst, všecko mě naštve. Tak jsem hledal něco, co neznám, a našel jsem v naší knihovně tuto knížečku. Když jsem ji začal číst, poznal jsem, že jsem ji už jednou začal číst a nedočetl jsem ji. A teď zas: je to příšerná blbost. A proč ti ji posílám: abys řekla, jaký je rozdíl mezi tímto a tím, co píšu já. Úplně se mi to zošklivilo a považuju se za blba.

A tak to mám se vším. Vadí mi, když se děj zřetelně vyvíjí k nějakému neštěstí. Nebo pár chyb gramatických, a už to odkládám…

... Všude pod prsty cítím jemný píseček, sype se nám to ze stropu, jak nad námi bouchají a vrtají. Na večírku LN jsem se byl ukázat, a když jsem se s několika lidmi pozdravil, za půl hodiny jsem odešel… Nebyl jsem na Státní ceně, nepřihlásil jsem se na koncert Semaforu… Tak ti, milá Astro, se mi všecko zdá blbost! Ale já si to nějak vymluvím… a potom přijdu.

F., v. v.

 

Astra (Tahiti)


Pořád se domnívám, že vesmír je stvořený jakousi náhodnou přitažlivostí svého k svému, asi tak, jako je to u lidí, kteří se milují. Během života vznikají vztahy i rozchody, narození i umírání…

 

Chci dnes poslat do vesmíru vzkaz. Jednomu Mistrovi slova. Mezi námi neproběhlo slov jenom Dva tisíce, ale miliony.

 

23. 7. 1926 - 6. 6. 2015. Mezi těmito roky prošel životem Ludvík Vaculík. Jeho osobnost i osobitost. Byl desetiletí mým přítelem ve všech významech toho slova.

 

Věděla jsem v červnu patnáctého roku, že odchází. Den před smrtí jsem mu zavolala. Telefon vzal syn Jan a ptal se, kdo jsem. Řekla jsem: Astra. Zdáli bylo slyšet Ludvíka, jak se ptá, kdo volá. Jan řekl – Astra. Ludvík – ano, ano, ano, a potom jsem slyšela už jen namáhavé dýchání – a jeho poslední slova, kterými se se mnou loučil, zněla "Měj sa dobře!".

 

I ty sa měj dobře, Ludvíku, v tom nesmírném vesmírném skupenství nových pocitů a setkání s myšlenkami všech, co tam už jsou dávno před tebou a budou i nekonečně po tobě. Až se spolu znovu najdeme, budeme opět splývat v mlhovinách budoucnosti.

 

Astra (to jméno mi kdysi dal)

 

 

18. 5. 2010

Milá Astro,

 

Zpráva o tvém zdraví mě zajímá nejvíc… Nevím, proč cosi balíš, uzavíráš: je to jako předtím. Když budeš chtět a budu mít čas a energii, přijdu… Vím, že se nemáš dobře. Ale vidím také, že pořád máš jakousi sílu a důvěru… Na veletrhu to bylo rozčilující, vrátil jsem se úplně zničený… Mám potíže se čtením: skoro nic nemůžu číst, všechno mě zlobí už dopředu. Kniha začíná živě, dobře, ale když zjistím, že on fetuje, je mi z toho hnusně, dál nečtu. Nezajímá mě, jak to dopadne, přeju mu, aby zdechl, autor však se s ním bude mazlit. Knihu jménem Skleněné peklo jsem nedočetl, když jsem začal tušit, že ten skleněný mrakodrap začne hořet.

 

Měj sa dobře!

Já, v. v.

 

21. 1. 2010

Milá Astro!

 

Pravdu o sobě máš Ty, o sobě mám ji já: Ráno se probouzím překvapený a někdy si myslím, že už to snad ani nemuselo být. Trvá mi dlouho, než se zbrchám a do něčeho se dám. Pak jsem rád…

Večer se ptám, co jsem vlastně udělal, a většinou nic, nic, co by bylo vidět a znát. Ještě, že mám to psaní do novin!

Večer, když zhasnu, cítím svou nicotu a ponížení, a štve mě všecko, co ve svém životě považuju za nesprávné. A to jsou hlavně ty ženy, o nichž všechno víš, četlas to. Ovšem uvažuju i o tom, jaký by byl život bez toho…

Palec u nohy mi splaskl, takže v neděli přijdu do divadla.

 

Nazdar!

Faun ve výslužbě

 

 

Polepšené pěsničky:

 

Dobrý večer, má Mařenko

 

Dobrý večer, má Mařenko,

co děláš, milenko má?

Přišel jsem tě navštíviti

štěstí, blaha tobě přát.

 

Dvě léta jsi k nám chodíval

a několik měsíců,

ty měsíce ti odpustím,

ale léta nemohu.

 

My jsme vnuci Masaryka

 

Já do vlády nepolezu

já do vlády nepudu

mám na to svou hypotézu

dělal bych tam ostudu.

 

Sekyra je za dva zlatý

knížka má stát padesát

ten hajný mě zve do party

budem dělat samizdat.

 


komentářů: 7         



Komentáře (7)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Lucifer
7
Lucifer * 24.07.2018, 11:33:18
Ludvík Vaculík vypráví o svém životě
https://www.youtube.com/watch?v=ZAMxBLmminM

6
Z. (neregistrovaný) 23.07.2018, 19:20:07
Nesmirovala se, jeho knihy o jeho známostech a vztazích se ženami nečetla, rozrušovalo ji to). Ale nepěstovala si nenávist. Do smrti přátelé...dával ji vše to, co byla ochotna číst, k posouzení..na její úsudek dál nejvíc.

5
xxx (neregistrovaný) 23.07.2018, 17:40:50
Paní V. moudře nechtěla nikdy slyšet o určitých věcech. Jako by nebyly. Neznamená to, že se s nimi smiřovala.
A její muž nikdy ani náhodou nepomýšlel na opuštění rodiny. Ač založil druhou: jako by prvobytně pospolné pojetí role mužské a ženské.


Lucifer
4
Lucifer * 23.07.2018, 17:31:07
Astro, až tak náročné, jak by se ti možná mohlo zdát, to nebylo. Redakční systém mám v malíčku. Podstatnou část, tedy přípravu, strukturování, výběr básní a videa realizovala Stella. Já jsem to jenom publikoval a standardním způsobem zformátoval. Ludvík Vaculík si to bezpochyby zaslouží. Tvůj příspěvek k jeho narozeninám je skvělý. Úžasný

3
Zuzana (neregistrovaný) 23.07.2018, 16:13:37
"..desetiletí mým přítelem ve všech významech toho slova."

Tím byl nejspíš taky pro paní Marii (Madlu)Vaculíkovou - a zároveň i otcem jejich dětí.

Ona si zapomatovala větu pronesenou v kostele, kde byli oddávaní.

"Ať vás hněv západne se sluncem."

O názor se hádali jako psi, nikdy ale nedošlo k nenávisti. Nebyli to lidí ( a ona ještě žije), co pěstují pokrytectví, nenávist, pomluvy a zlobu.

To je možná udrželo i přes všechny Vaculíkovy avantýry. Madla byla jeho skutečný kamarád k němuž se mohl vždycky vrátit. Mohl se s ní vždycky domluvit.

Vaculík to asi uměl ocenit, protože on sám taky dokázal odpouštět kamarádům, co o něm nemluvili někdy dobře a on se to doslechl. Vyslechl, ale nezanevřel na ně.

2
Tahiti (neregistrovaný) 23.07.2018, 12:15:08
Milý Čerte, děkuju ti, jak citlivě úhledně graficky jsi vyvedl pietu za Ludvíka. Jsem ti zavázána na uzel! Musela jsem poslat do éteru jeho výročí, nedalo mi to!

Ode dneška zase už ASTRA. Tahiti se vlní dál, tam kdesi v písku pláží, a nic neví o světě... Ahoj

Stella
1
Stella 23.07.2018, 08:41:16
Náhodná přitažlivost, nebo dar od života.
Nebo okolnostmi vyvzdorované přátelství.
Cokoli z toho, ale v každém případě - krása.
Díky, Astro! Usmívající se

Ať člověk sáhne po čemkoli od Vaculíka, všude najde
moudrou myšlenku nebo úplně nečekaný pohled na věc. Inspiraci. Jinak to nedovedl.

«     1     »