Budapešťská pomazánka

rubrika: Pel-mel


Moje třetí krátké prosincové zamyšlení má takový cikcakový charakter. Člověku se někdy stává, že se jeho myšlenky rozběhnou na všechny strany, jako kapky vína, když se sklenice onoho božského moku roztříští u vašich nohou. Víno se vsákne do koberce a po nějaké době se kompletně vypaří, zůstanou jen střepy té sklenice, pokud je samozřejmě nesmetete na lopatku a nevyhodíte do koše. Jenže ty střepy tu jsou stále ještě, už ne na koberci, ale v koši, pak se odeberou do kontejneru na odpad, a až teprve potom z vaší blízkosti zmizí na nějakou skládku.

 

Lucifer


Budapešti jsem byl patrně jen jednou v životě. Ještě v hlubokém totáči jsem se s o čtyři roky mladším bratrem, rodiči, strýcem, tetou a dvěma sestřenkami vydal dvěma auty na dovolenkový výlet přes Maďarsko do Rumunska a Bulharska. Bylo mi asi třináct let a poprvé jsem měl uvidět moře. Když jsem ho uviděl, byl jsem fascinován. Vadilo mi pouze, že bylo slané. Když nad tím po mnoha letech přemýšlím, docházím k závěru, že ještě horší by bylo, kdyby bylo sladké. V každém případě ale bylo Černé.

 

Při cestě zpět jsme se stavili v Budapešti. Po krátké procházce ulicemi a vrtkavého pohledu do Dunaje jsme zamířili do jednoho z nejstarších a nejslavnějších evropských lunaparků, jehož činnost byla v září roku 2013 ukončena. Vzpomínám si na to jen velmi matně a můj pocit, že už byla tma, je tudíž nedůvěryhodný. Na co si však vzpomínám velmi dobře, je, že se v jednom momentu z našeho pohledu ztratil můj mladší bratr. Dospělí začali pobíhat, jako když střelíš bramborou do slepic, pak ale se jeden z nich vzpamatoval a obrátil se na správce lunaparku. Z ampliónů se pak ozývala v maďarském jazyce výzva, aby každý, kdo spatří volně se potulujícího chlapce tohoto věku a tohoto vzhledu, svůj nález bezprostředně odvlekl na patřičné místo. A to se nakonec povedlo.

 

V devadesátých letech, tedy po pádu totáče, jsem s manželkou a dvěma syny zamířil nejbližším leteckým spojem do letoviska u Egejského moře Nea Makri kousek na severovýchod od Atén. Mladšímu synovi bylo přibližně asi tolik jak mému mladšímu bratrovi onehdy v Budapešti. Jednou jsme se procházeli po pláži a najednou jsme zaznamenali, že nám nejmladší člen našeho sboru jaksi chybí. My zbývající tři členové jsme začali pobíhat po pláži, jako když střelíš bramborou do slepic. Když jsme se trochu zorientovali, spatřili jsme, jak se k nám blíží nějaká jiná rodina. Za ruku jednoho z dospělých tohoto sboru se drželo ono uprchlé dítě.

 

S tímto nezbedným dítětem jsem pak samostatně, bez jeho mámy a jeho bratra, absolvoval rekreační výlet do Egypta, který organizoval instituce, v níž jsem pracoval. Cílem bylo letovisko Hurghada u Rudého moře. Započali jsme plavbou lodí po Nilu, na jejíž palubě jsem se hned prvního dne spálil málem na uhel, na jednom ostrově nás u restauračního stolku navštívila egyptská kočka (čtyřnohá) a na druhém ostrově se můj syn nechal vyfotit s malým krokodýlem nilským. Jednu noc jsme strávili v Luxoru, který se nachází na pravém břehu Nilu, zatímco na jeho levém břehu se nachází Údolí králů. Když jsme přišli do hotelového pokoje, můj syn okamžitě zaktivoval televizi a po krátkém mačkání čudlíků započal hrát jakousi hru. Před odchodem z hotelu mi byl na recepci předložen účet s částkou, která evidentně převyšovala náš rozpočet. Ukázalo se, že syn si zahrál placenou hru, a to tak, že hodně dlouho. Nezačal jsem pobíhat kolem recepční desky, jako když střelíš bramborou do kohouta, ale začal velmi sugestivně vyjednávat. Výsledkem bylo, že náš rozpočet byl narušen jen nepatrně.

 

Zpět k Budapešti. Ačkoli umím maďarsky akorát igen, nem tudom a neved, neszeremed turbo, a ještě několik dalších podobných prkotin, jsou ve mně zakotveny mimo jiné i geny maďarské. Po otci, jehož otec pocházel z maďarského zemanského rodu. Někde na jižním Slovensku kousek pod Nízkými Tatrami existuje dokonce vesnice, která se ve slovenské verzi jmenuje po tomto rodu. Nikdy jsem tam nebyl. V Budapešti jsem byl jenom jedenkrát (patrně). U svého dědy s maďarským kořínkem, jenž i za totáče obhospodařoval své pozemky kousek na východ od Vysokých Tater, jsem byl mnohokrát. Jednou jsem tam jako ještě nedospělé dítě začal v neděli štípat v kůlně dřevo, což bylo i za totáče v této církevní enklávě naprosto nepřístojné. Do všech zbožných lidí kolem mne jako byste střelili bramborou.

 

 

Hey, Budapest, cha, cha, cha ...


komentářů: 11         



Komentáře (11)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

12
Gogo (neregistrovaný) 02.01.2019, 21:49:46
Zde jen potvrzení mých slov >

https://zpravy.idnes.cz/cesi-kosice-ceskoslovensko-sto-let-republika-boj-dobyti-svoboda-schobl-obsazeni-madarsko-gvs-/domaci.aspx?c=A190102_094736_domaci_pmk

Bane, kecám, o tom, že se takto dobývalo slovensko, jsem do dneška neměl páru...
A pšonci si též pohotově přisadili...

GN

11
Gogo (neregistrovaný) 16.12.2018, 17:22:22
[8] Zde jen potvrzení Tvých slov »

https://youtu.be/kZC4ojHfHdU

GE

10
Gogo (neregistrovaný) 15.12.2018, 17:41:39
Có!!!
A kdo zato může?
Ani orbán, ani fico, dokonce ani bábiš, ále >

https://cs.wikipedia.org/wiki/Trianonská_smlouva

Přijít o cca 70% území, žádná sranda...

Kdokdy projížděl autmo z H do RO, ať přes Arad či Oradeu(dolů 6x, nahóru 7x) nemohl se nefšimnout ještě 30km v rumunském vnitrozemí, dvojjazyčných nápisů na obchodech, a dokonce i tabulích, označujících obce...
Podobnost se sudetami první i druhé republiky...
Téméšvár taky nezní moc rumunsky, že...
Při návštěvě blízkých motorestů(10x?)obsluha i domácí mluví též nerumunsky, ígen, három, kečke je nepřeslechnutelné...
Tolik pro info z praxe.
GE&inaf ebautit, bary lujs(to bylo arménsky, z intošnudy se tuto šprtím) S vyplazeným jazykem Ahoj

9
Gogo (neregistrovaný) 15.12.2018, 05:19:43
Fňuk...
Ajásem myslel, starej sysel, že udělám radost se zářným budoucnem debrecínstánu Smějící se ...
Ale vážně-pokuds shlédl úvodní část pidikurzu[1], taks nemohl přehlédnout mapku s počty krajánků v okolních zemích. Imo je to procenticky v celé juropje rekordní počet...rumunsko, slovensko, slovinsko, srbsko...kdyby jen v těchto čtyřech zemích vyhlásili v pohraničních územích referendum ala krym, dynamická mapka v[6] se začne nejevit jako fantazmagóryje...!
Có?
GFRM

Lucifer
8
Lucifer * 15.12.2018, 01:43:55
Hele, G, neprovokuj. Je to sice zajímavá představa maďarské expanze, ale má jeden háček. Hodně veliký. Jako nositel maďarských genů ti ho mohu krátce osvětlit. Maďaři jsou velmi uzavřeným národem a trpí dost silnými introvertními depresemi, které v posledních desetiletích ještě více vzrostly. Maďarsko se z těchto důvodů pyšní jedním z největších počtů sebevražd. Všimni si, že navenek se už skoro neprojevují (ve sportu, ve vědě, v různých mezinárodních společenských akcích atd.). A to, že se výrazně projevují především a téměř pouze jen v souvislosti s imigrací, s tím naprosto koliduje.

Vím moc dobře, o čem mluvím. Jako nositel maďarských genů s těmi introvertními depresemi občas zápasím. A není to žádná sranda. Nikdy se však ještě nestalo, že bych se tímto způsobem nechal definitivně manipulovat. Mám ještě i jiné geny, od jiných středoevropských a i vzdálenějších národů. V nich se nachází něco úplně jiného, a to vždycky vítězí. Maďarům však rozumím. Nevinný

6
Gogo (neregistrovaný) 15.12.2018, 00:41:40
Viktorůf plán rozvoje Překvapený
https://youtu.be/VxnApixR6t4

GN

5
Zuzana (neregistrovaný) 13.12.2018, 15:42:21
K presedani v budapesti doslo tak, ze komunisti prisli s napadem davit do pasu razitka "Plati jen pro Yugoslavii a socialisticke staty'. Predtim pas platil vseobecne.
Tak to nas definitivne primelo k uteku z koncentracniho tabora s moznosti cestovani silne omezenou, Ponizujici hnus.
Behem jednoho dopoledne jsme meli sbaleno. Vcetne vyrizovani na vojenske sprave a nutnou vymenu penez v bance. Odpoledne jsme nasedli do vlaku Brno-Budapest, museli jsme v Budapesti byt do pulnoci, od pulnoci zacalo platit nove narizeni.
Tim byl nas utek o neco malo snadnejsi, pro lidi s razitkem byly i v Jugo vetsi problem na ambasade pri zadostech a prujezdni viza. Tomu jsme se dik rychlemu jednani a reakci vyhnuli.
A tak si z Budapesti pamatujeme jen nadrazi a cekani na prestup do vlaku na Jugoslavii.
V Brne na nadrazi byl s nami muj otec, jeden vyborny kamarad a kamaradka, ktera prijela pozdeji za nami, utekla uz s ponizujicim razitkem, se zajezdem do Vidne, kde na ni cekali uz nasi znami. V te dobe jsme my uz byli v US.

4
Gogo (neregistrovaný) 13.12.2018, 14:33:59
Já ve vnitřní pešti byl jen jednou, ze dne naden, v r.83 jsme se tam s neratovickými hifáky dokodrcali po cca 7 hodinách karosou z 50\', ubytováni po 10 nocležnících v jakési stylové mládežnické ubytovně ve staré pevnosti nad dunajem, s přímým pohledem na protější padlament...
Kromě něj je toto dvojměstí imo zívačka, ani jsem nefotil...
Okolo budahratce, v malé zahrátce jsem po jejím velkolepém kruháči, s dohledností města, projíždel od roku 99\' do 03\' nesčíslněkrát, v cizím autě či kamijónu, sem i tam, naposled v roce 14\'jsem přehlédl novou odbočku na guláš, a tak semse motal asi dvě hodiny, ve dvě v noci po labyrintu silnic okolo aeroportu, než se mi podařilo nabrat směr n as ten segedín...
Stran stracených dětí též osobní zkušenost, v témže roce vyrážka do BG sozopolu, éroplánem, od roh, na dva prázdninové týdny.
Ubytováni v bungalofčích chatkách v kempu u pobřeží, bez vody a klimatizace...
Někdy v půlce vypečeného pobytu se též obě ratolesti ve věku 6+3 kamsi asi na tři hodiny odpoledne zaběhli, přišli usměvaví sami k večeru, do dnes záhada kde ty hodiny našeho zoufalství strávili...
Konec dobrý, fšecko dobrý, ani nedostali naprdel.
Tož tak, GA

Stary kocour
3 Bud a Pešť
Stary kocour 13.12.2018, 09:10:59
Byl jsem tam jen dvakrát ale moc se mi tam líbilo. Jednak je to město, které opravdu připomíná staré zlaté(?) časy Rakousko-Uherské monarchie a jednak jsem nerozuměl místním ani slovo. Tak jsem chodil a fotil nikdo mě nerušil svými řečmi. Kolem samí Maďaři.
A že je tam co fotit! Úžasný

2
Zuzana (neregistrovaný) 12.12.2018, 22:13:58
Budapest neznam, ale ale presedali jsme tam na vlak do Yugo. Jak to bylo, jak k tomu doslo o tom az nekdy priste.

1
Gogo (neregistrovaný) 12.12.2018, 17:27:07
Vidím, žes své jinošství zpoloviny prožil ztracen, tudíž již tehdy věčně neviditelný, tož ná pidikurz, ígen ?

https://youtu.be/Wh8PUImUMYo

«     1     »