Víc očí víc vidí, ale neznamená to, že při pohledu na totéž vidíme všichni totéž. Jedna věc je vidět, druhá věc je vnímat a interpretovat. Asimov se velmi zlobí na Blízká setkání třetího druhu. Podle jeho názoru tento film zcela postrádá logiku a ve svém žánru je jedním z nejslabších. No prosím. Ale mně vůbec nevadí, že možná jsou ve filmu nesmysly. Vzala jsem si z Blízkých setkání to svoje a některé scény si nenechám ujít při žádné repríze.
Stella
Vždyť nakonec ta „definitivní“ podoba čehokoli vznikne až jako skládačka dojmů, různého pojetí a také proměn v čase. Vznikne spředením sítě. Tak se Asimov, jako vědec i spisovatel, zamýšlí nad pravdou o mýtických hrdinech. Cynicky vrtá jeho geniální hlavou např. to, jak musel páchnout potem každý bojovník třímající v jedné ruce meč a druhou přidržující bezvládnou krasavici. Podle něj se všichni hrdinové, jako Hérakles, Samson, Rustam, Cuchulain…, spoléhají na sílu svalů, ale ve skutečnosti si neporadí se situací, již by vyřešilo každé šikovné dítě. O Achillovi říká Asimov bez obalu, že je to bezduchý stroj na zabíjení. Až Odysseovi přiznává také „fungující mozek“. (Kterým dohnal Achilla k sebevraždě).
David proti Goliášovi, lstivá liška i sám mazaný Odysseus – nakonec většina chytrých bytostí dostane od lidí nálepku vychytralosti a nečestnosti. Kdo bojuje mozkem, může být sympatický, ale skutečný obdiv davu sklízejí svalnatci a okázalí bojovníci řinčící zbrojí. (Stella: Není to tím, že viditelnou akcí zaujali víc našich smyslů?)
Maso stojí proti rozumu. Chytří z tradičních příběhů vycházejí jako podlí. Vždyť i ten kovboj u filmového diváka vyhrává přesnou střelbou, nikoli hloubkou vědomostí a úžasnými návrhy k vyřešení sporů mezi znesvářenými protivníky. Obdivovaní a romantizovaní rytíři středověku byli obyčejní, velmi omezení hlupáci, burani. Kromě toho bývali sadističtí a fyzicky málo zdatní.
Lidstvo se ale lidstvem stalo právě upřednostněním mozku před masem. Čímž Asimov netvrdí, že mozek je kladný hrdina – prostě zvítězil. Dobrá science fiction je pak ta, která předkládá řešení problémů za použití rozumu, ukazuje boj rozumu proti rozumu. Tupá síla v ní nemá místo.
Hrdinové, kteří se vyznačovali inteligencí, mohli průměrným a podprůměrným připadat jako čarodějové nebo kouzelníci. Sice obdivujeme rytíře a krále, ale kolikrát za ně rozhodoval jejich myslící nebo čarující přítel (Artuš – Merlin). Bez poradců to mnohdy nejde…
Od kouzelníků a pohádkových rytířů přecházíme k dalšímu vztahu souvisejícímu s „kouzly“. Jak rychle se stal počítač a mobil samozřejmou součástí denního života, pomůckou zajišťující nejen běžnou komunikaci, ale fungování západní civilizace vůbec. Vysvětlete někomu jednoduše, proč se do mobilu vejde tolik věcí. Podobně se kdysi divili, kde jsou v rádiu schovaní ti muzikanti.
Asimov připomíná známá Clarkova slova, že vyspělou vědu nelze rozeznat od magie. Pro její aplikaci platí totéž. Stisknutím tlačítka dokážeme věci! V čem tedy tkví onen zásadní rozdíl? Asimov se domnívá, že zatímco magie nemá žádné omezení, věda je mít musí. Připouští, že pokud by jednou věda a technika překročila mez danou zákonem zachování energie nebo hybnosti, zákony termodynamiky, odstředivým zákonem, Maxwellovými rovnicemi, principem neurčitosti… vynoří se omezení nové, ještě podstatnější. Ale Asimov si je jist, že i v tom případě nějaká hranice ve vědě být musí. Hranice neexistuje pouze v magii.
Když si obr obuje sedmimílové boty, je nám laikům lhostejné, jak rychle se pohybuje. Ovšem Asimov je vědec, tak se mu podíval na zoubek (zub). Víme, že co krok, to sedm mil, tedy asi 10 km. Automaticky předpokládáme, že obrův krok trvá stejnou dobu jako náš, lidský. Takže pokojně capající gigant ujde takových 36 960 mil za hodinu. Za 40,5 minuty obejde svět. Pokud by tedy obr měl krokovou frekvenci srovnatelnou s běžným člověkem, pohyboval by se rychlostí, která je 1,5násobek rychlosti únikové. V atmosféře by se ocitl už po prvním kroku, po několika dalších krocích by plul vesmírem.
I bez bot nadměrné velikosti se snažíme o totéž, ale víme, že jednou budeme muset (budeme nuceni?) přibrzdit. Konečně, i ten obr se pořád pohybuje rychlostí nižší než světlo. Pohádce je to jedno. Stačí chtít, a je to.
Vědcovo myšlení se pohybuje ve vyměřené ohrádce. Přesto se to nejlepší objeví, až když se z ní zvědavá hlava nedovoleně a nebezpečně vykloní.
Zdroj: Asimov, Isaac, Trocha magie (Trocha magie, Meč a magie), Mustang, Plzeň 1998
15.01.2021, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 73