Co se to děje? (Václav Cílek: Něco se muselo stát)

rubrika: Pel-mel


Je dobře si připomínat, že u nás žije mnoho moudrých a hledajících lidí. Václav Cílek vyzval „autory z různých kmenů“, známé i neznámé, aby se podělili o myšlenky, jež by podle jejich názoru neměly druhým lidem uniknout. Denně jsme zahlcováni bezduchými banalitami, přesvědčováním o nezbytnosti hospodářského růstu (kam až?), topíme se v balastu slov i obrazů. Setkání s jasným a původním slovem pak působí jako živá voda. Soubor různorodých příspěvků Václav Cílek nazval Novou knihou proměn. Pestrou tematiku doplňují výroky odposlechnuté v pražských dopravních prostředcích i na ulicích, případně vyčtené v tisku. Knihu provázejí také citáty G. K. Chestertona, slavného břitkého (a britského) spisovatele.

 

Stella


Šedesát dva lidí se v této knize vyjadřuje ke stavu světa, především k tomu, jak vidí soudobé vztahy. Z bezmála pěti set stran vybírám několik postřehů a komentářů. Ponechávám přitom stranou např. velice zajímavou analýzu nové literatury…

 

Václav Cílek říká v úvodu nazvaném Jaký je tmel světa ve chvíli, kdy se doby střídají?:

 

... Všimli jsme si, že to, co se dnes mění nejvíc ze všeho, jsou vztahy. Možná to není ani tak vnější fyzický svět, ale to, co nosíme v hlavě a jak k věcem přistupujeme. Tady se asi odehrává něco mnohem závažnějšího, než je třeba vývoj nových technologií… Zřejmě se mění samotný tmel společnosti, tedy to, čím držíme pohromadě. Docela nedávno jsme prošli například intenzivní proměnou k takovým entitám, jako jsou křivítko, bobr a žalmy…

 

... Všechny tyto větší nebo menší proměny však jsou jen vedlejšími příznaky základnějšího procesu – střídání světů, výměny mentalit a polí vědomí. Tento proces je vždy doprovázen velkou nejistotou, kdy k nějaké formě masového šílení – jak by napsal Hermann Broch – není daleko. Lékem na toto obecné zmatení je racionalita, která přináší pravdu, ale i vědoucí typ iracionality, který přináší hodnoty. Nevíme, co bude tmelit budoucí společnost, ale jsme si vědomi toho, že cement současného světa se drolí. Díváme se kolem sebe a máme pocit, že neexistuje nějaký určitý směr, kudy se lidé, politické strany či celé komunity pohybují, ale že spíš chvíli jdeme někam, a pak, poslušni spíš okamžiku než nějakého cíle, zase jinam. Pohybujeme se jako motýli. Doba už je taková, ale přesto potřebujeme porozumět tomu, kde jsme. Porozumění je podle Aristotela povědomost o počátcích. Vracíme se proto do minulosti a uvažujeme o současnosti… Svět včerejška se nám rozpadá pod rukama, ale jako vždy existuje smysl, zdravý rozum, věci, pro které stojí za to žít, a také dobrý konec náročného dne. (2014)

 

Filosof Michael Hauser ve stati Velká změna (O stejném a jiném v historii) připomíná Marxovo pojetí změny režimu. V souladu s Marxovým názorem vyvozuje, že domnělé změny započaté u nás v listopadu 1989 jsou pouhým pokračováním a uzákoněním „kleptokracie minulého režimu“. Příčiny společenských nedostatků spočívají právě v tom, že v roce 1989 nenastal žádný počátek. Pokračuje také „reálsocialistický vztah k zákonu“, kdy se obcházení zákona stalo „skrytou společenskou normou“. Střet „tekutosti a krajní zkamenělosti“ – to je to, co charakterizuje současnost.

 

Podle Marxe budoucí společnost zachová kapitalistický princip směny, ale postupně se bude směňovat množství společensky nutné práce (nikoli zboží). M. Hauser pochybuje o velkých zlomech. Ale možnost jedné velké změny vidí: ve vzniku společnosti, která by stála na commons – na sdílených statcích nepodřízených směně. Možná právě toto bude znamenat první opravdový dějinný zlom. Podobné pokusy v malém se už dávno dějí, také např. v Rakousku.

 

Ferdinand Šmikmátor v WWOOF, LETS a jiné možnosti způsobu života na úvod cituje krásná slova Alberta Schweitzera: Kdo věří, že je křesťan, protože navštěvuje kostel, mýlí se. Člověk se také nestane autem tím, že chodí do garáže. Propadáme totiž nejrůznějším iluzím. Patří mezi ně i přesvědčení, že dnešní životní standard bude trvat věčně. Je to velký omyl a vyhlídky našich dětí jsou „chmurné“. Mládež se sice vždy vymezovala vůči systému, ale její revolta zhruba od šedesátých let není jen generační záležitostí. Mladí jsou mnohem radikálnější a pod vlivem módních východních filozofií a pochopení, že duchovní potřeby nelze opomíjet, důrazně odmítají tzv. úspěšný život. Hledají alternativy.

 

F. Šmikmátor se osmnáct let osobně podílel na životě alternativních společenství. Nejprve ho zaujala činnost katolické mládeže v Horním Rakousku. Roku 1946 se na hradě Altpernstein začali scházet mladí katolíci a v roce 1974 zemská vláda hrad dala k dispozici mládeži linecké diecézní organizace. Mladí zde započali experiment s hledáním nových forem šetrného způsobu života. V čele organizace, jež má několik set členů, stojí devět lidí. Pořádají speciální kursy na nejrůznější témata a dbají na to, aby obsah byl konkrétní a přínosný. Komunita, jež se zde vytvořila, zkouší, jak se co nejlépe adaptovat na skromnější podmínky. Ukázalo se, že nejlepším modelem snesitelného a úspěšného soužití je kolektivní soužití samostatných rodin ve vlastních domech. Společné bydlení rodin v jednom domě se neosvědčilo. Rodiny spojuje idea společného hospodaření s energiemi nebo plodinami. Jde o experiment cenný mimo jiné tím, že vznikl bez revolučního převratu, zdola – a přesto se v něm realizuje uvědomělá kolektivní práce.

 

Šmikmátor se s obdivem dívá také na spolupráci dolnorakouských sedláků, kteří se po práci scházejí, aby společně pracovali např. na budování teplovodních kolektorů. Přátelsky, s ochotou, každý přiloží ruku k dílu. Podobně v Rakousku vznikl tzv. Heurigen, rodinný restaurační provoz: provozovatelé se sejdou a dohodnou, kdy která restaurace bude mít otevřeno. A dohoda se dodržuje. Podobně zdola vznikají zájmová sdružení sedláků, družstva, jako protiváha masové výroby. Rakušané totiž pochopili, že mezilidské vztahy na nemateriální úrovni, vzájemná výpomoc, jsou nejcennějším statkem. Cennějším, než materiální zisk generovaný za každou cenu.

 

„Alternativci“ nejsou v Rakousku vysmíváni, dokonce se jim dostává podpory. Už před dvaceti lety byla zveřejněna výzva některých politiků, představitelů církve a Ministerstva životního prostředí, mládeže a rodiny. Autoři se obracejí na politiky, aby změnili rámcové podmínky k podpoře „rozvinutého života v nedotčeném životním prostředí“. Jde o: kvalitu místo množství (lepší kvalita masa, spotřebu snížit na polovinu). „Protože tam, kde roste krmivo pro dobytek, neroste potrava pro lidi“. Dále je nutné dbát na lepší kvalitu ošacení – kupovat polovinu dosavadního množství, podporovat domácí produkci, zvýšit životnost oděvů. Totéž se týká spotřebního zboží. Kupovat o polovinu méně, prodloužit životnost, neměnit často nábytek… Více užitku, méně odpadu!

 

Stavět s dlouhou životností, s kvalitními materiály a jenom dokonale tepelně izolované stavby. Politici nechť přispívají ke změně myšlení zlepšováním zákonných ustanovení a lepší prací s veřejným míněním. Další bod zní Užívat místo vlastnit. Sdílení aut, nářadí, vyměňování… prospívá jak životnímu prostředí, tak sociálním kontaktům. Více používat veřejnou dopravu. Sdílet práci a blahobyt. Je nutné přikládat vyšší hodnotu volnému času. Odmítat práci na černo, sdílet práci, mít zkrácené úvazky… Zvýšit nákupní ceny. To, kde jsme se narodili, není naše zásluha. Nemůžeme přehlížet chudobu ani ve své zemi, ani ve světě. Politici nechť prosazují solidární a ekologické cíle v EU.

 

Šmikmátor říká, že globalizovaný ekonomický systém nevydrží navěky. Vládnoucí garnitury jsou s ním ale těsně propojené. Iniciativa pro budoucnost tedy musí přijít zdola, vytvořením alternativního ekonomického systému (LETS – Local Exchange Trading Systems): místní způsob nefinanční směny zboží a služeb v určitém regionu. Po kolapsu ekonomiky by pak už nešlo o alternativu…

 

Stella: Zdá se, že v uvedených příkladech opravdu jde o Cílkem zmiňované aristotelovské návraty k počátkům. Kolikrát se už podobná „alternativní“ společenství v dějinách objevila! A spirála se kroutí dál a my si jenom namlouváme, že zažíváme něco mimořádného (nového), protože si tím budujeme pocit výjimečnosti. Máme totiž čas a možnost se nad podobnými věcmi zamýšlet – i to je znamení doby. Kde se schovává černá labuť?

 

A nemůžeme vynechat ještě jednoho autora, Miroslava Bártu (Vertikalita), o stavbách minulosti, o jejich symbolice – spojení s duchovnem. „Vertikalita a zakódované posvátno je to, co potřebujeme, chceme-li uspět… Ekonomický redukcionismus, potlačení člověka, jeho duše a člověčenství… je možná to, co nám brání v našem úsilí o stabilitu a vyrovnanost.“

 

Jeden z citátů G. K. Chestertona v této knize zní: Neexistuje moudrá elita. Každá, dokonce i volená reprezentace se nakonec stává aristokracií.

 

Tak jest. Je-li reprezentace hrubě materialistická, směřuje k dekadenci, pak jsme tam, kde jsme. Budeme-li podobný stav tolerovat, příště už třeba nebudeme. Pro nikoho.

 

Zdroj: Cílek, Václav: Něco se muselo stát, Nová kniha proměn, Novela bohemica, Praha 2014


komentářů: 5         



Komentáře (5)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Lucifer
6
Lucifer * 29.08.2019, 20:42:25
Genesis - The Carpet Crawlers

https://www.youtube.com/watch?v=2yUN6CsuVPw

Nevinný

Lucifer
5
Lucifer * 29.08.2019, 13:46:44
Když mi Stella poslala tento článek a já jsem při redigování přikládal odkaz na Václava Cílka, uvědomil jsem si dle v odkazu zveřejněné fotky (jeho fotek jsem už ale viděl předtím více), že hned na začátku videa u předchozího mého článku - pokud se někomu ono video zde nezobrazuje, přidávám znovu odkaz

https://www.youtube.com/watch?v=t3DPtzWhqhw

- je napravo za kameramanem člověk, který se Václavu Cílkovi podobá. Jestli je to skutečně on, netuším, ale Stellu jsem na to upozornil až po příchodu jejího článku, přičemž mi bylo řečeno, že si toho nevšimla, takže čistá synchronicita Úžasný

3
Einsteinová Máňa (neregistrovaný) 29.08.2019, 12:30:31

Spirála je ve všem dění, pořád se vine výš a výš a když ztratí smysl, zhroutí se do sebe, aby však opět začala ze svých odpadků vyrůstat. Nic nového pod sluncem, ale ani slunce, zdá se, není věčná veličina. Až to se jednou namíchne, bude konečně ten pravý mazec. Chechtychecht Smějící se Ahoj

Lucifer
2
Lucifer * 28.08.2019, 20:07:50
Tři sestry - Pomeranč

z Bohnic

https://www.youtube.com/watch?v=aBtk3E_2dIQ

Mrkající

Lucifer
1
Lucifer * 28.08.2019, 19:36:49
Karel Jan Čapek

Trochu mráz po zádech

http://www.neviditelnycert.cz/blog/poeticky-koutek/1750-trochu-mraz-po-zadech.html

«     1     »