Stát se mudrcem, tichým pozorovatelem a být pořád přirozený

rubrika: Pel-mel


Milí studenti Univerzity pokročilých kočičích studií, dnešní přednáška, která volně navazuje na tu předchozí, se týká tří důležitých duševních schopností, jichž nedosáhnete monotónním biflováním nic neříkajících traktátů přestárlých akademiků, ale upřímným pohledem do kočičích očí: Pokuste se zmoudřet dříve, než bude pozdě; pozorujte svět kolem sebe bez zbytečných keců; suverénně si stůjte za svou přirozeností.

 

Lucifer


Kočka svým pozorným postojem a schopností vyslechnout vás jako mlčenlivý psycholog připomíná buddhistického kněze, starého mudrce. Nemrhá zbytečně energií a svět kolem sebe pozoruje bez znechucení. My lidé s přibývajícím věkem snad moudříme, zatímco kočky bez škol, bez knih, bez myslitelů, bez práce a bez hodnocení, dokonce i bez mnoha let a zkušeností mají jakýsi druh vrozené moudrosti. My máme před sebou křivolakou a navíc namáhavou životní dráhu, abychom se po šedesátce dokázali jednou posadit a s úsměvem pozorovat obzor – mít trochu odstup od lidí, od života, od událostí. Kočky to umí skoro už od narození. Jak máme uchopit a dosáhnout té nevyzpytatelné, téměř mystické moudrosti, kterou vyzařují?

 

Ona nám však tuto moudrost nabízí. Máte-li kočku, jistě jste už zažili okamžik, kdy, zatímco jste zmítáni pochybnostmi, myšlenky vám víří v hlavě a už nedovedete získat odstup, díváte se jí přímo do očí a ona vás také upřeně pozoruje, jako by ve vás četla. V hloubi duše cítíte, že ona na rozdíl od vás ví. Že ví, nebo že se dozvěděla…

 

Dívá se na vás blahosklonným pohledem, který vám vypráví pověst… Ten starý příběh o jednom čínském císaři, který shromáždil své největší mudrce a chtěl po nich, aby našli větu, která by odpovídala všem pocitům, všem situacím, ať dobrým nebo špatným, s nimiž se člověk může za života setkat… Mudrci o něco později navštívili císaře a sdělili mu tuto větu… To je poselství, které vám kočka předává svým pohledem, když jste ztracení, tu větu, která skrze kočku prochází všemi věky: „TOTO TAKÉ POMINE.“

 

Ano, i to nejlepší i to nejhorší pomine.

 

Možná někdy trávíme tak příliš mnoho času pobíháním sem a tam, až přestaneme vnímat podstatu existence. To nám možná sděluje kočka svou nehybností, svým pozorováním, svou blahosklonností: jsem tady, dávám na tebe pozor, bdím nad tebou, to také pomine…

 

Divoká kočka v přírodě nemňouká kromě období páření. To pak vříská chraplavým hlasem, aby odradila své soupeře. Když je ještě kotětem, mňouká, aby se prosadila, aby byla slyšet, ale jak pomalu měsíc po měsíci stárne, umlká. Jasné mňoukání, u dospělé kočky spíš ostré, je určeno jen člověku. Pokouší se s námi mluvit, ale my jí obvykle vůbec nerozumíme. Tak kočka většinou mlčí a vrací se ke svým myšlenkám, pozorováním, svému pohodlí.

 

My v dětství neustále brebentíme a kňouráme jako kotě, jakmile se naučíme používat rodnou řeč, mluvíme stále víc přiměřeně věku, a někdy i jen tak nazdařbůh! Náš sklon vyjadřovat se neustále ke všemu někdy zastíní nezbytný prvek naší spokojenosti: naučit se mlčet! Zatímco kočka se dostane do stavu vyzrálé dospělosti velmi rychle a stejně rychle se také naučí mlčet, nám to trvá mnohem déle a nezřídka se toho ani nedožijeme. I ve věku, kdy už dávno nejsme dětmi, dokážeme během chvilky namluvit spoustu blbostí! Někdy řekneme něco, co jsme říct nechtěli, ale už je pozdě, slova jsou vyřčena, aniž by prošla nějakým filtrem.

 

Naučit se mlčet znamená kontrolovat svou prchlivost, vyhnout se tomu, abychom všechno komentovali, a někdy to znamená zamyslet se a zvažovat své poznámky a uvědomit si různé pojmy… Znamená to také poslouchat, co říkají druzí, a nezabrat si pro sebe celou konverzaci… Znamená to nevnucovat svůj osobní názor jako absolutní a definitivní pravdu…

 

Žádné falešné svádění, žádná přetvářka, žádný nepřirozený styl, kočka si nikdy neobléká kostým, ani nijak speciálně nevystupuje, aby se vám přiblížila. Ať si přeje cokoliv, ať o cokoliv žádá, udělá to vždycky s respektem ke své osobě. Je upřímná, protože je to jednodušší! Proč by se vydávala za něco jiného, než je? Na co by jí to bylo?

 

A když to tak uděláme my, často z nedostatku sebedůvěry, k čemu nám to je? K ničemu. Sami sobě lžeme, lžeme i ostatním. A nejhorší je, že jsme přesvědčeni, že ten převlek, který jsme si na sebe vzali, abychom čelili nějaké situaci nebo určitému typu lidí, bude uvěřitelnější než to, čím ve své podstatě jsme. Naše přirozenost je projevem toho, čím jsme bez okolků a bez přetvářky. Umění zůstat přirozeným v každé situaci a přijmout zodpovědnost za to, co jsme, je nejlepším prostředkem, jak být oceněn a jak udělat dojem! Nikdy se nepodceňujte!

 

Dodatek kočičího Lucifera:

 

Ačkoli jsem v předchozích dílech kočičí učebnice několikrát naznačoval, že některé vlastnosti kočky mi byly dány už do vínku, kočičí moudrosti jsem se, stejně jako mnozí jiní lidé, dobíral pozvolna. Faktem je, že jsem už od raného mládí čerpal z nepřeberného množství moudrých knih, nicméně podstata těch myšlenek mi docházela až mnohem později, když jsem se k těm knížkám vracel. V tomto směru tedy s kočkami soupeřit nemohu, ale v poslední době se zdá, že ona chvíle se už blíží.

 

Pokud jde o nadměrnou výřečnost, musím zahanbeně přiznat, že jsem k tomu měl téměř celý dosavadní život nezanedbatelný sklon. Ne vždy. Byly okamžiky, kdy, náhle osvícen, jsem přijal moudré rčení „mluviti stříbro, mlčeti zlato“. Ty okamžiky byly různého druhu. Když jsem se kupříkladu nacházel ve společnosti, která činorodě konverzovala (třeba na vědecké konferenci), jsem z ničeho nic upadl do jakéhosi meditativního stavu a řeči ostatních mi zněly jako šumění vodopádu. To však není případ moudrého naslouchání, ale dočasného odpojení. Někdy jsem ale skutečně v tichosti naslouchal a své poznámky vážil tak dlouho, že už je pak nebylo komu vyslovit.

 

Z trojice zde zmíněných kočičích vlastností zbývá přirozenost. K té se mohu hrdě hlásit už od kolébky. Až na krátké období vrcholné puberty jsem si na přirozenosti vždycky zakládal. Maskovat svou lidskou podstatu jakousi přetvářkou, navlékat na sebe aktuálně módní kostýmy často podobné karnevalovým převlekům chovanců psychiatrické léčebny, zdobit své tělo všelijakými přívěsky natožpak ho sadisticky probodávat piercingem atp., ve mně odjakživa vyvolávalo naprostý odpor. A to se týká i mluveného či psaného slova včetně sdělování svých citů byť jenom pohledem či posunky. Ne vždy se mi to samozřejmě vyplatilo a uznávám, že někdy je třeba se schovat za neprůstřelnou zdí. Přirozenou. Jako třeba je ta meditativní a s ní spojené šumění vodopádu.

 

Zdroj: Stéphane Garnier, Chovejte se jako kočka, JOTA, s.r.o., Brno 2018


komentářů: 27         



Komentáře (27)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

27
Gogo (neregistrovaný) 12.02.2019, 02:42:52
Hlásím Drím avr, atak atak na vaše slatké lenošení stártink...
Ale zvolna!
S želvisem!

https://youtu.be/0BCy_8-jtpc

Kotlinkatá tývole s týdenním přectihem preznt, toť další můj préznt >

https://www.ceskatelevize.cz/porady/11535735801-kocka-neni-pes/11048-kocky/

A dnešní moudro na ranní závjer >

„Psi k nám oddaně vzhlížejí, kočky se na nás dívají svrchu, ale prasata na nás pohlížejí jako na sobě rovné.“ — Winston Churchill

No to sem zvjedavej až zda to platí, až ta bachyně bude hleďet do ústí...
Né nad labem, ale magnumu.

„Čím víc koček máš, tím dýl žiješ\" od Bukofskýho znamená, že tu na čertu budu strašit ještě v r.3210, nó nazdar, to už budu nejspíš kevlarovej Nerozhodný Nevinný Smějící se

Zdraví potencionální můmije, fňuk, juchů S vyplazeným jazykem

Lucifer
26 Na dobrou kočičí noc
Lucifer * 11.02.2019, 23:05:26
Nazareth - Dream On

https://www.youtube.com/watch?v=PNnqjbojqjE

Ospalý

25
Z. (neregistrovaný) 11.02.2019, 22:04:47
Good. Úžasný

Usmívající se

Apropp: Na \'šumění vodopádu\' má trademark muj tatinek. Mužu ti ale ten jeho trademark za uplatu pujčovat. Úžasný Smějící se Smějící se

Lucifer
24
Lucifer * 11.02.2019, 21:35:36
Se srandou, včetně té, kterou si tu dovolím na vlastní účet, viz třeba

http://www.neviditelnycert.cz/blog/povidani/2641-moje-pandorina-skrinka.html

nemám žádný problém. V této záležitosti se už ani od koček nemusím fakt ničemu učit S vyplazeným jazykem

23
Z. (neregistrovaný) 11.02.2019, 21:26:29
To jistě a srandu se přitom naučit brát jako srandu, to by bylo skoro ideální. Mrkající Úžasný

Lucifer
22
Lucifer * 11.02.2019, 21:13:05
Cílem této kočičí instruktáže, stejně jak samotného zdroje, není stát se kočkou (ačkoliv jsem tak nazval její první část), ale jak se od kočky naučit to, co se našemu životu může efektivním způsobem hodit. Myslím, že zajímavých podnětů je docela dost.

21
Zuzana (neregistrovaný) 11.02.2019, 20:38:08
Aaale, čerta starýho! Smějící se Úžasný Mrkající

Je to pojekce do zvířat o kterých víme kulový, co si myslí. Jediné co víme, že
jsou nezávislé a milují svůj komfort. Můžou spát v bizarních pozicích, protože mají neuvěřitelně flexibilní tělo. Ale
komfort přitom konstatne vyhledávají - i v těch pozicích je jim dobře.

Velké nedorozumění je jejich udajná affiliation k lidem, žádná neexistuje, existuje
je jen pohodlí, do kterého se vrátí.
Kočka je territoriálni! A nevede blogy, nema ambice.Taky nemá odpovědnost. Úžasný
Chápu, ze někteři by se chtěli takovými stát, jenze to nejde. Kočky o moudrosti nic neví a nezajimá je a nic za nic nepovažují. Usmívající se

Lucifer
20
Lucifer * 11.02.2019, 19:55:46
Srandovní kočky spící v divných pozicích

https://www.youtube.com/watch?v=vwji6HiXWCs

Úžasný

19
xxx (neregistrovaný) 11.02.2019, 19:46:48
Ona je ale otázka, jestli ty kočky opravdu spí, nebo to jen předstírají. Mrkající Z devadesáti procent.

Lucifer
18
Lucifer * 11.02.2019, 18:20:00
Hezky jste to ověnčili zajímavými komentáři.

Přidávám krátkou citaci ze Zdroje:

„Když probudím svou kočku, má vděčný pohled jako někdo, komu dáváme příležitost, aby zase usnul“ – Michel Audiard

„Kočka je slavný objevitel zahálky, pěstuje si nejen spánek, ale také potěšení z opakovaného usínání… Spánek patří mezi ty radosti života, kterým se oddává, od lehkého spánku až po hluboký spánek, během něhož upadá do snů. Protože spát znamená odpočívat, usínat, radovat se a snít…“

Jdu si zdřímnout Ospalý Mrkající

Stella
17
Stella 11.02.2019, 13:30:53
16
Karolosi, bezva, chystám se obědvat! Maso!
Neobyčejně krásně jsi to zdramatizoval. Usmívající se Ahoj Ospalý

Kočičí moudrost. Možná spočívá v tom, že si žádnou nepřipouštějí, majíce ji za nedůležitou! Mrkající Mrkající

16
Gogo (neregistrovaný) 11.02.2019, 11:40:48
I zde [13] potvrzuju, po mém kchombeku sem a následném zemětřesení 4,91°Zrychtola 24.5.14,(toť k ukojení Stelly,sry OT S vyplazeným jazykem )jsem míval...
Né mývala, ále tučnou půllibrovou snídaňovou krysu obden na prahu, né na bjelehrad, pozďěji v podhradí nalezenou bez hlavy(sic), vona snad bývala Gabčína(RIP)v minulym životě Majkl Džeksn v Thileru...
Po zombí ochutnáfce mozkovny, zanechala nebohé tělíčko krysíčko na místě doličném, a dekontaminaci s důvěrou přenechávala svému sluhovi...
Naštěstí tito magnum hlodafci vbrzku došli, a další buď pošli, nebo vyvjesili bílý prapor a posléze emigrovali dodálaf...
Toš tak, korespondující reference na nesouhlas vykonána, ukládám se spokojeně do pelechu, ta sjůzí mi po ránu dala ale zabrat, S vyplazeným jazykem snad se stoho do večera dostanu, těšký můj život v junanistánu, jencoje prafda, pá Mrkající


Stary kocour
14 2 Světlonoš
Stary kocour 11.02.2019, 09:56:53
Jen krátce, jinak bych tady napsal několikadílnou knihu. Úžasný

- Jak je známo, byl jsem vybrán několika kocoury, abych se s nimi podělil o to, co ulovím ve světě lidí, poskytnu jim teplo a sucho a oni mi za to předají svůj klid. Člověk si nevybírá kočku, Je to přesně naopak.

- Kočka je svobodný tvor na rozdíl od pejska který žije odjakživa ve své smečce. Kočka je individualistka. To, že je členem rodiny je vlastně anomálie. Měli bychom si toho vážit..

- Vypínání během komunikace jiných. Ano, znám dobře a používám oba módy. Jinak by se to nedalo vydržet.

- Nejvyšší moudrost. Jistě, je ji ale třeba vstřebat.

Někdy ji požije i politika. Co vlastně je heslo "ANO, BUDE LÍP"? Polovina té modrosti, která ale opomíná pokračování: Co bude potom, až bude líp?

Slovutní vědci dumají, co se stane s vesmírem. Jestli se rozptýlí, vychladne nebo se naopak bude koncentrovat do černých děr které se budou požírat až nakonec zbude jen jedna, ve které bude celý vesmír. Zajímavá představa, protože netušíme, jako fyzikální zákony panují uvnitř takové gigantické černo díry. Teplota, stav hmoty, běh času, lokální gravitace. Jedno by bylo jisté: Uvnitř Poslední Černé Díry by byl CELÝ VESMÍR. Nějak se to podobá stavu před Big Bangem že? Mrkající

. ALE I TOTO JEDNOU POMINE...


13
xxx (neregistrovaný) 11.02.2019, 09:00:18
Myš přede dveřmi 10: v tom se autor výroku mýlí.
V době, kdy o granulích nebylo ani slechu, se kočky přicházely pochlubit také. Teprve, když jsme je pohladili a pochválili, odnesly úlovek kousek dál
a hodovaly. Každodenní rituál.

«     1    2   »