Otcové pak předstírají, že se jim líbí dítě (Antonín Doležal, porodník)

rubrika: Pel-mel


Obyčejná, jednoduchá moudrost potvrzená i velkými filozofy říká, že jsme jednou provždy podřízeni přírodním zákonům a ve schopnosti respektovat je spočívá naše pravá svoboda. Tuto myšlenku připomíná i slavný lékař Antonín Doležal v pozoruhodném rozhovoru Domácí porod ani za milion. Šťastný je člověk, který přišel do rodiny, jež mu toto elementární poznání vštípila. Člověk, který ví, jaké místo zaujímá v přírodě a mezi lidmi, může bez zmítání, pochybností a blouznění o nereálném vytvořit pevné a inspirující životní dílo. Profesor MUDr. Antonín Doležal, DrSc., slavný porodník, je příkladem člověka, na němž příroda nešetřila. Stal se vzorem vysoké a všestranné vzdělanosti, tvůrčí aktivity i lidskosti, navíc byl a je sportovec, spisovatel a polyglot. Napsal mnoho významných odborných děl, některá z nich až po odchodu do penze. Po celý život byl milovaný a obdivovaný teoretik i praktik. (A po celý život mluví sprostě.)

 

Stella


Paměti se někdy vyznačují tím, že uvádějí mnohá fakta důležitá jen pro pamětníka. S touto představou jsem přistupovala ke knize Paměti porodníka. Očekávala jsem, že kniha bude obsahovat především příběhy rodiček. Ale obdivuhodné vzpomínání na zcela mimořádný život je zvláštní už jen tím, že – vůbec vzniklo. Že po celoživotní intenzivní práci jsme doktoru Doležalovi ještě stáli za obsáhlé vypravování i za úvahy o důležitém. Vyrovnanost, nadhled, odstup v „tekuté“ době! To je dar. Rady, jak se chovat ve stáří, jak se s ním vyrovnat, nám dnes dávají rádoby moudří a vyrovnaní, bohorovní šedesátiletí cucáci. Mám z nich srandu.

 

Porovnám-li s lékaři, které stále častěji potkávám… Ano, ve starých dobách byl lékař nejvyšší autoritou a studnicí vědomostí, byl příkladem noblesy. Jistěže neuměl s počítačem. Ale, jak vzpomíná profesor Doležal, klasické středoškolské vzdělání přimělo člověka k procvičování paměti (jež podle něho nelze žádném případě podceňovat ani dnes), naučilo ho trpělivosti, srovnávání, vyvozování, hledání cest k aplikaci osvojeného. Latina a řečtina ovšem nebyly jen nástrojem, ale také zdrojem inspirace. Jejich studium umožnilo chápat dějiny, vědu, umění i morálku. Fyzika vzbuzovala přímo nadšení. Pedagogové nebyli unavení a deprimovaní. Jak se říká, zažíhali oheň. Na školu Doležal vzpomíná rád a učitelům vděčí za to, co mu umožnili studovat navíc.

 

Je neuvěřitelné, kolik detailů si profesor Doležal pamatuje o příbuzných a známých. Jak velkou roli připisuje příbuzenským vztahům. Na stěně visel portrét maršála Semjona Michajloviče Buďonného. Strýcova strategie uchopení politické moci byla prostá. Pro strejdu jako vysloužilého dragouna hrála největší roli v chystané socialistické revoluci Buďonného Rudá jízda. Navrhoval, aby jako protiváha agrárnické selské jízdy byla vytvořena Rudá jízda. Jeho názory v tehdejším oportunistickém vedení KSČ nenalezly podporu… V době nástupu fašismu vyráběl strýc Karel na dětské tiskárničce, kde písmenka byla z gumy, letáky, které sám skládal: Dopis Stalina Hitlerovi. Ty zatracenej kluku čalounická. Delší dobu tě pozoruju, jak šilháš po Československu. Buďonného jízda rudých kozáků je připravená. Na naftu v Baku si zuby nedělej a Amerika ti nedá ani kapku benzinu. Ještě jednou tě varuju. Stalin. Ve stejném duchu se nesla píseň: Pode mlejnem, nade mlejnem Hitler se pase. Vem, Staline, ven kulomet, zastřel to prase.

 

Stalina tehdy, ve 30. letech a na počátku války, ještě chápali jinak, než po válce. Pragmatičtěji. V Čechách při hodnocení jakékoli mimořádné osobnosti nalezneme na jedné straně nekritickou adoraci, přeceňování, na druhé straně se poukazuje na chyby, slabosti, choroby, mravní poklesky, případně zločiny. Z českých osobností to postihlo Mistra Jana Husa, Jana Žižku, Edvarda Beneše, nevynechá to osobnosti zejména z oblasti kultury. Při dobré vůli nějaká ta pohlavní choroba se najde. Český národ dějinami vybavený skepsí proto nemá žádné hrdiny, a pokud se je někdo pokouší vytvořit, narazí na živelný odpor. Výjimkou jsou sportovci.

 

O prázdninách Antonín Doležal poznával fyzickou práci na venkově plném svérázných postav, ale např. z výletu na Slovensko vytěžil také pozoruhodná dobová svědectví, jež v učebnicích nenajdeme. Postoje Poláků, Slováků, Romů, jak je zažil o prázdninách roku 1938 v Zázrivé. Detaily o děsivé slovenské bídě. O neotřesitelné autoritě církve. Pan farář kázal, že „Mazáryk zastrelil Štefánika guľometom“ a plánoval, kdy kdo půjde zadarmo pracovat na jeho pole… Zážitky mladého člověka z války i z osvobození jsou konkrétní a uvěřitelné. Právě tak zaujmou vzpomínky na filmové westerny, na cirkus, na pozdější setkání se sochařinou, na provozování hudby a zpěvu, na studium architektury a výtvarného umění.

 

Antonín Doležal vzpomíná na diskuse o náboženství a uvádí velmi zasvěcené srovnání různých věrouk. Mezi upřímnými věřícími jsem měl a mám řadu přátel, naprosto se s nimi v praxi shodnu, pokud budou současně stoupenci biologické materializace humanity křesťanských skutků milosrdenských: hladové sytit, žíznivé napájet, nemocné navštěvovat, vězně osvobozovat, pocestné přijímat, nahé odívat etc…. Nezabouchávám dveře před svědky Jehovovými, poznal jsem mezi nimi vesměs velmi poctivé lidi, jsou to v Čechách asi poslední praktikující křesťané… V křesťanství pro mne zůstává nepochopitelné, že svědectví epileptika v auře je dávána stejná váha, namnoze nadřazenost, přednost před očitým Ježíšovým učedníkem Petrem, který je navíc zásahy do původních tradičních textů Nového zákona prezentován jako omezenec a bázlivec. Doležal vždy překvapoval věcnou, poučenou argumentací a znalostí Písma.

 

Při filozofických diskusích na medicíně přišla řeč také na vztah mezi hmotou a vědomím. Student Doležal poukázal na skutečnost, že Leninovy závěry jsou poznamenané dobou vzniku a že se Lenin mýlil. Hostující sovětský profesor filozofie reagoval, že vyučující má přednášet a studenti mají poslouchat. Nikakich diskussij ně budět. Došlo mi, že část tzv. marxistických filozofů nejenže nezastává důsledně materialistické názory, ale nemá ani ponětí, co materialismus znamená. Dnes to vím, je to odvěký strach spekulujících z přírodních věd. Dostal jsem nálepku vulgárního, biologického, mechanického lékařského materialisty, kterou od té doby hrdě nosím až do současnosti.

 

Podobně kriticky se profesor Doležal vyjadřuje o parapsychologii a píše o marnosti diskusí s jejími zakladateli i stoupenci. Zúčastnil se jednání s našimi věhlasnými parapsychology a marných pokusů, jež měly sloužit jako důkazy pravdivosti jejich tvrzení. Také homeopatie nestojí na žádném pevném teoretickém základě. O alternativní medicíně říká: V daných případech je možností několik. Klasicky se setká hlupák s podvodníkem, jindy hlupák s psychopatem, někdy jsou psychopatičtí léčitel i léčený… Osobně nemám nic proti léčitelům a jiným mágům, kteří o sobě vědí, že lžou, a mohou ve stavu nouze odejít ze scény. Horší je, když svým výrokům a svému počínání věří. V tom vynikají bylinkáři, kteří přímo chrlí do prostoru, na co vše je daná bylina dobrá… Nebezpečí těchto výroků spočívá v míchání vědeckých termínů ze solidní botaniky s neprověřenými bláboly.

 

Antonín Doležal ví, že příroda nám vymezila život třicet, třicet pět let. Když jsme porovnávali v alometrických rovnicích lidi a ostatní savce, došli jsme k závěru, že člověk žije strašlivě dlouho. Otázkou tedy není, proč je vita brevis – život krátký, naopak otázkou je, co způsobilo proti ostatním savcům jeho prodloužení. Odpověď se ledaskomu nebude líbit, ale může za to civilizace. Je to dostupnost potravy a vody, obydlí a oděv chránící před zimou, je to oheň umožňující nejen tělesné prohřátí, ale i vaření, pečení, smažení, čímž se v potravě redukuje počet parazitů… Lidský věk lze příznivě ovlivnit jedině zlepšenou civilizační péčí. Je milé vychvalovat lužní les, horší je do něj vkročit jen v plavkách, jistě je lepší jezdit po safari v klimatizovaném autě, než tam pobíhat bosky s oštěpem.

 

K Doležalovým zájmům patří také dějiny lékařství a období Velké francouzské revoluce. Francouze pokaždé zaskočil detailním vědomím souvislostí, pro ně zcela nových…

 

Překvapivé pochopení má lékař Antonín Doležal pro matky vražednice. Rozumí příčinám jejich zločinu. Ale jako důsledný materialista považuje za svévoli, když na svět přicházejí děti těžce nemocných žen. Vždy znovu je překvapen, že si příbuzní rodiček pletou okamžik největšího ohrožení lidského života – porod – se slavností, nejspíš s křtinami.

 

Při všech poctách, jichž se profesoru Doležalovi dostalo doma i v zahraničí, nezapomíná s vděčností vyjmenovávat desítky svých spolupracovníků, a to i těch nejmladších.

 

K současným dějinám, o Listopadu 1989, pak A. Doležal říká: Dělalo to na mne dojem, že jde o něco dlouho připravovaného a organizovaného. Jak jsem se dozvěděl, demonstraci mládeže večer oslavovali na sovětském velvyslanectví… V ty dny mi bylo jasné, že se zbavujeme obrovského břemene, systému, který se neosvědčil, který se většině lidí zprotivil, systému, který postupoval namnoze velice tvrdě, iracionálně až hloupě… Bývalá třídní nenávist zmizela, kdybych ji měl podněcovat, nevěděl bych dobře, koho proti komu. Lze však závidět a opakovaně slyšíme kázání proti závisti. Závist je stejně neodstranitelná jako láska a žárlivost… Vznikla společnost, kde převládá „middle class“, naplno řečeno maloměšťáci se vším všudy.

 

… Skutečnou moc nemají v Evropě vlády, ale nadnárodní, tedy globální monopoly… Na skutečné boháče nikdo nikdy v historii neměl a nemá. Velké majetkové podvody bývají nepotrestány… Nestydatá, bohorovná nenasytnost, arogance rychle nabytého bohatství a moci si koledují o odpověď, která nemusí být pak odpovídající. Takové střety nejsou setkáním filozofů. Doposud v naší zemi korupčně selhaly všechny organizace sebeušlechtile se tvářící, duchovní i světské. Výjimkou jsou dobrovolní hasiči.

 

Nevysvětlují poslední odstavce, zvláště pak slova o maloměšťáctví, třeštění posledních dnů?

 

A na závěr příklady citovatelných výroků z Doležalova dětství i z lékařské praxe: Tetičko, to se nasměješ, až ti budu vyprávět, jak Hlavatýmu spadly zuby do záchodu… Strejdo, tys té paní vynadal, když mně sprostě nadávala, ale já jsem předtím na ni plivnul… Strejdo, já jsem chytrej, já klukům v šatně prošacuju kapsy, a co najdu, to si nechám, když hledaj peníze, tak se tomu musím hrozně smát… Úkolem medicíny je dostat pacienta do pitevny se správnou diagnózou k oslavě lidského ducha. Dobře jste to, pane kolego, objasnil, ale proč je tomu právě naopak? Dělení tloušťky: kterou závidíme, které se smějeme a kterou litujeme. Žádný strachy, zatím, co vím, každý dokázal zemřít

a nic se mu při tom nestalo.

 

Zdroj: Doležal, Antonín: Paměti porodníka, Maxdorf, Praha 2019


komentářů: 2         



Komentáře (2)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Stella
2
Stella 06.10.2019, 21:54:19
O alternativní medicíně, o náboženství, o domácích porodech, o moci...
Zdravý selský rozum poučeného člověka, bez pochybování a relativizování.

Lucifer
1
Lucifer * 06.10.2019, 18:29:04
Fiktivní dopis Stalina Hitlerovi od strýce Karla mě docela rozesmál. Ten smích byl však poněkud pekelný Úžasný

Anebo třeba: "Došlo mi, že část tzv. marxistických filozofů nejenže nezastává důsledně materialistické názory, ale nemá ani ponětí, co materialismus znamená." To je dobrý postřeh. A netýká se jen marxistických materialistů, ale jakýchkoli rádoby komunistů, kteří si pletou lidskou komunu s totalitním režimem Stalina, Mao Ce-tunga, a tak podobně.

Zajímavých postřehů je v tomto příspěvku víc.

«     1     »