Neviditelný čert

Do knihovny chodím pravidelně. Chci říci, že pravidelně, když obdržím upomínku. A nosím odtamtud knihy, které mi víceméně náhodně přijdou pod ruku. Paní knihovnice občas opatrně podotkne „Tuto jste už měla dvakrát“. Naučila jsem se zajásat: To nevadí! To je ta výhoda věku! Jediná… Tak jsem si včera přinesla knihu Hermetici a šarlatáni evropského rokoka (Cagliostro, Saint-Germain a Casanova) od Luboše Antonína. Krásné náměty! Jenomže: o všech je toho na internetu tolik! Co jiného než věci známé by se o nich dalo sdělit? Ale při listování jsem narazila na kapitolu Pseudomesiáš Jakub Frank a jeho dcera Eva. Odkud ta jména znám? Podívám se do té bible (rozsahem) od Tokarczukové. Ano, to je on.

Stella

Také v „osvíceném“ osmnáctém století nacházíme kromě učených společností řadu náboženských společenství a sekt. Jednu z nich založil Jankiew Lejbowicz, Jakub Frank, který žil v letech 1724 (není jisté)-1791. Ve svém učení vycházel z úvahy, že Židé nepřijímají křest jenom proto, že špatně vykládají talmud. Frankova životní cesta je velmi klikatá. Jako mesiáš byl přijímán nejenom v celé východní Evropě, ale zajímal se o něj osobně (a o jeho krásnou dceru Evu, vzývanou jako světici) také Josef II. Marie Terezie si Jakuba Franka oblíbila pro barvité líčení cizích zemí a vyptávala se ho na nejrůznější záležitosti běžného života. Jak to chodí v rodinách, nosí-li ženy prádlo, jak se slaví svátky… Také Franka naučila nový zvyk – dávat si mléko do kávy.

Frankův příchod do Brna způsobil velký rozruch. Přijel od Olomouce kočárem v doprovodu sedmnácti služebníků v pestrých polských krojích a ubytoval se v hostinci U Modrého lva na Starém Brně. Vystupoval s okázalou nádherou a vzbudil tím pozornost místních úřadů. Ty zjistily, že „je opatřen řádnými pasy ruských, rakouských a polských úřadů i dalšími doporučeními“. Přicestoval ve společnosti své dcery Evy. V jeho doprovodu se nachází osobní sekretář, sluha, kuchař s pomocníky, dvě komorné a pradleny, dva kočí s hajdukem a další sloužící – všechno pokřtění Židé.“ Cituje Luboš Antonín historika Zdeňka Uhlíře (Brněnský Pitaval).

Olga Tokarczuková ale provází Jakuba Franka celým životem, a to jak jeho myšlenkovým zráním, tak na cestách od Polska po Turecko, přes celou východní Evropu, až do dnešního Německa. Jakub Frank měl v plánu trvale se usadit v Brně.

Olga Tokarczuková: Knihy Jakubovy

Nejprve, jak bylo řečeno, bydlí na předměstích, na hezkých návrších plných zahrad u Vinohrad. Po roce se stěhují na ulici Kleine Neugasse a pak na Petersburger Gasse, kde si díky pomoci Zalmana Dobrušky a jiných na dvanáct let pronajímají dům číslo čtyři. Dům pronajatý od jednoho z městských radních stojí hned u katedrály na návrší, a je z něj vidět celé Brünn. Nevelký dvorek je zanedbaný a porostlý lopuchy. Eva dostane nejpěknější pokoj se čtyřmi okny, světlý, se spoustou obrazů na zdech znázorňujících různé venkovské krajinky. Postel s baldachýnem je vysoká a není příliš pohodlná…

Císař se směje. Sklánějí se spolu nad voskovým tělem, jejich hlavy se téměř dotýkají… Jednoho dne od něj Eva dostane darem mechanického ptáčka v kleci. Stačí ho natáhnout a už začne třepetat plechovými křídly a z hrdla se mu dere štěbetání. Eva ho přiveze do Brünn a ptáček v kleci se stane atrakcí pro celý dvůr.

Thomas natáhne k ženě malý, krásně zdobený, obdélníkový předmět. Zwierchowská po krátkém zaváhání, pobaveně a v předtuše nějaké čertoviny, vezme tabatěrku do ruky. Teď, teto, stiskni tady to, začne německy Thomas, ale pokárán jejím pohledem řekne se směšným přízvukem polsky: Nechť teta stiskne toto. Zwierchowská vezme tabatěrku a ptáček tančí stejný mechanický tanec jen pro ni a ona úplně ztratí svou důstojnost a piští jako malá holka.

Jistý de Kempelen si vyrobil pro své uspokojení stroj představující Turka v krásném východním oděvu, s tmavým, uhlazeným obličejem, ačkoli docela milým. Sedí u stolu a hraje šachy, ale dělá to tak dokonale, že nad ním ještě nikdo nevyhrál. Vypadá to, že během hry přemýšlí a dává protivníkovi čas na rozmyšlenou. Pravá ruka se opírá o stůl. Levá přesouvá figurky. Když se protihráč splete a poruší pravidla, stroj pokývá hlavou a čeká, až si to protivník uvědomí a opraví se. Stroj všechno dělá samostatně, nemá k sobě připojenou žádnou vnější sílu.

Císař kvůli tomu stroji zešílel. Sám s ním několikrát prohrál, ale údajně se ve Francii našli takoví, kteří nad ním vyhráli. Jak je to možné? „Pokud je stroj schopen jednat jako člověk, a dokonce člověka převýšit, tak kým je potom člověk?“ Tuto otázku položil během odpolední svačiny, když seděl s dámami na zahradě. Žádná mu však nesmí odpovědět. Čekají, až sám něco řekne

Když se na dvoře v Brünn objeví Moše, vede s sebou řemeslníky, kteří mluví německy s podivným přízvukem… V nejvyšším pokoji je postavena kamenná mísa, hezky vybroušená, a uprostřed má rouru, která vede nahoru a skrz střechu vychází ven jako komín…Camera obscura, řekne Moše Thomas pyšně… Skloněni nad vybroušeným vnitřkem vidí celé Brünn, střechy, věže kostelů, úzké uličky, koruny stromů, náměstí plné krámů. A není to mrtvý obraz, všechno se pohybuje, hleďme, přes Alte Schmiedgasse jede vůz, do něhož jsou zapřaženi čtyři koně, a tady zase jeptišky vedou sirotky a dělníci dláždí ulici. Někdo natahuje prst, aby se toho obrazu dotkl, ale okamžitě ho překvapeně stáhne, pohled na město totiž není hmotný… Pane, budeš mít pod kontrolou celé město. Je to velký vynález, i když v něm není magie ani kabala. Je to lidská myšlenka.

Na konci tohoto příběhu, kdy se Jentino tělo stává čistým křišťálem, Jenta… přestává být jen svědkem, okem, které cestuje v prostoru a v čase, ale začíná proplouvat i lidskými těly, žen, mužů a dětí. Tehdy čas zrychlí a všechno se odehrává velmi svižně, v jednom okamžiku. Tam, kde jsme, se však ozývá temné hučení, ponurý zvuk hmoty, a svět tmavne, země pohasíná. Svět je bezpochyby stvořen z temnoty. Nyní se nacházíme na straně temnoty.

Dvě autorky poslední doby jsou nemilosrdné vůči čtenářům, co do počtu stránek. Fenomenální Olga Tokarczuková a fenomenální Radka Denemarková. Olga nabízí čtenáři v Knihách Jakubových 848 stránek (číslováno v obráceném pořadí), Radka v Hodinách z olova jen 739. Kéž by obě našly hodně trpělivých, přemýšlivých a fyzicky zdatných čtenářů!

Olga Tokarczuková říká, že ten, kdo se v tomto temném světě zabývá skutky mesiášů, studuje tajemství světla. Radka Denemarková končí svou knihu o současném neutěšeném světě slovy:

Existuje taky neživot.

Ve slovanské mytologii jsou převtělením neklidných lidských duší vlaštovky. V Číně jsou převtělením neklidných duší zemřelých straky modré, kterým vrána černá na sklonku života vyklove lidské oči.

Má to rozum, má to dokonce i patos. Pro cit už mnoho místa nezbývá.

Spásnými idejemi, mechanickými ptáčky a chytrými figurínami to všechno začalo…

Zdroje:

• Antonín, Luboš: Hermetici a šarlatáni evropského rokoka, Cagliostro, Saint-Germain a Casanova
• Tokarczuková, Olga: Knihy Jakubovy, Host, Brno 2016
• Denemarková, Radka: Hodiny z olova, Host, Brno 2018

03.09.2019, 21:21:45   Publikoval Luciferkomentářů: 2