U mě dobrý je film, jenž zrežíroval Jan Hřebejk v roce 2008. Odehrává se na počátku devadesátých let v přístavní hospodě na pražském Libeňském ostrově (viz CSFD nebo Wikipedie). Má zajímavé herecké obsazení. Kupříkladu Bolek Polívka, který nezklamal, nebo Jiří Schmitzer, který nemá chybu. Název filmu zároveň představuje jeho ústřední hlášku. Tu jsem v posledních hodinách použil hned dvakrát.
Lucifer
Jsou situace, kdy vám připadá, že jste naprosto v koncích. To se mi v poslední době stává. Začnu plakat na cizím hrobě a tak podobně. Nejsem člověk, který by se jen tak vzdával. Někdy mi to ale přerůstá přes hlavu až příliš, a tak se potřebuji se svým zoufalstvím někomu svěřit, abych upustil tlak z toho papiňáku.
Poprvé, včera večer, jsem tuto hlášku vypustil ve chvíli, když to, co se zdálo být naprosto prohranou bitvou, znenadání své znaménko obrátilo do plusu. Komu jsem tuto hlášku adresoval, neřeknu, jelikož je to ryze soukromá záležitost. Podruhé, dnes nad ránem, jsem ji vypustil už v rozmaru ještě někomu jinému.
Jak už jsem zde nedávno naznačil, dělám noční směny pro jednu firmu, která pracuje v zájmu jistého nákupního centra kousek za Britskou čtvrtí. Poslední směna, která se skončila dnes v sedm ráno, měla zajímavý průběh. Původně jsem si myslel, že už ji nebudu absolvovat, jelikož mi tu předchozí zrušili a já jsem mylně dospěl k závěru, že z osobních důvodů, takže asi tam končím. Ano, to bylo ono mínus, které se však k mému překvapení změnilo v plus.
Stepoval jsem poblíž vchodu do nákupního centra, když jsem někdy kolem půl jedenácté uslyšel podivné údery. Někdo tady do něčeho tloukl, ale já marně zkoumal kdo, proč a co s tím mám z pracovního hlediska udělat. Pak jsem náhle spatřil staršího pána vzhledu bezdomovce, který stál venku za skleněnou výplní, bušil do ni a něco mumlal. Přišel jsem blíž a posunky mu naznačil, že o pár metrů dál jsou otevřené dveře, tak ať tam jde a bez skleněné výplně mi vysvětlí, co chce. Nedbal na moji radu a začal ukazovat na ruku za zápěstím. Intuitivně jsem pochopil, že chce vidět hodinky, že chce vědět kolik je hodin. Hodinky už více jak třicet let nenosím, a tak jsem vytáhl mobil, oživil jeho displej a ukázal mu ho přes skleněnou výplň. Krátce na něj mžoural, pak se po jeho tváři rozlila spokojenost, jakoby říkal „U mě dobrý“, a odkráčel ke svému kolegovi na nedalekou lavičku. Možná chtěl vědět, za jak dlouho mu jede poslední metro.
Na scéně mého pracoviště se včera a dnes objevil můj nový kolega. Tedy vlastně kolegyně, což není v této partě až tak běžné. Nepříliš vysoká holka, robustnější ne však obézní postavy, punkového střihu a jadrným lidovým základem. Docela rychle jsme si začali rozumět. Nikdy jsem si nehrál na inteligenta a dokážu se přizpůsobit i hodně „přízemní“ mentalitě člověka, který je v podstatě lidský.
Malá odbočka: Neočekávejte náznaky, jak jsem si nabalil další ženskou. Jednak k tomu nemám momentálně sklony, druhák jsem velice brzy pochopil, že tohle děvče je ženou mého mladšího kolegy, s nímž mám dobrý přátelský vztah.
Když jsme se na konci směny chystali k odchodu – ona se převlékala do punkového oděvu, já se nepřevlékal, jelikož to považuji vzhledem k dosažnosti mého bydliště za ztrátu času – dali jsme ještě jednu řeč. Řekla, že bydlí na druhém konci Prahy a očekávala, že ji nasadí tam poblíž, kde naše firma zabezpečuje nákupní centrum téhož ražení. Poslali ji ale do téhož na druhý konec Prahy. Řekl jsem, že na inzerát firmy jsem odpověděl, protože mi vyhovovala představa noční směny a rychlá dosažitelnost působiště. Hned na úvod mi však byly nabídnuty dvě denní směny o víkendu na druhém konci Prahy, protože tamější parta měla výpadek jednoho člena. Nedokázal jsem to nevzít, jelikož jsem nechtěl hned zpočátku působit neadaptabilním dojmem.
Kromě toho jsem jí též řekl, že jsem si tuhle noční práci představoval poněkud jinak. Neřekl jsem však jak, což teď říkám vám: Představoval jsem si, že to bude takové noční leháro; občas půjdu na pochůzku a zbytek času budu trávit čtením knížek a přípravě článků na Neviditelného čerta. Ani náhodou. Stepujeme tam celou noc na plný výkon, jen dvě krátké a jedna trošku delší přestávka na cigáro a doplnění a vypuštění tekutin.
Řekl jsem jí pouze tohle: Zvykl jsem si. U mě dobrý.
16.08.2020, 10:47:23 Publikoval Luciferkomentářů: 1