Šťastné město (Benoît Duteurtre)

rubrika: Pel-mel


Inspirací k napsání románu Šťastné město se Duteurtreovi stala Praha. V Praze začátku nového tisíciletí, po Srdíčkové revoluci, totiž nalezl všechno, co je typické pro evropskou civilizaci nové doby – koncentraci všemožných krás i nešvarů na jednom místě. Ale téma proměny historického města otevírá celý vějíř dalších témat a motivů (minulost, přítomnost a vyhlídky světa, rostoucí agrese menšin a různých uskupení, zločiny Ameriky, pomýlená Evropa, řízení státu, osobní svoboda, zákruty lásky i erotiky). To vše pak spojuje motiv osobního vyrovnání se ztrátou iluzí o životě i přijetí faktu smrti. Mentální dospívání vyznívá jako paralela dospívání společenského, místy ironicky komentovaného – protože: jaký jiný postoj zaujmout ve světě přeplněném tolika paradoxy? Odplout na vlnách smutku, sledovat plynoucí mraky, nekonečné moře (poslední kapitola) – oddat se pocitům „zrazeného dítěte, jemuž došlo, že věci se nemají tak, jak si myslelo, že život nekončí v atmosféře důvěry, jako když naše první dny končily večerní modlitbou, neboť kromě ticha, nejistoty a strachu už nic neexistuje.“ Pro Duteurtrea je jedinou možnou jistotou humor a poezie. Krásně a vyčerpávajícím způsobem o této nové knize z Atlantisu pojednává recenze J. Šotolové: Duteurtre, Benoît – Šťastné město.

Dnešní příspěvek uvádí ukázky z úvahových pasáží.

 

Stella


Zatímco jsme se bouřili proti změnám ve světě, svět se změnil bez ohledu na nás. Ať tak, či onak, nezbývá než konstatovat, že se svět pokaždé vydal jinou cestou, již jsme považovali za tu nejhorší, jako by náš povyk neměl s dějinami pranic společného a ony pokračovaly dál. Nemohu se ubránit pocitu směšnosti při zmínce tří věcí, za něž jsem kdysi úporně bojoval:

 

Obrana jazykové rozmanitosti proti hegemonii anglo-američtiny… Boj proti deregulaci dopravy, proti prudkému nárůstu nákladních a osobních aut: obnovení železnice jakožto významné služby v celé Unii… Revoluce, po níž jsem toužil – a která spočívala ve vzkříšení světa mých prarodičů – by snad byla myslitelná pod vládou diktatury. Unie však, naneštěstí pro mě, vycházela ze zcela opačných zásad: z volného pohybu zboží, osob, kapitálu. Reformy, jimiž jsem měl v úmyslu zachránit svět, by tedy vyvolaly pouze vzpouru všech, kteří se s novou skutečností dokázali vyrovnat lépe než já: řidičů nákladních vozidel, cestovních agentur, automobilových výrobců a strojvedoucích všeho druhu – prostě všech obyvatel považujících volný pohyb skutečně za projev svobody!…

 

… Proměna Unie v rozsáhlou konfederaci, opírající se o velkorysou sociální politiku a nezávislou diplomacii… Unie se už dávno spokojila s nařízeními zajišťujícími prosperitu firem a volnou výměnu policejních záznamů. Politická nejednotnost se ostatně hodila všem: lídrům našeho malého národa, ale i ostatním zúčastněným umožňovala zachovat zdání suverenity…

 

… Po mně budou horlit další a nakonec to také vzdají. Další krize jim na chvíli zdánlivě dají za pravdu. Jejich hlasem bude znít věčný nářek buřičů pozvedající se proti všemu, co podléhá změně. Jejich nervová selhání jsou součástí dějin lidstva: až na to, že nic dalšího z nich pro nás nevyplývá, nemají žádný dopad na touhu zbohatnout, vlastní miliardám smrtelníků, nemají vliv na změny v přírodě odstartované už tak dávno, že je nelze zarazit, takže člověku nezbývá než se s nimi smířit… Jen ať si hřímají dál. Za sebe jsem vsadil na přizpůsobivost, jako se přizpůsobují živočišné druhy, na schopnost přežít i se všemi těmi uragány, suchy a záplavami.

 

Zkrátka jsem se přiklonil k rozumnějšímu přesvědčení: přestat zatvrzele hájit ztracené pře, už se nepokoušet vytvářet dějiny proti proudu, potírat především vlastní protivný sklon, jenž by z politiky chtěl udělat středobod mého života, a snažit se spíš poznat sám sebe tím, že dostanu pod kontrolu síly, které mě doopravdy ohrožují: úzkost, že onemocním, strach z chudoby, hrůzu ze smrti... Není snad podobný bojový plán o mnoho konkrétnější a povzbudivější, takový, kolem něhož by se jednoho dne mohl semknout celý lidský druh?

 

... Takové časoprostorové nesrovnalosti vystihují můj vlastní život. Jednou nohou ve zmizelém světě, přetrvávajícím ve vzpomínkách, tou druhou v nepostižitelné skutečnosti, kde žiji. Tato dvojí identita by se dala označit za schizofrenní, ale co taky jiného, když člověk patří ke generaci, která se nejdřív naučila slušně chovat, mít úctu k rodičům a učitelům, provolávat velikost našeho malého národa, žádat o dovolení, než začne mluvit… a pak v horečném kypění převratů politických, společenských, hudebních, sexuálních ekonomických, kulturních zuřivě zatočila se starým světem? Co taky jiného, když člověk vyrostl v této Evropě, která je poseta stopami minulosti, ale horečně se snaží udržet krok?

Také zde existuje jediné řešení: přizpůsobit se.

 

Před čtyřmi lety, bylo to začátkem zimy, mi do schránky přišel dopis, ve kterém stálo zhruba toto: Vážený pane, jistě jste slyšel o Společnosti, světové jedničce v oblasti kulturní zábavy, o její síti tematických parků a prázdninových vesniček. Naše skupina pracuje nyní na projektu, který se týká Vás osobně. Společnost totiž zvažuje odkoupit od Finanční investiční a. s. hlavní budovy v historickém centru Vašeho města. Náš cíl? Zřídit s podporou místních obyvatel zábavní park zcela nového typu.

 

… Proti levicovému žvanění se postavila celá armáda ekonomů, kteří byli projektu nakloněni, argumentovali novými pracovními příležitostmi, hospodářským růstem, zhodnocením kolektivního majetku a poukazovali na zápecnictví těch, kteří v podnikatelském záměru spatřovali ohrožení svobody a dovolávali se státu (podivně krátká paměť v zemi, kde stát tak dlouho základní svobody poškozoval). Stovky nadšených obyvatel vytvářely vlastní sdružení, aby uplatnily své právo na změnu.

 

… Avšak především se Společnost zavazovala poskytnout významné kompenzace… S využitím elektronického systému umístěnému na sedadlech bylo obecenstvo vyzváno ke zkušebnímu hlasování, jež ukázalo, že nabídka se jeví jako zajímavá. „Ano“ volilo 76 % shromážděných. … Útržky rozhovorů naznačovaly, že většina obyvatel se už v novém způsobu myšlení našla: „Musíme zhodnotit svůj kapitál, to dá rozum, no ne?“ „Větší rozhodnost a tolik nerozhazovat: právě tím se liší firma od správy.“

 

… Bylo třeba dokázat spoluobčanům, že dříve či později je Společnost napálí. Přijmout její logiku znamená učinit své životy závislé na firemních výsledovkách a strategických rozhodnutích… Jako obvykle jsme neměli pravdu. Referendum konané 16. června přineslo nesporné vítězství těch, kteří zvolili „ano“, což bylo víc než 70 % hlasů. … Jakmile přívrženci Town Parku zvítězili, poslední odpůrci to jako na povel vzdali, aby u Společnosti mohli prosadit své finanční zájmy…

 

… Když jsem byl dítě, dospělí se mi jevili jako polobozi. Svou sebedůvěrou, a úctyhodností vzbuzovali „velcí“ dojem síly, jíž se člověk toužil jednoho dne vyrovnat. Ani mě nenapadlo, že většina z nich se v myšlenkách neustále zabývá smrtí. Tato společnost možná prožila své dětství v dobách, kdy se před ní budoucnost otevírala jako slibný obzor… Dnes, kdy náš svět dospěl, objevuje obzor vlastní smrti – a spolu s ním zpustošené životní prostředí, neřešitelné konflikty, přelidnění, nadměrnou produkci, pohodlí, které však neskýtá naději. Instinktivně pokračujeme v té slepě nastoupené cestě, velké historické sny se však už zhroutily.

 

Sen o nových obzorech… Dřív se ve městech člověk v každém bodě ztrácel a zase nacházel cestu. To kouzlo se vytratilo z turistických čtvrtí s vymydlenými fasádami, z rezidenčních čtvrtí s bezpečnostními kamerami na každém kroku, z ponurých periferií, kde všechno vypadá stejně… Se snem o venkově to nedopadlo o nic lépe: se všemi těmi krásami, známými lidem žijícím uprostřed polí a lesů… to všechno vzalo za své od té doby, co se příroda musí stále výrazněji podřizovat průmyslovému uspořádání života.

 

Sen o pokroku… Přišli jsme vůbec s jediným skutečně novým přístupem od časů vynálezců, kteří si poprvé dokázali představit pohyb na kolech, létání, komunikaci na dálku? Badatelské týmy donekonečna vylepšují stále stejné nápady, stejné hračičky a nakonec přicházejí jen se zvýšením rychlosti či výnosnosti ve službách stále téhož vysokorychlostního obchodu…

 

Také sen o svobodě vybledl, neboť revoluce nás naučily strachu, neboť z náboženství se opět stala pochodeň utlačovaných na celé Zemi: neboť snahy o emancipaci se přeměnily v nároky minorit požadujících vzájemně neslučitelné svobody… Definitivní sebevyjádření našel náš svět ve volném pohybu zboží a osob, železném zákonu společnosti založené na frenetickém obchodu a konzumu. Pod rouškou zrušení hranic došlo ve skutečnosti k oslabení svrchovanosti jednotlivých států…

 

Sen o umění… Moderní umění všechno zbořilo, vyzkoušelo všechny možnosti… Pak přišlo poznání, že existuje hranice, za níž román, poezie, hudba, malířství, film ztrácejí svou kouzelnou moc…

 

Když jsem ty úvahy znovu pročítal, zdály se mi příliš ponuré… Mohl jsem zdůraznit, jaké jsme měli štěstí, že žijeme v době tak bohaté na vzpomínky, písně, knihy, myšlenky a dobrodružství, které budou až do konce v lidstvu udržovat malou jiskřičku génia…

 

Na cestě k nebytí nesestupujeme po rovnoměrně klesajícím svahu, který by nás od stoprocentního života dovedl k padesátiprocentnímu, a nakonec k nulovému… Nikoli, život zůstává tím napjatým, houževnatým vláknem, které drží i pod vahou toho nejhroznějšího utrpení a přizpůsobí se v každé situaci: to vlákno nás unese, nebo se přetrhne, ale nikdy neochabne a jeho jediným cílem je ještě chvíli vydržet…

 

Se společností je tomu možná podobně… Civilizace může smrt civilizací promýšlet: avšak nedokáže jednat proti tomuto puzení, které se bezhlavě žene dál, přizpůsobí se každé situaci, dokud ho nezarazí nějaká katastrofa…

 

Zdroj: Duteurtre, Benoît: Šťastné město, Atlantis, Brno 2018 (Překlad Eva Blinková Pelánová)


komentářů: 17         



Komentáře (17)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Stella
18
Stella 07.09.2018, 09:08:20
Vše shrnuto v poslední větě komentáře 17.

Kůrovec kůru kouše:

https://www.youtube.com/watch?v=3kyJhe4Jk-k

17 2 Stella
Starý kocour (neregistrovaný) 06.09.2018, 23:55:45
Ty myšlenky jsou tak neskutečně ponuré, že bych je možná nazval nihilismem.

Když tak pobíhám po Sudetech a fotím tu katastrofu zvanou "kůrovec smrkový" zjišťuji dvě věci:

1. Kdyby se začalo s kácením napadených porostů před dvěma, třemi lety jak navrhovali lesníci majitelům, by by škody čtvrtinové a kalamita by letos už končila. Ale nekácelo se, protože cena kulatiny byla nízko. Takže se počkalo. Teď je napadená kulatina neprodejná, jen na palivo. čili chamtivost.

2. Tam kde se vykácelo už je, po dvou letech, docela slušný nálet malých smrčků. Bude stačit počkal tak 30 let a bude "všechno v pořádku".
Jenže...

Smíšené lesy nelze "sázet" - listnáče okolní jehličnany zadusí - rostou totiž rychleji. Listnáče naopak miluje lesní zvěř a pilně je ohryzává. Atd.

Ostatně - monokulturu smrků tam zavedl člověk. Bylo třeba rychle hodně paliva pro tehdejší hutě - a uhlí ještě nebylo objeveno...

Kam šlápne člověk se svými plány a idejemi je zle.

G
16
G 06.09.2018, 22:20:04
Von hald dyš se kácí les, tak votřísky nouze není...
Ale to je snění...

Toš dejmeš volačo so spriateleného paštůnska, keť robotníci makaj a neterorizujou, jů?

https://youtu.be/y_jotjfHgrE

Fuckt brou, ten zapalovač mezi víčky furth vypadává...


15
Gogo (neregistrovaný) 06.09.2018, 22:00:43
Mejbí trumpistán, bat hér izit fcajku »

https://youtu.be/k2Vj1B-GXKQ

Bije, bije sjůzn Líbající Zamilovaný

14
Zuzana (neregistrovaný) 06.09.2018, 21:22:49
'zaséj sa sem vracám'

Jojo. Držte sa, děti. Jedem s kopca.

Lucifer
13
Lucifer * 06.09.2018, 21:20:00
Anebo housle anděla, co na zem spad

https://www.youtube.com/watch?v=66vXlpa6wSM

Nevinný

Lucifer
12
Lucifer * 06.09.2018, 21:07:09
Nedám a nedám, zaséj sa tam vracám

https://www.youtube.com/watch?v=ItpDjpJPy4k

Úžasný

Gg
10
Gg 06.09.2018, 20:38:31
Dej pokoj zmoravou, todlenc je typyše tšechiše »

https://youtu.be/su0Vbgu7yLc

GE

Lucifer
9
Lucifer * 05.09.2018, 22:51:56
Jasně

Čistá jak Vizovice

https://www.youtube.com/watch?v=92by8N7lBVU

s fleretem zabodnutým do mého srdce Zamilovaný

8
xxx (neregistrovaný) 05.09.2018, 22:46:49
A tohle možná taky. Nejen mluvící.

https://www.youtube.com/watch?v=nm5E-83QZ5E
Nerozhodný S vyplazeným jazykem

Lucifer
7
Lucifer * 05.09.2018, 22:32:44
Asi to sem patří

Talking Heads - Once in a Lifetime

https://www.youtube.com/watch?v=5IsSpAOD6K8

Stella
6
Stella 05.09.2018, 22:24:36
Ke knize: je zajímavé, nakolik přesně se B.D. vyjadřuje k pojetí státu jako firmy, k omezeným možnostem referenda - jako by tady právě byl.

Za užitečné považuji jeho poznání, že politika
by neměla být pro náš život tak důležitá, jak
tomu zhusta bývá - jak jí to dovolujeme.

5
xxx (neregistrovaný) 05.09.2018, 22:18:10
Umělá obsluha - nezvyk. Ale právě NB mají zřejmě punc moderní čtvrti. Černý krásně dokáže včlenit své moderní věci do města.

Kdoví, jaké informace mají v UNESCO o záměrech developerů. Také se právě debatuje o zohledňování
námitek památkářů...

Je pravda, že každá doba by měla přinést svůj specifický vklad - s citem.




Lucifer
4
Lucifer * 05.09.2018, 22:11:58
Bar s robotickou rukou je zajímavá myšlenka, kterou, jak jsem pochopil, uchopil šéf Trigemy Marcel Soural, aby nás upozornil na přechod k umělé inteligenci, a vyzval Davida Černého, aby se toho chopil. Už před pár týdny jsem si výstavby těch dvou podivných budek nad sebou všiml. Chodím denně okolo. Mám to za rohem.

Pár metrů naproti onoho vznikajícího robotického baru se skví další skulptura Davida Černého, Trifot. Je to něco jako obrovský fotoaparát či spíš kamera na trojnožce, který všechny okolo jdoucí pozorně sleduje a zaznamenává jako Velký Bratr. Teď se k němu přifaří i jakýsi barový robotický bratr.

Docela mě láká toto zařízení navštívit, ale vadí mi, že bych musel manipulovat s jakousi mobilovou aplikací. Ještě si to rozmyslím.

https://www.youtube.com/watch?v=9bKW7JkHKm8

Úžasný


«     1    2   »