Štěstí je problém

rubrika: Pel-mel


Přicházím s další dávkou povzbudivých úvah Marka Mansona z knížky Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le. Je to takový výcuc z druhé kapitoly, kterou Mark Manson zahájil svébytným převyprávěním životního předělu jednoho prince z dnešního Nepálu, jemuž se posléze začalo říkat Buddha (viz Probuzení (Satori)). Ona úvodní pasáž tam nebyla vsazena jen tak pro potěšení, ale zcela záměrně. Mark Manson chtěl čtenáře připravit na to, co je v této kapitole, která se jmenuje stejně jako název tohoto příspěvku, čeká. Totiž že skutečné štěstí může vzejít pouze z řešení problémů. Přičemž je třeba očekávat menší či větší utrpení, jemuž se v zájmu řešení některých problémů nelze vyhnout a jež k životu nezbytně patří.

 

Lucifer


Nespokojenost a znepokojení jsou nedílnou součástí lidské nátury a zároveň i nutné komponenty k vytvoření trvalého štěstí. Buddha to řešil z teologického a filosofického hlediska. Mark Manson to řeší z hlediska biologického.

 

Trpíme z jednoho prostého důvodu, a to proto, že utrpení je biologicky prospěšné. Je to přírodní agent vyvolávající změnu. Bolest ve všech formách je pro tělo nejefektivnějším zdrojem hnací energie. Fyzická bolest je produktem našeho nervového systému, zpětná vazba, která nám dává najevo naše fyzické proporce – to, kam se můžeme a kam se nemůžeme hýbat a čeho se můžeme a nemůžeme dotýkat. Pokud tyto limity překročíme, tak nás náš nervový systém potrestá, abychom to měli na paměti a už to nikdy neudělali. Bolest však není jen zcela fyzická. Obzvláště u lidí existuje také psychická bolest. Výzkumy ukázaly, že náš mozek nerozeznává zas tak velký rozdíl mezi bolestí fyzickou a psychickou.

 

V některých případech může být zažívání fyzické a psychické bolesti zdravé nebo přímo nutné. Nebezpečí dnešní společnosti spočívá v tom, že se více a více rozmazlujeme a vzdalujeme se nevyhnutelné nespokojenosti života, ztrácíme výsadu zažívat zdravé dávky bolesti a ztráty, což nás odpojuje od okolní reality světa kolem nás. Život je v podstatě jen nekonečná série problémů.

 

Pokud se problémům vyhýbáte nebo se tváříte, že žádné problémy nemáte, tak se budete cítit vážně hrozně. Pokud si myslíte, že máte problémy, které nemají řešení, tak se pravděpodobně budete cítit stejně. Štěstí je neustálý pracovní proces, protože řešení problémů je neustálý pracovní proces. Řešení dnešních problémů dá základ problémům zítřka a tak dále. Opravdové štěstí se objeví, když naleznete problémy, které vás budou bavit a užijete si jejich řešení.

 

Většina dnešního světa je založena na překupnictví s opojením spíš než na řešení opravdových problémů. Mnoho guru svépomoci vás učí novým formám popírání a pumpují do vás cvičení, která vám mohou pomoci cítit se dobře v krátkodobém úseku, zatímco ignorují opravdový problém. Pamatujte, nikdo, kdo je opravdu šťastný, nemusí stát před zrcadlem a říkat si, jak moc je šťastný.

 

A pak jsou tady ještě emoce, které se vyvinuly kvůli jedinému specifickému účelu: pomoci nám žít a trochu lépe se množit. Jsou zpětnovazebním mechanismem říkajícím nám, že něco je pro nás možná dobré a něco možná špatné, nic víc.

 

Emoce jsou částí rovnice našeho života, ale nejsou její celou hodnotou. Jen proto, že vám něco přijde dobré, neznamená, že to opravdu dobré je. Jen proto, že vám něco přijde špatné, neznamená, že je to ve skutečnosti špatné. Emoce jsou spíše značky, návrhy, které nám naše mozková biologie dává, ne příkazy. Proto bychom neměli vždy slepě věřit našim emocím. Ve skutečnosti bychom si měli vytvořit návyk v jejich zpochybňování.

 

Mnoha lidem je vštepováno potlačování emocí z mnoha různých osobních, společenských nebo kulturních důvodů – hlavně emocí negativních. Bohužel potlačit své negativní emoce vede k potlačení mnoha zpětnovazebních mechanismů, které nám pomáhají řešit problémy. Na druhé straně jsou tady lidé, kteří se ztotožňují se svými emocemi v přílišné míře. Posedlost přehnaným zápalem pro naše emoce nás vždy z jednoho prostého důvodu zklame; emoce nikdy nevydrží. Cokoli nás dnes činí šťastnými, nás nebude zítra bavit, protože naše biologie stále potřebuje něco nového. Fixace na štěstí nevyhnutelně vyústí v nikdy nekončící honbu za „něčím dalším“. Přes veškeré naše snažení a pot skončíme naprosto stejně tak, jak jsme začali: nedostatečně.

 

To je přesně důvod, proč jsou naše problémy nevyhnutelné. Vše přichází s neodmyslitelnou obětí – cokoliv nás činí šťastnými, nás také nevyhnutelně bude činit smutnými. Co získáme, je zároveň to, co ztratíme Tohle je velmi hořká pilulka k polknutí. Líbí se nám myšlenka, že existuje nějaká forma naprostého štěstí, jehož může být dosaženo. Líbí se nám myšlenka, že se můžeme dostat ze svého utrpení napořád. Líbí se nám myšlenka, že se můžeme navždy cítit naplnění a spokojení.

 

Ale to nemůžeme.

 

Co určí váš úspěch, není: „Co si chceš užít?“ Ta správná otázka zní: „Jakou bolest jsi schopen vydržet?“ Cesta ke štěstí je plná sraček a hanby.

 

Zdroj: Mark Manson, Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le, z anglického originálu The Subtle Art of Not Giving a F*ck přeložil Jan Kučera, vydal DOBROVSKÝ s.r.o.


komentářů: 8         



Komentáře (8)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

9
xxx (neregistrovaný) 23.09.2019, 21:36:56
Lucifer mi teď ukradl komentář. Křičící
Zmizel, jak ta cesta za štěstím, plná ponížení a nejistot.

Asi jsem tu "hanbu" špatně pochopila: že se jako nutně musíme na cestě za štěstím dopouštět hanebností. Ale 6(čert) to vysvětluje lépe, neb mu to hlouběji myslí.

Pokud jde Mansonovi o "stud" - na čí straně by měl být? No? Kdo bude šťastnější? Pachatel, či "divák"?

Lucifer
8
Lucifer * 23.09.2019, 20:11:21
Malý úkrok tak trochu stranou:

Marie Rottrová - Štěstí
https://www.youtube.com/watch?v=tXw6X24GtIY

Nevinný

Lucifer
6
Lucifer * 23.09.2019, 19:13:29
Při cestě za skutečným štěstím musí člověk počítat s tím, že bude lemována setkáními s lidmi, kteří touto cestou nedokáží jít, kteří se nedokáží vyrovnat s bolestí (utrpením), kterou lze na této cestě očekávat. Tito neúspěšní poutníci za štěstím budou mít tendenci onoho odvážného poutníka nejrůznějším způsobem zahanbovat – aby si „vyléčili“ svůj mindrák, aby znemožnili toho, kdo ten mindrák nemá. Chtějí ho svrhnout mezi sebe, aby se nemuseli cítit sami před sebou zahanbení.

Tak nějak vnímám obsah poslední věty, kterou jsem od Mansona převzal doslova. Pokud ho ale vnímáte poněkud jinak, sem s tím. V každém případě tu větu berte jako určitou nadsázku a zároveň i memento, čili varovnou připomínku.

5
Johana (neregistrovaný) 23.09.2019, 18:08:02

Jestli se něco neztratilo v překladu. Možná, že je míněno, že...nebo počkej - nemá tam být, že ta cesta za štěstím je plná honby, jakože není snadná neboco. Překvapený Usmívající se

4
xxx (neregistrovaný) 23.09.2019, 18:00:27
Johano, pokud jde o silná slova, myslím, že veškerá už tady padla prostředí neprostředí, Hradu se blížíme. Lucifer pro ně také nechodí daleko, viz Poklábosení. Křičící

Ale k obsahu poslední věty. Opravdu může (musí) být cesta ke štěstí poznamenána hanbou? To jako na úkor někoho?
Tomu nerozumím. Šlápnul vedle

3
Johana ještě maličkost (neregistrovaný) 23.09.2019, 11:52:13
Názor na tu poslední větu je sporný. Některá cesta ke štěstí tak skutečně vypadá, ale dojde-li se ke štěstí tímto způsobem, bývá poté pěkně festovní. Mrkající S vyplazeným jazykem Dál to raději rozvádět nebudu, napadají mě slova, nehodná tohoto prostředí. Překvapený

2
Johana (neregistrovaný) 23.09.2019, 11:45:36
Tušila jsem, čerte, když jsem tě pomňoukla k četbě Mansona, že ten autor u tebe přistane, jako vlašťovka v hnízdě. Přebíráš to moc pěkně, mám radost i za další čtenáře.

Čtenářka S vyplazeným jazykem

1
xxx (neregistrovaný) 23.09.2019, 09:38:03
Plné krásných a důležitých myšlenek!
Konečně, Mansone! (Tu poslední větu sis mohl odpustit!)
Ano, jsme zkaženi vtloukanou představou, že se musíme cítit šťastní! Umetené cestičky. A potom ten údiv, dokonce pocit zrady, že věci nejdou, jak jsme si vysnili.
Emoce jako značky - zajímavé...
Usmívající se

«     1     »