Václav Babinský, psychopatický reprezentant loupežníků a hrdlořezů

rubrika: Pel-mel


Vracím se zpět k psychopatům z knížky bratrů Honzáků. Z její druhé části, kterou sepsal především František Honzák, jsem zde naposledy reprodukoval pasáž věnovanou Franzovi von Trenckovi. Tentokrát vám předkládám lehce poupravený výtažek z roztomilého a svým způsobem poučného povídání o věhlasném lupiči a mordýři Václavovi Babinském. O člověku, který nejdříve nedokončil gymnázium, pak se vyučil loupežníkem, aby svůj život dokončil v jehněčím rouše v klášteře, kde dokonce pletl i košíky.

 

Lucifer


Václav Babinský, kterému se podle místa, kde vyrůstal, přezdívalo „Pokratický Venca“, je jeden z téměř nekonečné řady českých delikventů počínaje vcelku neškodnými zlodějíčky, poberty a defraudanty přes nebezpečné lupiče, loupeživé rytíře, bandity až po ukrutné mordýře, raubíře, rabiáty a hrdlořezy, jakož i další podobné profese, jež u nás kvetly a dodnes kvetou – často pod heslem z dob totality: „Kdo nekrade, šidí rodinu!“ To překonal zlatými slovy až náš pan premiér: „Všeci kradnů!

 

Na dopadené delikventy vedle šatlav či hrdelních trestů čekalo nejednou i mučení, aby vyzradili své druhy či skrýše, a tortury se nejednou zdokonalovaly i cizozemskými vynálezy: vplétání do kola, natahování na skřipec či obouvání španělských bot. Marně! Kradlo se, loupilo a přepadávalo dál, někdy v rukavičkách, ale většinou bez nich. Ne všichni byli pochopitelně psychopati, ale větší procento zejména u arcimordýřů než v běžné populaci tu jistě najdeme. A stejně jako dnes i dříve to mnohým prošlo: některé nikdy nedopadli, jiní – jako lapka Žižka – se zas patřičně vyšvihli.

 

Je tak trochu záhadou, proč role nejslavnějšího loupežníka připadal právě Babinskému, když i v samotném 19. století měl ve svém oboru zdatné „soupeře“. Historici se asi shodnou, že za svou popularitu vděčí Babinský neobvyklému osudu: po odpykání dvacetiletého trestu dlouho žil jako neškodný „napravený“ zlosyn v klášteře v Řepích. To on sám po propuštění velmi přispěl ke vzniku legendy. Nejprve jako zahradník a pak už na penzi žil v klášteře sloužícím i jako ženská věznice v Řepích, kde mu klid i neměnný řád velmi vyhovovaly, a chodíval po pražských hospodách vyprávět vymyšlené, zato barvité historky o svých „hrdinských“ kouscích. Ještě v době, kdy seděl v žaláři, se objevily první sešity jeho skutků a další pak přinášely pochopitelně stále nové a nové údajné kousky, a to už se jeho osudu zmocnil nejen bulvár, ale i vysoká literatura: Egon Ervín Kisch mu věnoval kapitolu v Pražském pitavalu, Gustav Meyrink ho s ironií sobě vlastní vykreslil v pražském románu Golem, verše mu věnoval i básník-buřič František Gellner.

 

Václav Babinský, bezesporu velmi inteligentní a také vychytralý hoch, pocházel z rodiny chudého nádeníka. Škola mu nevoněla, přesto se dostal na litoměřické gymnázium, které ale nedokončil. Roku 1816 musel narukovat do armády, a i když války s Napoleonem už skončily a velké nebezpečí nehrozilo, snášel to těžce. Nakonec se z vojny roku 1824 vykroutil, když předstíral duševní poruchu a přitom ohrožoval své druhy. Byl uznán za invalidu a odeslán do karlínské Invalidovny, odkud však záhy uprchl.

 

Ocitl se tedy „na svobodě“, ale práce ho nelákala, tak se různě poflakoval, nejprve s tuláky, a sem tam něco ukradl. Už roku 1825 se dostal do vazby, ale bez důkazů, a tak byl propuštěn. Pak se připojil k proslulé bandě Fichtelschenkera; toho adoroval náš velký romantik Mácha, dokonce kvůli němu přijal místo v Litoměřicích, aby tu nasál tu pravou atmosféru. Znovu Babinského zajistili na přelomu let 1828-1829, ale opět záhy pustili. Měl vlastně štěstí, neboť mezitím neslavně skončila jeho bývalá banda. Bručel také s jedním ze svých druhů, jehož sestra Apolena se mu pak stala milenkou a družkou.

 

Přesně v Kristových letech, která dovršil roku 1830, pocítil Venca, že už je loupežnický mistr, a stanul v čele vlastní bandy. Zprvu „jen“ přepadali lidi a loupili ve staveních s pohrůžkou zbraní, ale nezabíjeli. Měli dost velký revír celých severních Čech a při nebezpečí se stáhli i za hranice. Psychologický zlom asi nastal, když ihned po jednom přepadení oběť – mlynář na výměnku, jehož obrali o pět set tolarů – zemřela na infarkt z leknutí, což by šlo klasifikovat jako zločin s následkem smrti. Téhož roku se objevil i první zavražděný, a to známý šejdíř a zloděj, který doplatil na svou chamtivost při dělení kořisti. Dva lidi tehdy zatkli a jeden vypověděl, že se Babinský na mordu podílel, ale tuto vraždu mu soud nedokázal. Ještě v zimě se bandě povedla loupež za dva a půl tisíce zlatých, ale pochytali všechny mimo Babinského, jeho milenky a jejího bratra. Ti pak rok poté v noci vtrhli do domu rychtáře, jehož spolu se ženou uškrtili; ani tuto vraždu mu ale později u soudu neprokázali.

 

Znovu Václava zatýkali roku 1832 – to už měl falešné doklady na jméno Schmidt. Z vězení se mu však podařilo uprchnout, jenže po pár měsících ho i s kumpánem o kus dál opět polapili. Podrobnosti neznáme, ale zase unikl – úplný Houdini. Pak se jeden úředník mladoboleslavského magistrátu převlékl za tuláka, sám Václava Babinského vypátral a dal si od něj v hospodě vyprávět o loupežích. Večer se ho s povolanými posilami chystal zatknout, ale tentokrát se Venca doslova prostřílel. Tyto události však jen vystupňovaly násilí. Roku 1833 osmi ranami nože zavraždil a okradl pláteníka ze Saska. Po činu zmizel s novým pasem jako Müller a zamířil do ruského záboru rozděleného Polska. Carská policie však jeho povídačkám nevěnovala pozornost a „sprostého podezřelého“ cizince zatkla, rok držela ve vazbě a pak předala do Čech.

 

Soud se konal až po pěti letech vazby, protože Babinský nic nepřiznal, zato stále měnil výpovědi a uváděl svědky, kteří se museli obtížně shánět; někteří bývalí kumpáni mu i smyšlené alibi, zřejmě informováni motáky, potvrdili. Nakonec z původní obžaloby z dvanácti zločinů byl usvědčen pouze ze šesti včetně vraždy – i tak to vyneslo dvacet let těžkého žaláře, když vazba se tehdy nezapočítávala. A tak se ocitl na obávaném brněnském Špilberku.

 

První dva roky se marně snažil o útěky, pak o obnovu procesu s tím, že v době zločinů byl zakován v železech kdesi v zahraničí. Nikdo mu to neuvěřil, a navíc se asi dozvěděl, že jeho Apolena, kterou si vzal v ruském záboru v Lodži, zemřela ve vězení na tuberkulózu. Tehdy se odehrála jeho proměna v hluboce zbožného a jako beránka mírného muže, který se neustále modlil a o nedělích předčítal kázání spoluvězňům v češtině i němčině. Dozorci si ho záhy nemohli vynachválit. Když na sklonku 50. let zdejší věznici pro nehumánnost zavírali, byl Babinský převezen do valdické kartouzy. Po dvaceti letech měl konečně odejít na svobodu, a jak napsal jeden z dozorců: „… kdysi obávaný zlosyn, lstivý jako kočka, odvážný jako šelma… odcházel pokorně jako jehně.“ A nejen to, před odchodem si vyžádal slyšení u ředitele a poprosil, zda by nemohl v kartouze zůstat i nadále a dostat tu nějakou službu či práci.

 

Ve valdické Kartouze se sice pro něj místo nenašlo, v klášteře v Řepích, jak již bylo řečeno na začátku, však mohl bezprostředně poté nastoupit jako zahradník. Právě odtud vyrážel o volných nedělích do dvou oblíbených hospod – U Velkého dvora na Pohořelci a U Zlaté lodi na Malá Straně – kde se záhy proslavil vyprávěním vymyšlených historek. Jak zjistil už E. E. Kisch, většinu jich převzal ze šestákových románů o své osobě, případně je ještě dokreslil. Poslední tři roky už nepracoval ani nevycházel, ale pilně pletl košíky a rohože, a to na několik let dopředu, jak ho chválila matka představená. Na své vězení vzpomínal s pláčem a divil se zkaženosti světa:

 

Ne, to nelze snést, jak špatný je dnes svět. Poctivý člověk se musí skoro bát jít po silnici!

 

Zdroj: Radkin Honzák, František Honzák, Čas psychopatů, Galén, Praha 2018

 


komentářů: 20         



Komentáře (20)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

20
Z. (neregistrovaný) 09.06.2019, 15:34:34
Ted jsem se z jistych zdroju ;) dovedela, ze Babinsky pry nezabijel, pry jen nemel rad pany a rezal jim nosy a usi. A hlavne jim kradl penize, ktere pak udajne rozdaval.
Úžasný

Lucifer
19
Lucifer * 09.06.2019, 14:10:40
Adam & The Ants - Prince Charming

https://www.youtube.com/watch?v=9p__WmyAE3g

Zamilovaný

Lucifer
18
Lucifer * 09.06.2019, 14:01:52
Takže zpět k Babinskému? No proč ne

Maxim Turbulenc - Babinskej
https://www.youtube.com/watch?v=ivK1OyVB20U

Úžasný

17
Z. (neregistrovaný) 09.06.2019, 13:48:06
Taky se omlouvam, jak Certovi tak Babinskemu - a to i za maly dalsi dodatek. Usmívající se

Na wsebu je inormaci plno, mne zajimaly hlavne osobni zkusenosti. Dik i za to shrnuti. Operace zakalu tj. kataraktu - ma sva rizika a taky, jako napr. u vas, se zakal pomerne casto vraci znovu. Proto jsem se ptala a chtela tu osobni zkusenost.

Zpatky k lumpovi Vencovi, zmenenemu v hrdinu. Úžasný Smějící se

(

Lucifer
16
Lucifer * 09.06.2019, 13:34:27
Leonard Cohen - Suzanne

https://www.youtube.com/watch?v=6o6zMPLcXZ8

Nevinný

15
Karolína (neregistrovaný) 09.06.2019, 07:43:14

Škoda, paní Z, že nechcete předvést něco ze svého umění, mohli jsme se poučit i potěšit...

Šedý zákal má kdekdo, stačí najít na internetu. Léčí se jeho sejmutím. Ovšem není tím vyhráno, jsou osoby, já mezi ně patřím, že po několika letech se jim zákal vytvoří znovu.Ten se poté zapudí lejzrem, což je též bezbolestný několikaminutový ambulantní zákrok.Jak to dělají v Emerice, to netuším, tady u nás je to tak, jak popsáno výše. Překvapený

O vašich školách jsem četla kdysi tady u čerta, ale už si z toho moc nepamatuju.

To jsme se od Babinského dostaly opravdu dost jinam.Omlouvám se čertovi. S vyplazeným jazykem

14 Ms. Caroline
Z. (neregistrovaný) 09.06.2019, 04:28:41
Napsala jsem to mockrat, naposled pred rokem a pul ci co:

\"Zuzana (neregistrovaný) 26.01.2018, 05:01:33
St. Kocoure:

Není větší a menší umělec. Nejde o velikost. Umělec je buď relevantní nebo irelevantní. Relevantní umělci mají následovníky. Irelevantní je nemají. A relevantní jsou ti, jejichž iniciativa je následovaná.

To jsou ti, kteří nepřešlapuji na místě, nedrží se \'zlaté střední cesty\', najdou jiné možnosti, ( Picasso řekl já nehledám, já nalézám), jsou kreativní.

Samozřejmě, že řemeslník může být geniální. Já jsem přece nenapsala, že nemůže. Napsala jsem, že podstata umění netkví v řemeslném provedení, ale tkví v myšlence. To ale neznamená, že lze podceňovat řemeslo.

Zručnost je potřebná k srozumitelnému vyjádření myšlenky, ale není účelem umění. Je prostředkem.\"

Ale o to mi ted tak moc nejde, je to uz ohrana deska a stejne nikam nepovede. Muzete-li, napiste clanek o zakalech, bude to stejne uzitecne jako vase clanky o koureni - nebudou spatne prilozene dalsi obrazky...

13
Z. (neregistrovaný) 08.06.2019, 21:00:55
Skoly nepomuzou. slecno Karolino. Ve skole vas uci remeslo, casto ani to ne. Myslet musi sam. O jakych mych skolach jste slysela ci cetla a kde? Usmívající se Doufam, ze to byl nekdo, kdo graduoval se mnou. Usmívající se

Nekteri moje veci videli i v galerii, kam dostali webovou adresu - tady na NC vystavu neplanuju. Usmívající se Ani tady s nikym nehodlam soutezit. Úžasný

Zajimavy je ten zakal. Leci sedy zakal? a jak? To nam hrozi v budoucnu vsem, tady se skutecne rada poucim, dekuju zcela vazne a uprimne predem. Dik urazu pred tremi tremi a pul lety jsem si opatrila malou slepou zonu na levem oku a muze se to horsit.

12
Karolína (neregistrovaný) 08.06.2019, 20:14:52
Maluju si obrázky podle nálady a podle invence, nevím vůbec, čím a jak se co matlá, stačí mi tužka, guma a pastelky a nebo voskovky.A tuatam uhel na pozadí. Mám teď nová očka, šedý zákal je v čudu, takže všechno půjde líp. Jenže - vidím barvy jinak - černou jako modrou a béžovou jako žlutou, všichni lidi mají žloutenku, ale je mi to fuk,vidím ostře,ohraničeně a jásám. Po letech zase vidím,jak vypadá příroda.A ovšem též špinavá okna.

Pro paní Z. Nepošlete taky něco ze svojí tvorby?Co si pamatuju, máte na to školy.Ráda se poučím.
S vyplazeným jazykem

11
xxx (neregistrovaný) 08.06.2019, 19:55:35
Vlny, květy - to duši pohladí. Lesk.

10
Z. (neregistrovaný) 08.06.2019, 18:14:03
Ale Karolino, chci to doplnit, stahla jsem si ten (zatim) posledni obrazek: obrazek je - imho - takova secesni reminiscence a jako takova dobra - barvy jedinecne, jemna vec…
(Bez lichoceni, to rada nemam).

9
Z. (neregistrovaný) 08.06.2019, 15:08:36
Karolína pekna, ale predesly koncept je lepsi. Imho.

Clanek: dotik syndrome (a symptom). Úžasný
Hezky weekend vsem. Usmívající se

Lucifer
8
Lucifer * 08.06.2019, 14:51:23
Dík za tvou Karolínu, Karolíno

http://www.neviditelnycert.cz/data/files/!users/Astra/Astra%20Karolina.JPG

A pokud jde o Oskara Petra, jednoho ze zakladatelů Marsyas, tak nejúžasnější píseň z této doby, kterou jsem už tady několikrát odkazoval, se jmenuje Marsyas a Apollón

https://www.youtube.com/watch?v=RYoVp8mV_8E

Zpívá Zuzana Michnová, Oskar Petr je na obrázku videa úplně vlevo, hned vedle Petra Kalandry.

7
Karolína (neregistrovaný) 08.06.2019, 13:49:38
Díky za Karolínu, neznala jsem..Jako odměnu posílám Karolínu svoji! Překvapený

Lucifer
6
Lucifer * 08.06.2019, 12:10:19
My ti to blahosklonně pr(ř)epáčíme Karolíno

https://www.youtube.com/watch?v=EcUTyxWvCx0

Nevinný

«     1    2   »