Neviditelný čert

Podle kalendáře se nám končí rok 2019 a nahradí ho rok 2020. Je to jenom kalendář, jeden z mnoha, takže nemá smysl z toho dělat nějakou kanonádu. Každou chvíli se něco končí a něco začíná. Některé věci přetrvávají a v průběhu času nabývají jiných rozměrů, jiné se postupně vytratí do nikam. V podstatě se ale nevytratí vůbec nic, vše zůstane někde zakódováno. Je jen na nás, který z těch kódů si vybereme.

Tento příspěvek k zakončení předchozího roku a k započetí roku dalšího jsem pojal tak nějak spoluautorsky. Měl jsem prostě takový nápad, že oslovím ty, kdo už tady něčím přispěli, aby napsali krátký text jakéhokoli obsahu. Aktuální počet autorů tohoto silvestrovského a novoročního příspěvku není až tak veliký, ale v průběhu Silvestra se může zvětšovat. Každý, i ti, kteří zatím NČ jenom četli, se může připojit. Stačí mi napsat do redakčního emailu, jenž se skrývá pod mým nickem na konci seznamu autorů, pár vět včetně svého nicku. Tento příspěvek je totiž průtočný – jako celý čas, jako vše ve vesmíru, jako cokoli v nás.

Marky, empetr, Astra, Starý kocour, Lucifer

Marky

Už je tu opět konec roku, je to nějaké rychlé…Vánoce, Velikonoce, letní prázdniny, burčák a zase Vánoce… no co už. Myslím, že se na našich souřadnicích máme vážně dost dobře. Máme všechno potřebné ke slušnému životu, na rozdíl od některých jiných koutů této planety. Ale snad si něčeho můžeme přát ještě více. Do dalšího roku bych si pro sebe a všechny ostatní přála více nadhledu, tolerance a především zdraví, tedy hlavně toho duševního, protože jak říká lidová moudrost: „všecky nemoci jsou od nervů, jenom syfilis je od lásky“. Krásný a šťastný rok 2020!

empetr

O Bohu

Bůh samozřejmě je, jak jinak. Když všechno směřuje k chaosu a tepelné smrti, tak kdo by to tlačil opačným směrem? Jedině pánbůh. Ale nezdá se mi, že by se zjevoval, že by vyžadoval uctívání, že by se svými výtvory komunikoval. Že by sledoval naše pocity a přemítání, že by znal dobro v našem slova smyslu. Ne.

Pozoruje nás jako my mravence a nevadí mu, že se koušou zrzaví s černými. Dívá se na to servilní uctívání a prosby a klanění a říká své božské ženě:

„Mám se jim ukázat?  Nebo je mám nechat dál dělat ty opičárny? Mám jim toho Ježíška schválit?“

A božská manželka mu říká:

„Bože můj, nelam si s tím hlavu. Zažijí-li lidé občas božské pocity, všechno pochopí.“

Astra

Eva ležela v posteli a kašel jí drtil plíce. Už druhý týden trvala ta chřipka, doktor na dovolené, milenec Honza – na služební cestě v Bruselu. Ani noha, co by přinesla kus jídla, uvařila, čaj donesla do pelíšku, uvařila kuřecí vývar, pohladila rozpálené čelo.  Evě bylo jako opuštěnému psovi. Převracela se v posteli z boku na bok, hledala polohu, kde byl kašel mírnější. Konečně začala upadat do milosrdného spánku… Probudilo ji vytrvalé zvonění u dveří. V deset večer? Kdo to může být. Stěží se zvedla, přes ramena si hodila župan a šourala se předsíní ke dveřím. „Kdo je to?", zachraptěla?…

Starý kocour

Nový rok? V čem je nový? Přinese snad něco převratného, nového? Vždyť roky počítáme podle stejné polohy Zeměkoule na její dráze kolem Slunce. To přece může být kdekoliv - tedy i kdykoliv.

Doufejme proto, že rok 2020 bude jen mírnou modifikací let předchozích. A co si přát do dalšího roku? Myslím, že dobrý zrak, ať co nejostřeji vidíme dopředu, na cestu kterou se budeme každý z nás ubírat. Na nebezpečí, která tam jsou skryta, třebas je teď nevidíme. A dobré instinkty, které nám umožní vytušit, co nás čeká za zatáčkou. Za rohem.

Taky není od věci se pravidelně koukat do zpětného zrcátka, aby nás nedohonily věci, které jsme už dávno minuli. A pamatovat na moudrost přísloví. Třeba tohle: "Jen blbec se dvakrát spálí o stejná kamna!". Kamna jsou kamna, to je třeba vědět a je jedno, jestli jsou natřená na červeno, na žluto nebo na zeleno.

A nakonec? Chladnou hlavu. Nepodléhat žádné hysterii. Většinou se za čas ukáže, že nebyla vůbec na místě.

A dobrou náladu. Jsme národ Švejkův, ať si říkáme, co chceme. Švejk byl stvořen podle nás, nikoliv naopak. Mnozí se tomu brání - prý dehonestace národní povahy. Ale kde že! Tenhle ten přístup k věcem nám umožňuje přežít všechny ty ataky - ať vojenské nebo ideologické. Všichni ti, kteří se pokoušeli a stále pokoušejí zabít toho Švejka, v nás neuspěli a ani neuspějí.

"Nešvejkujte mi tu, soudruhu vojíne!"

Nebo:

"Pane předsedo, vždyť je to jen spodina, švejkové! Nepochopí vás!"

Ale pochopí, pane předsedo, pochopí!

Většina pochopí. A proto se už teď potichu směje, což v ryku těch "nešvejků" zaniká.

Lucifer

Stalo se to před mnoha lety. Byl jsem ještě takříkajíc v pubertálním věku. Udeřil Silvestr, a tak jsem vyrazil na jeden mejdan, abych se tam, samozřejmě jak jinak, opil do patřičné němoty. Bylo poměrně teplo, byl jsem tudíž oblečen poměrně lehce. Opití proběhlo vcelku spolehlivě a už si nepamatuji vůbec nic, co jsem v průběhu tohoto pitného režimu konal. Pamatuji si ale jedno. Když jsem odtamtud vrávoravým krokem vypadnul a zamířil do svého pelechu, zaznamenal jsem, že už venku tak teplo není. Udeřil totiž mráz, a to takový, že mi zamrzla cigareta v puse, i ta pusa. Koukal jsem kolem jako puk a uvědomil si, že už to s tím pitným a tabákovým režimem přeháním, že už je mi z toho a i ze sebe na blití. Nedaleko svého bydliště, kam jsem i přes vrávoravý krok spolehlivě dorazil (což jsem dokázal za těchto okolností vždycky), jsem krabičku cigaret odhodil do nejbližší popelnice a zapřísáhl sebe, že už se začnu chovat rozumně a zdravotně nezávadně. A když jsem upadl do peřin své jurodivé mladosti, tak venku mrzlo, až praštělo nejen v mé hlavě. Ráno, tedy na Nový rok, jsem nemohl najít krabičku cigaret…

30.12.2019, 22:47:58   Publikoval Luciferkomentářů: 9